Děti, jejich touhy, potřeby, ale i hádky a drobné podvody jsou přinejmenším sto let stále stejné. Stejně jako frustrace vychovatelů a učitelů, kteří mají pocit, že děti jsou nesnesitelné a oni sami ve své práci neustále selhávají. Kniha polského pedagoga Janusze Korczaka Jak milovat dítě vyšla těsně po první světové válce, ale dodnes udivuje schopností autora vcítit se do přemýšlení dětí i otevřeností, s jakou líčí své každodenní pedagogické úspěchy i nezdary. Proto se i dnešním učitelům a rodičům vyplatí zajít si pro tuhle knížku do knihovny.
Janusz Korczak, polský židovský lékař a později pedagog a vychovatel, vydal knihu Jak milovat dítě poprvé v roce 1919 a shrnul v ní své zkušenosti z práce v předválečném varšavském Domě sirotků, kde žily osiřelé děti ze židovských rodin. Ale počínající dvacáté století směřovalo do podobných zařízení další tisíce a tisíce dětí, takže Korzcak strávil v jím řízených sirotčincích celý svůj profesní život. Zemřel v roce 1942 ve vyhlazovacím táboře Treblinka, když odmítl opustit své svěřence směřující z Varšavského ghetta do transportu.
Stejnojmenná kniha, kterou vydalo v roce 2012 nakladatelství MAKE*detail ve spolupráci s Gymnáziem Přírodní škola, je ve skutečnosti soubor kapitol z několika Korczakových knih. Mapuje tedy i jeho pedagogickou práci v dětských domovech dvacátých a třicátých let. Překvapující je dodnes jednak opravdu mimořádnou empatií, schopností autora vnímat a chápat potřeby malých i velkých dětí. Přesným popisem, jak vidí a prožívají svět dospělých, ale i do jisté míry nemilosrdným pohledem na práci vychovatele. Kvůli tomu dodnes stojí za to tu knihu číst. Ať už jste učitel, vychovatel, rodič, vedete sportovní oddíl nebo letní tábor.
Vybíráme jeden varující citát: „Čím pečlivěji budeš skrývat (své nedostatky), tím pečlivěji budou děti předstírat, že nevidí, nevědí a vysmívat se ti budou jen tím nejtišším šepotem.“
A jeden uklidňující citát: „Dobří vychovatelé se od těch špatných liší pouze počtem spáchaných chyb a způsobených křivd.“
To optimistické sdělení zní: Často to, co považujeme neblahé následky současné, příliš uspěchané doby, není příznakem nějaké aktuální „zkaženosti“ mládeže. Už před sto lety byly leckteré děti líné, vyhýbaly se povinnostem, odmlouvaly učitelům, šikanovaly se navzájem, ale stejně tak toužily po lásce a blízkosti, cenily si na svých vychovatelích přímosti, upřímnosti a skutečně lidského zájmu. A i když si to možná ne každý myslí, pozitivní je vlastně i sdělení, že při vycházení s dětmi, ať už jste vychovatel, učitel, či rodič, se nelze vyhnout chybám. Ale to rozhodně není důvod, proč propadat malomyslnosti. Protože, jak píše Korczak: „Děti neexistují – existují lidé; ovšem s odlišnou pojmovou škálou, zásobou zkušeností, odlišnými nutkáními, jinou hrou citů – pamatuj si, že je neznáme.“
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
„Dobří vychovatelé se od těch špatných liší pouze počtem spáchaných chyb a způsobených křivd.“ Proboha,co jste tím článkem chtěl říct? Čím by se tak asi měly ty dvě skupiny lišit? Navíc to není ani Vaše myšlenka,ani nijak převratná. Stejně ,jako dost Vašich jiných článků.
To znamena, ze i dobry vychovatel dela chyby. Ta kniha a Korczakuv pribeh i myslenky jsou fascinujici, vrele doporucuji, i kdyz se da jen pujcit v knihovne, koupit se jiz neda. Tomase Ferteka jsem poprosila, aby o ni napsal
par radku do nasi rubriky Doporucujeme, kde vzdy neco doporucujeme, takze to je sveho druhu reklama, kterou ovsem nikdo neplati a doporucujeme jen to, co si myslime, ze stoji za pozornost. Clanky v teto rubrice jsou obvykle strucne.
Bezva.Asi by mě to tak nevadilo,přešla bych to,ale zrovna nedávno jsem od autora četla článek ,který se týkal maturitních slohů.Docela se mi líbil.Ale pak jsem četla v podstatě naprosto stejný článek,se stejnými argumenty od jedné paní učitelky.Ale byl datován minimálně o týden dříve. Třeba to také dokážete vysvětlit?
Já k tomu paní Leo můžu říct jen to, že jestli si nevážíte někoho jako Tomáš Feřtek, nemáte dost informací. Víc Vaši insinuaci nebudu komentovat. Vaše dojmy jsou Vaše.
Pro lepší představu, s kým máme tu čest, nedávný rozhovor s TF v rozhlase.
https://dvojka.rozhlas.cz/host-novinar-a-spisovatel-tomas-fertek-7900563
Dotýkáte se jednoho z Nedotknutelných, paní Leo, dejte si pozor, abyste se také nedostala na blacklist. 🙂
Teď paní Polanská přestala číst Vaše příspěvky – Vy mluvíte jasně o jeho článcích, ale paní moderátorka Vás již osočuje z útoků na jeho osobnost. V dalším kroku Vás už bude urážet „pro Vaše dobro“. Věřte mi. Já to znám. 🙁
Vy tady opravdu předvádíte přímo akrobatické argumentační figury, ve snaze rozpoutat nějaké vášně. Tolik úsilí, stovky komentářů…
Já jen přátelsky varuji paní Leu. To vy posíláte lidem maily o tom, jak jsou podle vás zfetovaní…
Ale jděte.
Zkuste si konečně zjistit, co to je ten rauš…
Rauš je z německého rausch a znamená opojení v širším slova smyslu. Může být vyvoláno omamnými látkami, nebo třeba pocitem úspěchu a moci. Někteří lidé se opájejí sami sebou. Projevem jsou excesy v chování a neadekvátní hodnocení situace, sebe a druhých. To sedí, nezdá se vám?
Ano, na vás to sedí naprosto dokonale. Všechny ty kecy o tom, že já jsem pouze host, zatímco vy tu všechny chráníte, apod. To je klasický projev opojení mocí…
Tento článek je vlastně pouhým souborem výňatků z knihy, která je podle infa z článku sama o sobě pouze souborem výňatků z knih pana Korczaka. Jinými slovy jde o reklamu.
Z tohoto úhlu pohledu za sebe vnímám sdělení: „je ve skutečnosti soubor kapitol z několika Korczakových knih“ jako stěžejní myšlenku celého článku. Autor nám dává najevo, že nová kniha nepřináší nové poznatky, pouze vybírá ze starších publikací, a že je tedy coby literatura faktu prakticky bezcenná – jde o kompilační činnost prostou jakékoliv autory přidané hodnoty. Pana Korczaka si pro jeho obrovskou statečnost velmi vážím od okamžiku, kdy jsem se o něm dozvěděl poprvé, takže ho uctím tím, že si přečtu jeho knihy, ne nějakou publikaci stvořenou pro účely jednoho pražského gymnázia a jemu podobných škol, byť věřím, že ty účely mohou být bohulibé.
Tímto se omlouvám autorovi za poněkud příkrá slova. Nicméně musím souhlasit s paní Leou – tento článek je opravdu jeden z Vašich slabších. Možná je to ale jen můj názor na reklamy.
Nečetla jsem knihu, jen jsem četla nedávno článek s příběhem Janusz Korczak – učitel a ochránce dětí, židovských, dětí bez rodin, už si přesně nepamatuji jak to bylo s transportem dětí do německého tábora, vím jen že dal všanc svůj život aby zachránil děti, ale teď se mi vybavuje věta, že snad své děti neopustil a putoval s nimi. Nevím už přesně, ať nepřekrucuji historii. Ale mám před očima jen jeden příklad učitelky, která se vrhla pod kola auta, aby zachránila dítě, které ji bylo svěřeno. Řekněte mi, kolik učitelů je dnes na tom tak, že chce poznávat a trávit s dětmi více času než jen 45 minut ve třídě. Statistiky o zájmových kroužcích, které vedou učitelé už se nenosí. Ale možná jsou na školách takoví, kteří chtějí poznávat život dětí a být součástí jejich života. Možná se mýlím, ale tak se dá taky vysvětlit obsah tohoto článku.
Pan Korczak byl jako ředitel sirotčince ve varšavském ghettu spolu se svým personálem nejblíž tomu, co ti sirotci mohli považovat za rodinu. Takže když měli nastoupit na vlak do Treblinky, jel s nimi, i když se mohl několikrát zachránit. Měl to být jednak němý protest proti vraždě těch dětí, a jednak akt milosrdenství, kterým těm dětem chtěl dodat odvahu. Cesta dobytčákem na tak strašlivé místo a navíc bez rodiny, u které by mohly najít oporu a útěchu, musela být pro ty malé děti naprosto děsivá zkušenost, kterou jim chtěl tímto ulehčit.
Ad ten Vámi uvedený příklad učitelky:
Ta učitelka riskovala vlastní život při záchraně druhého, ale pan Korczak se svého života dobrovolně vzdal, aby druhým usnadnil nevyhnutelnou smrt. To se podle mě nedá srovnávat, byť jde v obou případech nepochybně o hrdinský čin. Extrémní situace, jako ta, ve které se nacházel pan Korczak, skutečně prověřují ideály a hodnoty člověka, a nikdo nemůže dopředu říct, jak se v takové situaci zachová, takže je těžké dopředu někoho odsoudit. Koneckonců, kdo ví, jaký učitel by byl pan Korczak, kdyby se narodil v naší době, a o jakých zkušenostech by psal knihy?
Ad vysvědlení článku:
Jak i paní Polanská vlastními slovy potvrdila, jedná se o doporučující článek sepsaný na základě její vlastní žádosti. K tomu mohu jen dodat, že s tímto článkem by pan Feřtek rozhodně nezískal místo v žádné reklamce. Nevím, jestli se na kvalitě článku podepsal nedostatek času, nebo autorovy antipatie, ale článek je naprosto nemastný neslaný a od čtení zmíněné knihy spíše odrazuje, než aby ji doporučoval. Kvalitativně je na úrovni dětmi vypracovávaných referátů, o kterých psal před třemi dny pan Kraemer.