Kdysi dávno, předávno – třeba před 15 lety – jsme četli e-maily jen na monitorech stolních počítačů. Jakmile jsme odešli od stolu, stali jsme se digitálně nedostupnými. V té době jsme snili o tom, jaké by to bylo, mít internet všude s sebou. Dnes tu možnost máme, ale zjišťujeme, že to má svá úskalí. Pokud to vám – nebo vašim dětem – přerůstá přes hlavu, prostě se vypněte.
Kouzelné heslo zní: digitální detox. Ti, kdo už ho zkusili, si ho nemůžou vynachválit. Efekty jsou mnohé: snížení stresu, úzkosti, větší klid a soustředěnost. Děti – i my sami – se pak můžeme více zaměřit na sociální vztahy, koníčky a vše, co je součástí fyzického světa. Mezi benefity, které čas strávený bez obrazovek, přináší, je také vyšší míra uvědomění (mindfulness). Vlastně teprve, když vypneme přístroje, můžeme doopravdy ocenit, co se kolem nás děje.
Jak na to? Snadné to nebude pro nikoho, ale v rámci rodiny to může být i zábava a můžete se vzájemně podporovat.
- Začněte po malých krůčkách, třeba tím, že necháte telefon stranou při společném jídle a když jako rodina trávíte společný čas.
- Vypněte si veškeré notifikace a upozornění na sociálních sítích, e-mailu i ve zpravodajských aplikacích.
- Podporujte děti (i sebe) ve volnočasových aktivitách a v offline vztazích s kamarády.
- Jednou za čas udělejte velký digitální půst – třeba během rodinné dovolené. Bavte se spolu offline a navzájem se povzbuzujte.
- Jděte svým dětem příkladem. Chovejte se ve vztahu k digitálním lákadlům tak, jak byste chtěli, aby se chovaly ony (anebo ještě trochu líp).
Informační dieta v jakékoli podobě přináší:
- snížení hladiny hormonu kortizolu, čímž klesne stres a úzkosti
- zvýšení bdělosti mysli a soustředění
- zlepšení schopnosti oddělit pracovní čas od volného
- zvýšení důrazu na kvalitu informace místo její rychlosti, tím se zlepší dlouhodobá pamět, protože v rychlosti se informace ukládají jen do paměti krátkodobé
- někteří lidé také uvádějí, že pokud se nenechají rozptylovat displejem, e-maily a neustálými notifikacemi na sociálních sítích, mají více možností opravdu si uvědomit, co se kolem nich odehrává, a zažívají vyšší míru spojení s ostatními.
Motivace, proč se stále více lidí oddává informačnímu půstu, bývá různá: někdo třeba vypozoruje, že mu technologie zhoršují náladu – skvěle to umí například sociální sítě, třeba tím, jak zobrazují zdánlivě dokonalé životy lidí kolem nás. Jindy uživatelé zjistí, že jim technologie berou příliš času a energii a chtějí mít znovu víc kontroly nad svým životem. Někomu začne vadit, jak mu sociální sítě „lezou do soukromí“. A pro někoho je digitální detox poslední záchranou, když cítí, že upadá do závislosti.
Digitální půst ve škole
K digitálnímu detoxu už přistoupily i některé školy. Stále více škol omezuje používání mobilních telefonů nejen v hodině, ale i o přestávkách. „Považuju to za velmi dobré rozhodnutí,“ říká například ředitel ZŠ Svatoplukova v Olomouci Jiří Vymětal. „Myslím, že škola je jedno z posledních míst, kde dochází ke skutečné interakci a když měly děti mobily, trávily přestávky s obličeji přitisknutými na displeji. Teď si povídají, běhají, dali jsme jim možnost chodit ven. To vše je pro jejich vývoj přínosnější.“
Multitasking, ke kterému děti při užívání technologií tíhnou, má závažný dopad na schopnost učit se, neboť je povrchní a využívá převážně krátkodobou paměť. Z výzkumu mozku je dávno jasné, že zaměření pozornosti a multimodální učení (zpracování téže informace více smysly) vede ke kvalitnějšímu učení. Neustálé připojení k internetu navíc nabízí důvody, proč děti přerušují učení. Známe to všichni… Ale děti mají ještě nevyvinutou míru seberegulace a je pro ně ještě těžší svodům odolat. je tedy na rodičích a učitelích, aby dávali dětem hranice a hlavně: aby jim šli příkladem.
Více na této kartě, klikněte na ni:
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
Pro běžný život „chytrý“ telefon není potřeba. Mám starou nokii (pro případné nouzové volání a občasné telefonáty od příbuzných), děti nemají žádný (pokud by byla krizová situace ve škole – zavolá učitel)… Spolupracovníci tráví pracovní dobu i přestávky přisátí na svém přístroji – závislost jako vyšitá… důležité maily / či hledání potřebných informací vyřídím doma večer na pc během chvíle … každý to má, jak si to nastaví / zařídí
Smartphone je věc zbytná, nikoliv však nepotřebná.
Já třeba často cestuji do míst, která neznám, s použitím hromadné dopravy. A protože tam nejedu na výlety, záleží mi na tom, aby cesty netrvaly déle, než je třeba. K tomu potřebuji mít po ruce mapy a jízdní řády, které mohu mít uložené v objemném batohu, nebo v malém lehkém telefonu.
Raději říkejte, že VY smartphone nepotřebujete. 😉
Tohle řeším důkladnou přípravou před cestou a mapy (a malý papír s příjezdy a odjezdy) mi zaberou minimum místa… kdo chce, ten může a kdo nechce, hledá důvod….
Lenko, já opravdu neřeším cestu tramvají na druhý konec Prahy. Už Vás úplně vidím, jak si třeba na cestu Praha-Mnichov-Řím s nečekanou operativní odbočkou přes Curych připravujete nějaké pitomé papírky, které budete moct leda tak hodit do kanálu s první uzavírkou silnice, na kterou po cestě narazíte, nebo jak Vám mapy na takovou cestu zabírají jen minimum místa. 😀
Netvrdím, že takovou cestu nelze absolvovat bez smartphonu, tvrdím jen, že je na takové cestě užitečným pomocníkem. Zbytným, ale užitečným – rozhodně ne nepotřebným.
Tenhle Váš komentář přejdu, protože jste se vyjadřovala dříve, než jste o mých cestách něco věděla. Beztak ale s největší pravděpodobností máte – pokud jste řidička – v autě gps navigaci a tady si jen honíte triko s papírovýma mapama. 😉
nejsem řidička, nemám gps, opravdu vyrážím jen s mapou.. a znáte to… cesta do pekla je vždycky pohodlná…
To přísloví má úplně jiný význam, než v jakém ho teď používáte. Ale jinak v pohodě. Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde, že, „teto Kateřino“? 😀
Hmmm… nevím co máte na mysli… já spíš odkazovala na slova o široké a pohodlné cestě do pekla, která údajně pronesl Kristus… (mám sice chut zarejpat si na téma hlubokosti znalostí v kombinaci s častým používáním chytrých telefonů a uražené ješitnosti…. ale je to pro mne ztráta času :))
No, je-li Kristus skutečně autorem tohoto citátu – ten totiž pochází z textů, které nejsou velkou částí křesťanské obce uznávány za součást Bible – pak měl doslova pronést: „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“ . Mluvil přitom o nevyžádané pomoci, tedy o něčem úplně jiném, než Vy teď.
Ale stejně je vtipné, jak ti nejvíce popletení, se tu vždycky jako první ohánějí znalostmi a uraženou ješitností druhých. 😉 😀
Matouš 7,13-14. 13 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.
14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
Kdysi dávno by mě možná zajímalo, jak byste chtěla tato Matoušova slova napasovat, byť v přeneseném smyslu, na rozhodnutí o (ne)používání smartphonu, o kterém mluví paní Lenka, ale ty doby už dávno pominuly, paní Polanská.
Ještě doplním, že já vycházím z nekanonického starozákonního hebrejského textu, objeveného na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V tomto textu byla podobná slova napsána historicky poprvé a poprvé bylo jejich autorství připsáno Ješuovi, byť se někteří vědci možná oprávněně domnívají, že nejde o Ježíše Krista.
To jen kdyby tu někdo zase měl tendence pod souhlasným dohledem cenzoredaktorky rozebírat stav mé duše.