Když prohrajete dětství… „Byl jsem závislý na počítačových hrách, tlustý, slabý a šikanovaný. Teď všechno doháním,“ říká mladík



Dvanácthodin denně za počítačem, málo spánku, problémy ve škole a hádky s rodiči. Tak vypadalo dětství mladého muže ze středních Čech, který si říká Jerry. V sedmi letech totiž propadl počítačovým hrám. „Byl jsem tlustý, bledý, vypadal jsem zanedbaně a moc mi nešlo socializování. Ve škole jsem se necítil dobře a stal jsem se snadnou kořistí pro šikanu,“ popisuje. O svém „prohraném dětství“ napsal knihu, kde mimo jiné radí rodičům, jak od něčeho takového ochránit vlastní děti.

Co bylo na hraní počítačových her tak lákavého?
Bydleli jsme na vesnici, kde nebylo moc co zajímavého dělat. Ve škole jsem měl samé jedničky a nemusel jsem se o to moc snažit. V garáži jsme tehdy měli žigulíka a věděl jsem, že ho budu moci řídit až za 10 let. To je pro dítě věčnost. Zato v počítači jsem si mohl vybrat jakékoliv luxusní auto a jezdit s ním závody. Navíc jsem měl pocit, že ve hrách dělám něco důležitého. Porovnejte si to, že máte jít do školy a učit se tam něco, co vás absolutně nezajímá s tím, že ovládáte armádu vojáků, abyste ochránili svoje království… Navíc věřím, že jsou některé hry schválně vytvořené tak, aby závislost způsobovaly. Zvlášť u malých dětí, které ještě nemají pořádně vytrénovanou vůli. Netrvalo to dlouho a jediné, co mě zajímalo, bylo hraní.

Jak to hry způsobují?
Mimo jiné promyšleným systémem motivace. Když se přihlásíte do hry, dostanete odměnu, například truhlu s užitečnými věcmi. Když se přihlásíte 2 dny po sobě, získáte ještě lepší věci a když do hry přijdete bez přerušení 7 dní po sobě, tak ještě lepší. Čím více dní to bez přerušení zvládnete, tím je odměna lepší. Když ale jeden den vynecháte, začínáte znovu od „horších“ odměn. Cílem je vytvořit rutinu, zvyk – a ten jakmile máme, už se z něj velmi těžko dostáváme. Zná to každý kuřák nebo i ten, kdo si zvykl chodit obden do „fitka“.

Měl jsem pocit, že ve hrách dělám něco důležitého. Porovnejte si to, že máte jít do školy a učit se tam něco, co vás absolutně nezajímá s tím, že ovládáte armádu vojáků, abyste ochránili svoje království.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že máte problém a že jste na hraní závislý?
Začal jsem si to uvědomovat zhruba v 8. třídě, takže asi ve třinácti letech. To už jsem měl za sebou šest let intenzivnějšího hraní. Samozřejmě jsem vnímal, že pořád jenom hraju, nedělám nic jiného, nezvládám se připravovat do školy a hrozně jsem ztloustnul, ale dlouho jsem si to nepřipouštěl. Neřešil jsem to a ani jsem to řešit nechtěl – musel bych si totiž přiznat, že jsem slaboch. A nejen sobě, ale i svému okolí. Tomu jsem samozřejmě musel být podezřelý, už jen z toho, jak jsem vypadal – byl jsem tlustý, bledý a vypadal jsem zanedbaně. Tak jsem radši dál hrál a nemusel tomu čelit. Nevěděl jsem ani jak – tehdy se o tomhle problému ještě skoro vůbec nemluvilo.

Jak to vypadalo s Vaším prospěchem ve škole?
Ve škole jsem míval dobré známky, i když jsem se moc neučil, šlo mi to vždycky tak nějak samo. A díky tomu, že jsem většinu času hrál na počítači, jsem ani nezlobil – předtím jsem býval docela raubíř. Pro mé rodiče bývala škola vždycky hodně důležitá, máme v rodině lékaře, ředitele školy… Dokud bylo ve škole všechno v pořádku, byli i oni v klidu. Postupem času už škola nebyla tak snadná, ale věděl jsem, že jestli chci mít klid na hraní, nesmím mít ve škole problémy. V době, kdy už jsem hrál hodně intenzivně, třeba dvanáct hodin denně, už bylo samozřejmě obtížné to stíhat, ale vždycky jsem to nějak zachránil. Opravdový problém přišel až na střední škole, tam se objevily první čtyřky a hrozilo mi i propadnutí. V té době jsem totiž úplně propadl online hrám, především World of Warcraft, a to byl naprostý extrém.

V čem?
Pokud hrajete sám nějakou „offline“ hru, v určitém bodě ji dohrajete a jdete se věnovat něčemu jinému. Člověk je ještě schopný to nějak ovládat. U online her, které spolu hrají lidé klidně z opačného konce světa, je více rizik. Byl jsem tam součástí skupiny lidí, kteří spolu trénovali a pokořovali těžší a těžší výzvy. Trénovali jsme třeba do dvou do rána. Většina mých spoluhráčů byli vysokoškoláci, takže měli první hodinu až třeba po obědě. Mně bylo ale třináct a vstával jsem do školy v šest ráno. Když jsme hráli do dvou, zbývalo mi na spánek čtyři nebo pět hodin. To samozřejmě přinášelo horší soustředění a celkově výkon ve škole. Úkoly jsem psal v autobuse nebo až těsně před hodinou, podobné to bylo s přípravou na testy. Hrát jsem ale chtěl a kdybych se neúčastnil tréninků, neznamenal bych tam nic. Takže jsem to musel nějak zvládnout.

Hrál jsem třeba do dvou ráno, v šest jsem vstával do školy. Úkoly jsem psal v autobuse nebo až těsně před hodinou, podobné to bylo s přípravou na testy. Byl to jeden velký stres.

Online hry mají i další rizika: třeba ve vás vytváří iluzi toho, že někam patříte. Pohybujete se v určité komunitě, dokonce jste v ní třeba – na rozdíl od školní třídy – oblíbený. Tak proč byste chodil ven a snažil se s někým seznamovat? Když jsem hrál World of Warcraft, neměl jsem už potřebu navazovat žádné vztahy v reálném světě. Podobně to dnes dělají sociální sítě – myslíte si, že máte 500 přátel, ale polovina z nich vás na ulici ani nepozdraví. Další riziko online her je, že nikdy nekončí. Neustále tam na sobě můžete pracovat, zdokonalovat se a vaše postava vám proto docela dost „přiroste k srdci“. Čím víc hrajete, tím jste lepší, a to zlepšení je vidět téměř hned. To nám v životě často chybí. Když se chceme v něčem zlepšit, trvá to většinou poměrně dlouho. Když tu hru ale hrajete extrémně a po několika letech hrát přestanete, možná zjistíte, že jste zůstal úplně sám. V tu chvíli jsem si uvědomil, že mám problém a že už takhle nemůžu žít dál. Přišlo opravdové dno, které skončilo až tím, že jsem uvažoval o sebevraždě.

Co bylo to, co vás dohánělo až k takovým myšlenkám?
Postupně jsem si začal uvědomovat, že jsem absolutní nula. Sledoval jsem, jak se moji vrstevníci učí hrát na kytaru, nebo hrají fotbal, a docházelo mi, že já kromě hraní na počítači vlastně vůbec nic neumím. Došlo mi, že jsem prohrál své dětství a zavřel jsem si tím mnoho dveří, nebo jsem ty dveře ani neobjevil, protože jsem pořád seděl u počítače v jiných, virtuálních světech.
To, co mě ale ničilo nejvíc, bylo to, že jsem byl ve škole šikanovaný. Psychicky, což je podle mě mnohem horší než šikana fyzická. Když rodiče nebo učitelé vidí modřiny, pravděpodobně zpozorní a začnou to řešit. Ti, kdo mě šikanovali – byli to asi 4 kluci, rozhodně ne celá třída, ale ono stačí těch pár lidí a mlčící většina, která se těm vtípkům zasměje – byli to takoví ti vtipní, oblíbení miláčci učitelek. Ponižovali mě, deptali a shazovali, většinou samozřejmě mimo zraky dospělých. A já jsem se nikomu nesvěřil, protože jsem se bál, že bych byl za bonzáka a slabocha a že bych zažíval ještě větší peklo. Cítil jsem se uvězněný, ponížený, zoufalý, bez možnosti úniku. A postupně mě to rozkládalo – vůbec si nevěříte, cítíte se naprosto podřadně. Už se bojíte vůbec promluvit, protože cokoliv řeknete, je jenom dalším zdrojem smíchu. Jen jednou jsem se odvážil vzepřít – seděli za mnou a něčím mě bouchali. Tak jsem jim ten předmět vytrhl z ruky a snažil se jim to oplatit. Jenže v tu chvíli vešla do třídy učitelka a samozřejmě jsem to byl já, kdo byl ten špatný.

Sledoval jsem, jak se moji vrstevníci učí hrát na kytaru, nebo hrají fotbal, a docházelo mi, že já kromě hraní na počítači vlastně vůbec nic neumím. Že jsem absolutní nula. 

Souvisela šikana s vaší závislostí na hraní?
Kvůli tomu, že jsem většinu času hrál, jsem se stal velmi snadnou kořistí. Byl jsem ošklivý, slabý, tlustý, moc mi nešlo socializování s ostatními. Ve škole jsem se necítil dobře, doma u počítače jsem měl ale od šikany klid. Tedy do doby, než začala kyberšikana. Potom už jsem nebyl v bezpečí ani doma – tehdy vznikaly první „sociální sítě“, například Spolužáci.cz. Tam se začaly objevovat moje zesměšňující fotky, anonymní zprávy nebo komentáře typu „ty tlustý prase, nikdo tě nemá rád, debile, běž někam zdechnout“. Když si na to vzpomenu, je mi moc líto všech dětí, které něco takového prožívají v dnešní době, kdy se žije ve virtuálním prostoru ještě mnohem více než tehdy. Už předem se taky bojím toho, až budu mít vlastní děti – co když je potká něco podobného, budu jim schopný pomoci?

Jak jste se z toho všeho nakonec dostal?
Díky jednomu spolužákovi, který se za mě v kritické chvíli postavil. Všiml si, že už jsem z té dlouhodobé psychické masáže na dně a těm klukům se postavil. Když na mě měli nějaké připomínky, tak mě bránil. Díky tomu jsem se mohl pomalu „stabilizovat“, získat zpět trochu sebevědomí a časem jsem se zvládl bránit už i sám.

Přinesly roky za počítačem i něco pozitivního?
Naučil jsem se perfektně anglicky. Navíc jsem hrál „chytré hry“, ve kterých bylo hodně textu, bylo to něco jako byste četli knížku a zároveň do ní zasahovali. Četl jsem dialogy mezi postavami, musel jsem se rozhodovat, jak jim odpovědět, nebo jak vyřešit různé úkoly. Takže hráč svým způsobem trénuje i myšlení. Později jsem si řekl, že když jsem se tak dobře naučil anglicky, zkusím to i se španělštinou. Začal jsem hrát hry ve španělštině a dostal jsem se díky tomu také na pokročilou úroveň. V jiných hrách bylo zase potřeba poměrně dost počítat, trénuje se i prostorová představivost. Asi by ze mě byl dnes jiný člověk, kdybych 10 let hrál jen střílečky, kde jenom klikáte a rychle mačkáte klávesnici.

Jak vlastně reagovali vaši rodiče? Nebylo jim nic divné?
Na začátku se snažili s tím nějak bojovat – omezovat dobu, kterou jsem trávil u počítače, posílat mě na kroužky. Táta přišel v té době divokých 90. let, kdy byla tunelovaná jedna firma za druhou, o práci, a dlouho nemohl nic adekvátního najít. Myslím, že v té době neměl energii a nervy ještě se přetahovat s děckem o klávesnici. Ono je velmi zrádné to, jak to přichází plíživě. Jako třeba alkoholismus. Není to tak, že jeden den nehrajete a druhý den hrajete 18 hodin. Byl to pomalý proces a ze začátku poměrně nenápadný. Když už jsem v tom lítal až po uši, myslím si, že se rodiče báli cokoliv mi říct. Možná proto, že jsem na jakoukoliv kritiku reagoval podrážděně – podobně jako když chcete po alkoholikovi, aby přestal pít. Bude vám zapírat, slibovat, naštve se na vás – a nepřestane. Možná taky sami nevěděli, co s tím. Ani já sám jsem nevěděl, jak se vrátit zpět, jak být zase „normální“.

Na jakoukoliv kritiku ze strany rodičů jsem reagoval podrážděně – podobně jako když chcete po alkoholikovi, aby přestal pít. Bude vám zapírat, slibovat, naštve se na vás – a nepřestane.

Co nakonec pomohlo?
Asi bylo potřeba sáhnout si na úplné dno – teprve když jsem byl totálně psychicky zdeptaný šikanou, jsem si uvědomil, že věnuju spoustu času a úsilí něčemu, co v reálném světě nemá žádný význam a že se sebou musím začít něco dělat. V tu chvíli jsem odinstaloval z počítače World of Warcraft a začal jsem makat především na škole. Díky jednomu kamarádovi jsem dal dohromady svůj zevnějšek a považuji za obrovské štěstí, že jsem potkal přítelkyni, se kterou jsem dodnes. Díky ní jsem objevil spoustu aktivit, do kterých bych se sám nepustil – začali jsme spolu hodně cestovat, trávit čas s přáteli a celkově si užívat život.

Až budete mít sám děti, co uděláte pro to, aby se jim tohle nestalo? Co vlastně můžou rodiče dělat?
Hlavně to nenechat zajít tak daleko, jako se to stalo mně. Pokud si vaše dítě zahraje hodinu, potom v klidu hru vypne a jde na kroužek nebo za kamarády, je to nejspíš v pořádku. Hlídal bych ale, jestli najednou z jedné hodiny nejsou hodiny čtyři a jestli snahu o ukončení hraní neprovází dramatické hádky. Myslím, že je úkolem rodičů tohle bedlivě střežit. Měli by se také zajímat, co vlastně dítě na počítači dělá, a třeba si zahrát s ním. Často máme tendenci hned odsoudit věci, kterým nerozumíme, čímž si do budoucna zcela zavřeme cestu k jakémukoliv pochopení. V neposlední řadě je velmi důležité dětem ukázat věci, kvůli kterým „stojí za to žít“ – aby věděly, že i v reálném světě jsou nádherné věci a aktivity. Jenže ono dát dítěti do ruky tablet a mít od něj klid je tak lákavé… Je ale několikahodinové sbírání barevných krystalků to, z čeho mu chcete dělat rutinu a krmit mu tím mozek?

Jerry (28) vystudoval ekonomiku a finance na vysoké škole. Pracuje jako analytik v oblasti finančního plánování a controllingu, datové analytiky a business intelligence nástrojů. O své závislosti na počítačových hrách napsal knihu Moje hráčství – závislost na hrách, moderních technologiích, kyberšikana, deprese a sebevražda, prozatím dostupnou v elektronické podobě. Rád cestuje a sportuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
146 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
David
David
11. 7. 2019 16:18

Článek z období tak před 15 lety kdy byl gaming brán stejně jako gambling. Podle mě navíc vymyšlený. Moje hráčství vypadá jako proti herní program určité skupiny lidí než jednoho člověka. Navíc že by se Čech jmenoval Jarry Taylor?

Kuba
Kuba
11. 7. 2019 17:08
Reply to  David

Ty praktiky s získáváním odměn za lognutí každý den jsou nový věc z mobilních a tabletovejch her. To není nic starýho. Je to nový a je to sra*ka, člověka to spolehlivě nasere. Alespoň mě. Nesnáším okatou manipulaci.
Jeho nezlikvidovali tyhle praktiky. On začal hrát v éře klasickejch her. A navíc se stal šikanovanej až po tom co začal pařit jak ďas.
Plno lidí uteče do virtuálních světů před šikanou. Ne jako on, kterej tam šel kuli nudě a pak se stal kořistí když to přepísk.
Tendle článek nikomu nepomůže protože je založen na svědectví jednoho znuděnce, rozhodně to není typický případ.

kokot kuba
kokot kuba
11. 7. 2019 19:19
Reply to  Kuba

a ty češtin nepobral ?

true david
true david
11. 7. 2019 19:18
Reply to  David

true, true davide

K.S.
K.S.
11. 7. 2019 21:15
Reply to  David

No právě, taky to na mne působilo jako by to bylo vymyšlené, minimálně částečně. Samozřejmě mohli si vymyslet jméno pro krytí, nebo to je jeho nick ze hry, ale opravdu mi to přijde jako výmysl někoho kdo neví o co jde a dostal za úkol vymyslet článek o tom jak jsou hry zlé.

Petr
Petr
12. 7. 2019 07:27
Reply to  Lucie Fialová

Adam Novák by rozhodně znělo lépe pro kluka z české vesnice než Jerry Taylor.
Jste češka , pište česky.

Jitka
Jitka
12. 7. 2019 08:52
Reply to  Lucie Fialová

Lucie, krásný článek !!! Ale co se ozvalo počítačových závisláků a hledají chyby na tom jak jste to napsala místo u sebe a ještě i dávají sobě jména z počítačových her, tomu říkám strategie. Tady je vidět ta neskutečná agrese a závislost, když si někdo dovolí napsat článek o jejich závislosti. Není problém použít vulgární a odvážná slova, mají pocit, že chcete přesvědčit okolí, že je to co dělají špatně.

David
David
12. 7. 2019 09:43
Reply to  Jitka

Můžete prosím napsat, jak vy trávíte volný čas? Jen pro porovnání, aby jsme my všichni nolifeři tady věděli, co má dělat normální člověk. Díky 😉

bedakolohnatek
bedakolohnatek
12. 7. 2019 10:21
Reply to  Jitka

Tvl. ten paskvil je snůška nesmyslů hned začátek je blbost, protože ty odměny za log. prostě neexistovaly.

Jenda
Jenda
12. 7. 2019 09:43
Reply to  Lucie Fialová

Obvykle se nevyjadřuju a mám pochopení, pokud se někde svrhne lavina nevraživých názorů, ale většina zdejších reakcí není útočných, jako tomu bývá zvykem. Spíš trefně poukazují na to, že skutečnost leží někde mezi.

Ano, existuje závislost na hraní videoher, ale tím co je zde popsáno si prošlo mnoho dětí. Moje generace na PC hrách vyrůstala a zažívala jejich, řekněme, zlatou éru. Často nás hraní i spojovalo a to bylo nějaké online hraní ještě v plenkách. Ještě teď mám v živé paměti víkendové LANky pořádané v kulturáku a že nás tam bylo 🙂 Když už někdo ulpěl na hraní, tak to bylo právě z důvodu úniku před reálným světem. Tedy nadmíra hraní byla až následkem nějakého neúspěchu v běžném životě. Tohle mi přijde spíš jako ohlížení se za sebe potom, co jsem uzrál a přerovnal si priority. Taky jsem u hraní promarnil spoustu cenného času, protože je to jedna z nejdražších komodit. Na druhou stranu to byly i hezký časy a mělo to přínos, viz učení se jazykům.

Možná, že si z toho Jerry nese nějaké stigma, pocit promarněných příležitostí a našel viníka – sebe a skrze to chce démonizovat samotné hraní a prostě se vypovídat. Tomu rozumím, ale pak by neměl mít problémy s anonymitou, zvlášť když píše knihu. Pokud ta závislost byla opravdu tak vážná budiž, ale z článku to zní jako problém mnoha jeho vrstevníků. Byl jsem nula, kdybych nehrál měl bych koníčky a holku… nebo taky neměl, protože máš v povaze být introvertní a neumíš se prodat. Oproti byl jsem na konci svých sil, ale stejně jsem pořád seděl v herně a hrál dál, rodiče nevěděli kde jsem, vůbec mě nezajímalo, že nic jinýho nedělám, jediný na co jsem se těšil bylo grindování. V tom je podstatný rozdíl.

PepehoSmích
PepehoSmích
13. 7. 2019 10:12
Reply to  Lucie Fialová

U článku který je plný věcí za které si může sám je jasné že mu lidi budou jistým způsobem říkat idiot. Navíc odměny za přihlášení je docela nová mechanika a navíc ze školy přijdeš ve 14:00 minimálně takže to působý falešně

Petr
Petr
12. 7. 2019 07:21
Reply to  David

Dodržujte, prosím, pravidla diskuse uvedená nad komentáři….

pan au
pan au
11. 7. 2019 16:55

No to snad není možné, že takovýto blábol někdo pustí do světa 😀 Zrušte tuhle stránku, než si uděláte ještě větší ostudu -_-
Když jsem prodělával svoje „hráčské období“ tak jsem hrám věnoval i půl dne, nebo den, pak přišel ten zlom kdy se mi místo her začali líbit holky a rázem bylo po závislosti…
A za to, že byl tlustej, šikanovanej a evidentně rozmazlenej hry na PC fakt nemůžou….

Martina
Martina
11. 7. 2019 18:14
Reply to  pan au

ano

pan au má pravdu
pan au má pravdu
11. 7. 2019 19:20
Reply to  pan au

true true auau

Naser si primo
Naser si primo
12. 7. 2019 23:08
Reply to  pan au

Yep

Pink
Pink
11. 7. 2019 17:03

Na vesnici nebylo moc co dělat. No jestli tam byli všichni jako on… A jestli jediná jeho touha byla co nejdřív řídit Žigulíka… To je pak těžký.

Carp
Carp
11. 7. 2019 17:29

Slabá vůle, no. Ovšem pařit to od dětských let, tak nevim, jak by to dopadalo. Každopádně… s každodenním (minimálně) 8 hodinovým raidováním ve WoWku se dají vystudovat i třeba dvě vejšky naráz a do toho táhnout domácnost. Jen holt si to musí člověk drobet rozplánovat. Motivace je snadná: když udělam zkoušky během prvního týdne, nebo ještě lépe v předtermínu, můžu bez obav propařit celý zkouškový. A to se vyplatí. Angličtina byla jenom sladká třešinka na dortu xD

crap je pravdomluvec
crap je pravdomluvec
11. 7. 2019 19:21
Reply to  Carp

přesně tak

Martin Klein
Martin Klein
11. 7. 2019 17:30

Soused si domů na víkend a nyní i na prázdniny, vozí svého vykrmeného náctiletého synka. Ten také vůbec nechodí ven z bytu. Je nade mnou slyšet jak běhá vydatně močit a když má jeho tatík noční, svítí Mireček v bytě mnohdy až do tří hodin ráno.

Art-in
Art-in
12. 7. 2019 08:58
Reply to  Martin Klein

Až zase budete šmírovat ve tři hodiny ráno, zda nad vámi nesvítí, tak hlavně nevypadněte z okna.

PepehoSmích
PepehoSmích
13. 7. 2019 10:17
Reply to  Martin Klein

Mohu se zeptat jak jako zjistíš že svítí. A prosím nemluv o tlustých lidech jako o dobytku každej prostě není svalovec nebo kost a kůže

Pan Au
Pan Au
25. 7. 2019 15:02
Reply to  Martin Klein

A tebe štve, že nemáš na čem pařit žejo xD Buď komentuj k tématu, nebo si jdi koupit nový teleskopický zrcátko, abys k Mirečkovi viděl lépe xD

kuvajtunapadeni
kuvajtunapadeni
11. 7. 2019 17:37

Clanek trosku zaspal dobu… kdyz ctu jeho STRASNOU ZAVISLOST NA PC HRACH.. tak jakoby popisoval i moje detstvi… pubertu.. a i ted dospelackej zivot.. kdyz mam volno v praci, a nekde nelitam zrovna s kamaradama, tak hraju klidne i 16 hodin.. v zivote jsem netrpel obezitou, zavodne jsem sportoval, ted jsem x let u armady a opet, hrani 12-16 hodin kdyz je cas neni stale i ted, stejne jako v detstvi problem. tohle a ma to tak kazdej druhej, jen dementne smyslenej pribeh a zoufalost zbohatnout na ubohe knizce… ale co se divit v dnesni dobe

kuvajtuvsračkachprotožebonba
kuvajtuvsračkachprotožebonba
11. 7. 2019 19:23

doba na hovno, v armádě je klid…. true true

chronomag
chronomag
11. 7. 2019 17:40

„Pokud si vaše dítě zahraje hodinu, potom v klidu hru vypne a jde na kroužek nebo za kamarády, je to nejspíš v pořádku. Hlídal bych ale, jestli najednou z jedné hodiny nejsou hodiny čtyři “

tyvole… jako bych cetl sracku z roku 1998 xDDDDDDDDDDD

potkan cz
potkan cz
12. 7. 2019 20:57
Reply to  chronomag

jo no

bebe
bebe
11. 7. 2019 18:13

Ten článek je jak reportáž na tv nova-tupej,přehnanej a absolutně zcestnej.
Stejnej blábol by se dal vytvořit třeba o prdění-který ničilo dětství a způsobovalo šikanu ve škole a nakonec se zvládlo a všechno dobře dopadlo…
-no nic…..jdu pařit

Lukas
Lukas
11. 7. 2019 18:15

Jasňééé, jmenuje se Jerry Taylor a jeho sen byl řídit žigula =D =D =D =D
Možná motorku bych pochopil, ale budiž.

Pokud přijmu že jde o pseudonym, tak jde (na vesnici) hlavně o problém který je podle mě už X let mimo – a víte proč ? Protože poučení z článku je přípravou na minulou válku. Dnešní kluci na vesnici totiž zjistili, že se tam dá ho*** dělat v daleko větších houfech, a tak už hraje velká část a on by dnes naopak výborně zapadnul. Jo, prostě se narodil moc brzo, předběh dobu.

Kvůli tomu ostatně i ujel na WoWku, kdyby to bylo dneska, tak se to nestane protože kámoši by ho časem přetáhli na něco jiného co by zrovna „letělo“. Ale obecně je WoW je trochu zvláštní hra, řekl bych „jako žádná předtím ani potom“ – unikátní atmosférou, komunitou a dobou vzniku.
Taky se hraje jeste dneska – 15 let stará hra ! Dinosaurus =P

Šikana – no tak co tou dobou jako tlustej asociál čekat, že. Nicméně souhlasím s příspěvky dole – je to jeden z HODNĚ mála případů kdy to jeho hraní předchází šikaně, opačně je to daleko typičtější a online hry tam můžou spíš pomoct než uškodit.

Pro jeho případ jde použít snad jen myšlenka že kdyby ho rodiče dotáhli do nějakého sportovního klubu (čutálisti jsou všude a vcelku populární) tak by asi takový asociál nebyl. Ale s tím musí začít včas a musi to bavit.

Jinak mluvím o klukách – ale holky zas objeví fcb, instagram atd. Akorát budou čučet do menší obrazovky. Co zaujme ty, nevím.

Art-in
Art-in
12. 7. 2019 09:01
Reply to  Lukas

Jasné že jde o pseudonym, protože jinak by musel psát další článek o tom jak je šikanovaný dnes.

Luděk
Luděk
11. 7. 2019 18:53

Velmi zaujatý článek, u kterého lze logicky vyvrátit téměř každou větu. Za všechno může ten počítač. Za jeho obezitu – přibrat sezením u pc se mi ještě nepovedlo, obvykle k tomu použiji alespoň jídlo. Šikanu na škole jsem také zažil a kamarády jsem také moc neměl, dokud jsem je později nezískal přes hraní online her a je to už víc jak desetileté přátelství, kdy se navštěvujeme třeba přes víkend. Ale nejvíc mě dostalo jak mu to zhoršilo propěch. Kdy v 8 letech mýval samé jedničky, ve 13 letech v osmé třídě se mu to začalo horšit a na střední škole měl dokonce čtyřku. Asi je to jak na které škole či podle učitele ale na naší střední měly čtyřku z matematiky úplně všichni (teda až na ty co měly 5). Pravda je, že na Wowku většina lidí získá závislost, ale ta nemá takový vliv na kvalitu života. I bez pc by byl v mládí tlustej, bledej, šikanovanej a na školách by měl postupem času horší známky.

Patas
Patas
12. 7. 2019 01:32
Reply to  Lucie Fialová

Rád bych potkal dítě z 8 třídy, které si uvědomilo že má ze hraní her závilost. A že má opravdu problém. A že je jak alkoholik.
Co takhle za chyby, které dělají lidé a rodiče, přestat vinit technologii a začit vinit ty, kteří za to můžou. Lidé kteří se o sebe nebo o své děti nestarají, a radši hodí vinu na vše co můžou.
Začíná mně štvát jak vyníme všechno co jde, jen ne sami sebe.
Rád bych dále věděl co má přesně připustit. Protože jsem nikdy nikdy nepotkal nikoho kdy by byl obézní kvůly hraní.
Mohl bych se zeptat kde přesně jste čerpala informace? Protože dle článku bych řekl že jste mluvila jen s jedním člověkem o tomhle tématu(pokud jste s ním opravdu mluvila), který ani nemusí říkat pravdu. Ještě na dnešní dobu o docela choulostivém tématu.
+ nakonec jak píšte: Jak to hry způsobují?
Mimo jiné promyšleným systémem motivace. Když se přihlásíte do hry, dostanete odměnu, například truhlu s užitečnými věcmi….. Tohle je hodně moderní styl dělání videoher a hlavně to patří pod skupinu „free to play games“ aspoň teda ve většině případech a používájí se nejvíce na tablety a chytré telefony.

PepehoSmích
PepehoSmích
13. 7. 2019 10:24
Reply to  Lucie Fialová

Buďme reální, sezením se nepřibírá ale jedením jo, já jsem třeba ztloustl dřív než jsem měl pc

Brandtnerová
Brandtnerová
19. 7. 2019 14:57
Reply to  Lucie Fialová

Lucie Fialová – dodržujte prosím pravidla diskuse uvedená nad komentáři.

politicky_nekorektní
politicky_nekorektní
25. 7. 2019 15:08
Reply to  Lucie Fialová

Lucie Fialová- Prošla redakcemi iDNES.cz, Instinktu a Hospodářských novin….aha tak už chápu zpracování článku, iDNES Lucku naučil psát smyšlený hoaxy, Instinkt ji naučil bulvární – šokující styl a Hospodářský noviny ji naučily pak za každou cenu tvrdit, že jen tento názor je dobrý….

Karel
Karel
11. 7. 2019 18:56

hlavně , že vystudoval finanční controlling, datovou analytiku a jiné „důležité“ funkce nezbytné pro člověka

johny kreveta
johny kreveta
11. 7. 2019 19:39

aspon jsem se zasmal .ten clovek musel dost dlouho patrat ve starych clancich ..nebo ze by skopirovane z nakeho bravicka rok 90??

Radek
Radek
11. 7. 2019 21:26

A dnes je zavislich 80% populace na fb a ruznych messengerech.Kazdy zije svuj druhy zivot ve virtualnim svete v mobilu. Kazdy do toho cumi a skoro kazdy je virtualne neverny svemu manzelovi(manzelce) a spousta z nich to dokona i do realu.

Tencoradmrda
Tencoradmrda
12. 7. 2019 06:04
Reply to  Radek

Pozn. redakce: Komentář odporoval pravidlům diskuze a byl smazán.

Bédakolohnátek
Bédakolohnátek
12. 7. 2019 06:27
Reply to  Radek

Maj recht já bych všecky ty messengery zakázal.

Egon
Egon
11. 7. 2019 21:48

Lucie Fialova si musela tento clanek cely vymyslet na zaklade dohadu a domnenek. Faktycke chyby jsou do oci bijici… napr. chlapec mel nejvetsi problem na stredni skole, kdw propadl WoWku. Ale hral s vysokoskolaky, kteri meli prednasku az odpoledne. Ale protoze mu bylo 13, tak musel vstavat v 6. Ok. Ve 13 letech na stredni skole? Dale mne zujali vychytane odmeny ve hrach z dob, kdy vsichni hrali offline (jak sam rika). Kde se tam ty odmeny vzali? Ted je mu 28, takze rocnik 1991 a WoW je z roku 2002. Nemusel to hrat od zacatku, ale… nejak to matematicky nesedi. Takovy blabol jsem dlouho necetl.

David
David
12. 7. 2019 00:15
Reply to  Egon

wow je 2004, 2002/3 je warcraft 3 😉 mě spíš zaráží, že by někdo na základce/střední měl peníze na to hrát wowko na oficiálním serveru 😀 pochybuju že v době vanilly byly neofiko servery

Ondřej
Ondřej
12. 7. 2019 07:48
Reply to  David

Byly, ale nic tam pořádně nefunovalo. Ať už bychom se bavili o talentech, spellech, questech a nebo NPC. Jo, to byla skvělá doba 🙂 Když si vezmu rozmazlenost současných hráčů, celkem by mě zajímalo, kdo by v této době hrál tak nefunkční hru, jako bylo WOW za časů vanilly na neofiko serveru 🙂

Mgr Jan Kozel
Mgr Jan Kozel
11. 7. 2019 22:15

Tady jde vidět článek mířený na nemyslící babyboomers kteří potřebují vidět za každou cenu že mladá generace je zkažená i když ten článek obsahuje neexistujícího člověka, vymyšlená fakta a silně upravené informace které jsou neobjektivní. Např. Byl jsem tlustý kvůli tomu že hraju hru WOW která v té době ještě nevyšla.

Patas
Patas
11. 7. 2019 22:54
Reply to  Mgr Jan Kozel

Mi se líbí věta: Na jakoukoliv kritiku ze strany rodičů jsem reagoval podrážděně – podobně jako když chcete po alkoholikovi, aby přestal pít. Bude vám zapírat, slibovat, naštve se na vás – a nepřestane.
Po mně rodiče zařvali ať vypnu comp, a já ze strachu jej hned vypl a na nic jsem se neptal, rodiče by mi jinak byly schopni comp vyhodit. + gaming a alkoholismus?Myslím že alkoholismus je mnohem horší.
Navíc, jak jsi psal, velice neobjektivní článek a plný nepravdivých informací.
Fake news no.

Bejvalejhrac
Bejvalejhrac
12. 7. 2019 06:15
Reply to  Patas

Hrál jsem hry pár ler a je to zhouba když to neukočírujete málo spánku, v práci pak nervní, je to závislost jako každá jiná, prostě jak fet, chuť na cigáro, panáka (vše jsem hojně v mládí onzumoval) já kvuli probdělím nocím a pařením Dooma ztratil tak 6let života, v ložnici krásnou blondýnku, které jsem si nevšímal, lituji ztraceného času
P. S. Článek je sám o sobě na skok z wokna 😁 jen to dočíst je na mašli

Patas
Patas
11. 7. 2019 23:00

Nevnášejte sem svou agendu, kterou k tématu pouze „přilepíte“ xD xD xD
Celý tenhle článek je jedna velká agenda proti hraní ale okay xD

Warf
Warf
11. 7. 2019 23:39

Bohužel mám to samí od svich 18 sem pořád na PC protože kluci a holky se za mě styděj kamarády nemám holku si nemužu najit nejsem pro ně tip kluka ohrnujou nademnou nos

Patas
Patas
11. 7. 2019 23:48
Reply to  Warf

Kolik ti je teď? Protože já na základce mněl asi 3 dobré kámoše, ale jak jsem začal hrát tak jsem jich mněl najednou více jak 10. S většinou se doteď stýkáme a někdy i hrajem. A to je mi teď 26let.
Navíc, nepamatuju si že by mně někdo někdy šikanoval za to že hraju. Většinou přes tématiku her jsem se vždy spřátelil s něký koho jsem neznal. A dost z mých kámošu dělalo nějaké sporty a nebyly to žádne „nuly“. V daném období na, které se článek vztahuje hrál skoro každý druhý synek. Ať už pravidelně nebo jenom občas.
A pokud máš tenhle problém od 18ti. Není to chyba her, ale jen tvoje.

Warf
Warf
12. 7. 2019 16:07
Reply to  Patas

mám 30 let a stále si ze mě dělaj srandu už od detstvi sem to neměl lehký

Warf
Warf
12. 7. 2019 16:10
Reply to  Patas

Moje chyba to neni ja sem přatelskej a na holky dokážu bejt milej jenže co mám dělat když někam jedou mě nechaj a jedou si pryč a vymlouvaj se na blbosti je jasný že bych jim dělal ostudu ale co čekat v dnešní době

Terorista
Terorista
12. 7. 2019 01:25
Reply to  Warf

Vypni PC, nauč se svůj rodný jazyk a vylez z brlohu, ňoumo 😂

Pohodar
Pohodar
12. 7. 2019 06:20
Reply to  Warf

Buď v pohodě, hry jsou ok, ale ne 15h v kuse a ne online celou noc, spat je nutnost, jinak vyhoříš a jseš fakt troska(já byl) vyklepanej, unavenej, jak alkoholik) jdi na kolo, mezi lidi, na koncerty, nebo na 1ale s mírou!!!

David
David
12. 7. 2019 00:18

Z pravidel diskuze: Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících.
Doporučuju článek smazat aby autorce zbyla aspoň nějaká důstojnost na příští blábol. 😀

Patas
Patas
12. 7. 2019 00:21
Reply to  David

xD . True

Honza
Honza
12. 7. 2019 00:49
Reply to  David

Ovšem nejlepší u tohoto blahodárně poučného článku je reklama úplně dole: “Ruleta – hraj online v casinu Fortuna” 😂😂😂

Patas
Patas
12. 7. 2019 01:18
Reply to  Honza

😂😂😂😂😂😂😂😂😂

Václav
Václav
12. 7. 2019 18:46
Reply to  Honza

To ještě nic není. Já tady zrovna vidím tři reklamy pod sebou – první je na nějaký vyhledávač seznamek a druhá na lichvářské půjčky. To asi kdybych si chtěl užívat a chtěl tu mladou slečnu z té reklamní fotky uhnat na tryskáč a hodinky s vodotryskem. Jenom nevím, jak si mám v tomto kontextu vyložit třetí reklamu s fotkou gauče…

Jitka Polanská
Jitka Polanská
12. 7. 2019 09:15
Reply to  David

Držte se pravidel prosím, Vy.

David
David
12. 7. 2019 09:44

Kde jsem pravidla porušil, prosím?

Jitka Polanská
Jitka Polanská
12. 7. 2019 10:28
Reply to  David

Těžko to vysvětlovat někomu, kdo to sám nechápe. Rozjíždět tu posměch vůči autorce nebo jejímu respondentovi se rovná osobním útokům, které si skoro nikdo nedovolí tváří v tvář, ale virtuálně ano. Tyto útoky a zesměšňování jsou škodlivé a zraňují. Nesouhlas jde vyjádřit věcně, je to prostě jiný level. Ti, kdo se neumí ovládat sami, musí být k tomu vedeni, pravidly a jejich vynucováním, aby se společnost nezvrhla ve smečku.

David
David
12. 7. 2019 12:50

Hned vaše první věta je osobní útok na mě, ale nevadí. Já osobní útok nerozjíždím. Pouze zachovávám důstojnost autorky tím, že jí doporučuji, aby článek smazala. Věcných komentářů je tu dost, včetně mého, který jste asi přehlédla, je hned první.

Jitka Polanská
Jitka Polanská
12. 7. 2019 12:55
Reply to  David

Odpověděla jsem na Vaši otázku a vyjádřila při tom skepsi, že mou odpověď pochopíte, to byste se jinak ani neptal. To je vše. Za věcné komentáře jsem ráda, ať už kritické, nebo souhlasné. Děkujeme každému, kdo u nich vydrží a nenechá se strhnout negativitou, která je evidentně nakažlivá.

David
David
12. 7. 2019 13:01

Pochopil jsem, že se mám držet pravidel, což si myslím, že dělám. Chtěl jsem jen vědět, kde jsem je podle vás porušil.

Jitka Polanská
Jitka Polanská
12. 7. 2019 14:37
Reply to  David

V tom postu, kde se odvoláváte na pravidla, naznačujete, že někdo může přijít o důstojnost tím, že napíše článek, který se Vám nelíbí, nebo že v něm figuruje. Důstojnost, zmiňovaná v pravidlech, je společenská úmluva o tom, že se nebudeme šikanovat, zesměšňovat, ponižovat, případně lynčovat, a že každý má právo na slušné a respektující zacházení. Každý, ne jen ten, kdo se nám líbí. A dál bych to nerozmazávala. 🙂

Václav
Václav
12. 7. 2019 17:21

Paní Polanská, to, že autorku nebudou zesměšňovat druzí, neznamená, že se nemůže zesměšňovat sama. To byste sama měla vědět nejlépe, když tady ostatním tak často vykládáte, jak se tu podle vás zesměšňují.

Brandtnerová
Brandtnerová
19. 7. 2019 15:03

Poučte o tom nejprve autorku článku, která zde diskutující označuje za „hejno potrefených husí“.

Brandtnerová
Brandtnerová
19. 7. 2019 15:02

Aby se „společnost nezvrhla ve smečku“ doporučuji začít sama u sebe a dodržovat etický kodex novinářů, když už si teda tady zkoušíte být novinářka. Nedodržováním společností smluvených pravidel pro druhé totiž velice špatným příkladem Nebo pro vás pravidla neplatí? A nebo jde o to vymáhat pravidla ano, ale pouze u druhých?

Ano, to vyžadování pravidel a jejich vynucování je v případě novinářské práce v tomto státě na rozdíl od západních zemí velice benevolentní – korektně řečeno. Zcela určitě jsem všemi deseti pro nápravu. Novinář je navíc práce a odbornost jako každá jiná. A nevím o tom, že by se například někdo mohl samovolně označovat za lékaře.

Pepa
Pepa
12. 7. 2019 01:24

Pozn. redakce: Komentář odporoval pravidlům diskuze a byl smazán.

Terorista
Terorista
12. 7. 2019 01:30

No většina z vás by měla raději vypnout počítače a studovat svůj rodný jazyk, pravopis a gramatiku, kdo má ty hnoje po vás číst?!

Patas
Patas
12. 7. 2019 01:37
Reply to  Terorista

Jo no nauč se češtinu, bude ti to platné, i když většina firem používá programy na opravu gramatiky a hlavně nauč se češtinu co nejlíp to jde, přece jen se jedná o jazyk se, kterýmse domluvíš všude .-).

Harry
Harry
12. 7. 2019 06:43
Reply to  Patas

Patas – Kulturu národa mimo jiné tvoří jeho vztah k rodnému jazyku, dějinám, vlasti jako takové. Pro ostatní : ,,Součástí demokracie je mimo jiné respekt odlišných názorů, protože i mince má dvě strany.“ Co způsobuje nepochopení mezi námi lidmi, je ,,mimo jiné“ i nepochopení psaného textu a je jedno o jaký jazyk jde. My všichni se snadno stáváme kořistí berliček (alkohol, hazard, fitka, jídlo, aj.závislosti,), jen abychom unikli sami před zodpovědností za prožití svých životů. Každý máme na výběr. Jsme jen lidé, jsou to naše životy a na nás je vybrat si, koho na nich necháme vydělávat a kým si je necháme řídit… Také mám zkušenost z rodiny, se synem a hrami. Sázeli jsme na jeho silnou osobnost, na to, že to zvládne, protože čím silnější osobnost, tím větší naschvály z jeho strany oproti našim snahám pomoci. Bohužel, jednu závislost vystřídal na 2 roky další a my nic netušili, oklamal nás, když zmizel z našeho života. Měl štěstí, že potkal někoho, před kým se nestyděl přiznat, že má problém. Zachránil si život, drogy jsou svinstvo. Znalost cizích jazyků mu zůstala, při práci složil maturitu a jsme na něj hrdí. Život píše různé příběhy, a to že tady polemizujeme, zda jde o smyšlený článek, začneme kritizovat autora apod.je právě výdobytek demokracie – svoboda slova. Respekt k názorům jiných lidí je chybějící aspekt v soužití. Jeho absence způsobuje třenice a ty jsou živnou půdou pro manipulátory. Přečtěte si článek, z něho vyberte podle zdravého rozumu to, co je pro vás osobně dobré, co je na něm škodlivého klidně napište, nezabývejte se v něm nedůležitou omáčkou. Důležitá je podstata sdělení. A zase jsem u pochopení psaného textu. Že by zpátky k opicím? 😉 Promiňte, poprvé píši reakci. Zřejmě naposled.

Václav
Václav
12. 7. 2019 18:15
Reply to  Terorista

A nechtěl byste si nejdříve zkontrolovat vlastní gramatiku, teroristo?

„No“, je citoslovce subjektivní, a jako takové má být oddělené od zbytku věty čárkou, zvláště, když stojí samotné na začátku věty. Poslední vedlejší věta, obsahující řečnickou otázku, je významem nezávislá na zbytku souvětí a nijak ho neovlivňuje, takže by od něj měla být adekvátně oddělená. Minimálně středníkem, vzhledem ke kontextu ale ideálně tečkou jako nová věta. To jsou věci, kterých jsem si všiml na první pohled, takže netvrdím, že to nutně musí být všechno.

Nejsem fanda poukazování na gramatické chyby v diskuzních příspěvcích, podle mě by měly být v pořádku hlavně články. Ale když už si někdo takto chce hrát, měl by si na to sám dávat pozor.

Tencomilujevirtuálnísvět
Tencomilujevirtuálnísvět
12. 7. 2019 05:58

Už jen dočíst ten nekonečný blábol je na sebevraždu!!! Hrát hry je v pohodě

Bédakolohnátek
Bédakolohnátek
12. 7. 2019 06:24

A kočíroval nakonec Jerry toho žigula? Já tu sra.ku nedokázal dočíst.

Qaqaqox
Qaqaqox
12. 7. 2019 06:50

Ju, taky jsem v 90kách „prohrál“ dost času v obou významech toho slova. DOOM, UFO, TTycoon, WoW, Settlers, Simcity…
Típnout komp o půl třetí ráno je podobný pocit, jako dočíst knížku.
Ale špek jsem nabral až lety sezení u PC v korporátu. 8 hodin denně na židli se jednomu vrazí pod pupík 🙂
Autor článku (pokud opravdu existuje nějaký „Jirka Krejčí“, ale myslím že je to jen modelová presonifikace) by se dneska mohl realizovat jako profesionální hráč, nebo přinejhorším, jako beta-tester.

Michal
Michal
12. 7. 2019 07:42

Hehe, mě baví, jak se tu většina ohání tím, jakej je to blábol. Ať chcete nebo ne, přesně v tom vidím paralelu s tím alkoholikem, kterýmu někdo sahá na chlast, ačkoliv on přece žádnej „problém nemá“.

Respektuju, že někdo hraje hry a nikdy mu to negativně nezasáhlo do osobního života (stejně jako někdo chodí denně na tři škopky a je to v pohodě). Stejně tak byste mohli vy respektovat, že extrémní hraní může u někoho vážné potíže skutečně vyvolat. Sice jste všichni odborníci, ale přesto to raději uvedu: ano, pokud se v době puberty hrbíte denně příliš dlouho před komplem, může to mít negativní dopad na vaši tělesnou zdatnost. Ano, pokud se odstřihnete od reálného světa, může to mít negativní dopad na vaše sociální vazby a zapadnutí mezi vrstevníky, z čehož pak může za špatné konstelace třídního klimatu a přehlíživých pedagogů vzniknout šikana.

Nikdo netvrdí, že to tak musí být vždy (stejně jako alkoholik nemusí vždy umřít předčasně na cirhózu jater). A aˇckoliv to hojný počet diskutujících překrucuje, nikdo ani netvrdí, že hry jsou špatné. Článek mluví o závislosti na hrách – to je něco jiného. To, kdy hra (chlast, kafe, sex, sladkosti, …) funguje jako médium pro získání závislosti a k čemu to v extrémních případech (!) může vést.

PS: Někdo tu výše psal o tom, že ve firmách se už v dnešní době používá software na opravu gramatiky. Prosím proto, abyste si své příspěvky tímto softwarem (že by Word?) projeli dřív, než sem něco přihodíte, aby se to po vás dalo číst, díky.

doc. Alois Fábera
doc. Alois Fábera
12. 7. 2019 09:07
Reply to  Michal

Souhlasím a podepisují v plném rozsahu

Nešťastný otec
Nešťastný otec
12. 7. 2019 07:48

Tolik potrefených hus v jedné diskuzi,
to se jen tak nevidí…
Neříkejte mi, že člověk kterého se daný problém netýká, má potřebu zde vůbec něco komentovat…
Samozřejmě že nemá …
Z čehož je jasné, že diskuze je plná těch kterých se to nejvíce týká a spůsobem svým vlastním „všechno je sra@ka jen já jsem nejchytřejší“ se tu ventilují.

Jakub
Jakub
12. 7. 2019 10:20

Naprostá pravda

BamBus
BamBus
12. 7. 2019 10:40

Jenže tu jde o to, že spousta věcí v tom článku nedává smysl, celkově to je divně pokroucené a nedomyšlené.

Strider
Strider
12. 7. 2019 07:55

Několik poznámek:
Začátky hraní v roce 1997 ještě nebyly hry o on-line hrách, nebyly tablety, pay to win mechanismy, lootboxy
Podle mne byla chyba (počáteční) v rodičích- rok 1997, v garáži žigulík ? Na dítě neměli čas?
Nechali dítě hrát World of Warcraft už na střední škole??? A nevadilo jim placení kreditkou? Tehdy to rozhodně nebylo tak jednoduché , jako dnes.
Článek poněkud povrchní, a příliš zobecňující, ale některé rady jsou přínosné.
Je totiž rozdíl hra a hra, a spíše bych všechny varoval před hrami, co jsou zadarmo.

Všem rodičům bych doporučoval sledovat co děti dělají (nejen jaké hrají hry) a pokud o to ještě stojí, tak se do her (a do jejich světa) zapojovat. Dokud Vás ještě chtějí ke svým hrám zvát. Což je věc, která se už nikdy nemusí opakovat.

Já třeba hraji se svou dcerkou (a jejími sestřenicemi) Minecraft (máme pronajatý server, kde stavíme vše možné i nemožné). Dále s nimi hraji on-line minihry (taky v Minecraftu)- Období kdy si hrály na Laru Croft už mají za sebou: hrály na PC, pak si na Laru hrály v bazéně na zahradě, při lezení na stromy…

Václav
Václav
12. 7. 2019 18:58
Reply to  Strider

„Je totiž rozdíl hra a hra, a spíše bych všechny varoval před hrami, co jsou zadarmo.“

Myslíte jako relativně nedávno (znovu)vydaný StarCraft: Remastered? 🙂
Ne, samozřejmě chápu, že zřejmě myslíte dnešní hry, které se jen tváří že jsou zadarmo, ale plný zážitek z nich je až za příplatek. Jen poukazuji na to, že je třeba rozlišovat i zadarmo a „zadarmo“. 😉

Art-in
Art-in
12. 7. 2019 08:55

JJ, na fotografii jde doopravdy poznat že je tlustý. V tom případě není dnes spíše podvyživený?

Afro
Afro
12. 7. 2019 09:07

Nejlepší dětství co může být, s partou kamarádů sme si neuveřitelně vše užily, pokud se to bere s mírou, a neohrožuje to školní docházku tak je to všechno v pořádku.

Pravopysňý Křyšág
Pravopysňý Křyšág
12. 7. 2019 09:15

To je zase pokus o nějakou kultůru kriplů. Ten článek je úplně nesmyslný, naprosto se neshodují fakta s dobou. Mluvit o šikaně ve škole v devadesátkách a dávat ji za vinu hraní WTF??? V devadesátkách vlastnictví kompu a hraní na něm bylo prostě übercool. Naopak šikanovaní byli ti, co přiznali, že mají zákaz hrát od rodičů nebo že vůbec nehrají. Pravda je, že je tam pár faktů, ale jsou naházený tak nějak bez ladu a skladu. No jestli to má působit jako reklama na koupi knihy tohoto autora, tak smolda pacholda. Pokud bude úroveň knihy stejná jako u článku, no tak to potěš koště, to bych dal tak 5 stran… A to je za 7 éček sakra málo.

Lucie Fialová
Lucie Fialová
12. 7. 2019 15:04

“Jerrymu” je dnes 28 let, závislost si dle svých slov uvědomil ve 13 letech, takže není řeč o devadesátkách.

Václav
Václav
13. 7. 2019 14:39
Reply to  Lucie Fialová

Uvědomil si to až ve třinácti letech, jenže v té době už za sebou měl šest let intenzivního hraní. Intenzivně hrát tedy začal už kolem druhé třídy, tedy v sedmi letech.

Matematikou tak jednoduchou, že by ji mohl zvládnout i ten, kdo odmítá malou násobilku jako přežitek, se tedy dostaneme zhruba do roku 1998. 😉

Everret
Everret
15. 7. 2019 06:36

Víš jak se to bude těm všem maminám a tatíkům, co se jim zvedá tlak už jen při vyslovení „pc“, líbit? Oni tohle milují.

Miroslav
Miroslav
12. 7. 2019 09:58

To je zajímavé. Snůška do sebe naprosto nezapadajících blábolů, které si kdosi vycucal z prstu a prodává to jako knížku jako anonym, bez jakéhokoliv jména, IČ, adresy, zápisu v živnostenském rejstříku atd. Takže blábol a ještě k tomu podvod.

Jirka
Jirka
12. 7. 2019 11:19

Imho tento chlapík dopadl velmi dobře 🙂 jako děcko si hrál co ho bavilo a teď je z něj chlap, kterej má super práci, vysokoškolský vzdělání, dlouhodobou přítelkyni a kterej rád cestuje a sportuje 🙂 Celkem pozitivní výsledek a dost pravděpodobně je na tom teď mnohem lépe než ti blbečci co ho šikanovali :). Mimochodem já měl dětství dost podobné… a jsem také úplně jinde než ti co mě šikanovali. Hlavní rozdíl mezi autorem a mojí situaci bude asi v tom, že já ničeho nelituju právě proto, že jsem vlastně dopadl skvěle. Hry mě bavily a baví dodnes. Jen jsem se naučil to nějak zkloubit s tím, že dnes už mám rozrůstající se vlastní rodinu. Nyní už kažodpádně na hraní ani jiný koničky tolik času kvuli rodině a práci nemám ale vnímám to jako přirozený vývoj. No a už se teším jak budu jako důchodce mít zase hromadu času a budu ho moci věnovat mimo rodiny i mým koníčkům mezi kterými bude hraní vždy na prvních příčkách. Mimochodem hatovací reakce jsou nesmysl. Však ten chlaík neřiká nic jinýho než, že když u toho někdo bude sedět 10 hodin denně, několik let po sobě tak to je celkem naprd stejně jako kdyby 10 hodin denně seděl u čehokoliv jinýho. A to je snad celkem logicky jasný.

Jerry Taylor
Jerry Taylor
12. 7. 2019 19:13
Reply to  Jirka

Zdravím Jirko a chci Vám moc poděkovat za reakci – vystihl jste naprosto přesně, co jsem chtěl sdělit. Možná jsem měl v článku některé věci trochu víc zdůraznit, ale to už je teď jedno. To s tím litováním – já toho v konečném důsledku taky už dnes nelituji, protože mě to dovedlo tam, kde jsem dnes a dnes jsem spokojený. Všechno ale mohlo dopadnout jinak – to si dnes moc dobře uvědomuji a proto svůj příběh sdílím – protože když vidím některé reakce tady u článku tak bych řekl, že to asi nikdo podobně neudělá, třeba proto, že dostane hejt, jako jsem dostal já. A hry mě taky baví dodnes, jako Vás, ale dnes už vím, že si musím dávat sakra velký pozor, kolik jim věnuji času – ale také kolik trávím času třeba na mobilu. Není to jenom o hrách – u mě to ale byly zrovna hry – je to přecejen můj příběh – co si z toho kdo odnese, už nechám na každého zvážení. Mým příběhem nechci kritizovat hry obecně- jak říkám, i dnes si rád zahraji kvalitní hru, je to skvělý relax, někdy i kulturní prožitek. Ale chci ukázat na to, kam to až může dojít, když se to přehání – a já jsem to tehdy opravdu hodně přeháněl (paradoxně mě to zároveň ale tak moc bavilo). A zrádné na tom bylo hlavně to, že to nebylo ze dne na den, byl to dlouhý proces. Děkuji ještě jednou, že jste pochopil podstatu – nemyslel jsem si, že budu muset v článku vysvětlovat vcelku logické návaznosti – např. samozřejmě, že člověk neztloustne jen ze sezení u počítače, že je k tomu potřeba i jídlo, a podobné. DĚKUJI Jirko a i dalším komentujícím, kteří pochopili.

Vzhledem k tomu, že teď odjíždím na několik dní pryč a nebudu mít ani čas, ani energii vyvracet někomu názor v „diskuzi“ na internetu, nebude ani kniha dostupná ke koupi. Až se vrátím a najdu chuť se tomu opět věnovat, budu v tom pokračovat. Na webu teď najdete moje bližší vysvětlení i kontakt, na který můžete napsat, pokud byste o knihu měli zájem, až bude dostupná.

Přeji krásný víkend všem, kdo jsou schopní respektovat svobodně vyjádřený názor.
Jerry

Bédakolohnátek
Bédakolohnátek
26. 7. 2019 07:38
Reply to  Jerry Taylor

Jerry buď rozumný ty už nehraj uvědom si , že jsi závislý. Takhle si na toho vysněného žigula nikdy nevyděláš. Pc je jako heroin.

Jirka
Jirka
12. 7. 2019 11:22

boha jeho co se mi to sem natáhlo za fotku 😀 ta je asi 10 let stará a nemám tucha kde jí tehle web sebral 😀

Káča
Káča
12. 7. 2019 11:36

Byť jsem se snažila, článek jsem nedočetla. A že čtu velmi ráda.
Rozhovor ve mně budí jediný dojem – politovat chudáka, který se chytil do pastí a nástrah počítačových her.
Pro Boha živýho, vždyť tohle už se řeší X a X let. To, že se tady Pánovi (nebudu jej oslovovat tím přihlouplým pseudonymem) „podařilo“ zabulíkovat se až k takové závislosti neznamená, že je ohrožený každý. Každý člověk je jedinečný – někteří jsou vůči závislostem více odolní, jiní méně. I některé děti si dokáží v hlavinkách sesumírovat, že existují hranice a pro děti, které tohle nedokáží by tu měli být rodiče. Po přečtení věty:

„Když už jsem v tom lítal až po uši, myslím si, že se rodiče báli cokoliv mi říct. Možná proto, že jsem na jakoukoliv kritiku reagoval podrážděně – podobně jako když chcete po alkoholikovi, aby přestal pít. Bude vám zapírat, slibovat, naštve se na vás – a nepřestane. Možná taky sami nevěděli, co s tím. Ani já sám jsem nevěděl, jak se vrátit zpět, jak být zase „normální“.“

se mi opět obrátily oči vsloup. Představa, že bych reagovala „podrážděně“ nebo si dovolila se naštvat, když mi bylo něco vytýkáno je pro mě nereálná. Moji rodiče (výchova tedy byla výhradně na mamince) moc dobře věděli, jak se mnou jednat. Proč tedy Pánovi rodiče nevěděli ? To se syna tolik báli, že ho nezvládli ukočírovat nebo si jen nechtěli kazit den tím, že se bude řešit něco nepříjemného a holt bude chvíli dusno ? (Je mi líto, ale polemika a kritika jednání rodičů je zde na místě a nelze se jí vyhnout, mám-li se svobodně vyjádřit.)

Za jakoukoliv závislost může především slabost jedince, nikoliv prostředek. Když je někdo alkoholik, viní se alkohol. Když je někdo feťák, viní se drogy. Když někdo nadmíru hraje hry, viní se hry samotné. Je to nesmysl.

Je přeci tolik lidí, kteří si nějakou ojedinělou událost zpestří alkoholem, byť nemají potřebu se k němu vracet, spousty lidí, kteří užívají drogy rekreačně (pro upřesnění – nejsem zastáncem drog, hnusí se mi, ale realita taková je). Stejně tak je spousta lidí, co si, jako svůj odpočinek a relax vyberou hraní her – a netráví pak dobu strávenou jinde tím, že přemýšlejí, který dungeon je třeba projít a kolik healerů k tomu bude zapotřebí. Jak už jsem napsala, každý je jedinečný, každý odpočívá jinak. Někdo se prochází v parku, jiný se prochází v parku (v pohodlí domova s virtuální realitou nasazenou na palici).

Netřeba tedy hanit hry, třeba se zaměřit na jejich uživatelé se slabou vůlí. Jejich slabá vůle způsobuje závislost, jejich slabá vůle způsobuje následnou možnost obezity. Stejně tak se kdysi řešil případ, kdy hráč hry Counter Strike, Call Of Duty či jiné podobné akční střílečky někoho zavraždil. Je to snad tím, že by hra ukazovala násilí ? Nikoliv. Byl to velmi ojedinělý případ a pokud někdo něco takového udělá, je to proto, že v sobě takový pud musí mít. Sama si dodneška občas podobné hry zahraji a ve skutečnosti nejsem schopná zabít ani tu mouchu, co mi tu lítá kolem hlavy a otravuje.

Suma sumárum, HRY NEJSOU PROBLÉM. Slabí jedinci ovšem ano.

Hezký den všem, zejména paní autorce a panu respondentovi.

Kaťák
Kaťák
12. 7. 2019 13:53

top kek of the day

Čekám na paní Jitku, až napíše jak ona progresivně tráví čas ( na 99 % tipuji u Ulice ) 😀

Ája
Ája
12. 7. 2019 22:38
Reply to  Kaťák

Jojo. 😀

Ája
Ája
12. 7. 2019 22:56
Reply to  Ája

A u Ordinace 😀

Táňa
Táňa
12. 7. 2019 14:34

Přiznám se, že když jsem viděla nadpis, tak jsem jen protočila panenky – no jo, už zase ty zlé technologie. Na rozdíl od jiných diskutujících mne ale článek oslovil. Je to zajímavá zpověď člověka, ne jako některé plytké obecné výkřiky/odsudky na adresu děti versus technologie, které jsem jindy četla.
Jsem celkem o dost staršího ročníku, než autor knihy a vzpomínám na dobu, kdy počítač a pár disket byla velká svátost, kterou mělo jen pár vyvolených, hry se pak kupovaly na CD (a přepalovaly 🙂 ) a chodilo se hrát k těm několika jedincům, co je měli, a to přímo houfně. Stejně tak vidím i u našich dětí, že např. hraní Minecraftu je téměř společenský sport, kdy u toho musí sedět aspoň dva + si přitáhnout další 1-2 kamarády navíc, jinak je to tak nebaví. Proto mne trochu zaráží, že byl autor tak sám, to neměl kamarády ani předtím ? Obecně právě dostatek kamarádů a dostatek podnětů kolem a v životě je to, co člověka od až takové závislosti obvykle ochrání. Samozřejmě dočasně jsme si tím tak trochu prošli snad všichni, ale to je přirozený vývoj, jako u nové hračky, co dítě dostane.
Autor pěkně popisuje ten únik do jiného světa, určitě to odpovídá. Jenže podle mne v dnešní době leží mnohem větší nebezpečí pro děti někde jinde, než ve hrách, které stejně za nějakou dobu omrzí (a málokdy také u některé dnes děti zase až tak dlouho vydrží), navíc zde rodiče přeci jen ještě můžou v dětství něco korigovat a ohlídat, zapojit se. Ten příběh se odehrál v určité době a patří do určité doby. Ale autor už u svých dětí bude určitě spíše řešit nebezpečí sociálních sítí…
Autorovi přeji vše dobré, je vidět že vyzrál a věřím, že ty roky nejsou ztracené – přinesly mu silnou zkušenost, díky které bude mít velkou vůli vůči svým dětem v budoucnu. Možná mu díky tomu někdy zabliká varovná kontrolka mnohem dříve, než by se to stalo jiným rodičům. Jen by bylo škoda, kdyby zbytečně kvůli tomu sklouzl k fanatismu zcela opačnému – naprostému zákazu.

Gouda
Gouda
12. 7. 2019 16:32

Podle popisu to vypadá, že se jedná o dva různé problémy, které se dotyčný snaží racionalizovat jako jeden.

Problém s hraním je jedna věc, která může způsobit nezájem o jiné zájmové činnosti, popřípadě zhoršení prospěchu.
S fyzickým vzhledem a tím pádem se šikanou to nemá společného nic, to je druhý separátní problém. A jelikož si dotyčný tedy údajně později našel přítelkyni, byl během dospívání ošklivý nikoliv v dědičných rysech (které pro několik procent mužské populace znamenají celoživotní sociální postižení a vyloučení z jakýchkoliv vztahů), ale protože byl tlustý a zanedbaný. To s hraním jako takovým nesouvisí. Naopak, mnozí chorobní hráči vypadají úplně normálně a zdravě. Chronické hraní her nebrání jednotlivci se přiměřeně stravovat.

Díky tomu, že není ošklivý v rysech, z toho dotyčný vyšel úplně bez problému. Dostudoval, má přítelkyni, a normální život. Tím pádem je pro mě celý příběh jen nezajímavou posloupností osobních chyb jednotlivce, nikoliv zprávou o herní závislosti, ani o šikaně neatraktivních mužů obecně, což je téma ve společnosti naprosto zanedbávané.

Václav
Václav
12. 7. 2019 18:54
Reply to  Gouda

Souhlasím, že jde o dva různé problémy. Stačí se podívat na dnešní profesionální hráče (a hráčky!). Ti lidé tráví před obrazovkami stejný čas, jako profesionální sportovci na hřišti, a přitom jsou upravení, dobře živení a minimálně ve své společenské bublině velmi aktivní. Hraní počítačových her z nikoho neudělá nemytého váguse.

Ten Jerry z článku měl zřejmě problémy především sám se sebou, a ne s hraním.

Michal
Michal
12. 7. 2019 22:57
Reply to  Gouda

V zásadě s Vámi souhlasím, ale je potřeba si uvědomit, že sedavý způsob života (ke kterému extrémní hraní nevyhnutelně vede) skutečně ovlivňuje zdravý vývoj jedince, to vám řekne každý lékař a kinantropolog. Takže není pravda, že „byl tlustý a zanedbaný“ s hraním jako takovým nijak nesouvisí. Je to jako tvrdit, že povolání profesionálního řidiče v dálkové dopravě nijak nesouvisí s náchylností k obezitě, ačkoliv všichni vědí, že s tím nutně souvisí ona snížená pohybová aktivita a s ní spojená náchylnost k nadváze. Takže to vlastně s profesí dálkového řidiče tak nějak souvisí, že.

Václav
Václav
12. 7. 2019 23:46
Reply to  Michal

většina progamerů (profesionálních hráčů počítačových her) vede daleko aktivnější a skutečným sportem nabitý život, než většina běžné populace… množství hodin, strávených u her je u nich zcela jistě extrémní, ale sedavý způsob života rozhodně nemají, resp. nemusí mít

proč? protože nezáleží na tom, že sedíte u počítače, ale na tom, co děláte kromě toho… jestli se od komplu odvalíte na gauč a nejdál dolezete leda do ledničky, pak se z vás jistě stane bečka… ale není to kvůli hraní her, je to kvůli tomu, že mimo hraní her neděláte nic jiného (!)

Michal
Michal
13. 7. 2019 01:10
Reply to  Václav

To jistě ano, ale jestliže jste na tom závislý, celé dopoledne prosedíte ve škole a pak hrajete, dokud znovu neusnete, nemáte už čas dělat cokoliv jiného. Tak se přece (pokud se nemýlím) závislost definuje – jestliže zasahuje do základních životních potřeb, ničí fyzické a psychické zdraví atp.

Progamer (alespoň doufám) umí hrát (vlastně pracovat) deset, dvanáct hodin denně a pak se jít odreagovat sportem. Člověk závislý na počítačových hrách to neumí, nic jiného jej nezajímá. Neargumentujte profesionálními hráči, protože ti se závislými na počítačových hrách nemají nic společného. A pokud ano, jsou to workoholici – lidé zavislí na své práci.

Je to jako argumentovat tím, že účetní (progamer) přece taky sedí osm hodin u PC a přesto o ní netvrdíme, že je závislá. Jenže až se od toho nebude moci z nějakého důvodu (třeba si jen potřebuje něco dokázat – paralela k tomu, že Jerry nechtěl být nula) odtrhnout a kvůli práci (hraní) se jí např. rozpadne manželství (ztloustne), budete stále tvrdit, že to není tou prací (hraním)? Budete stále tvrdit, že je to blábol, protože účetní (progameři) přece můžou být i krásné aktivní ženské (zdraví kluci)?

Václav
Václav
13. 7. 2019 08:20
Reply to  Michal

V tom se s Vámi nepřu. V jednom příspěvku ale mluvíte o extrémním hraní a v druhém o závislosti. Já jen těmi progamery chtěl upozornit na to, že extrémní hraní nemusí být vždy spojené se závislostí a že tudíž nemusí nevyhnutelně vést k sedavému způsobu života a fyzickému úpadku, jak jste psal výše.

Michal
Michal
13. 7. 2019 09:47
Reply to  Václav

Rozumím Vašemu příspěvku, mám dojem, že už trošku slivíčkaříme 🙂 chtělo by to lepší definici pojmů hraní, extrémní hraní a profesionální hraní (progaming). Já bych právě extrémní hraní se závislostí spojil mnohem pravděpodobněji, než progamera se závislostí. Protože jaký je rozdíl mezi extrémním hraním a závislostí na něm? Jaký je rozdíl mezi extrémním pitím, pracováním, … a závislostí na nich?

Já to vnímám tak, že jestliže Jerryho hraní zasahovalo do jeho života způsobem, který negativně ovlivňoval ostatní oblasti jeho života, je to už závislost. Dovedu si představit někoho, kdo má práci snů, která mu zabere dvě hodiny denně, pak sedne na osm hodin ke komplu a pak jej vypne, jde si zahrát fotšus a sednout s kamarády na pivo nebo s přítelkyní do kina – to je podle mě extrémní hráč. A máte pravdu, že u něj si dovedu představit, že svůj sedavý způsob života vhodně a dostatečně kompenzuje, tudíž to na něm nic moc nezanechá. Ale kolik takových lidí je… :-\

Václav
Václav
13. 7. 2019 10:19
Reply to  Michal

Já Jerryho situaci chápu tedy opačně. Tedy ne, že se jeho život začal zhoršovat až s hraním her, ale že jeho život nebyl v první řadě v pořádku už dávno předtím, což byl důvod, proč s hraním vůbec začal.

Jerry je rozhodně závislák. A navíc učebnicový, udělal totiž klasickou chybu každého budoucího závisláka – místo, aby svůj život změnil, přijal hry jako prostředek úniku ze života, který se mu nelíbil. Hry tedy možná jeho problémy prohloubily v tom smyslu, že mu poskytly motivaci ty problémy neřešit, ale rozhodně je nezpůsobily.

Možná je to opravdu jen slovíčkaření, ale tohle ostatně slyšíte ze všech stran: „drogy mi zničily život“, „hry mi zničily zdraví“… Byli to ale ti lidi, kdo si zničil život jejich užíváním.

Lenka
Lenka
12. 7. 2019 20:31

Uff… Pěkný peklíčko se nám tady rozjelo. Ten článek mě v první chvíli taky namíchnul. Ne, že ne. Ale je jasná věc, že na hrách člověk závislej bejt může. Ano, můžu prosedět 12 hodin u kompu a bejt v pohodě, pokud je to jednorázově, protože zrovna mám novou hru, co mě děsně baví, tak u ní strávím celej víkend a pak zas dlouho nic. Jak je to pořád, je to průšvih. „Jerry“ to myslel dobře. Článek mě štve kvůli tomu, že ho paní redaktorka zjednodušila a (nejspíš neúmyslně) trochu pokroutila, protože o hrách asi prakticky nic neví.
Podle mě v tomhle příběhu totálně selhali rodiče. Vyzní to totiž, že se o kluka vůbec nezajímali a ještě ho v tom podporovali, asi aby se mu nemuseli věnovat. Protože třeba to Wowko není úplně levná záležitost, 13tiletej kluk to z kapesného nezaplatí, museli mu to sponzorovat.
Fandím „Jerrymu“ (pokud není fiktivní), je super, že má dneska fajn život a je spokojenej. Článek ať je výstrahou pro nás rodiče. Ale nejsou to hry, co je zlem. Je to náš nezájem. Já říkám, nechme děcka si zahrát, pokud je to baví, ale postarejme se, aby viděli, že ve světě tam venku jsou i další radosti. Musíme jim to ukázat a jít jim trochu příkladem a ono to půjde. Teda doufám 🙂

Václav
Václav
13. 7. 2019 11:27
Reply to  Lucie Fialová

Nevím, jestli je článek v nějakém smyslu pokroucený, ale třeba časová linie příběhu se při jeho čtení sleduje opravdu obtížně, autorko. Například v momentě, kdy Jerry mluví o tom, jak se jako dítě stal závislým, a zničehonic se do toho objeví odstavec o benefitech, které hra nabízí za pravidelné připojování, což ani omylem nemohla být záležitost her z Jerryho dětství.

Václav
Václav
13. 7. 2019 14:49
Reply to  Lucie Fialová

Teď mi to teprve došlo. On se vážně někdo nechal otravovat NĚKOLIK TÝDNŮ kvůli jednomu obyčejnému rozhovoru do jednoho obyčejného článku????

Myslím, že těm, kdo pochybovali o důvěryhodnosti článku, jste právě dala další důvod pochybovat ještě více. 😀

Lenka
Lenka
13. 7. 2019 21:28
Reply to  Lucie Fialová

Pokroutila je silný slovo, uznávám. Ale jak píše Václav. V článku je popsáno, jak malého Jerryho zaháčkovaly hry. V dalším odstavci se popisuje, jak vás hry odměňují za každodenní hraní truhličkama atp. a tím právě vzniká ta závislost. Působí to, že právě toto se mu jako sedmiletému stalo. Jenže za jeho dětských let toto ještě neexistovalo. To uspořádání je prostě poněkud nešťastné. Ale jo, spousta dnešního her to dělá a lidi z toho blbnou, a nejen děti.

Brandtnerová
Brandtnerová
19. 7. 2019 15:08
Reply to  Lucie Fialová

„Rozhovor jsme s Jerrym připravovali několik týdnů, měl několik verzí, a Jerry vždy vše autorizoval.“

Při takovém postupu se nejedná o rozhovor, ale o scénář (který naplňuje určitý záměr). Nesouhlasné upřesňující komentáře mnoha diskutujících poukazující na nevěrohodnost to potvrzují. Rozhovor nemůže mít několik verzí, které navíc opakovaně respondent autorizuje. To je fušeřina a zkreslování. Vydávat „pohádku“ za rozhovor je silně neseriózní.

Když o nějaké práci evidentně mnoho nevíte, nemluvě o formálním nedostatku odborného vzdělání, tak ji prosím nedělejte. Druhým a společnosti tím neobyčejně prospějete.

Ája
Ája
12. 7. 2019 22:49

Je to určitě obyčejná novinářská kachna. Chtějí jenom strašit rodiče a způsobit tak, aby dětem znepříjemňovali život. To, že byl obézní je jeho problém, nezpůsobuje to počítač. Stejně jako to, že byl šikanován, to je jeho slabým postavením ve společnosti. Že se mu zhoršily známky, to by se mu stalo tak jako tak, protože i já jsem měla problémy v 7., 8. a 9. třídě, třebaže jsem předtím taky měla samé jedničky. To, že ho zasáhla kyberšikana, a že ho „deptala“, je jeho blbost, přece na každé stránce se dá dotyčná osoba zablokovat nebo se dá na tu stránku přestat chodit. Zkrátka a dobře, šlo pouze o jeho blbost a slabost, a proto se dostal na dno. A příběh je tak nereálný, že zaprvé mít a hrát na počítači těsně po pádu socialismu bylo pro velice bohaté stoupence, a zadruhé nemohl hrát a ještě se stát závislým na hrách, které nikdy neexistovaly. A že by se Čech z vesnice ze Středočeského kraje jmenoval Jerry Taylor??? Moc česky mi to jméno tedy nezní.

Michal
Michal
13. 7. 2019 01:51
Reply to  Ája

Tak si to pojdˇme rozebrat…

1. „Je to určitě obyčejná novinářská kachna.“ Jak to víte? Máte pro to nějaký důkaz kromě Vaší doměnky, že to tak suverénně tvrdíte?

2. „Chtějí jenom strašit rodiče a způsobit tak, aby dětem znepříjemňovali život.“ Kdo jsou „oni“? A proč by to dělali? Opět: máte pro to nějaký důkaz?

3. „To, že byl obézní je jeho problém, nezpůsobuje to počítač.“ Jak jsem psal níže – extrémní čas strávený u PC = sedavý způsob života = zvýšené riziko nadváhy a obezity. Na to jsou výzkumy, narozdíl od Vaší ničím nepodložené teze.

4. „Stejně jako to, že byl šikanován, to je jeho slabým postavením ve společnosti.“ Vzhledem k tomu, že jsem si šikanou prošel, bych řekl, že poměrně větším dílem je na vině ona společnost, která šikanu umožní. Jsou děti, které jsou z nějakého důvodu snadným terčem šikany. A pak jsou kolektivy, ve kterých šikana vzniká hůře, a kolektivy, ve kterých vzniká lépe. Ten kolektiv ale přece nesestává jen z toho šikanovaného a někdo ten kolektiv pedagogicky vede (nebo by alespoň měl), že.

5. „Že se mu zhoršily známky, to by se mu stalo tak jako tak, protože i já jsem měla problémy v 7., 8. a 9. třídě, třebaže jsem předtím taky měla samé jedničky.“ To, že Vy jste přestala školu zvládat s čistým štítem neznamená, že to automaticky potká každého. Tohle už je dost velký argumentační faul

6. „To, že ho zasáhla kyberšikana, a že ho „deptala“, je jeho blbost, přece na každé stránce se dá dotyčná osoba zablokovat nebo se dá na tu stránku přestat chodit.“ Z tohoto tvrzení je patrné, že máte velmi, velmi omezenou představu o tom, co všechno kyberšikana zahrnuje a jak se na šikanovaném může podepsat. Možná by stálo za to si o tom něco přečíst

7. „Zkrátka a dobře, šlo pouze o jeho blbost a slabost, a proto se dostal na dno.“ Jestliže si troufáte na základě jednoho krátkého rozhovoru toto o někom tvrdit, vypovídá to leda o Vaší omezenosti a jednoduchosti. Tohle bych se neodvážil říct ani po tom, co bych se s dotyčným osobně setkal. Nic o tom člověku nevíte a přitom se neštítíte o něm vynášet soudy.

8. „A příběh je tak nereálný, že zaprvé mít a hrát na počítači těsně po pádu socialismu bylo pro velice bohaté stoupence…“ Prosím? Umíte počítat? Hrám propadl v sedmi lech, je mu 28, dnes máme rok 2019… tedy 2019 – 28 +7 = 1998. To není těsně po socialismu. Pro představu – v tom roce vznikl např. Half-Life (Bože, co já se ho napařil). A ačkoliv byla IT drahá záležitost, rozhodně nebyla jen pro „velice bohaté stoupence“ (proboha, stoupence čeho?), jak se nám snažíte podsunout. „…a zadruhé nemohl hrát a ještě se stát závislým na hrách, které nikdy neexistovaly.“ Zas takový pařan jsem nebyl a Vy tomu zjevně rozumíte, takže tady se rád nechám konkrétně poučit, která ze zmíněných her nikdy neexistovala.

9. „A že by se Čech z vesnice ze Středočeského kraje jmenoval Jerry Taylor???“ Jó, tak tohle mě hodně pobavilo. Četla jste ten text vuˇbec? Už v úvodu se píše, že si tak jen říká. Stačí si to, co tak lehkovážně kritizujete, pořádně přečíst. Hawk.

Václav
Václav
13. 7. 2019 08:32
Reply to  Michal

K bodu 7:

V článku je Jerry Taylor skutečně popsán jako přímo učebnicový příklad závisláka z dětství. Nelíbí se mu realita jeho života a místo, aby něco změnil, utíká do nereálného světa, kde si plní své sny. Ten článek je opravdu plný omšelých klišé a otřepaných prázdných frází.

Nevím, co se z toho dá vysledovat o Jerrym (i když únik do nereálného světa asi není znakem člověka, který se problémům staví čelem a dělá rozumná rozhodnutí), ale vůbec se nedivím těm diskutujícím, kteří mají pocit, že je to celé fake. Působí to tak.

Lenka
Lenka
13. 7. 2019 21:47
Reply to  Václav

Souhlas. Hrozně se mi ale nelíbí, dělat z her bubáky. Unikat od reality se přece dá i jinak, třeba knížkou. V reálným světě je to naprd, tak uteču třeba do Tolkienova. Ale že by se psalo o závislosti na čtení jsem ještě neviděla, přitom to může udělat z člověka oplácanýho samotáře zrovna tak. Dvojí metr.

Jiří Dostál
Jiří Dostál
12. 7. 2019 23:35

Hej lidi, všichni co píšete že to je vymysleny atd… Tak není, sám jsem si prošel závislosti na počítačových hrách a mám zkušenosti s problémy tím spojenýmy. I teď když jsem se už „vyléčil“ ze závislosti tak mám nemalé problémy v sociálním životě, takže vy inteligenti, než začnete mít nějaký chytrý řeči. Tak si to nejdřív sami prožijte a pak něco říkejte 😉

Vojta
Vojta
13. 7. 2019 10:01

Mám rád PC hry, protože mi umožňují prožít mé nejdivočejší fantazie. Například dostat nějaký úkol, vyřešit ho, a dostat další… 🙂

Já jsem vyrůstal na Atari ST a jakožto lehce starší generaci se mi zdá, že my měli výhodu. I když byl člověk závislák, tak se aspoň dozvěděl spoustu věcí o tom, jak ty počítače fungují a z čeho se skládají. Chcete sesíťovat DOOMa? Musíte vědět jak a proč. Nastavení paměti v DOSu (dospělých se člověk zeptat nemohl, učitelé neexistovali, takže se muselo laborovat), … A to nemluvím o úpravách kazeťáků pro osmibity. Pozdější generace hráčů už jen zaplatí, nainstalí a hraje (ani ten blbej crack už nemusela shánět :))

A dnešní generace má opět výhodu, protože už gaming není sprosté slovo, a jako game designer, scénárista, vývojář, tester, nebo pro gamer si můžete vydělat na slušné bytí.

PepehoSmích
PepehoSmích
13. 7. 2019 10:08

Bylo to všechno jeho rozhodnutí, nikdo ho nenutil u toho sedět, nikdo mu nebránil v tom říct o šikaně dospělím. Čech co se jmenuje Jerry Taylor nic lepšího jste si nemohli vymyslet. Celý článek vypadá vymyšleně, nikdo nemá čas hrát PC hry 12 hodin denně, ze školy přijdeš domů ve 14:00 minimálně a den má 24 hodin to je ta samá blbost jako pracovat 25 hodin denně.

P.S.: Vítejte na internetu kde se šikana děje pořád a falešné články se píší víc než je potřeba

Michal
Michal
13. 7. 2019 14:01
Reply to  PepehoSmích

Ach jo. Kdybyste byl někdy šikanovaný, tak víte, že říct to dospělým není zdaleka tak jednoduché, jak se to zvenčí zdá.

Alkoholika taky nikdo nenutí pořád chlastat, ale přesto to dělá, tomu se říká závislost – o tom celý ten článek přece je.

A k tomu, že se tak rozhodl sám: o čem jste se vy sám rozhodoval v sedmi letech?

Dál píšete, že se jmenuje Jerry Taylor. Kdybyste četl pořádně, tak víte, že je to pseudonym.

A poslední věc: máte nějaký důkaz, že se jedná o smyšlenku? A jestliže ne – není pak právě tvrzení, že ten článek je smyšlený, samo o sobě falešné? Tedy takové, jaké sám odsuzujete?

Horác
Horác
13. 7. 2019 16:09

Mám 35 a když stará s děckama odjede k rodičům tak propařím klidně i 20 hodin a vůbec mě to nesere. Pivko, cigárko a veget. Ale Jerry bude obyčejný blb, co všechny svoje problémy hází na ostatní a on sám je chudinka. Za tvůj posranej život nemůže počítač ani rodiče ale jen ty sám.

Martina
Martina
13. 7. 2019 22:36

Článek je super. Díky za sdílení zkušeností, určitě je to užitečné!

Michal
Michal
13. 7. 2019 23:08

Profesionální gameři dnes berou miliony a vyprodávají stadiony. Problém nebyl, že Jerry hrál, ale proč hrál a za to žádná hra nemohla. Hry jsou jen druh zábavy, stejně jako třeba dobrodružné romány. Šel by někdo s dítětem k psychologovi, protože moc čte?

adnerx
adnerx
14. 7. 2019 08:31

Neberte to jako smyslenej clanek, vse co pan popsal, mame u stejne stareho syna taky mu bude 13 a je na tom uplne stejne. Stejna vysoka inteligence, stejne vybrane logicke a bodove narocne hry, stejny „bonus“ v podobe perfektniho nauceni anglictiny i tezce rozlisujici virtualitu od reality ohledne kamosu a bledy a pritloustnuty fyzicky stav, unava, poruchy spanku. Ve vsem jsem shledala naprosto stejny fenomen jako u tohoto pana. Klobouk dolu, diky moc za clanek. A je jedno, v jaky je to dobe, zda za doby spoluzaku.cz nebo facebooku. Jde to napric generacemi, pc hry jsou stale na stejnem principu. Takze zdrzte se blbych komentaru o tom ze to je smysleny, nebo ze to neexistuje, kdyz s tim nemate zadny zkusenosti. A neni to ani o tom, ze bychom byli spatni rodice. Kluk ma vysoke IQ, ma ho kde realizovat, ve skole tez nema problemy a my se vracime z prace az vecer, uhlidat deti nejde nikdy, kazdy kdo ma deti to vi. Pane Jerry moc diky za clanek a konfrontaci, palec nahoru.

Václav
Václav
14. 7. 2019 11:08
Reply to  adnerx

Nevím, jestli článek vymyšlený je, nebo není, a nechci (se) hádat. Ale v tom článku jsou popsány už po generace notoricky známé stavy, které závisláci prožívají. To, že tyto známé a obvyklé stavy pasují i na případ, který Vy osobně znáte, tedy nemusí nutně znamenat, že článek je důvěryhodný, pravdivý a že popisuje skutečného člověka. Neříkám že to tak je, ale klidně by mohl být vymyšlený od prvního do posledního písmene.

To, že tento článek někteří považují za smyšlený, navíc není dáno tím, že by onen údajný Jerry neprožíval reálně popsané stavy, které i Vy znáte ze svého okolí. Za smyšlený jej považují proto, že článek, navzdory týdnům pečlivých příprav a Jerryho „autorizací“, kterými se tady autorka chvástá, obsahuje mnoho nepřesností a nejasností, což důvěryhodnost článku jako celku opravdu nepodporuje.

A nedělejte ze sebe letadlo. Nejste jediná, kdo má nějaké životní zkušenosti.

Táňa
Táňa
15. 7. 2019 16:58
Reply to  adnerx

A mohu se zeptat, pokud by vám nevadilo se více rozepsat, jak s tím bojujete, jak to řešíte, pokud to již zašlo takto daleko ? Máte nastavená nějaká pravidla ? Neberte to jako jakoukoliv kritiku, naopak, máme děti, blížící se Vámi uvedeného věku, také si rádi zahrají, také samozřejmě často bývají doma sami, než přijdeme z práce, ale u nás bychom při porušení pravidel již odpojovali… Jasně, že si můžou jít zahrát tajně ke kamarádům, ale tam nejsou celý den, ani na noc, alespoň to se dá ohlídat. Aktivně společně trávit víkendy mimo dosah PC ? Je obklopený skutečnými kamarády, sourozenci, nebo je hodně sám ? Je mi jasné, že jsou to pro Vás možná hraběcí řeči, ale odmítám připustit, že by v tomto věku již rodiče vůbec nic nesvedli, i když by to bylo mnohdy dost náročné…

Václav
Václav
14. 7. 2019 14:36

Mimochodem, chtěl jsem se podívat na tu knihu, kterou měl Jerry napsat. Odkaz uvedený v článku mě přesměroval na stránku s hromadou „Jerryho“ naprosto nezáživných uraženeckých odseknutí, mezi kterými se mi podařilo vydolovat informaci, že kniha je nedostupná. Podle aktuální informace přímo z tohoto článku má ale kniha mít elektronickou formu.

Může mi tedy někdo vysvětlit, jak může být elektronická kniha dočasně nedostupná? Tedy za předpokladu, že vůbec kdy existovala, že se někdy v minulosti dostala do prodeje a že nebyla posléze úmyslně stažena?

Zároveň bych chtěl doplnit informaci, že když si tu knihu podle názvu vyhledáte na netu, jako jediné relevantní odkazy na vás vyskočí pouze výše zmíněná pitomá stránka a krom ní akorát hromada odkazů na facebook. Žádný reálný odkaz na jakékoliv knihkupectví, kde se kniha dala v minulosti koupit.

Nechci dělat předčasné závěry, ale tohle rozhodně také neposiluje důvěru v to, že ten Jerry Taylor skutečně existuje a že skutečně napsal knihu.

lol
lol
15. 7. 2019 15:29
Reply to  Václav

To jako vážně? K tomu abys zjistil, že tenhle článek je totální z prdele vytažená nesmyslná nereálná kravina jsi musel progooglit tolik stránek??? Mne to stačilo přečíst…

Václav
Václav
15. 7. 2019 18:36
Reply to  lol

Já si o tom také myslím svoje. Zkušeností s tím, co všechno je duo Fialová-Polanská schopné vymyslet, mám dost a dost. Chtěl jsem jim jen dát prostor se vyjádřit, aniž bych je zbytečně provokoval k emotivním reakcím.

Jitka Polanská
Jitka Polanská
16. 7. 2019 00:24
Reply to  lol

To jste pašák:-)

Václav
Václav
16. 7. 2019 07:49

Jak je to teda s tou knihou se asi nedozvíme, že?

Jak je možné, že EKNIHU nejde znovu objednat a musí se čekat, až bude znovu dostupná? 😀 😀 😀 😀 😀

Jan
Jan
15. 7. 2019 21:42
Reply to  Václav

Prostě – když projdeš redakcemi iDNES.cz, Instinktu a Hospodářských novin, tak samozřejmě musíš nutně napsat fiktivní knihu pod nejblbějším pseudonymem, na který by mohl přijít leda průměrný pornoherec.

Václav
Václav
16. 7. 2019 11:37
Reply to  Jan

Někdo s pseudonymem Lucy Violet by mohl projít redakcí Playboye. Tam mají na „skutečné“ příběhy celou rubriku…

Jan
Jan
15. 7. 2019 21:27

Nevím, čím jsem porušil pravidla diskuse poprvé, ale nyní to rád udělám doopravdy.

Tento roztomilý článek je dílem ženy. Citovaní muži byli vybráni opět autorkou. Univerzální pravdy, které jsou sepsány na konci, jsou opět názory ženy. Jiné ženy a bohužel prezentovány jako výčet faktů opřených o titul „terapeutka“. Pohleďte na ženy, které mužům říkají, jací by měli být. A pak zoufají, že takoví jsou.

Textu chybí už jen bulvární nadpis ve stylu „10 věcí, pro které byste se měly stydět za své otce, holky“. Případně „Počítačové hry udělají z vašeho dítěte bratrovraha, otcovraha, strýcovraha a tetovraha.“

Od slavného článku v Reflexu „Kultura kriplů“ už uplynulo mnoho vody, ale nějak se to stále vrací. A to mnoho odborných prací „špatný vliv“ počítačových her několikrát vyvrátilo. Jerry Taylor se mohl stát asociálním ubožákem i u knížek o brontosaurech. Pravda, na počítačové hry se ukazuje prostředník lépe.

Ron Jeremy
Ron Jeremy
15. 7. 2019 21:31

Hm, jak moc asi postrádá Lucie Fialová pindíka, že si nemůže vymyslet lepší pornojméno než Jerry Taylor? 😀

Václav
Václav
16. 7. 2019 07:58
Reply to  Ron Jeremy

Myslím, že postrádá spíše něco jiného…

Helena
Helena
16. 7. 2019 16:35

Mě se článek líbil, nechápu ty negativní komentáře. Kdo nemá závisláka v rodině, tak to nemůže pochopit. Je to popsáno zcela přesně. A není to tak jednoduché, vzít patnáctiletému klukovi počítač a problém by byl vyřešen, jak se asi mnozí zde domnívají.

Marie
Marie
17. 7. 2019 11:29
Reply to  Helena

Souhlasím s Vámi, Heleno, také jsme si se synem „užili“ a není to tak dávno. Naštěstí už má i jiné zájmy. Jsem za článek moc ráda. Držím Vám palce.

Káča
Káča
17. 7. 2019 14:18
Reply to  Helena

Dobrý den,

ptám se – čistě ze zvědavosti (tento dotaz nemá být a není nijak útočný) – proč je problém zabavit patnáctiletému počítač ? Jaká rizika to pro Vás představuje ?
Výbuchy vzteku (ano, vím, že lidé závislí – ať už na čemkoliv – jsou ke vzteku velice náchylní) ?
Nebo je to pocit viny („to mu přeci nemůžeme udělat“) ?

Ještě jednou připomínám, že se nejedná o narážku na Vaše jednání či Vaši výchovu (chraň Bůh, vůbec Vás neznám a netroufla bych si), jen bych se ráda dozvěděla víc, proč to, konkrétně pro Vás není tak jednoduché ?

Předem děkuji za případnou odpověď a snad i ujasnění pro mne věcí nepochopitelných 🙂

Krásný den přeji

Káča

Helena
Helena
23. 7. 2019 22:41
Reply to  Káča

Bohužel u nás máme ohledně hraní her velké neshody s manželem, nejsme ve výchově jednotní. Vlastní počítač koupil synovi před rokem také on, přestože jsem s tím nesouhlasila. Pokud synovi počítač zabavím, tak je agresivní, a tlak je opravdu nesnesitelný. (Pocit viny rozhodně nemám). Manžel mě nepodpoří, chce mít klid, hádáme se pak většinou spolu.

EmilIgnác
EmilIgnác
16. 7. 2019 18:26

Hraní společenských her je v pořádku. Protože máte kontakt s realitou, reálnými lidmi, věcmi, cítíte reálné emoce. Na online pc nebo konzolích máte kontakt s realitou jen ve formě skutečného hlasu vašeho online spoluhráče pokud máte mikrofon a sluchátka a hrajete online hru. V single playerů nemáte vůbec kontakt s realitou. Neděláte nic skutečného, necítíte se tak, jak byste se cítili ve skutečnosti. A co z toho? Super zážitky, z toho co se nestalo, co neexistuje, s lidmi, které neznám a nikdy jsem je osobně neviděl nebo úplně sám… A proč? Protože se nudím, na fyzický výkon nemám vůli a ani nevím jak se mám zabavit. Nebo vím a opět nemám vůli s tím něco dělat a jednodušší volba je nechat zabavit něčím co vytvořili jiní. Lidé jsou divní, každý jedinec má obrovský potenciál a i přesto že to ví, ho občas odmítá. Dostane život a rozhodne se ho část nežít.. proto k nám nepřiletí ufo protože sme dementi a je nám to jedno!! 😀 ještě je naděje ale jde to do kopru. Zavřete oči. Odcházím.



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.