Tatínek, který dětem nedává dárky: „Náš životní styl je pro každého, kdo má rád svobodu a snese nejistotu“



Když jsme loni před Vánoci pustili do světa článek o rodinách, kde si nedávají vánoční dárky, pozornost kritických čtenářů přitáhl nejvíc otec tří dětí Jan. Ten se jim zdál jako nejpřísnější puritán, tomu to děti jednou spočítají, prorokovali mu někteří pod článkem. Od té doby si plánujeme, že se na to, jak to chodí v domácnosti u Tilingerů, podíváme trochu zblízka. A teď jsme si konečně s tatínkem promluvili.

Jak to je tedy s těmi dárky? Vadí vašim dětem, že je nedostávají?
Děti mají velký smysl pro spravedlnost. Když dárek nedostane nikdo, je to v pořádku. Když někdo dostane, a jiný ne, vnímají to jako nespravedlivé. Člověk s nimi o tom musí mluvit. Na druhou stranu chápou, že všichni lidé nemají všechno stejně.

Zajímalo by mě, jak se jim to dá vysvětlit. To asi člověk musí zkritizovat ty dospělé, kteří dětem dárky dávají horem dolem…
To ne, to vůbec ne. Ani náhodou. Prostě jim vysvětlím naše důvody, a je na nich, jak si to přeberou. Vědí, že na různých místech platí různá pravidla, jako v životě.

Tak jak se postavit k tomu, že někdo něco dostane, a někdo ne? To je mimochodem zásadní a na světě všudypřítomná věc…
Je důležité, aby si uvědomily, že i oni jsou součástí té celkové nespravedlnosti. Moje děti nedostávají vánoční dárky. Na druhou stranu mají určitá privilegia. Nechodí do školy, máme je v domácím vzdělávání, a jedeme třeba k moři, když jiné děti sedí ve škole. Ráno vstávají, kdy chtějí, dojdou si koupit snídani, na kterou mají chuť, uvaří snídani i pro nás, když chtějí…

Kolik jim je let?
Devět, sedm, čtyři.

Máte-li chuť si přečíst v úvodu zmiňovaný článek o vánočních dárcích, najdete ho zde.

A to jdou ráno spolu nakoupit, samy?
Ano, když ten nejstarší vezme holky s sebou. On byl tedy zodpovědný odmalička. Už v pěti letech mohl chodit ven sám, do nejbližšího okolí, a nebáli jsme se. Bylo na něm vidět, že z aut má respekt, že raději desetkrát vykoukne, jestli nic nejede, nehrne se zbrkle přes ulici. Holky to tak nemají, nevím proč. Jak říká moje maminka „fackovali jsme vás stejně, a dopadlo to různě“ (smích)… Je to asi tak, že velký vliv mají nejen rodiče, ale i vzájemné vztahy dětí, vymezují se jeden vůči druhému. Ten nejstarší má třeba sklony k opatrnosti, ale mladší sestra už má zase sklon na to nějak reagovat. Ty jsi opatrný, já budu jiná…  Naše děti jsou hodně spolu, takže se dost ovlivňují. Někdy se ale zase všechny vymezují vůči nám. Jsme v domě tři dospělí, my se ženou a babička, a oni jsou taky tři. Někdy nás můžou i přehlasovat.

U vás se rozhoduje hlasováním a rovnoprávně? Nebo jak to myslíte, přehlasovat? A v čem třeba?
Většinou rozhodujeme my, ale bereme jejich názor v úvahu a o některých věcech si mohou rozhodovat sami. Co se bude dělat, co se bude jíst, kdy se bude jíst… o tom rozhodují s námi, nebo to dokonce rozhodnou oni, když mají silný názor. Nedávno jsme přehodili návštěvu u zubaře, protože chtěli být v lese. Dávalo to smysl, v takovém horku.

Často slyším, že rodiče říkají „mé děti jsou tak tvrdohlavé, že když si postaví hlavu, stejně s nimi nehnu“. A tak povolí. Z bezradnosti si udělají princip a teorii, proč to je vlastně správně. Jak to tedy je u vás s tím, kdo se v rodině prosadí? Ten tvrdohlavější?
Všichni jsme manipulovatelní. Rodiče i děti sebou nějak navzájem manipulují. Nebo, aby to neznělo tak negativně, hledají prostředky, jak se ovlivnit. A to se děje i v demokraticky nastavené rodině. Mé děti jsou taky dost tvrdohlavé. Třeba prostřední dcera odmítala více jak rok jezdit na návštěvu k dědovi, nějak jí to nesedlo, a tak se rozhodla, že tam jezdit nebude. Nedávno požádala, jestli tam může zase jet.

Jak to snáší dědeček? Asi bych měla sklon snažit se dcerce přiblížit i jeho pohled na věc a že ho to možná mrzí…
Je to vztah mezi nimi, do toho rodiče podle mě nemají mluvit. My děti k prarodičům neodkládáme, jezdí tam, protože chtějí. Osobně to mám jako moje dcera v tom, že pro mě je důležité identifikovat prostředí a lidi, kteří mi dělají dobře, a s těmi být. Takže nesouhlasím s tím, co mi nedávno řekla jedna paní učitelka, že „děti do školy chodit musí, aby se naučili být s lidmi, s kterými být nechtějí“.

Myslíte si, že váš životní styl je pro každého?
Já bych řekl, že ano. Lidi omezuje hlavně to, že se obecně jede na vysoké spotřebě. Stačí se jet podívat na vesnici, kde člověk pět let nebyl. A vidíte, že si sousedi mezitím sice neopravili domy, ale zato si postavili bazény a nakoupili auta.  Kdyby dali své síly dohromady, můžou si ve vsi postavit velký bazén i se správcem a vyjde je to levněji. Asi to máme z minulého režimu. Lidi nechtějí sdílet, chtějí mít to svoje, protože dřív nemohli, nevím… No a vysoká spotřeba má nějakou cenu. Ta cena je, že lidi dělají práci, která je nebaví.

Vaše spotřeba je nízká?
Výdaje naší rodiny se vejdou do 30 000 korun měsíčně, ale v pohodě jsme schopni vyjít i s 20 000. Někdy máme na účtu padesát tisíc, někdy dvacet. Nejedeme na doraz, nějaká rezerva tam vždy je.

Žijeme v domě, který by potřeboval opravit, je skoro sto let starý. Máme i auto. Je dvacet let staré, ale jezdí. Z místa A do místa B se dostaneme. A když se něco na cestě podělá, je to dobré i pro děti, že se s tím musejí nějak porovnat, když třeba zůstaneme stát na silnici. Ostatně, to se může stát i s novým autem.

Máte někdy pocit existenční nejistoty?
Když ženě skončila třetí mateřská, to bylo asi před dvěma lety, tak zapochybovala, jestli se uživíme. Byla u toho kamarádka a ta říká „když už to deset let nějak jde, dá se z toho odvodit, že to půjde i nadále.“

Jan (vlevo) se ženou Evou, která má na klíně dceru Jasmínu a po boku syna Nea. Vedle sedí babička Boženka, po její levé ruce Janův švagr Karel a švagrová Maruška s dcerou Karolínou. Na zemi sedí nejmladší dcera Jana a Evy Aya. A pes Ketty.

V nějakém statusovém žebříčku rodin s dobrými auty byste asi byli někde hodně dole. Ale to zřejmě vaše děti neřeší, protože se tolik nepotkávají s jinými dětmi, třeba ve škole…
To mi říkají sousedi pořád – počkej, až budou děti chodit do školy, to jim ten tablet nebo značkový hadry budeš muset koupit… A já jim říkám – nebudu. Chodí normálně na kroužky, nejmladší chodí do školky, navštěvují se s kamarády, hromadu času tráví na hřišti a v parku, takže kontakt s dětmi mají, jen si mohou vybrat, s kým a kde jsou.

Co děláte přes den, čím rodinu živíte?
Čemu věnuju čas opravdu intenzívně, je komunita v místě, kde bydlím. Děláme sousedské slavnosti, půjčujeme si auta a nářadí, zveme se na grilovačky. Myslím, že to funguje skvěle. Jsme každý jiný, a i tak máme dobré vztahy.

Kdo to inicioval? Vy?
Jo, věnoval jsem tomu prakticky posledních pět let. Obcházel jsem dom po domu a vysvětloval sousedům, co je akce Zažít město jinak, jak by bylo skvělý zavřít na ten den ulice a vylézt před domy a tak.

Jaké byly reakce?
Některým to sedlo, jiní mi s tím dokonce začali pomáhat, ale jiní třeba radši odjedou, aby se k tomu nemuseli nějak postavit. Člověk se musí postavit do velmi nekomfortní pozice, že u někoho zazvoníte, on se na vás bude dívat velmi nedůvěřivě a vy mu začnete vykládat svou vizi…

Tohle asi nenese žádný příjem, čím vyděláváte peníze?
Učím na ČVUT, v Centru pro mezinárodní rozvojové projekty. Jde nám o to, aby se rozvojová pomoc dělala líp, než se teď dělá, na tom tam pracujeme. Příliš mnoho projektů rozvojové pomoci je upečených narychlo a nekvalitních, a to chci změnit. Nějakou dobu jsem měl pocit, že když chci, aby byl projekt udělaný dobře, musím si to udělat sám. A tak jsem založil Suryi.

Na vaši školu, kterou jste postavil v Himalájích, si posvítíme v samostatném článku. Vraťme se k tomu, co vás živí. Ta škola asi ne…
To ne, ta naopak spoustu peněz potřebuje.

Velikonoce v domě Tilingerů: táta, máma, děti, babička.

Je váš plat vysokoškolského učitele jediným příjmem v rodině?
Kromě toho truhlařím, mám v domě dílnu, v létě dělám průvodce, Island, Gruzie, Srí Lanka, Nový Zéland… Fotím, třeba svatby. Z fotek se mimo jiné živí i Surya, prodáváme je v kalendářích, pexesech i sólově. Občas vystupuji jako cirkusák: žongluji, chůduji, dělám akrobacii a tak.  

Co dělá vaše žena?
Žena je neurobioložka, dostala cenu Akademie věd. Teď vzdělává naše děti a spolupracujeme na Suryi i rozvojovém centru. Taky pořádá kurzy řemesel pro dospělé, od září povede několik dětských kroužků.

Jaká je nutná podmínka pro tenhle životní styl?
Asi určité vzdělání, nemyslím ale nějakou specializaci. Spíš rozhled. Taky určité schopnosti najít si práci podle potřeby a možností. Flexibilita. Já jezdím od šestnácti let po světě, a to mě hodně formovalo. Možná jsem i celkově strávil víc času v zahraničí než v ČR.

Dalo by se nějak konkrétně popsat, v čem je to je přínosné? Žít se dá spokojeně i na jednom místě…
Při dlouhodobějším cestování, čímž nemyslím dva týdny u moře jednou ročně, je člověk vystavený rychlým změnám, na které musí reagovat, takže mu to zbystřuje smysly a myšlení. Také potkáváte lidi, kteří fungují úplně jinak, než je běžné u vás doma, a vidíte, že je to úplně v pohodě, vidíte najednou hromadu možností. Zároveň je to očista od vnitřního balastu, až zbyde pár základních, opravdových hodnot.

Jakých?
Rodina, zdraví, bezpečí.

To už stačí?
Neříkám, že to stačí, ale uvědomíte si, jak důležité je něco, co považujete za samozřejmé. Jste třeba v Brazílii v nějaké superbohaté domácnosti, a vnímáte, že ta rodina, která má doma úplně všechno, se bojí vyjít na ulici. Snad všichni mí kamarádi tam, třeba padesát, byli někdy přepadení. Tahle nejistota působí na psychiku strašně.

Takže cestování jako forma vzdělávání?
Ano.

A to dopřáváte i svým dětem.
Přesně tak. S dětmi dost jezdíme ven. A když někam jedeme, jedeme tam třeba na dva měsíce, na týden se to nevyplatí. Když jsme tam déle, tak tam můžu sehnat i nějakou práci. Tady se uplatní právě třeba to focení a žonglování.

Co je ještě podle vás důležitá součást výchovy a vzdělávání, i sebevzdělávání?
Možnost seberealizace a možnost být prospěšný. To je základní lidská potřeba, stejně jako se dobře najíst a vyspat. Když člověk nedostane možnost dělat něco užitečného pro někoho jiného, je nešťastný. Já tomu říkám ulovit mamuta. Každý den aspoň jednoho malého mamuta. Naše děti, tím, že jsou doma, můžou tyhle věci dělat přirozeně. Třeba pomoct sousedce se psem, umýt koupelnu, dojít na nákup, udělat někomu radost… Dává to jasný smysl. Můžou z toho mít dobrý pocit. Kdežto když je život plný povinností, které jsou vymáhané autoritou státu, člověk tuhle přirozenou potřebu ztrácí. Takže i ve škole. Není nic horšího než nutit člověka, aby dělal něco, co mu nedává smysl.

Vaše děti nikdy ve škole nebyly?
Byly, zajišťuju jim tam stáže.

Stáže? To jako že tam přijdou na pár dní?
Ano, a učí se s ostatními. Poznají, jaké to je, chodit do školy, a učitelé zase mají možnost se seznámit s dětmi v domácím vzdělávání.

Jak snadné je najít školu, která by vzala vaše děti na „stáž“?
Úplně ne, ale vytrvávám a doufám, že se mi podaří to prolomit. Vždy to bylo o tom, že tam chodí nějaký jejich kamarád.

Co vaše spádová škola?
Tam to bohužel asi moc nejde, s panem ředitelem jsme si nějak nesedli, dost se vymezil proti komunitním slavnostem, které u nás organizuju. Bylo to asi proto, že jeho městská část to naopak dost podpořila a vytvářela na něj tlak, což asi spustilo tu averzi. Takže se tvrdě šprajcnul.

Zkusil jste s ním nějak komunikovat?
Ještě ne, přiznám se. Žena mu prý psala, ale nereagoval.

Tak pak dejte vědět, jak jste pořídil.
Dobře.

Jan Tilinger vystudoval Gymnasium Jižní Město a Fakultu stavební na ČVUT (včetně doktorátu) a nakonec obor Truhlář na SŠT Zelený pruh. Pracoval v různých profesích od hoteliéra, průvodce, vědce, cirkusáka, fotografa. Nyní se věnuje hlavně tradičním řemeslům, rozvojové pomoci a s tím spojeným technologiím i materiálům. Je jedním ze zakladatelů Centra pro mezinárodní rozvojové projekty na ČVUT, kde pořádá pravidelný cyklus přednášek pro širokou veřejnost „Rozvojové středy“ a různé workshopy.

 
DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
303 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
umfa
umfa
25. 7. 2019 10:03

Není těch článků o exotech už trochu moc? 🙂

umfa
umfa
25. 7. 2019 11:47

OMG (řečnická odpověď :-))

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 09:11

Mate můj respekt!!!

Ivka Nová
Ivka Nová
29. 7. 2019 11:17

Ne, není to budoucnost, předpokládáte, že svět bude stejný, hlavně ekonomicky? Já ne, to bych byla naivní.

Markéta M.
Markéta M.
25. 7. 2019 14:16
Reply to  umfa

Extravagantní exot ekologicky existoval,
efektivně proti emisím a enormnímu konzumu vystupoval.
Exote, exote, bu bu bu
já se tak chovat nebudu.
:)))))))

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 14:39
Reply to  Markéta M.

Exotická existence ze tmy vystoupila
a nové paradigma na nás vyvalila.
Totalita už tady dlouho nehnízdila,
tak přece byste jí, Markéto, v nástupu nebránila. 😀

Markéta M
Markéta M
27. 7. 2019 15:54
Reply to  Brandtnerová

Bránit jí nebudu,
schovám se s dětmi do školy,
počkáme tam na září, na řád
a hlavně na domácí úkoly. 😁

Brandtnerová
Brandtnerová
28. 7. 2019 18:59
Reply to  Markéta M

Škola základ života,
po ní přijde robota.
Někdo to neustojí,
do odboje se zapojí:
„Já pracovat nebudu,
Půjdu bydlet do sudu.“

Poezie je fajn, že jo 🙂

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 09:15
Reply to  Brandtnerová

Od básnika bych čekala větší NADHLED.Palec dolu.

Markéta M.
Markéta M.
29. 7. 2019 11:48
Reply to  Tanja

Tak možná básníkům prostě jen nerozumíte, Tanjo.
Klidně dejte i čtyři palce dolů.

Brandtnerová
Brandtnerová
31. 7. 2019 18:25
Reply to  Tanja

Díky za zpětnou vazbu. Očekávala bych spíš výhrady ke stylistice těch narychlo spíchnutých veršíků 😀
Jinak – to si nevyberete, já bych taky uvítala větší úroveň vašich příspěvků v diskusi.

Brandtnerová
Brandtnerová
2. 8. 2019 17:23
Reply to  Brandtnerová

Zrodily se, vyklubaly
tu dvě hvězdy básnické.

Oslnily,
okouzlily,
poučily,
pobavily.

Někteří však omdlévali
téměř v hrůze panické…

🙂

Markéta M.
Markéta M.
2. 8. 2019 21:32
Reply to  Brandtnerová

Panika vzrůstá, panika roste,
básnířky si notují, je to tak prosté.
Nebýt faktu, že jedna z nich je právě
posilněna panáky a pivy
děly by se na poli básnickém
skutečně neskutečné divy.

:)) 3 piva 11°, 2 fernety….no, ale i tak jsem schopná rýmu.

Tanja
Tanja
3. 8. 2019 18:27
Reply to  Markéta M.

Kopněte do sebe ještě nijaký fet pro inspiraci,snad vám to pomužé!!!

Markéta M.
Markéta M.
4. 8. 2019 12:50
Reply to  Tanja

Tanjo, Vy si myslíte, že se v komutitě kolem pana Tilingera nepije alkohol? Já klidně přiznám, že si občas posedím v hospodě a popovídám si se spoluobčany….jsem tak součástí komunity :-), dozvím se, co je nového, zeptám se na radu(např. kde seženu levnější dřevo na zimu, jestli někdo nemá okurky na zavaření), zasměju se nejapnému vtipu a domů přijdu v příjemné, uvolněné náladě.
Tímto se s Vámi loučím, už mě vaše výlevy plné vykřičníků nebaví.

Brandtnerová
Brandtnerová
4. 8. 2019 16:25
Reply to  Markéta M.

„Nebýt faktu, že jedna z nich je právě posilněna panáky a pivy, děly by se na poli básnickém skutečně neskutečné divy.“

Výmluva – opojení a básnictví jdou ruku v ruce. Jak konečně vidno – možná nejlepší kousek :-)))

Ale:

Markéto, buď ve střehu,
exot číhá na rohu.
Vytasí se s názorem,
rozum bude poroben.

Pozdě bycha honiti.
doma slzy roniti:
„Ó, já velká popleta,
proč jsem pila ferneta!“

Brandtnerová
Brandtnerová
9. 8. 2019 13:21
Reply to  Brandtnerová

Paní Markéto, děkuji za básnickou spolupráci v této diskusi. Bylo to inspirativní 🙂

Tanja
Tanja
3. 8. 2019 18:24
Reply to  Brandtnerová

Nevím jakou úroven očekavaté když váš záběr je tak omezeny. Sotva svedete stupidní rímovačky!!!

Brandtnerová
Brandtnerová
4. 8. 2019 16:22
Reply to  Tanja

Paní Tanjo, humor vy teda vůbec nepobíráte…

Brandtnerová
Brandtnerová
9. 8. 2019 13:20
Reply to  Brandtnerová

A dejte si taky nějakého panáka, ať nejste pořád tak nasupená 🙁
Ale řekněte, že chcete fernet – ne fet, ať vás nezabásnou.

Kateřina *
Kateřina *
25. 7. 2019 11:28

Chce to, má to, užívá si to? Přejme mu to. Každý se nenarodí jako kočovník. A dárečky si nedávají ani Svědci a přesto se pořád točí 🙂

Kateřina *
Kateřina *
25. 7. 2019 12:59

Náš styl života by taky mohlo hodně lidí odsoudit. Ale je to tak jedno. Důležité je, že je v tom dobře těm, kteří tak žijí. Na ničem jiném nezáleží. Mně by tento způsob života nevyhovoval a koho to zajímá? 🙂 Trošku mě tedy zarazila Vaše reakce „exot dnes a střední proud zítra“, ale co už. Někdo ten exot být vždycky musí 🙂

Markéta M.
Markéta M.
25. 7. 2019 14:42
Reply to  Kateřina *

Paní Kateřino, také jsem netušila, že domácí vzdělávání je budoucí střední proud.
Nějak si to nedokážu představit, jak bude velká část rodin žít s jednoho platu….. a nebude pak kolabovat ekonomika, až nebude mít kdo pracovat? 🙂

Lenka U.
Lenka U.
26. 7. 2019 11:03
Reply to  Markéta M.

Možná budoucí střední proud je pro někoho příliš odvážné tvrzení, ale nikoli nemožné. Pokud se způsob vzdělávání a školství razantně nezmění, alternativní trendy rozhodně mají velkou šanci. Protože už dnes školství bezradně pokulhává za světem a životní realitou a to je velká chyba.
A ne, nemyslím si, že by ekonomika kolabovala:-) Vždycky bude mít kdo pracovat a vždycky budou lidé, kteří jsou ochotni pro nadbytek peněz (=věcí) obětovat celý svůj život.
Článek není primárně o penězích, nedávání dárků nebo o domácím vzdělávání. Je o skromnosti a utřídění hodnot. O tvořivém přístupu k životu a otevřené mysli.
A již řečená skromnost by prospěla nejen lidem, ale zejména planetě. Protože se sice ptáte na kolaps ekonomiky, ale nekolabuje nám náhodou stávajícím většinovým spotřebním přístupem planeta a životní prostředí???
Takže díky za takový přístup a více takových lidí jako je pak Tilinger.

Markéta M.
Markéta M.
26. 7. 2019 11:30
Reply to  Lenka U.

Lenko U., já si skutečně myslím, že středním proudem domácí vzdělávání nebude a že je to nemožné.
Leda by nastal ten kolabs planety a přeživším lidem by nezbylo nic jiného. Ale možná by děti jiných zase učili jen někteří….něco jako učitelé:)
Ani 0,5 procena dětí se nevzdělává doma. Alternativa je pořád jen alternativa.
Pokud jde o skromnost, tak máte kus pravdy.
Ovšem já vidím kolem sebe hlavně lidi s platy nízkými, lidi, kteří makají na políčkách, zahradkách a kteří nevyhodí ani krajíc chleba.
A pokud si tito lidé „dovolí“ koupit i to, co nutně nepotřebují, beru to jako krok správným směrem. Protože si to zaslouží.

Václav
Václav
26. 7. 2019 14:26
Reply to  Markéta M.

Domácí vzdělávání, tak jak o něm mluví pan Tilinger a paní Lenka U. opravdu může být realitou každé rodiny, Markéto. Důležité je povšimnout si, že tu nikdo z nich ani slovem nezmínil, že by to domácí vzdělávání mělo mít nějakou standardní kvalitu na výstupu. 🙂

Pokud tedy bude možné podomácku vzdělávat v tkaní koberců, jako to dělá ten Francouz se svastikou na bradě, nebo učit děti, že je jen jejich věc, jak se chovají k vlastnímu dědovi, a že jim ani z pozice rodiče nemůžete nic říct, jako to dělá pan Tilinger, pak nebude problém, aby se takové domácí „vzdělávání“ skutečně stalo budoucím středním proudem…

Markéta M.
Markéta M.
26. 7. 2019 17:53
Reply to  Václav

Hmm, ono je, Václave, dnes asi nemožné napsat článek „Jak žije naše rodina, jak vidíme svět a jak vychováváme děti“, aniž by bylo kopnuto do těch, kteří žijí nudným, běžným, většinovým životem.
Paní Polanská tomu s tím středním proudem nasadila korunu. 🙂
Francouz je mi krajně nesympatický.
A nucení ke sdílení nesnáším.
Můj muž pomáhal velmi často mladé sousedce, protože soused je kamarád. Jak sama sousedka řekla “ Ještěže jsou obě naše děti zrzavé po MÉM manželovi.“ Ani sdílení manžela s šikovnýma rukama se nesmí přehánět. :)))))

Markéta M.
Markéta M.
26. 7. 2019 19:17

Možná ano, možná ne, paní Polanská.
Mně nepřipadají bizarní ani domácí vzdělávání, ani komunitní školy. Ve výhodě jsou a vždy budou lidé vzdělaní, šikovní a s rozhledem, to je jasné.
Vymezení středního proudu a co to znamená „docela dost lidí“ o tom by se dalo diskutovat do alelujá.
Ta básnička nahoře je humor, tedy já jsem to jako nadsázku myslela.
Já jsem se zmínila i bazénech a autech, sama jste mi poděkovala za sdílení, tak jak můžete tvrdit, že jsem si vybrala jen domácí vzdělávání.

Nevím, čím jsem se Vás dnes tak dotkla. Proč vám nevadí nazývaní dětí z běžných škol mrzáky?

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 09:22
Reply to  Lenka U.

To nedokaři jen tak někdo pochopit.Ani ta basniřka z úvodu teto diskusi. Děkuji.

Markéta M.
Markéta M.
25. 7. 2019 15:44

Paní Polanská, doma se neučí ani 0,5 procenta dětí. Já bych to skutečně středním proudem zítřka nenazývala.

Markéta M.
Markéta M.
25. 7. 2019 16:32

Jen nevím, jak se školám nového paradigmatu(úžasně to zní, musím si to uložit do mozkového šuplíčku k pilotáži progresu 🙂 )podaří zajistit, aby si všechny děti porozumněly, jinak tam někteří tátové děti stejně nedají.

umfa
umfa
25. 7. 2019 16:54

Já to vidím spíš na wishful thinking, ale budiž, tohle mě neohrožuje, jen pobaví 🙂

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 09:26
Reply to  umfa

Klidně se bavte to je prospěšné.Co je na tom že jste omezena!!!

Razor
Razor
26. 7. 2019 14:47

… aha, jen jestli vy nebudete také takový exot vy „školo nového paradigmatu“, tentokrát rodu ženského …

Razor
Razor
26. 7. 2019 14:44

„Vzdělaní lidé“ p. Polanská, neznamená automaticky lidé inteligentní a tento pán je mi osobnostně krajně nesympatický. Jedním slovem exot. Doufám, že se nenaplní vaše vize a tento druh exotů nebude v budoucnu střední třída …

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 14:36
Reply to  Razor

To těžko, jedná se o subkulturu. Především stoupenci těch menších a radikálnějších se obvykle považují za vyvolené, budoucí zakladatele nových říší (moderněji zřejmě „paradigmat“).

U nás se jedná o takové opožděné období hippies, které v západních zemích probíhalo zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech. Zároveň ve spojení se současným obecným fenoménem západní společnosti , kdy někteří jedinci nejsou schopni dosáhnout stavu vnitřní dospělosti. Předpokládá se, že zejména v důsledku dlouhého přílišného blahobytu společnosti., tedy vlastně takového „rozmazlování“. Svoji životní náplň tedy podřizují adolescentní touze stále se vůči něčemu vyhrazovat, projevující se často hostilitou vůči většinové společnosti. Tento jev byl pojmenován jako „zajištěný revolucionář“, pracuje s ním, a tuším i s termínem, sociologie. Dokonce i jedna česká odbornice napsala na toto téma moc zajímavou studiu.

Vidíte to sám: pán v článku se plácá v nějaké neziskovce či projektu, živí se brigádami, možná i z mateřské své manželky, realizuje své koníčky… Pořádná práce žádná. To je přístup nedospělého jedince.

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 09:34
Reply to  Brandtnerová

Tak to co nám vládne bych definovala jako přezrále jedince!!!

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 09:30
Reply to  Razor

Nu každý jsme nijaký.Pro změnu ani vy se my dvakrát nelíbite!!!

Brandtnerová
Brandtnerová
31. 7. 2019 18:32
Reply to  Tanja

Taky se sama sobě někdy po ránu v zrcadle nelíbím :-O

A to ani nemám jako pán z minulého článku na bradě vytetovanou svastiku. Která sice směřuje doleva, ale při pohledu do zrcadla… Jejda, to bych se každý ráno lekla! :-O :-O

Václav
Václav
31. 7. 2019 20:32
Reply to  Brandtnerová

No, doufejme, že ten Francouz tím nechtěl vyjádřit sympatie k extrémní politické pravici, protože nacisté používali výhradně pravotočivé svastiky. I když by někdo mohl říct, že pravo-levotočivost má mystický význam pouze ve východním pojetí, které nacisté při převzetí tohoto symbolu ignorovali, a že tento symbol si mezi všemi podobnými symboly vybrali právě proto, že jej – ještě v jeho původním významu – na svých přilbách nosili příslušníci pruských armádních sborů dávno před vznikem nacistické strany. A že význam má tedy symbol jako takový, ne jeho plošné uspořádání.

Buď jak buď, nechat si čímkoliv potetovat obličej, to chce jistě člověka, který se nebojí svého odrazu v zrcadle. Přiznám se, že já bych na to žaludek neměl. 🙂

Tanja
Tanja
1. 8. 2019 09:56
Reply to  Václav

Uznavam že ten pan je třída.Osobně já vypadám jako šedá myš i tak nemužu tvrdit že mám jednoduchý život…

Tanja
Tanja
1. 8. 2019 09:48
Reply to  Brandtnerová

Směry pravice-levice jsou pro jednoduché jedince. Všimněte si jak komunisti se překábatíly na kapitalisty s jakou eleganci!!!

umfa
umfa
1. 8. 2019 12:57
Reply to  Tanja

Směr pravice – levice je velice zřetelná osa procházející politickými systémy a vyjadřuje míru autonomie jedince ve společnosti. S nějakými bezcharakterními komunisto-kapitalisty to má jen pramálo společného 🙂

Ještě k příspěvku Václava: nacismus je levice, dokonce krajní levice, protože neuznává svobodu jednotlivce. To jen komouši mu začali říkat krajní pravice, aby si někdo nemyslel, že nacismus a socialismus jedno jsou 🙂 A doteďka tenhle názor přetrvává, i když si každý snadno může sám odvodit, jak to vlastně je 🙂

Václav
Václav
1. 8. 2019 15:20
Reply to  umfa

Umfo, omezování lidských a občanských práv je důsledkem totalitního uspořádání společnosti, ke kterému směřují jako ultrapravičáci, tak ultralevičáci. Říct, že nějaká strana je levicová, protože neuznává svobody jednotlivce, je dost nepřesné.

Nacismus je do pravé části politického spektra řazen i v zemích, kde komunisté nikdy nevládli. Třeba v takových USA byste určitě nedokázal, že je to komunistický výmysl.

K tomu, abyste správně zařadil nacismus, Vám stačí podívat se na společné rysy a rozdílnosti. Levice operuje s uspořádáním společnosti podle čistě lidských měřítek, jako je spravedlnost, rovnost, řád apod, kterého má dosáhnout stát. A ultralevice je pak takového uspořádání ochotná docílit i revolucí. Pravice oproti tomu operuje s pojmem přirozený řád. A s čím operují nacisté? S vizí „přirozeného“ řádu světa podle pokroucených myšlenech sociálního darwinismu a nietzcheho vlády silných, které jsou vyjádřeny v pojmech jako „lebensraum“ a „blut und boden“. A i když měli i nějaké levicové programové body, jako třeba práci pro všechny, většina z těchto bodů byla jen populistickým prostředkem pro získání voličů, který vzal za své v okamžiku, kdy získali parlamentní většinu, zničili demokracii a přetransformovali hospodářství na válečné zbrojení.

umfa
umfa
1. 8. 2019 17:46
Reply to  Václav

Vždyť má jasný levicový rys – ideologii (jakokoliv, byť úplně ujetou). Té se mají lidé přizpůsobit a podle ní jednat. Pravice naopak znamená absenci ideologie.

Nějaká práce pro všechny už není určující rys, i když s tím úzce souvisí (jen levice je schopna práci pro všechny zajistit, protože je v souladu s její podstatou nařídit zase jiným lidem, aby někoho zaměstnali).

Václav
Václav
1. 8. 2019 20:38
Reply to  umfa

Pravice že znamená absenci ideologie? Umfo, to, co tu popisujete, by se možná týkalo anarchie, ale ta pouze jedním z mnoha (ultra)pravicových směrů, a je to také jen pouhopouhá ideologie. Ideologie založená na myšlence, že společnost se dokáže řídit sama s pomocí souboru zájmů všech jednotlivců, které mají podle anarchistů mít nějakou až mystickou schopnost samoregulace, takže podle nich není zapotřebí centralizujících struktur státu, jako je vláda a zákony.

Myslím, že si trochu pletete pravicovou vizi absence regulující moci státu – tedy ono tradiční laissez-faire – s domnělou absencí ideologie.

umfa
umfa
1. 8. 2019 23:37
Reply to  Václav

Nepletu si to, považuju to za různá, leč ekvivalentní vyjádření téhož. Samozřejmě netvrdím, že je to jediný správný názor, ale takhle vidím parametr levice – pravice očištěný od dalších vlastností, které by podle mě měly být vyneseny na ortogonálních osách stavového prostoru politických názorů 🙂

Brandtnerová
Brandtnerová
2. 8. 2019 17:11
Reply to  umfa

Taky mám za to, že fašismus je extrémně pravicový směr. Potvrzuji i to, co píše pan Václav – poprvé jsem se nad tím kdysi zamyslela díky americkému vlivu. Ta částečná zaměnitelnost by mohla být způsobena tím, že antagonistické prvky se vždycky přitahují a ve svých extrémních podobách bývají v lecčems podobné. Extrémisté obou pólů se často i vzájemně obdivují. A dělají podobnou rutiku, stává se, že i společně. Toho jsem si všimla nejen v politice, ale třeba i v běžném životě.

Soudí se, že pravicové nebo levicové zaměření člověka je dáno geneticky. Souhlasila bych – předpokládám, že je to stejné jako s polaritou extroverze-introverze. Co mi vadí, je, když se někdo zabejčí pouze ve svém postoji a druhý neuznává. Podle mě je to i častým, snad i převažujícím specifikem české nátury. Lidé se zde bojí jít do střetu, a proto nemají přímou zkušenost s hlediskem protivníka a případným uznáním také jeho pravdy. Ta současná česká politika je spíš o takovém nekonečném jalovém hašteření.

Jinak, jeden vystudovaný politolog mi kdysi říkal, že nejdůležitější je, aby se vyvažovala pravice a levice. Jak se to začne naklánět – problém.

P. S. Ten francouzský taťka si měl nechat vytetovat svastiky spíš na tváře. Na jednu levotočivou, na druhou pravotočivou, Ať je to vyvážené – byl by jin-jang. Jen by musel počítat s tím, že ho občas z jedné strany někdo propleskne 😀

Tanja
Tanja
2. 8. 2019 18:43
Reply to  Brandtnerová

Dovolte my s vámi nesouhlasit.Za prve jsme skoro všechny právičaky jen část inteligentu se rozhodne něco předstírat aby nevypadala tak nijak uboze.Tam vzniká i ídeologijé-která pro širší masy(ovci)-je sympatická.Toto je taktéž je použitelné i na fašizmus nebo Stalilizmus-je to surový pokrytecky postoj který prolíná všemi směry…

umfa
umfa
2. 8. 2019 19:22
Reply to  Brandtnerová

Ten spor o levopravou orientaci se týkal nacismu, ne fašismu 🙂 U nacismu je to otázka definice, ale fašismus je samozřejmě levice jak vyšitá (regulace určují soukromým firmám co a jak mají vyrábět, koho zaměstnávat a kolik mu za to platit – a ano, vím že tím popisuji i současný stav).

Co se týká té vrozené orientace, s tím i na základě vlastního pozorování jednoznačně souhlasím. Jsou lidé, pro které je sociální začlenění důležité, obětují i vlastní názory proto, aby mohli „někam patřit“ a být součástí kolektivu/společnosti/komunity a logickými argumenty je nepřesvědčíte 🙂 A potom jsou lidé, kteří to vůbec tak neprožívají, nějaký kolektiv jim je vcelku volný a když se mluví o komunitě, vstávají jim hrůzou chlupy na hřbetě 🙂 (to jsem třeba já :-D) A to je základ pro dělení na levici a pravici.

Brandtnerová
Brandtnerová
2. 8. 2019 20:39
Reply to  umfa

S vaší definicí 🙂 souhlasím. Jen s tím, že i poměr pravicového a levicového zaměření mají lidé v sobě (jako u introverze-extroverze) namíchanoý různě; někdo může být třeba hodně u středu. Naopak ti, co jsou hodně vyhranění, můžou v životě vyhledávat opačný pól jako určitou kompenzaci.

Asi bych vás tipla spíš doprava 🙂

Fašismus jsem mínila jako obecný pojem, zahrnující i nacismus. Ale i ten italský bych viděla spíš doprava – vláda korporací a tak…

umfa
umfa
2. 8. 2019 20:53
Reply to  Brandtnerová

Jasně, vždycky to bude někde „mezi“, namíchané.
A tipujete správně, považuju se za jasného pravičáka 🙂

Václav
Václav
3. 8. 2019 12:06
Reply to  umfa

O tom, kam zařadit fašismus, nacismus, nacionalismus atd, bychom se tu mohli popotahovat donekonečna, a každý by měl pravdu podle toho, které definice, území nebo období by se držel.

Ale ideologie není žádný levicový rys, to je s prominutím hloupost. Pokud za ideologii považuješ levicové přesvědčení o nutnosti existence státní struktury, pak je ideologií nutně i jeho protipól – pravicové přesvědčení, že žádná státní struktura není potřeba.

Svou ideologii mají všechny politické směry bez ohledu na část spektra, kde se nachází. Existenci ideologie tedy nelze použít jako hraniční čáru mezi pravicovou a levicovou částí spektra.

Tanja
Tanja
3. 8. 2019 18:49
Reply to  Václav

Ideoligie jako levícový RYS-co je to za HLOUPOST.Psala jsem o tom jako o orientačním označeni-ktereho se lide(jednoduché) KŘEČOVITĚ SE DRŽÍ!!!

Tanja
Tanja
3. 8. 2019 18:37
Reply to  umfa

Nic takového jako vrozena oroentacé neexistuje,pokud nemate na mysli sex. Názory si vytvařime během života. A to co tu popisujete je to o submisivitě jedince-ale to je věc povahý

umfa
umfa
3. 8. 2019 18:47
Reply to  Tanja

Existují i zcela opačné názory, dokonce vědecky podložené: https://www.idnes.cz/technet/veda/politicke-sklony-v-genech.A121106_141411_veda_mla
Nicméně přestože tenhle článek potvrzuje můj názor, že vlohy pro určitou politickou orientaci jsou vrozené, nemůžu s ním úplně souhlasit, protože operuje s jiným pojetím levicovosti a pravicovosti než jaké mám já 🙂

Václav
Václav
4. 8. 2019 08:04
Reply to  umfa

Ježíšmarjá, co to je zas za studii?

To, že lidé s větší afinitou k riziku a změně budou pravděpodobně častěji podnikat, a tudíž volit pravicové strany, jejichž program tradičně podporuje podnikání na úkor sociální oblasti, je známé už dlouho a je to stejně jasné, jako to, že lidé, kteří se z nějakého důvodu riziku vyhýbají, budou volit opačně – tedy strany, slibující podporu sociálních jistot.

Oni jenom zjistili, že charakteristiky jako vztah k riziku mohou kromě výchovy, vzdělání a zkušeností mít nějakou vágní spojitost i s věcmi jako emoční odezva na podněty zvenčí. Nic víc. Vykládat si to jako genetickou predispozici k volbě té či oné politické strany, je jenom zbožné přání. V tom je přinejlepším nějaké velice nepřímé spojení. Žádný „gen pravicovosti nebo levicovosti“ neexistuje.

umfa
umfa
4. 8. 2019 10:16
Reply to  Václav

Je to v povaze lidí, takové to My vs. Já.
Strany s tím nemají tolik společného, ty jen marketingově kombinují různé aspekty a ne vždy odpovídají těm základním pocitům lidí (viz třeba v USA, kde pravičákům je automaticky připojen určitý vztah k potratům a podobně). Ne každý pravičák musí nutně vyznávat například konzervativní křesťanské hodnoty a naopak, to je zase jiný vektor v nastavení politické strany.

Brandtnerová
Brandtnerová
4. 8. 2019 16:15
Reply to  umfa

Pane unfo, děkuji za tip na článek, dosud jsem nezaznamenala. V klidu přečtu, včetně diskuse. Sama za sebe mohu říct, že bych klidně volila i opozici, pokud bych to považovala za správné.

Brandtnerová
Brandtnerová
4. 8. 2019 16:19
Reply to  Brandtnerová

Celkově ještě k diskusi: Souhlasím, že téma pravice-levice by bylo pro dlouhou diskusi a rozbor. Osobně vidím fašismus a nacismus napravo od kapitalismu. S tím, že kapitalismus, kde by byl více potlačen sociální aspekt společnosti, bych už taky považovala za extrém. Podle mého názoru nakonec už i každý -ismus je sám o sobě určitý extrém. Zajímavé je rozlišení podle základních myšlenek, které uvedl pan Václav, tzn. ideály spravedlnosti vs. přirozený řád. Ale je i možné, že všechna ta hnutí vzniklá kolem přelomu století měla určité levicové znaky, byť by to třeba v některých případech bylo jen chytré využití tehdejšího naladění společnosti jako reakce na její předchozí stav.

A pane umfo, je mi to úplně jasné. Protože jste pravičák, všechno špatné a děsivé včetně mongolských hord, císaře Nerona, Charlese Mansona, afrických diktátorů a lidožravých žraloků je prostě nalevo 😀 Říká se sice, že sousedův trávník je vždycky zelenější, ale jak je to trávník souseda levičáka, je na něm plno drnů, výmolů a uschlá tráva, že?

Ha, ha, ha 😀 na závěr.

Markéta M.
Markéta M.
25. 7. 2019 16:02

No, s tím vesnickým komunitním bazénem je to podle mně sci-fi.
Koupaliště jsou u nás celkem dostupná.
My máme bazén jen nafukovací, ovšem výhody bazénu na zahradě chápu. Soukromí, soukromí, soukromí.
Když jsou lidé v práci s lidmi, kteří jim nesedí (žádný táta jim neumožní pracovat doma a nemuset být s nepříjemnými spolupracovníky), v obchodech také jsou lidé různí, na cestách taky……tak bazén na zahradě je v létě útočiště.
Auto máme na CNG, 10 let staré, loni koupené na půjčku. Na těch 45km do práce a 45km z práce denně, můj manžel potřebuje auto spolehlivé. Z ekonomických důvodů máme ekologické auto. 🙂

Jirka B.
Jirka B.
5. 8. 2019 06:48
Reply to  Markéta M.

Komunitní bazén je sci-fi pro mnoho lidí, ale ještě začátkem r. 1989 bylo pro většinu vesničanů sci-fi mít na zahradě vlastní bazén. A dnes je to vlastně mainstream 😉

Maggie
Maggie
25. 7. 2019 17:58

Ale vždyť ten člověk mluví docela rozumně. Jasně, vymyká se to našemu zažitému konzumnímu způsobu života i uvažování, ale ve své podstatě má pravdu a dost rozumný náhled na život.

Václav
Václav
26. 7. 2019 14:09
Reply to  Maggie

Rozumně? Jako že není třeba učit se vycházet i s těmi lidmi, kterými byste se zrovna nechtěla obklopovat, jako kdybyste snad měla vždy v životě na výběr, kdo se vám dostane do cesty? Nebo že rodiče nemají právo usměrňovat vztah jejich vlastních dětí ke zbytku rodiny? Kam myslíte, že toto povede? Nebo chodit do lesa místo k doktorovi podle toho, jestli je venku teplo? Nevím, jak to vidíte Vy, ale podle mně by při takovém rozhodování mělo mít hlavní slovo zdraví, a ne svoboda dětiček před útlakem „autority státu“.

Jediné, co se dá aspoň trochu považovat za rozumné, je ten odklon od konzumního života ve formě nepoddávání se „kouzlu vánočních obchoďáků“, ale i toto se dá podle mě pojmout rozumněji. Proč například nevyužijí toho, že oba dospělí dělají do řemesel, a nevyrobí si s dětmi třeba něco jako společný dárek do domácnosti? Nebo se nemusejí omezovat jen na vlastní rodinu, a udělat něco jako dárek pro komunitu, co já vím. Proč ale hned zakazovat dárky, jako kdyby se jediné dárky daly sehnat v obchoďáku?

A prosím pochopte, já nemám nic proti tomu, když někdo v dnešní hektické době zvolí dobrovolný odstup z toho „krysího závodu“, kterého se účastní většina. Osobně znám poměrně dost takových lidí a fandím jim. Ale to, že se někdo takto „ideologicky plácá ode zdi ke zdi“, na tom nic chvályhodného není…

Markéta
Markéta
27. 7. 2019 10:41
Reply to  Václav

👍

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 13:25
Reply to  Václav

S tím podporováním svévole u dětí – škoda mluvit. Nějak už vím, co si představit, když někdo jako dotyčný v článku, řekne: „Mé děti jsou taky dost tvrdohlavé.“ Pohled na pětiletého alternativního fakánka, který už týden nosí boty obráceně, protože on to tak prostě chcééé… (= má svůj názor)… A pak chcééé další blbost… Přesto je většinou vždycky tak půl dne kvůli něčemu napruzený. Uvedla jsem samozřejmě reálný případ. Konkrétně tohle jsem během cca dvou minut zatrhla o pár let dříve věku dítěte. Dodejme k oboustranné spokojenosti. Jasně… vyrábím ovce.

„Jako že není třeba učit se vycházet i s těmi lidmi, kterými byste se zrovna nechtěla obklopovat…“

A nejen to, oni vás ti lidé, které byste si podle svých individuálních měřítek zřejmě nevybral, často i příjemně překvapí. Zvlášť ve věku, kdy se ještě učíte. (Což je ale vlastně pořád 🙂 Když se podívám zpětně i na svůj dospělý život, tak spoustu zajímavých a nepostradatelných zkušeností, které by při nadměrné nebo absolutní svévoli člověk asi nepotkal, mu přineslo to, že byl něčím/někým limitován. Snad dokonce ty nejcennější, a to míním velmi dobré zkušenosti. Právě díky ostatním se člověk hodně posunuje.

„Proč ale hned zakazovat dárky, jako kdyby se jediné dárky daly sehnat v obchoďáku?“

Protože je někdo dogmatik, což tak většinou bývá u lidí ohánějících se přespříliš respektem, tolerancí, demokracií a podobně?

A přesně tak: Spousta lidí žije rozumně, nekonzumně, nechávají dětem dostatek prostoru k samostatnosti, přátelí se, pořádají akce, věnují čas i nevýdělečným aktivitám, nesledují moc nebo vůbec televizi ani smartphony… A přitom nezastávají nějaké extravagantní názory a nedělají devatero řemesel, ale většinou s určitou potřebnou zodpovědností jedno povolání/zaměstnání. (Dokonce jako rodina navštěvují i své dědečky.) Protože to považují za normální, a ne za něco výjimečného, nemají potřebu se se svými postoji někde předvádět, něco veřejně ventilovat. Nebo dělat ze sebe toho, kdo dokáže posoudit, zda soused potřebuje bazén či nikoliv.

Věra
Věra
27. 7. 2019 14:03
Reply to  Václav

Já mu rozumím. Usměrňovala jsem svoje děti, usměrňovala. Nakonec poslechly. Ale babičku si přesto neoblíbily. Možná jsem to měla taky nechat a babička by začala usměrňovat svoje chování. Děti se naučí, co je společenská nutnost-přetvářka-ale vztahy se tvoří jinak…

Václav
Václav
28. 7. 2019 10:19
Reply to  Věra

Dobré vztahy se tvoří především vzájemnou komunikací, paní Věro.

Pokud komukoliv něco na druhém vadí a chce, aby se to změnilo, pak má být schopný toto nekonfliktně vyjádřit a ochotný dojít ke vzájemné dohodě, protože jedině tak dotyční případně mohou „usměrnit“ své jednání. Ignorovat člověka, na kterém vám něco vadí, může být v pořádku, pokud se jedná o známého či cizince z ulice, ale v rámci rodiny, kterou si žádný z nás nevybírá, se takto dobré vztahy určitě nevytváří. (!)

Krom toho, „chyba“ nemusí být vždy na straně prarodiče, resp. může jít o něco, co dítěti sice vadí, ale prarodič s tím nic sám udělat nemůže (například člověk s bypassem a umělým kloubem asi těžko půjde tahat sáňky, i za cenu, že s ním pak bude nuda, že). V takovém případě pak dítě neusměrňujeme proto, aby se dokázalo „přetvařovat“, ale aby pochopilo, že není vždycky a za všech okolností pupek světa, a že nemůže zanevřít na člena rodiny a odvrhnout jej jako kus nepoužitelného masa v okamžiku, kdy pro něj přestane být zajímavý.

Otázkou je, co z toho je případ dcery pana Tilingera a jejího dědy, ale na tom zas až tak nesejde. Podstatné je to, že můžeme své děti naučit buď s druhými komunikovat, nebo je ignorovat.

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 09:48
Reply to  Václav

Je to cesta do pekel.Každý z nás rodí se unikatní to pláti nejenom o povaze ale také o sex orientaci. Vzájemna komunikace naučí jedince jen k toleranci,a to jen z obtižim na úkor psychické kondice!!!

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 09:39
Reply to  Václav

Každý jsme jiný.Nikdo jednoduchý potřebuje složité vztahy,a pláti to i obraceně.Jen asi tomu nedokařete porozumět!!!

Honzík
Honzík
25. 7. 2019 20:08

Takže sekta, sekta a zase sekta. Říkejte si co chcete, ale je to tak.

Blanka
Blanka
25. 7. 2019 21:21

Myslím, že jejich děti budou dobře připravené do života. Naprosto s tatínkem souhlasím.

Johana
Johana
25. 7. 2019 21:34

Mám dojem, kdyby např. dorazil pro benzín, a paní pumpařka místo do práce šla grilovat na komunitní, nebyl by moc happy – spíš ve skluzu. Pár lidí se takto chovat může, ne všichni.

MarketaB
MarketaB
26. 7. 2019 09:31
Reply to  Johana

Jezisi, Johano, jak „takto chovat“? A ano, muzou tak zit vsichni, pokud ovsem chteji. Je to o prioritach a hodnotach. Na smene bude nekdo jiny a vystridaji se, ty pumparko 😉

Václav
Václav
26. 7. 2019 14:16
Reply to  MarketaB

Tím „takto chovat“ je zřejmě myšleno „nerespektovat pravidla“. A opravdu, kdyby se k něčemu takovému rozhodli všichni, nastal by chaos, který by neprospěl nikomu. Teoreticky to tedy všichni udělat mohou, ale reálně lidé jako pan Tilinger spoléhají na to, že většina se takto nezachová.

Vaše „můžou tak žít všichni“, je jen facebooková mantra z nějakého obrázku se svěže zeleným stromem, který vytvořil někdo, kdo se zarputile brání odejít od počítače, aby náhodou nezjistil, jak vypadá reálný svět…

Jan Tilinger
Jan Tilinger
26. 7. 2019 14:49
Reply to  Václav

Vážený pane, nechápu z čeho jste usoudil, že nerespektují pravidla, či k nerespektování vedu své děti.

Václav
Václav
26. 7. 2019 15:25
Reply to  Jan Tilinger

Z Vašich slov v článku, pane.

Pro ilustraci řečeného dobře poslouží třeba Vaše „řešení“ situace, kdy Vaše prostřední dcera odmítala jezdit za svým dědou. „Vyřešil“ jste to tak, že jste vlastně ve skutečnosti nic neřešil, akorát jste si vymyslel spoustu recipročních racionalizací, ve kterých degradujete vlastní rodinu na nějaké cizí lidi z ulice, o kterých si opravdu můžete jen tak říct, že se s nimi nechcete nadále vídat.

Pravidlo, že „krev není voda“, dostalo ve Vašem podání dost na frak. Proto vykládám – a pevně věřím, že zcela oprávněně – že své děti učíte nerespektovat pravidla.

A podotýkám, že tady nejde o nějaký příkaz nebo zákaz vynucený „autoritou státu“, ale o pravidlo, jehož dodržování je přirozeným osobním zájmem každého z nás, bez rozdílu.

Adam
Adam
26. 7. 2019 22:28
Reply to  Václav

Obávám se, že jste význam „krev není voda“ vůbec nepochopil. „krev není voda“ neznamená, že se s příbuznými musíte za každých okolností stýkat. Znamená to, že je podpoříte v obtížných situacích.

Václav
Václav
27. 7. 2019 06:18
Reply to  Adam

Adame,

zaprvé – Je obrovský rozdíl mezi tím, když se máte s někým stýkat „za každých okolností“, jak píšete Vy, a když odmítáte více jak rok jezdit za konkrétním příbuzným, protože „Vám to nesedne“, jak tvrdí pan Tilinger o své dceři. Srovnáváte nesrovnatelné.

zadruhé – Krev není voda znamená, že rodina je více, než cizí lidé, navíc jste naprosto špatně pochopil pointu, já jsem toto nevztahoval k frekvenci, s jakou se dcera pana Tilingera vídá se svým dědou, ale k postoji pana Tilingera, který naprosto rezignoval na udržení soudržnosti své vlastní rodiny.

Jirka B
Jirka B
26. 7. 2019 23:46
Reply to  Václav

Jestli si náhodou, Václave, nevytváříš spoustu recipročních racionalizací, abys nemusel připustit, že každý se v životě tisíckrát dostane do situace, kdy je nějaké pravidlo v rozporu s jeho přesvědčením, svědomím, sebeúctou, intuicí…

Velmi pravděpodobně porušíš např. dopravní předpisy, např. překročíš rychlost na přehledném úseku, pokud budeš mít pocit, že rychlou cestou do nemocnice zachráníš někomu život.

Určitě ale ani s člověkem ohroženým na životě nepřekročíš rychlost, kterou sám považuješ za maximální pro jízdu do ostré zatáčky nad hlubokým srázem.

Zásadní rozdíl je, že Jan Tilinger nemá potřebu soudit. Nesoustředí se na kritiku těch, kteří žijí odlišným životní stylem, jen vysvětluje své vlastní nastavení. Ty ale jeho způsob (ne)výchovy považuješ za útok, za ohrožení svých hodnot, a tak ses rozhodl jej soudit. A vybral sis k tomu situaci, o které víš velmi málo.

Ta malá vnučka může mít v dospělosti s dědou velmi dobrý vztah právě proto, jak přirozeně vznikl. Mnohem lepší, než kdyby ji za dědou pokaždé za ucho přitáhli. Je dost možné, že k dědovi nechtěla, protože se jí nějak nevhodně dotkl, ať již záměrně nebo náhodou, fyzicky nebo jen citově. Já tedy rozhodně chci, aby moje dcera měla schopnost držet se v životě dále od lidí, kteří se jí budou nevhodně dotýkat. Byť by tím měla porušovat nějaká důležitá pravidla, jako např. „šéfovi se neodmlouvá“ nebo „náš zákazník, náš pán“.

Václav
Václav
27. 7. 2019 06:30
Reply to  Jirka B

Jirko, podsouváš mi tu mnoho věcí, které jsem neřekl, a pocitů, které necítím, třeba to, že pan Tilinger měl dceru přitáhnout k dědovi proti její vůli, a to že by slova pana Tilingera měla být útokem na mé hodnoty.

Pokud si to opravdu myslíš, tak bys měl být ve svých vlastních očích ještě horší, než já, protože já (podle tebe) na panu Tilingerovi kritizuji to, co on sám řekl, zatímco ty na mě kritizuješ to, co sis sám vymyslel.

Rád s tebou prodiskutuji své i tvé názory na cokoliv, máš-li zájem, ale na žvásty reagovat nebudu. Popřemýšlej o tom, a do té doby buď s Bohem.

Václav
Václav
27. 7. 2019 07:04
Reply to  Václav

Ještě dovětek, Jirko. Máš-li pocit, že pan Tilinger nemá potřebu soudit, pak si znovu přečti tu pasáž z článku, kde se vyjadřuje, jak lidi neopravují střechy, ale místo toho konzumně kupují auta a bazény, a co by všechno mohli mít, kdyby… Pan Tilinger kritizuje úplně stejně, jako všichni tady. To jen ty si ho tady vynášíš do nebes.

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 13:52
Reply to  Václav

„Máš-li pocit, že pan Tilinger nemá potřebu soudit, pak si znovu přečti tu pasáž z článku…“

Ano, přesně to samé mě napadlo ještě než jsem se dostala ve vláknu diskuse až sem. A mimo jiné jsem to už před chvílí napsala v obsáhlejším komentáři o kus výš 🙂

„Vážený pane, nechápu z čeho jste usoudil, že nerespektují pravidla, či k nerespektování vedu své děti.“ (Jan Tilinger)

Nechci se nijak zvlášť zaplétat do polemiky, co všechno pan T. porušuje či neporušuje, ale mě například v závěru článku velmi zarazilo jeho neetické chování (zřejmě i porušení legislativy), a to pomlouvat veřejně druhého. Navíc s naprostým nedostatkem informací a samozřejmě nepskytnutí prostoru pro protiargumentaci domnělého či skutečného oponenta. Vyjádřím se k tomu podrobněji v hlavním proudu diskuse.

Jirka B.
Jirka B.
28. 7. 2019 01:02
Reply to  Václav

Budu i nadále bez Boha, Václave. Ale moje děti se mohou každou neděli svobodně rozhodnout, jestli si s babičkou a dědou půjdou poslechnout „slovo boží“ 😉

Václav
Václav
28. 7. 2019 07:17
Reply to  Jirka B.

Vidím, že jsi tomu přemýšlení moc nedal, Jirko. Zkus to znovu.

Jirka B.
Jirka B.
29. 7. 2019 00:34
Reply to  Václav

Lidi nemůžeš přivést k víře přemýšlením, Václave. Naopak musejí přestat přemýšlet a začít vnímat. Pokud je pro tebe bůh ten klid, který cítíš, když zastavíš mysl, tak je to asi dobře. Já tomu prostě neříkám bůh, tak se na mě za to nezlob 😉

Václav
Václav
29. 7. 2019 06:08
Reply to  Jirka B.

Co ty si nevymyslíš z obyčejného pozdravu, Jirko. Nechceš vymýšlet pohádky? Andersen by si vedle tebe ani neškrtl…

Jirka B.
Jirka B.
29. 7. 2019 14:44
Reply to  Václav

Že by jen pozdrav? A pravidlo „krev není voda“ máš od Darwina, viď? 😉

Václav
Václav
29. 7. 2019 15:55
Reply to  Jirka B.

„Buď s Bohem“ je archaická verze dnešního „sbohem“.

Přeber si to, Jirko.

Brandtnerová
Brandtnerová
31. 7. 2019 18:35
Reply to  Jirka B.

Jirka B. = hodně dogmatický přístup. Jak ví, že někdo nedojde k víře přemýšlením? (Podle toho, co napsal, odhaduji, že mu jeho moudro opravdu nesdělil Bůh, ale možná Buddha.) A lidi musejí přestat přemýšlet? Jako dát jim to příkazem? Jirko, Jirko, ty nevíš, že podle východní filozofie nemáš říkat „musíš“, ale „můžeš“? :-))

Václav
Václav
31. 7. 2019 20:17
Reply to  Brandtnerová

Samozřejmě, že k víře lze dojít i přemýšlením. Jsou známy i případy, kdy se na víru obrátili i do té doby nevěřící vědci, když se ve své práci setkali s nádherou a pro většinu lidí naprosto nepochopitelnou složitostí přírodního světa. O takových lidech jistě nelze říct, že v době, kdy se stali věřícími, měli vypnutý mozek.

Nechtěl jsem ale vyvolávat další dohady tady s Jirkou, protože má tendenci nevěnovat mnoho pozornosti tomu, co druzí říkají, a pak reagovat na to, co ve skutečnosti neřekli.

Václav
Václav
31. 7. 2019 20:41
Reply to  Václav

Otázka existence Boha, resp. inteligentního designu, byla velmi intenzivně diskutována velkými vědeckými kapacitami minulého století během rozvoje kvantové fyziky a jejích důsledků na fyzikální zákony tohoto světa. Účastnil se jí i Einstein. Dnes se dostává do popředí opět v souvislosti s relativně nedávnými objevy vlivu kvantové dynamiky na fyziologii organismů.

Některá témata, která byla dlouhou dobu považována za doménu náboženství, už dnes opravdu nejsou jen záležitost lidí, kteří bezmyšlenkovitě věří horoskopům a kartářkám, upravují zahrádky podle feng-šuej a léčí se výhradně homeopatiky z východu, jak věří Jirka.

Brandtnerová
Brandtnerová
2. 8. 2019 17:16
Reply to  Václav

Tzv. inteligentní design či plán se snaží o uznání křesťanského (tedy antropocentrického) pojetí vzniku světa jako vědecké teorie. Popírá evoluci. Takže za mě neé… Já se cítím být součástí světa, nikoliv jeho korunou.

Naproti tomu homeopatii (která není východní, ale západní, vznikem původně evropskou, záležitostí) považuji na základě zkušeností za velice efektivní a účinnou léčbu. Pro mě jsou homeopatika, pokud je to možné, první volbou.

Václav
Václav
2. 8. 2019 20:36
Reply to  Brandtnerová

Tady si dovolím malou nesouhlasnou poznámku, paní Brandtnerová. Ve skutečnosti jen fundamentální kreacionisté skutečně věří, že kreacionismus popírá evoluci. Většina kreacionistů zastává umírněnější názor, a říkají věci jako: „proč by bůh nemohl stvořit zvířata tak, aby se od okamžiku stvoření dále vyvíjela sama?“. A zastánci inteligentního designu většinou neusilují ani o uznání kreacionismu jako vědecké teorie, protože v první řadě nevěří, že by vědecké teorie měly větší váhu, než jejich víra. Většinou tedy spíše naopak vyzývají vědu, aby odhalila své domnělé slabiny na jevech, které oni sami nepovažují za dostatečně vysvětlené na to, aby se vzdali náboženského výkladu těchto jevů. Pak padají otázky typu: „jak vysvětlíte nálezy zkamenělých mořských živočichů na vrcholcích hor, když podle vás nebyla potopa světa?“, „když jsme se podle vás vyvinuli z opic, kdepak máte ty chybějící mezičlánky mezi moderním člověkem a nějakým hominidem?“ a „jak by podle vás mohlo jen tak náhodně vzniknout něco tak složitého, jako je lidské oko, když to podle vás nestvořil bůh?“.

Nicméně tímto směrem jsem debatu navést nechtěl. Mluvil jsem o tom, jakým způsobem uvažují o těchto věcech na vědecké úrovni skutečně vzdělaní a inteligentní lidé, kterým já nesahám ani po kotníky.

Brandtnerová
Brandtnerová
4. 8. 2019 16:09
Reply to  Václav

Ptát se mohou, od toho je věda. Ta jim jistě už dnes dokáže na spoustu otázek odpovědět. Netuším, jaké je či není náboženské založení a příslušnost umírněných kreacionistů. Nicméně jsem toho názoru, že pokud je ve hře antropocentrický pohled (tedy, že svět či vesmír byl stvořen kvůli vývoji člověka, a ten byl stvořen k obrazu božímu), je to s vědeckým přístupem a evoluční teorií neslučitelné. Osobně nemám problém vidět vesmír jako živý organismus (také ve smyslu, že i reakce vápna s kyselinou je živý proces) a se slučitelností dejme tomu mytologie starověkých nebo přírodních národů s vědeckým výkladem světa ve smyslu věty: „Vědci nakonec přijdou na to, co staří šamani věděli už dávno.“ Přesto nepodceňuji význam vědy, minimálně jako reakce (osvícenství) na předchozí dogmatické vidění světa.

Co se týče jakýchsi božských bytostí, líbilo by se vám, kdybyste o svém osobním vývoji nemohl rozhodovat, protože nějaká dejme tomu entita má s vámi určitý záměr, jste pro ni pouhé kolečko v soukolí času, a proto řídí vaše procesy?

Ohledně vzdělaných a inteligentních lidí a „kotníků“ si myslím, že právě skutečně vzdělaní a inteligentní lidé bývají často toho názoru, že ta babička pasoucí na mezi kozu může být nakonec stejně moudrá, ne-li moudřejší než oni ;-))

Markéta
Markéta
27. 7. 2019 10:42
Reply to  Václav

👍

upřímnost
upřímnost
25. 7. 2019 22:42

odpad. jak autor tak článek i ten o němž se píše.

Michelle
Michelle
26. 7. 2019 08:09
Reply to  upřímnost

Typická reakce konzumního týpka, s pivním pupkem, který řeší jenom to, co kde sehnat, kde se nažrat a co komu ukrást. Všichni ostatní jinak myslící a s jiným názorem jsou odpad, že? 😀 😀

Petr
Petr
26. 7. 2019 10:50
Reply to  Michelle

Zdá se mi, že jste oba zbytečně extrémní……

Václav
Václav
26. 7. 2019 14:10
Reply to  Michelle

Aneb není nad to, poukázat na toho, kdo nálepkuje druhé, vlastním a pokud možno ještě ostřejším nálepkováním… 😀

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 14:02
Reply to  Michelle

„Odpad“ je klasifikační stupeň (znamená nulu) třeba i na ČSFD 😀

Jak paní poznala, že účastník diskuse výše oplývá velkým břichem a živí se zlodějinou, je pro mě velkou záhadou… 😀

Lenka U.
Lenka U.
26. 7. 2019 11:10
Reply to  upřímnost

Nesouhlas s jiným názorem je Vaše možnost a je hezké, že se nebojíte ho vyjádřit.
Jenom se mi nezdá vhodné nazývat odpadem člověka, který přemýšlí nad životem i světem kolem sebe. A který se nebojí změny. I v případě nesouhlasu s ním je třeba ocenit odvahu opustit stereotyp a tím čelit vulgarismům a omezenosti členů stáda.
Možná by autorka mohla udělat článek i s Vámi. Mě zajímá, jak žije člověk píšící takové komentáře.

Václav
Václav
26. 7. 2019 14:12
Reply to  Lenka U.

Jeho královská „upřímnost“ nálepkuje tyto lidi jako „odpad“, Vy zase nálepkujete lidi za „členy stáda“. Nemáte si navzájem co vyčítat…

Anna
Anna
26. 7. 2019 14:58
Reply to  Lenka U.

To, že někdo opustí stereotyp, není možné brát jako zásluhu a oceňovat samo o sobě. Spousta věcí je stereotyp, ale nepřežili bychom bez nich, ani jako jednotlivci, ani jako celek.

Anna
Anna
26. 7. 2019 15:14
Reply to  Lenka U.

Mimochodem, to „přemýšlení o světě kolem sebe“ je hodně jednostranné:

„Neopraví si dům, ale koupí si bazén a auto…“ – opravovat dům může být velká investice, buď finanční, anebo časová – ne každý to může absolvovat, koupě bazénu pro vlastní soukromí je proti tomu levná záležitost; auto je pro pracující lidi na vesnici nezbytnost. Čili nechápu, proč ta kritika.
„Společné koupaliště…“ – co když někdo nechce? Co když někdo skutečně má lidí za celý den dost, takže nechce poslouchat jekot něčích nevychovaných dětí, odhánět obtěžující psy anebo naopak chránit svoje děti před řáděním výrostků na veřejném koupališti? Nebo prostě chce být jen v absolutním klidu ve vodě?
„Kdyby se domluvili…“ – fakt se musí všichni domluvit?
„Radši odjedou, než by se zapojili…“ – fakt se musí všichni zapojit? A ten, kdo se nezapojí, je automaticky sobec a rozvraceč komunity?
„řediteli školy asi vadí, že na něj tlačili (ohledně akce)…“ – neví nic a předjímá? Co když řediteli vadí něco úplně jiného, např. způsob, kterým se taková akce protlačuje?

Proč ten pán pořád něco předjímá a zkratkovitě předpokládá? Proč nenechá druhým prostor, který si vzal pro sebe?

A jak by asi vypadalo interview s druhou stranou?

Jo a určitě nevěřím, že tenhle životní styl a tahle výuka bude v budoucnu mainstreem.

Markéta M.
Markéta M.
26. 7. 2019 17:57
Reply to  Anna

Anno, souhlasím s Vámi.
Obnova a oprava naší střechy na domě musí počkat na splacení hypotéky, ale bez dobrého auta bychom o tu střechu nad hlavou přišli.

zuzazuza
zuzazuza
28. 7. 2019 23:11
Reply to  Anna

Pán si poněkud odporuje, děti nemusí dělat co nechtějí, nemusí se setkávat s lidmi včetně dědečka, s nimiž nechtějí, ale na vesnici by se podle něj měli všichni chodit koupat do společného bazénu a všichni by mu měli otevřít dveře dokořán a přetrhnout se jít s ním budovat komunitu. Ne, tento pán se vidí, jak už tu někdo podotkl, jako vyvolený vůdce. Jinak by se řídil i v kontaktu s okolím tím, co „učí“ své děti, aby si svobodně vybraly, jak chtějí žít a s kým se bavit. Ano, je zřejmě nedospělý, psycholog by patrně hledal problém v dětství, který se snaží kompenzovat. Je mu to přáno, jen doufám, že jeho děti se mnou nepojedou dopravním prostředkem, nenatrefím na ně ve frontě v obchodě, protože si umím představit, jak svou případnou nevoli i to, že jsou právě tady, dají najevo. To není o svobodě, to je o zneužívání dobroty a smyslu pro povinnost druhých.
Co se týče domácího vzdělávání, může být v dohledné době běžné, ale ne v této podobě, spíše jako virtuální forma po internetu.

Brandtnerová
Brandtnerová
31. 7. 2019 18:38
Reply to  zuzazuza

Zmínku o vůdci jsem v diskusi přehlédla, ale možná myslíte můj příspěvek, kde píšu o tendenci některých skupin považovat se za vyvolence. Myslela jsem to však obecně. Na druhou stranu, syn pana Tilingera se jmenuje Neo. Zvláštní jméno – neinspirovali se rodiče Matrixem? (Protože toto jméno bylo prý vytvořeno speciálně pro Matrix a děti s ním se objevily až po roce 2000, viz graf na: babyweb.cz/neo-8770) Tam už bych určité ambice, navíc vkládané do dítěte, viděla… Ale tentokrát je to ode mě opravdu jen spekulace 🙂

K té psychologii: Připomněla jste mi, jak se v podstatě ke stejné problematice vyjádřil už téměř před sto lety významný psycholog C. G. Jung. Píše, že v případech, kdy byli rodiče jako děti vychováváni příliš přísně, otočila se někdy výchova jejich potomků až ke „kažení svých děti s tolerancí hraničící až s trapností“. Upadnutí do druhého extrému považuje za nejsilnější důkaz setrvávání člověka v jeho starých chybách, což si ale dotyčný obvykle nepřipouští. Jung pak celkově varuje před tzv. výchovou dětí k osobnosti, jelikož se tak děti mohou stát „předčasně zralou napodobeninou dospělého“. Z textu vyplývá, že už tehdy byl v módě pedocentrický přístup. A safra, tehdejší „nové paradigma“ se dosud zrovna moc nerozšířilo… :-))

S potkáváním alternativních, rodiči nekorigovaných a neohleduplných dětiček už mám určité zkušeností. Není o co stát. Nájezd jedné takové rodinky do knihkupectví před pár měsíci byl docela síla. A abych nemusela být sama konkrétní, uvedu jeden případ z internetu:

„Ještě před rokem byl náš panelák oáza klidu, většinou samý důchodce. Pak se přistěhovala rodina se třemi dětmi, která absolutně netuší, co je ohleduplné soužití s ostatními lidmi. Bydlím sice nad nimi, takže netrpím jako paní v patře pod nimi, přesto už nám začaly praskat omítky z běžeckých závodů dětí bytem, i o víkendech mě budí v pět ráno dupání a bouchání… všechny byty obývají majitelé, kteří se o společný dům starají, udržují ho. Zato tihle ho jen likvidují. Zdi špinavé od dětských botiček, omlácené od kočárků, vchodové dveře otřískané… rodiče se ohánějí svobodnou výchovou. Docela ráda bych viděla, jak jim za deset let tento styl výchovy děti vrátí. Každopádně doufám, že už tu bydlet nebudou.“

Tanja
Tanja
1. 8. 2019 10:07
Reply to  Brandtnerová

Musim uznat že 3 děti je fakt sila.A že takto početna rodina do panelaku opravdu nepatři nebo do činžaku…

Markéta M.
Markéta M.
1. 8. 2019 20:44
Reply to  Tanja

To myslíte vážně, Tanjo? Já jsem ze 4 dětí, můj manžel je také ze 4 dětí. Oba jsme vyrostli v bytě v paneláku.
Kam podle vás taková rodina patří?

Tanja
Tanja
2. 8. 2019 18:50
Reply to  Markéta M.

Samozřejmě že do domečku se zahradkou. Já také jako i vy vyrustala v podobných poměrech.A pravě proto smýšlim takto!!!

Markéta M.
Markéta M.
2. 8. 2019 21:06
Reply to  Tanja

A ten domeček se zahrádkou jim zaplatí kdo?

Tanja
Tanja
3. 8. 2019 18:53
Reply to  Markéta M.

A proč by někdo něco měl platit v době plánovaneho rodičovství???

Markéta M.
Markéta M.
4. 8. 2019 12:36
Reply to  Tanja

Podle Vás početná rodina do paneláku nepatří. Ovšem faktem je, že mnoho početnějších rodin je sociálně slabých, tedy jsou rády, že vůbec někde bydlí. Na dům nemají, hypotéku nedostanou….tak jak můžou bydlet v domku se zahrádkou?
A je spousta rodin, kde oba rodiče pracují a stejně žijí “ z ruky do úst“, to je realita ČR, to je také důvod proč se upínají ke lživým slibům politiků.

Brandtnerová
Brandtnerová
4. 8. 2019 16:04
Reply to  Markéta M.

A padala vašim a manželovým sousedům omítka? To bude asi rozhodující… 😀

Tanja
Tanja
4. 8. 2019 18:45
Reply to  Markéta M.

Je to trochu smutné ale rodiče by se měly chovat zodpovědně. Vždyt oni jsou ty dospěli. Jak vysvětlit děcku co chce na lyžařsky nebo plavecky kurz a oni tam nemužou. A jsou i tací rodiče co nedokažou ani zajistit pro své potomky ani blbí obědy. Je to degradace děti už v začatku. To já nedokažu ani pochopit. Měla jsem městky jédnopokojak s jedním dítětem a vím jaké to bylo těžké období osobně pro mě.

umfa
umfa
5. 8. 2019 09:27
Reply to  Markéta M.

Sociálně slabá rodina do paneláku patří 🙂 Naopak bohatší lidé se mají odstěhovat do dražšího nájmu (pokud z nějakého důvodu nechtějí bydlet ve vlastním), kde se nebudou roztahovat socky a bude tam klid. Tak je to normální, ale tady se to nějak pomíchalo dohromady.

Tanja
Tanja
26. 7. 2019 11:24
Reply to  upřímnost

Nu paní upřimná spíš hloupá ne?

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 09:09
Reply to  upřímnost

Osobně pro mě odpad -to jsou lide přízemní!!!

Tanja
Tanja
26. 7. 2019 11:36

To co ten pan popisuje já důvěrně znám. Skoušelá jsem toto ze svým dnes už 22 l synem,a bylo to naprosto nepředstavitelné. Tomu otci fandím,poněvač jsem si jista že obecní školy produkuji jen MRZÁKY. Ale zase jsem přesvědčena že pro další chudáky tu místo NENÍ!!!

Markéta M.
Markéta M.
26. 7. 2019 13:03
Reply to  Tanja

Tedy Tanjo! Klobouk dolů před vaší jistotou, že moje děti jsou vyprodukovaní mrzáci.
A pokud jste doma učila syna psát zkouška se S, tak to je mazec.

Poslední věta mi nedává smysl, nerozumím jí. Beru to jako důkaz vaší geniality.

Tanja
Tanja
27. 7. 2019 11:43
Reply to  Markéta M.

Jsem cizinka gramatiku zas tolik neovladam. Ale šlo tenkrát o spécialni PC program který umožnovál on -line vyučovaní. Osobně vaši děti neznám takže bych se netroufala je nijak hodnotit.Ale sleduji realitu dneška,a musim konstatovat normalní společnost by nevolila pana prezidenta Zemana ani Babiše…A pokud jste nepochopila cele me sděleni tak to nemate šanci ani s tou poslední větou!!!

Markéta M
Markéta M
27. 7. 2019 14:16
Reply to  Tanja

Tanjo,já jsem proti Babišovi a Zemanovi. Nechápu proč sem taháte politiku. Vymezila jsem se proti označní většiny dětí za mrzáky, rýpla jsem si do vaší gramatiky a Vy jste spustila útok plný vykřičníků.
Užijte si víkend.

Tanja
Tanja
28. 7. 2019 15:29
Reply to  Markéta M

To vás šlechti že nejste voličkou těchto panu.Nebudu vám nic dopodrobna vysvětlovat,ale být vámi bych nespochybnovala názor nikoho jineho. Každý z nás má své skúšenosti. ROZUMNÉ JE SNAŽIT SE POROZUMĚT NIKOMU JÍNEMU. Sobě rozumité až až…

Jan Tilinger
Jan Tilinger
26. 7. 2019 14:50
Reply to  Tanja

Diky

Markéta M.
Markéta M.
26. 7. 2019 17:33
Reply to  Jan Tilinger

Dobrý den, pane Tilingere, pro přehlednost diskuse je dobré uvést jméno na které reagujete.
Nevěřím tomu, že pokládáte děti rodičů s jiným světonázorem za mrzáky. Chci věřit tomu, že jen Tanje děkujete za podporu.

Tanja
Tanja
27. 7. 2019 11:56
Reply to  Markéta M.

A zase jste něco nepochopila!!!Je to jednoduché jako facka.Obecně se lidi chovají podle toho jak to citi,pokud to citite jinak je to váš problém!!!A ještě malý podnět pro váš mozeček. Zkuste se zamyslet nad tím proč výmirame???Jestli na to vůbec mate!!!

Václav
Václav
26. 7. 2019 12:41

Hm. Vysvětlovat dětem to, že nedostávají dárky, tím, že nemusejí chodit do školy? Nechat děti rozhodovat o tom, jestli půjdou k doktorovi, nebo do lesa, a argumentovat, že je stejně horko? A že rodiče nemají řešit vztah svých dětí k ostatním členům rodiny? A že není potřeba učit se vycházet s lidmi, kteří se vám nelíbí? A že autorita státu ničí jeho potřebu seberealizace, na to přišel kde, proboha? A s ředitelem spádové školy se sice komunikovat ani nepokusil, ale přesto ví, že je to ten ředitel, kdo se „tvrdě šprajcnul“.

Koukám, že i tento pán v zahraničí pochytil velmi zvláštní hodnoty. Už jen stačí, aby si taky nechal vytetovat svastiku na obličej…

Jana
Jana
26. 7. 2019 15:50
Reply to  Václav

Souhlasím s vámi, Václave. Mluvíte mi z duše.

Efka
Efka
26. 7. 2019 15:38

Na mne působí, že to má pán v hlavě srovnané, ať klidně takto žijí, nikomu to nenutí, nikomu neubližují, kdo jsme, abychom odsuzovali ? Na druhou stranu naprosto nesouhlasím se spíše přáním paní Polanské, že by to měl být střední proud zítřka. Za prvé to opravdu není pro každého, za druhé prostě ne každá profese snese takovou míru flexibility, dále ne každá rodina s dětmi zvládne bydlet a žít ať jakkoliv skromně z jedné (flexibilní) výplaty a o domácím vzdělávání to snad s tím středním proudem nemyslíte vážně – to nikdy nebude masovka z milionů důvodů. S čím velmi souhlasím je pozitivní vliv cestování ať již doma, či v zahraničí – určitě dětem velmi rozšiřuje obzory, nicméně také stojí finance… Věřím, že spousta dětí bez problému pochopí, že místo dárku třeba pojedou na výlet tam a tam. Dobrovolné postupné snižování nepotřebného konzumu je myslím docela viditelný pozitivní trend, kterému fandím. Extrémy na žádné straně ale nejsou dobré.
Sama jsem z velmi vynuceně chudobných poměrů a tak kvůli vidině peněz, za které si konečně něco koupím, jsem nešla ani na VŠ (dodělávala jsem ji až později při zaměstnání – tenkrát nebyly vůbec takové možnosti brigád při studiích, jako dnes), žila od výplaty k výplatě, jelikož jsem neuměla hospodařit a potřebovala jsem všeho mít strašná kvanta, protože jsem najednou vůbec něco mohla mít, byla jsem jak utržená ze řetězu. Až později jsem konečně dozrála, naučila jsem se správně vybírat (tam měl být již základ z rodiny) věci podle kvality, skutečné potřebnosti apod. Vím, že nejsem jediný případ efektu „nemít vůbec nic“, proto na to upozorňuji, protože někteří jsou schopni jít v tomto až do extrému. Matka, jakkoliv ji mám ráda, vždy byla takový ten chaotický bohémský hippísácký typ se spoustou dětí (nepředstavujte si prosím romanticky Meryl Streep z Mamma Mia), který naprosto nikdy neřešil, co bude zítra. Co jsem si z toho do života mimo jiné odnesla je až extrémní lpění na jistotách a konzervativní přístup k životu.

Jirka B.
Jirka B.
27. 7. 2019 00:40
Reply to  Efka

Já to vidím tak, že tím „středním proudem“ myslela Jitka P. obecný trend ve výchově a vzdělávání a ne konkrétní nástroje, jak toho dosáhnout.

Pokud chce Jan T. dětem předávat hodnoty, které sám vyznává, pak je prostě do současné spádové školy posílat nemůže. Ten trend ale sílí, zažíváme boom lesních školek, alternativních škol, takže někde už dnes a za pár let snad téměř všude u nás bude moci člověk podobného nastavení jako Jan T. poslat děti do školy a nebude je muset vzdělávat doma.

Podobně rychle se mění možnosti cestování, ústup některých profesí a vznik úplně nových …

Veronika
Veronika
27. 7. 2019 10:32
Reply to  Jirka B.

Jirko B., ano, řada profesí ustupuje. Schází lékaři, zdravotní sestry, učitelé, pošťačky, kuchaři, prý i vlakoví průvodčí a spousta dalších profesí, kde je potřeba podřídit se (nudnému a netvůrčímu) řádu a nést značnou zodpovědnost. Oproti tomu máme čím dál více youtuberů, blogerů či odborníků na vzdělávání. Vzorem dnes není člověk, který poctivě vykonává svoji práci a dá se na něho spolehnout, ale ten, který se baví, boří mýty, razí nové cesty a poskytuje rozhovory. Zeptejte se dětí v páté třídě, čím chtějí být… a ano, přiznám, že mě trošku děsí, že by se jim to mělo splnit, protože pak mi nebude mít kdo prodat boty nebo postavit silnici.

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 19:04
Reply to  Veronika

Souhlasím s vámi. Jen doplním, že rutina je pro život nesmírně důležitá. Pro někoho jsou rutinní činnosti dokonce doslova relaxační záležitostí. A v psychologii se používá například pojem „manželská rutina“. Je-li tato narušena, znamená to velký problém.

Jirka B.
Jirka B.
28. 7. 2019 00:32
Reply to  Veronika

Vysvětlím, jak chápu ústup profesí já. Některé profese prostě přestanou být potřeba. Já například neznám žádného dráteníka nebo kata. Věřím tomu, že už moje děti nebudou ve své generaci mít kamarády vykonávající rutinní práci u pásu při výrobě automobilových součástek. Rád bych, aby v blízké budoucnosti nepotkávaly ani žádné popeláře, ale tam moje víra ve zlepšení nakládání s odpady není tak pevná.

Ty, Veroniko, ale píšeš o profesích z tvého pohledu velmi potřebných, o které však dnes není velký zájem. Takovou nerovnováhu na trhu práce vyrovná jedině zlepšení podmínek pro vykonávání takových zaměstnání. To je ale věc nás všech, komu věnujeme své finance a svůj respekt.

Předpokládám, že ti musí velmi imponovat přístup k výchově Jana T, který rozhodně nevychovává ze svých dětí konzumenty virtuálních influencerů, viz např. odstavec o značkových hadrech a tabletech. Jeho děti čerpají své podněty osobním kontaktem s různými dětmi na hřišti nebo i s jinými kulturami např. při cestování. Já to považuji za velmi dobrý základ pro to, aby takové děti pak v životě dokázaly poznat a ocenit lidi vytvářející skutečnou hodnotu.

Mnohem méně optimisticky vidím dispozice dětí, které musí velkou část dětství plnit úkoly, jejichž smysl jim nikdo nedokáže vysvětlit. Ještě k tomu v kolektivu, který někdo vytvořil striktně na základě data narození a aktuálního trvalého bydliště. Ani se moc nedivím, že ty děti mají potřebu z této smutné reality utíkat prostřednictvím dotykové obrazovky do virtuálního prostoru.

Václav
Václav
28. 7. 2019 10:53
Reply to  Jirka B.

Technická poznámka, Jirko:

V případě kata se nejedná o ústup profese, ale o její zrušení. Když nějaký stát ustoupí od používání trestu smrti, či mučení (tedy tradiční náplně katovské profese), zruší tím logicky zároveň i profesi vykonavatele těchto trestů. V některých zemích ale profese, jejichž pracovní náplní je zabíjet a mučit lidi na rozkaz státu, existuje dodnes, a nejsou to zdaleka nějaké země třetího světa, kde demokracii a lidská práva objevili teprve dnes ráno. Počty katů, vzhledem k tomu, že byly tradičně vždy velice nízké, ale byly až do zrušení této profese prakticky stabilní.

Jirka B.
Jirka B.
29. 7. 2019 01:15
Reply to  Václav

Ano, schválně jsem zvolil trochu extrémní příklad. Pokud někoho pohladí na duši zpřesnění pojmu „ústup“ na „zrušení“, tak s tím nemám problém 😉

Faktem zůstává, že Veronika to pochopila přesně opačně a mluví o profesích, které mnoho lidí vnímá jako potřebné. Pokud to lidé dají najevo i jinak, než nadáváním v internetové diskusi nebo v hospodě, pak se jistě podmínky pro výkon těchto povolání zlepší a zájem o ně vzroste.

Ale také se může ukázat, že je to jen povzdech konzervativní povahy. Že robotické systémy brzy zvládnou lépe než lidé takové činnosti jako je doručení dopisu, kontrola jízdenky, stanovení diagnózy nebo zadání domácího úkolu.

Jan T. zpovídaný v článku evidentně patří mezi ty, kteří současný způsob vzdělávání včetně vykonávání profese učitele za potřebný nepovažuje. Znám také mnoho lidí, kteří nepovažují za potřebné rozvíjet současný systém farmaceuticko-medicínského komplexu nazývaný zdravotnictví, kde má většina lékařů své tunelové vidění v rámci své specializace, nezvládá komplexní pohled na zdraví pacienta a při výkonu své profese vlastně žádnou odpovědnost nenese, jak jsme se mohli dozvědět z nedávného dílu pořadu Infiltrace.

Václav
Václav
29. 7. 2019 06:15
Reply to  Jirka B.

Necítím se kvalifikovaným reagovat na tvé názory na školství a zdravotnictví, ale jednu věc mi řekni – proč by jako nemohly ustupovat i profese, které jsou pořád žádané? Jaký je rozdíl mezi tím, když se snižují stavy doktorů kvůli společenským a politickým změnám, jako se to reálně děje, a když by se snižovaly kvůli tomu, že by je nikdo nepotřeboval? Výsledek je přece stejný.

Jirka B.
Jirka B.
29. 7. 2019 21:51
Reply to  Václav

Já to vidím tak, že pokud jsou ty profese skutečně žádané, tak nezmizí. Jejich dočasný nedostatek vzniklý rozhodnutím nějakého papaláše vytvoří nerovnováhu, která se napraví buď postupně nějakou evolucí, nebo skokově nějakou revolucí.

Ale uznávám, že dnes je nejdůležitější osobou v politické straně marketingový mág, který rozhodnutí politika odprezentuje jako vůli lidu. To se pak stane, že ze subjektivního nedostatku lékařů, učitelů, pošťáků a subjektivního přebytku digitálních influencerů, je obviňován rodič, který své děti vychovává ke svobodě bez tabletu a chytrého mobilu.

Václav
Václav
30. 7. 2019 08:39
Reply to  Jirka B.

No, pokud vím, zrovna nedostatek lékařů a učitelů je v naší zemi věc, která se táhne už kolik let – skoro od revoluce? Respektuji, že ani jednomu z těchto sektorů nefandíš, ale jistě chápeš, že po těchto profesích poptávka pořád je. Lidé méně uvědomnělí, než jsi ty, pořád chtějí chodit k doktorovi a posílat děti do školy. Kolik stovek let tedy budeme muset podle té tvé teorie čekat, než se navrátí rovnovážný stav? 🙂

P.S.: můžeš mi, prosím, vysvětlit, kdo tu z nedostatku lékařů či učitelů obviňuje to mizivé procento svobodomyslných rodičů? 😀

Hans
Hans
27. 7. 2019 08:45

Je otázka, kdo má větší uhlíkovou nebo postaru energetickou stopu. Zda ten kdo kupuje nová auta a konzumuje nebo ten kdo šetří, ale často létá letadly dost velké vzdálenosti i s celou rodinou…Nic proti. Nejvíce mě namíchnou, třídiči odpadů co všem cpou jak jsou ekologický a přitom kupují jeden nesmysl za druhým, který nepotřebují, vč. nového auta tak nějak na své sociální úrovni, že. Celý systém, který vyhrál Studenou válku je zrůdný, tu válku vyhrál, protože je ještě chamtivější, hamiždnější a zlý než byl jeho protivník. Všechny tzv. vyspělé země či nej „demokracie“ jsou vrcholně falešné a vyprázdněné, ekologie je tam zcela falešná a Potěmkinovská, třeba v tom, že si snížili emise prostým přesunutím špinavé výroby co Číny a ještě na tom vydělali násobky kapitálu, to samé dělají se svými „ekologicky vytříděnými“ odapdy, které mamutí lodě s extrémními emisemi vozí do Asie „k ekologickému“ zapracování, rozuměj zahrnutí na skládku nebo „ekologickému“ třídení elektro odpadu nejnižší kastou v Asii, která se dožívá na tomto „ekologickém“ celoživotním třídění nejvíce tak 45 let.

Martas
Martas
27. 7. 2019 09:32

Poctive jsem si precetla vsechny prispevky k tomuto clanku, jelikoz mne tema opravdu zajima a byla jsem zvedava take na nazory ostatnich ctenaru…
Rovnou priznavam, ze mam jen zakladni vzdelani, tudiz zadny dalsi diskuter profesional nebo intelektual s neutuchajici potrebou po sebezdokonalovani. Proste jen zvedava zenska, ktera si, v prubehu vychovy svych deti, nemohla nevsimnout spousty zaporu v zabehnutem systemu vychovy a vzdelavani a nehoraznych predsudku proti sebemensimu vyboceni.
A protoze je mi vcelku jedno, co si mysli okoli, hledala jsem inspiraci, jak se urcitym nesvarum nepoddat ( je celkem jedno jakym, jelikoz nazory na to, ci ono jsou taaaak individualni… )
Panu T. osobne fandim. Jeho odvaze zborit myty, jen nesedet a neurcite nenadavat…Nakonec je dulezite hlavne to, abychom byli srovnani sami se sebou. Zalibit se ostatnim je mozna prijemne, ale trochu nepodstatne.

Doufala jsem, ze i v diskuzi najdu neco, co by mne zaujalo. Ze se to kouknu z jine perspektivy…. Bohuzel, prestoze jste viditelne vsichni inteligentni a vzdelani lide, neprisli jste sem diskutovat, rozvinout tema. Vsadim se (a je mi jasne, ze za to pujdu do pekla), ze vetsina z vas tu prispiva, jen aby je nekdo jiny ujistil v tom, jak moc chytri jsou. Nadavate, kritizujete, ale tu vasi osobni verzi „lepsiho sveta“ neni ani videt, ani slyset…. Jen pri te diskuzi jste tak netolerantni, ze v zivote musi byt radost vas znat… Muj osobni tip na hlavniho vedouciho tohoto prazvlastniho spolku, je pan Vaclav. Ta do detailu propracovana analyza kazdeho pismenka v textu je chvalyhodna… Jen duvod trochu pokulhava. Slovickarit, prevracet, snazit se nachytat… Dokonalou, zodpovednou pani Marketu asi prispevek od nekoho, kdo nezodpovedne vymenil vzdelani za zdravy prenatalni vyvoj prvniho potomka, nemuze zajimat…
Naopak nejen mym myslenkam, ale take memu citeni je asi neblize pan Jiri. Takze drzim palce a jen do nich…

Takze co jsem u vas hledala, jsem nenasla, ale jinak jste mne vskutku neprekvapili… Jinak vsem preji, at jsou si sami sebou aspon tak moc jisti, jako si nejsou jisti ostatnimi. Dekuji za prostor.
A ted…. Hura do me…

Theseus
Theseus
27. 7. 2019 11:29
Reply to  Martas

Vzdelani mam vyssi nez Vy, ale lepe bych to asi nenapsal … Souhlasim naprosto s Vasim nazorem, ale opravdu do slova …

Káča
Káča
27. 7. 2019 10:40

Ač jsem článek četla dvakrát, bohužel jsem se nedozvěděla proč vlastně děti nedostávají dárky. Protože je učí spravedlnosti? No nevím. Protože mohou jet k moři? No nevím. Přeci jen jsem trochu projela internet. Pan Jan učí na ČVUT (pravděpodobně na zkrácený úvazek). Pak se tedy ptám, je zaměstnanec, ale odjíždí kdy se mi zamane? Kde je odpovědnost toho pána vůči studentům a svým povinnostem a jak tedy funguje ČVUT. Že „zavedl“ na ČVUT před stavby v rozvojových zemích. Kolik studentů využije tyto vědomosti v praxi? Pověsí se na dveře jeho pracovny, že na něj přišla cestovatelská nota a studenti vlezte si na záda? A to je přesně ono, hlásá sice, že ostatní jsou nezodpovědní, on přeci nebude mít bazén či nové auto, ale sám moc zodpovědnosti nemá. A to je přesně naše školství, na jehož špatném stavu se pan Jan sám podílí,každý má potřebu vymyslet ten svůj předmět. Jen potřebnost mi trochu uniká a studenti jsou zahlceni nesmyslnými předměty. Děti si ráno dojdu pro snídani? Koupí si na co mají chuť. Zvláštní, řekla bych že tato rodina je odpovědná a jí se co je doma, no asi ne. Tedy samozřejmě ne každý den. Jen třeba rodina udělá velká nákup a děti se nemusí postarat o snídani sami. Proč jde jde devítileté dítě nakupovat a připravuje rodičům snídani? Nějak se mi vytrácí ta zodpovědnost. Zlobí se na pana ředitele místní základní školy, že nechce povolit „stáž“ dětí. Proboha, proč by měl. Do školy chodí primárně děti zapsané, má za ně zodpovědnost. Děti zapsané, by měly dělat obecenstvo dítěti, kterému se zrovna zachtělo zajít za dětmi chodícími do školy? Proč? Vždyť se pán za své děti rozhodl, že pro ně škola není dobrá, tak prosím se všemi důsledky. Pan Jan dělá průvodce? Aha, prosím, proč k tomu nemá živnostenské oprávnění? Protože vlastně chce a nějaký právní předpisy ho nezajímají? Chápu. Snad jen poslední postřehy. Když manželce končila mateřská dovolená, zapochyboval, jestli se uživí? Tedy má úžasně nastavený život, ale vlastně ta platba od státu se hodila. Chlap by se měl umět postarat o rodinu a nečekat na dávky od státu . Snad čtvrté dítě by to vyřešilo? Je zvláštní, že spousta lidí nesouhlasí s fungováním státu, jeho pravidly, ale už mu vůbec natahovat ruku do společného. Oba dva získali vysokoškolské vzdělání, myslím docela prestižní. Ovšem ani jeden z nich vlastně společnosti nevrací nic za toto vzdělání a to je opravdu smutné. Možná nějaký student chtěl vystudovat ČVUT či se stát neurobiologem, avšak třeba se ke studiu nedostal. A zde jsou dva vysokoškoláci, jejichž vzdělání přišlo zcela vniveč. Pan Jan se „zlobí“ na své sousedy, kteří se nechtějí sdružovat. Možná to vidí jako já. Nemají náladu na rodinku, která káže vodu a pije víno. Nemají jen chuť poslouchat jeho řeči. Promiňte, ale za mne je pan Jan spíše takový mudrlant, co o práci dokáže hodiny a hodiny mluvit, ale k vlastní realizaci, nedej bože, aby se na ní fyzický podílel se nikdy nedostane.

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 14:14
Reply to  Káča

Souhlasím, paní Káčo. Přednášející na ČVUT, koordinátor neziskovky, truhlář, průvodce, fotograf, cirkusový umělec, lokální aktivista… bývalý vědec, hoteliér. Jakou mohl tento člověk získat v uvedených činnostech odbornost? Jaká je kvalita toho, co dělá? Normálně je náročné vystudovat/vyučit se jeden obor. I cirkusák musí být profík, pořádně trénovat, zdokonalovat se, aby se na něj dalo koukat. Dost náročné je už jenom skloubit práci a do toho třeba studium. Nebo práci s neziskovou činností několikrát týdně. Tedy když člověk všechno dělá pořádně, chce v oboru něčeho dosáhnout, vytvářet hodnoty i pro druhé. Podstatou konzumní společnosti je to, že se produkuje nadměrně, zároveň i zbytečně a nekvalitně, různé fejky nebo laciné bezobsažné show. Z tohoto pohledu je pro mě pan T. z článku názornou ukázkou produkce konzumu, protože mě nikdo nepřesvědčí, že ten, kdo vykonává tolik pracovních činností najednou, dělá něco z toho opravdu pořádně, ne-li skvěle. (Fakt mě nezajímá, jestli si dotyčný přitom hraje na bio nebo se vybavuje o záchraně zeměkoule.) A jsem si jistá, že mnozí vědí, co je to potkat třeba rychlokvašeného řemeslníka nebo koupit šmejdský výrobek. Narazit na neschopnou organizaci, nedbalost. Stačí jednou, a pak už si dá člověk sakra velký pozor. Naopak skutečnému odborníkovi nebo někomu na svém místě a s přehledem by i ruce líbal.

Přiznávám, že jsem alergická na ty, co štědře žijí (lážo plážo práce ve státním, dotace, neziskovky, sociální finanční podpory) ze zisku, který generují jiní, a přitom se bez absolutního nedostatku pokory vyhrazují proti většinové společnosti, tzv. systému, konzumu a podobně. Dokonale pokrytecké. A pak to vypadá tak, že někomu skončí mateřská a jsou obavy, z čeho se bude žít… Pro normálního člověka ukončení mateřské znamená navýšení příjmů. Obávám se, že s oslabením sociálních systémů, tento vychytralý „proud budoucnosti“ (fakt vtipné označení) zmizí, ani okem nemrkneme. V dobách minulých a dobře nastavené společnosti by totiž s takovým přístupem nikdo dlouho nevydržel.

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 14:48
Reply to  Brandtnerová

Paní Káčo, ještě jsem to hodila do veršů, třeba vám je bližší poezie :-))
První sloku jsem si zapůjčila od paní Markéty, tak snad mi to odpustí. Autorská práva jí samozřejmě neupírám 🙂

Extravagantní exot ekologicky existoval,
efektivně proti emisím a enormnímu konzumu vystupoval.
Exote, exote, bu bu bu
já se tak chovat nebudu.

Nebudu, nebudu,
v práci si však pobudu.
Vydělávat peníny,
na ty tvoje blbiny.

Je mi z toho do pláče,
jak ujídáš z koláče.
Bu, bu, bu, dál tě živit nebudu.
Musíš padnout na hubu.

Třetí, optimisticky vyznívající sloka, navíc s výchovným prvkem v závěru, pojednává o nutném zhroucení přebujelého sociálního systému v brzké budoucnosti – zbytečných neziskovek, podivných rozvojových projektů, dotací… A zároveň snad i celkovému návratu k hodnotám fungující společnosti :-)))

Káča
Káča
27. 7. 2019 15:55
Reply to  Brandtnerová

😀

Tanja
Tanja
30. 7. 2019 14:02
Reply to  Brandtnerová

No jistě-Vy chápete jen to co se vám hodí.My napracovaly dost nepotřebného, zbytečného hárampadi. A ještě k tomu zasvinujemé planetu ,ale bohatnou jiní EXOTY-ale to nejsou ty co chcou pro své potomky lepši budoucnost.I když osobně si myslím že je to cele ÚTOPIJE…

Václav
Václav
31. 7. 2019 09:39

Takže když je tahle „nadsázka“ napsaná přímo v titulku, je to v naprostém pořádku, ale když ji pak nějaký diskutující použije ve svých úvahách, je to najednou „úplná pitomost“?

Zajímavé. Odnáším si tedy ponaučení, že nemám věřit tomu, co se zde píše, protože to mohou být „úplné pitomosti“. Děkuji za vaše upřímné upozornění.

Václav
Václav
31. 7. 2019 20:21

Zajímavé. Opíráte se o mně ve svém příspěvku, takže tvrdit, že mě chcete ignorovat (jako posledně) nemůžete, ale když zareaguji, děláte, že neexistuju.

Kultivovanost vašeho vystupování je vskutku omračující, velebnosti. 😀

Theseus
Theseus
27. 7. 2019 11:25

At si kazdy zije a vychovava deti podle sveho presvedceni … Tezko jedna strana vyvrati te druhe, ze zrovna jejich zivot a vychova deti je ta spravna. Kazdy mame svoje priority, ale nikdy bych svuj nazor nikomu necpal. Mimochodem clovek je tvor, ktery si zvykne zit v jakych koliv podminkach a za jakych koliv podminek. Pokud nepozna vsechny strany a zpusoby ziti, nemuze tvrdit, ze to tak dela spravne .. Jen si obcas rikam, … skoda, ze kdyz se dite narodi, nemuze si predem rozhodnout samo, jakym smerem se bude ubirat jeho zivot a jak bude vychovavano .. Bohuzel to tak nefunguje, takze jeho smer a zivot bude pravdepodobne až do 18 let podle rozmaru rodicu, protoze ti preci vi co je pro deti nejlepsi … Nebo ….?

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 14:25

A že si zase alespoň neodpustili v článku někoho pořádně zdrbnout. Když to řeknu lakonicky: Alternativní mazánci vlastní názor mít můžou, ale ředitel školy ho mít nesmí. To je hned oheň na střeše. Děkujeme za tu všeobjímající toleranci!

Podstatnější však je, že pomlouvat někoho bez možnosti vyjádření a zaznamenání jeho stanoviska v textu, s kým navíc dotyčný ani reálně nekomunikoval (!), jen se „asi domnívá“, je opravdu silná káva.

Upozorňuji, že pokud je identita dotyčného na základě informací v článku dohledatelná, což zřejmě bude, respektive pozná-li některý ze čtenářů, o koho se jedná, jde o naplnění podstaty kyberšikany. Na tomto webu to není poprvé, co jsme něco takového zaznamenali. Je zajímavé, že se dosud vždy jednalo o učitele, v tomto případě ředitele školy. Tedy v tom vidím určitý vzorec (snad záměr znevažovat učitele obecně?). Na šikanózní jednání v tomto případě poukazuje i jeden z charakteristických znaků tohoto patologického jevu – ostrakizace. Tj. snaha vyvolat dojem vyčlenění dotyčného ze společnosti (zde tamní komunity), tedy jeho osamocenosti. Což s velkou mírou pravděpodobnosti nebude vůbec odpovídat skutečnosti. A také ho vykreslit jako konfliktního člověka, ačkoliv pro nic z toho nejsou dostupné a dostatečné informace. Jak je patrné z textu, na tomto přinejmenším silně neetickém jednání nesou vinu tazatel i respondent publikovaného rozhovoru. Právní zodpovědnost má autor příspěvku či zřizovatel webu.

Lenka
Lenka
27. 7. 2019 16:49
Reply to  Brandtnerová

A jinak dobrý??? Každý má právo vyslovit svůj názor na druhou osobu a pokud to nejsou vulgarity, nebo vysloveně lživé věci na které nejsou důkazy (např. „on krade“, „on bije žáky“, „on má poměr s každou učitelkou ve škole“), tak to opravdu žalovatelné není. Vy nevíte, jaké zkušenosti má okolí pána z článku s daným ředitelem, takže nemůžete soudit, proč má takový názor.

Káča
Káča
27. 7. 2019 17:01
Reply to  Lenka

Vždyť pan Jan to v článku uvádí. Pan ředitel neměl pochopeni pro stáž dětí pana Jana v místní škole a také nebyl nakloněn různými komunitním akcím. Řekněte mi prosím, co pan ředitel udělal špatně? Ty děti nejsou žáky školy tak tam prostě nemohou chodit. Já jsem například velice ráda, že se na naší škole již nepořádá akce typu „Školní akademie“ Syn nechtěl vystupovat a po tři dny byl doma, protože probihal nácvik. Jsem snad špatný člověk, když nevyhledávám tyto akce či různé workshopy?

Lenka
Lenka
27. 7. 2019 18:16
Reply to  Káča

No a jako co? Klidně může říct, že mu pan ředitel nesedí, to opravdu není trestné.

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 18:47
Reply to  Lenka

Ale právě tak to neřekl, že? Jsou tam i nepodložené spekulace. Ostatní jsem uvedla výše.

Lenka
Lenka
27. 7. 2019 20:16
Reply to  Brandtnerová

No spekulací se dopouštíte hlavně vy.

Václav
Václav
27. 7. 2019 22:38
Reply to  Lenka

Spekulací se dopouští hlavně pan Tilinger, Lenko.

Nebo nám snad chcete prozradit, jak jinak dospěl k závěru, že pan ředitel „se tvrdě šprajcnul“, když JAK SÁM PŘIZNÁVÁ se s ním nepokusil komunikovat? Když se s ním nepokusil komunikovat, jak může vědět, že se pan ředitel šprajcnul zrovna kvůli nějakému tlaku městské části?

On toho ředitele skutečně pomlouvá nějakými nepodloženými spekulacemi. Nevím, jestli tím naplňuje skutkovou podstatu nějakého trestného činu, ale o motivech pana ředitele jen spekuluje, a to způsobem, kterým za a) bere panu řediteli právo na vlastní postoj, a za b) hází veškerou vinu za to, že se nedomluvili, na něj, přestože skvělý pán Tilinger nebyl schopný kvůli nějaké domluvě ani hnout zadkem.

Tohle neokecáte, Lenko.

Lenka
Lenka
28. 7. 2019 13:11
Reply to  Václav

Okecávání není moje specializace….

Václav
Václav
28. 7. 2019 13:26
Reply to  Lenka

V tom případě nevím, proč to děláte…

Káča
Káča
27. 7. 2019 22:35
Reply to  Lenka

Pro paní Lenku Dovolím si to trochu rozebrat. V ČR se řídí školství (mateřské – střední) Školským zákonem a jeho provádění probíhá dle správního řádu. Tedy předpokládám, že Janovo děti jsou zapsány v nějaké škole, která umožňuje domácí vzdělávání. Bylo vydáno rozhodnutí o přijetí ke studiu, resp. vzdělávání, které nabylo právní moci.
Vzhledem k tomu, že jak školský zákon, tak správní řád jsou zákony veřejné správy, postupuje se tak, že lze činit pouze to co zákon dovoluje na rozdíl od občanského práva, který je postaven zcela opačně „tj. co není zakázáno je povoleno“.
Protože Školský zákon nezná žádné „stáže“ dětí, ale hovoří o jedné příslušnosti ke škole v jeden okamžik, jen blázen by strkal hlavu do oprátky (zde myslím ředitele) tím, že se bude u něj ve škole pohybovat dítě na stáži. Představme si situaci, že děti budou mít tělesnou výchovu a dojde ke srážce kmenového žáka a žáka na stáži. Jen prostě v běhu do sebe narazí, nic úmyslného. Jeden bude mít otřes mozku a druhý si zlomí ruku. Škola odpovídá za zdraví dětí a je pojištěna. Ovšem tento žák na stáži v pojistce není protože mu chybí rozhodnutí o přijetí ke studiu. Rodič kmenového žáka bude chtít odškodné za úraz a myslíte, že ho škole pojišťovna uhradí? Vždyť došlo k úrazu s neexistujícím žákem? Myslíte, že Jan nebude chtít odškodné za zlomenou ruku svého dítěte? Z jakého titulu? On přeci nebyl žákem školy? Proč má mít kantor odpovědnost za žáka, který není žákem školy? Proč ho má vyučovat, když za to v případě tohoto žáka není placen?
K Vaší námitce, že Janovi nesení pan ředitel? Prosím z jakého titulu by mu měl sedět? Vždyť je to cizí osoba, která s panem Janem nemá nic společného, tedy jen ho pan Jan patrně otravuje svými nápady. Protože s ním pan Jan nemá nic společného, možná ho ředitel poslal do patřičných mezí. Nebo vy snad jako matka vysokoškoláka občas zajdete do školky ve Vašem okolí jim poradit, že si myslíte, že by svou práci měli dělat jinak, že by jste jim poradila? Už jste to zkoušela? Taky kino ve vašem městě by třeba chtěla trochu poradit, zkusila jste již skočit za ředitelem? Ten bude jistě nadšen.
Co když budou chtít přijít na stáž do školy kam chodí vaše dítě příště děti příslušníků nějaké náboženské církve šířit dobré slovo mezi žáky? To bude také v pořádku? Jen si s dětmi trochu popovídají o svém bohu . To bude také v pořádku? Určitě to děti obohatí.
Jako rodič očekávám, že mé děti byly a jsou ve škole v bezpečí, škola není tramvaj, kam se nastupuje a vystupuje dle momentální nálady.
Smutek manželky Jana, že jí ředitel neodepsal na mail také opravdu nejsou k politování. V zásadě se jedná o „tetu“, která má nějaké nápady a ráda by je předala panu řediteli. No a pan ředitel má právo na mail této tety neodpovídat, protože jí do školy vůbec nic není. Pokud by tam její děti chodily, pak by samozřejmě mohla cokoli navrhovat a radit, ať už jen z pozice rodiče či člena školské rady, pokud by byla zvolena rodiči.
Chápu, že pan Jan je rozladěn z pana ředitele i sousedů, kteří raději odjedou z domova, než aby se měli účastnit akcí v obci. Pro mne je spíš hrozné, že někdo raději odjede, mělo by stačit „ne“ a pan Jan by to měl pochopit hned napoprvé. Omlouvám se, trochu jsem se rozepsala, ale snad je to již pochopitelné.

Lenka
Lenka
28. 7. 2019 13:10
Reply to  Káča

Tolik zbytečných slov. Fakticky jsem jen řekla, že není trestné, co řekl. To, jak to mají mezi sebou je mi lhostejné, každý at se zařídí podle sebe.

Brandtnerová
Brandtnerová
28. 7. 2019 18:55
Reply to  Káča

Ano, paní Káčo, to, co píšete o zařazení dětí v domácí výuce pod určitou školu a vztahu ke škole, jehož ředitele pan Tilinger krituzuje, mě také napadlo. V článku je víc sporných věcí, a není v moci jednoho účastníka diskuse na všechno poukázat. Protože nemáme k objasnění dostatek srozumitelných informací v textu rozhovoru, tak to většinou znamená pustit se do tak dlouhého rozboru, jaký jste napsala vy. Tedy díky za váš příspěvek. Sama jsem se vyjádřila k problému, který jsem považovala za nejpalčivější a kde je zřejmě třeba i určité osvěty.

zuzazuza
zuzazuza
29. 7. 2019 01:39
Reply to  Káča

Když dáme stranou právní stránku věci, nevím, jestli si pan Tilinger neuvědomuje, nebo možná až příliš uvědomuje, jak může taková „stáž“ jeho dětí nabourat třídní morálku, zvlášť jestli jeho děti budou těm pravidelným školákům vykládat, jak se mají, jak si chodí kam chtějí, kdy chtějí, učí se co chtějí, místo školy jezdí po světě. A když s někým nechtějí být, tak nejsou. On skutečně ne každý rodič může, nebo má chuť být alternativní a nechat je vychovávat se samy. A teď po celodenní práci dostane od potomků čočku, že je nemá rád, protože si nemůžou žít, jak chtějí. Učitelům zase ukážou záda, protože je, jako třeba tamti stážisté dědečka, nechtějí vídat. Tomu se pak říká anarchie a neudělá šťastnou ani jednu stranu.
Nesnáším stádovitost, ze slova kolektiv, se mi dělá nevolno, ale to neznamená, že někam nakráčím, nebo moje dítě a budeme si dělat, co chceme, vyžadovat, aby se všichni přizpůsobili nám. Také jsme celý dosavadní život změnili, aby potomek nemusel chodit do družiny, jezdit na tábory, prostě, abychom se mu mohli věnovat, neřešili hlídání, ale od nikoho, natož od státu, jsme nečekali pomoc. Prostě jsme našli časově vhodnější práci, byť kariérně i finančně horší. Žádné finanční injekce v podobě rodičovských příspěvků, pro které aby se rodič plazil na úřad po kolenou, vše ve vlastní režii a přitom skutečnou práci, ne ziskovkami podporované projekty.
A do třetice o domácím vzdělávání. Tady se klaním rodičům, kteří dokážou dítě připravit k rozdílovým zkouškám. Zkoušela jsem to jen s výukou angličtiny a udržet koncentraci malého dítěte, nebylo zrovna snadné. Takže v tom mají Tilingerovi jistě velký náskok.
On vlastně celý článek, pasáž od pasáže začne dobře, zajímavě, ale většinou se to zvrtne a zpovídaný si protiřečí, neřídí se zlatým pravidlem: „Co nechceš, aby dělali tobě, nečiň druhým.“

Brandtnerová
Brandtnerová
31. 7. 2019 18:42
Reply to  zuzazuza

„A teď po celodenní práci dostane od potomků čočku, že je nemá rád, protože si nemůžou žít, jak chtějí,“ – Takový neblahý stav způsobila i alternativně laděná učitelka, která jistý čas působila v soukromé školce a zastávala přístup „všechno můžete a musí nám být dobře“. Podle rodičů (kteří byli celkově velmi vstřícní a rozumní) děti doma začaly odmlouvat a vztekat se. Jeden rodič to vyjádřil slovy: „Máme doma určité zvyklosti a ona nám je svým přístupem narušuje.“ Nespokojena byla převážná většina rodičů. Učitelka si naopak velmi rozuměla s matkou, která si s velkou mírou pravděpodobnosti odmítala připustit u svého dítěte poruchu autistického spektra. S uvedenou učitelkou sáhodlouze probíraly „že nějak špatně mluví, a jak asi bude někdy třeba ho teda objednat k logopedovi“.

„Tomu se pak říká anarchie…“ – Taky jsem názoru, že to, co někteří považují a prohlašují za demokracii, je ve skutečnosti anarchický přístup.

„Udržet koncentraci malého dítěte nebylo zrovna snadné.“ – Je zajímavým jevem, že právě to udržení koncentrace se mnohdy lépe děje ve skupině. Například někteří rodiče byli doslova fascinováni, jak jejich jesličkové dětičky způsobně (a dodejme zcela dobrovolně – zařízení bylo soukromé a tety hodné 🙂 hezky u stolečku s ostatními papají, přestože doma s tím měly velký problém.

Tanja
Tanja
30. 7. 2019 14:05
Reply to  Káča

Ne jste jenom ROZUMNÁ MILUJICI MATKA!!!

Hanka
Hanka
27. 7. 2019 17:18
Reply to  Lenka

Paní Lenko,proč utočíte? píšete,že paní soudí,ale přitom to děláte taky…vám by se líbilo,kdyby se někdo o vás veřejně vyjadřoval a nemohla jste se bránit? mě tedy by to vadilo.

Lenka
Lenka
27. 7. 2019 18:14
Reply to  Hanka

OMG… paní tu vykřikuje něco o šikaně a žalobách a když jí dám najevo, že je mimo, tak útočím??? Jasně, že se pan ředitel může bránit. Nebo je personál škol nějak právně chráněný a lze se o něm vyjadřovat jen pozitivně?

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 18:57
Reply to  Lenka

Právní záležitosti konzultuji s právníky, v tomto případě s českým specialistou na internetovou problematiku, dále i jedním zahraničním odborníkem. Nedomnívám se, že by byli mimo. Vyjádřili se nezávisle oba k těmto případům velmi jasně, i mě samotnou to tehdy mírně překvapilo. Internetová šikana je velmi nebezpečný jev, u kterého nelze odhadnout následky. Článek by měl být správně stažen.

Lenka
Lenka
27. 7. 2019 20:11
Reply to  Brandtnerová

LOL… dobře, dejte to k soudu 🙂 Pokud někdo odstavec „Tam to bohužel asi moc nejde, s panem ředitelem jsme si nějak nesedli, dost se vymezil proti komunitním slavnostem, které u nás organizuju. Bylo to asi proto, že jeho městská část to naopak dost podpořila a vytvářela na něj tlak, což asi spustilo tu averzi. Takže se tvrdě šprajcnul.“ považuje za šikanu, měl by vrátit titul.

Káča
Káča
27. 7. 2019 22:42
Reply to  Lenka

Paní Lenko, prosím moc to nechápu. Pan Jan potřebuje k uspořádání komunitních slavností ředitele školy? K čemu vlastně? Jediné co mě napadá snad, že by ti pedagogové ze školy pomáhali s organizací zdarma. Ale otroctví bylo již v našich zemích zrušeno, tak ho asi poslali k šípku a já se ani nedivím. Nebo nám snad pan Jan odpoví, proč nemůže uspořádat komunitní slavnosti bez ředitele školy?

Lenka
Lenka
28. 7. 2019 13:06
Reply to  Káča

Ale o tom přece tohle vlákno není….

Káča
Káča
28. 7. 2019 13:43
Reply to  Lenka

Ale jděte. Jste to vy kdo se naváží do ředitele.

Brandtnerová
Brandtnerová
28. 7. 2019 19:19
Reply to  Lenka

„LOL… dobře, dejte to k soudu :)“

Paní Lenko, překvapuje mě, že se vyjadřujete k právním otázkám a zpochybňujete kompetence odborníků, když ani nevíte, že já rozhodně nejsem ten, kdo by měl případně záležitost „dát k soudu“. (Uvozovky jsem ke slovům přidala, protože soudní žaloba je krajním řešením, jak takové situace řešit.)

Lenka
Lenka
27. 7. 2019 16:37

Problém zdejších diskusí je, že je obsadily osoby,které mají pocit, že to co dělají ony je nejlepší. Mají super charaktery, super děti, v práci jsou super, doma jsou super atd. Jakákoliv odchylka (alternativní způsob života, inkluze, osoby s výchovnými problémy, nebo pouze jiný názor) je v okamžení zadupána…

Markéta M
Markéta M
27. 7. 2019 17:48
Reply to  Lenka

Lenko, protiargument není zadupávání, ikdyž uznávám,že urputnost je občas přehnaná. Ale pořád je to jen debata, která jakékoli odchylce v reálu neublíží.

Brandtnerová
Brandtnerová
27. 7. 2019 18:39
Reply to  Lenka

Pokud mám jiný názor, musím si ho také umět obhájit. Mně to tedy funguje. Protiargumentace druhých bývá i velmi cenou zpětnou vazbou. Ale co vidím tady, tak právě osoby, které zřejmě máte ny mysli (jsou zde v diskusích i rozumní lidé, kteří zajímavě hovoří o rúzných svých specifikách) to nedělají – nekomunikují nebo se uráží, útočí, jednají neeticky, nedokládají fakta, informace… Prostě, člověk si buď danou věc obhájí, nebo je – jak to formulujete vy – zadupána do země.

Taky to můžete brát tak, že i ředitel školy v závěru článku má jiný názor, a autorka rozhovoru s respondentem se ho snaží – zdá se dokonce, že s velkým gustem – zadupat do země. Konfliktní stav tedy evidentně primárně vyvolali oni.

Lenka
Lenka
27. 7. 2019 20:15
Reply to  Brandtnerová

„utorka rozhovoru s respondentem se ho snaží – zdá se dokonce, že s velkým gustem – zadupat do země. Konfliktní stav tedy evidentně primárně vyvolali oni.“ … to už je hodně divoká spekulace a vaření z vody

Brandtnerova
Brandtnerova
28. 7. 2019 18:42
Reply to  Lenka

Mé tvrzení je podloženo textem rozhovoru.

Václav
Václav
31. 7. 2019 09:30

Ano, cenná zpětná vazba. Tam, kde diskuze probíhá normálně (tedy ne na webu, kde nad diskuzí „bdí“ vrchní strůjkyně šikany – říkejme jí třeba Jitka) se názory při střetech skutečně tříbí (což znamená, že jsou eliminovány názory, které v diskuzi neobstály, a ne jen ty, které se Jitce nelíbí). To, zda něčí názor obstál, nebo propadl, je pak pro jeho autora opravdu cenná zpětná vazba (na rozdíl od neustálých a čím dál ubožejších osobních útoků od Jitky).

To vše by tato naše hypotetická Jitka věděla, kdyby byla opravdovou novinářkou a opravdovou moderátorkou, ale ona ničím z toho není, jen si na to hraje a nenávidí opravdu sžíravě zlostnou nenávistí každého, kdo jí to řekne.

Brandtnerová
Brandtnerová
31. 7. 2019 18:21

Paní Polanská, neměla jste na mysli spíš „klasifikovala“, když už jste se tedy kvalifikovala jako právní poradce? A považuji za poněkud prostoduché reagovat na kritiku pouhým výkřikem:„Já to nedělám, ty, ty, ty, ty to děláš!“ Jinak jsem samozřejmě měla na mysli, že protiargumentace jako zpětná vazba má význam pro mě. (A snad i mnoho dalších.) Ne pro vás – to bych si samozřejmě tvrdit nedovolila; vždyť už vás i trochu znám 🙂

Václav
Václav
31. 7. 2019 19:34
Reply to  Brandtnerová

Paní Polanská se do role právní poradkyně nekvalifikovala, pouze klasifikovala, a proto Vaše jednání „kvalifikovala“ jako kyberšikanu, nikoliv „klasifikovala“. 😀

Paní Polanská se podobným způsobem již klasifikovala do role novinářky, moderátorky, arbitra morálky a mnoha dalších rolí… 😀

Brandtnerová
Brandtnerová
2. 8. 2019 17:18

Taky mám silné pochybnosti, že paní P. je právnička, aby kvalifikovala něčí jednání.

Václav
Václav
2. 8. 2019 20:18
Reply to  Brandtnerová

Buďme k paní Polanské féroví. Z poznámky „vystudovala jazyky na FF UK“ se jistě nedá usuzovat to, že by tato osoba měla vůbec nějaké právní vzdělání. Na druhou stranu ale uznejme, že z této poznámky se – ať už to byl autorčin záměr, či ne – nedá usuzovat vůbec nic. Vzhledem k tomu, že se z ní nedozvídáme ani to, jaký obor paní Polanská na FF UK studovala, ani s jakým výsledkem – tedy zda úspěšně prošla studiem, závěrečnými zkouškami a obhajobou závěrečné práce – může poznámka „vystudovala jazyky“ znamenat klidně i to, že s odřenýma ušima prošla všema semestry povinně volitelného předmětu „cizí jazyk“, než ji z té školy vyrazili. Čímž neříkám, že to tak je, jen že nás paní Polanská ponechává v nejistotě, jak to je doopravdy. Předcházející věta je tedy především poznámkou pro paní Polanskou.

umfa
umfa
28. 7. 2019 02:14
Reply to  Lenka

Pěkně se to tu rozjelo 🙂 Co jsem to tak pročítal (a po vyškrtání prvoplánově konfliktních jedinců) mi přijde, že nikdo nikoho nezadupává, ale pouze odmítá stavět minoritní odchylku na úroveň hlavního proudu. Ať to bereme jakkoliv, tak člověk „žijící alternativně“ je prostě jen alternativa a většina lidí prostě řekne „ale já takhle žít nechci a nikdy nebudu“. Když o někom takovém čtu, tak mám myslím právo otevřít oči údivem a říct něco jako „to snad ne“ 🙂 Už proto, že takový článek byl napsán právě proto, aby o takovém alternativním jedinci informoval, získal odezvu a případně se pokusil na cestu alternativy zlákat další lidi.

Karel Ch.
Karel Ch.
28. 7. 2019 10:34

Pan Tilinger šel s kůží na trh a otevřeně promluvil o svých hodnotách. Kdyby to udělal kdokoliv jiný, taky by sklidil hromady kritiky. U ostatních se chyby hledají snadno, u sebe už je to horší.

Václav
Václav
28. 7. 2019 11:11
Reply to  Karel Ch.

Na hodnotách každého z nás se najdou věci, se kterými by jiní nesouhlasili. Pokud bychom se ale chtěli opájet vlastní výjimečností a poslouchat jen chválu, nechodili bychom s „kůží na trh“. Chápeme totiž, že na „trh“ chodí i lidé mimo naši sociální bublinu, kteří nesdílejí naše hodnoty.

A určitě to chápe i pan Tilinger, takže mu tady nemusíte dělat advokáta. 😉

Brandtnerová
Brandtnerová
28. 7. 2019 19:04
Reply to  Karel Ch.

Opakuji jinými slovy: Pokud někdo „jde s kůží na trh“, předpokládám, že se chce podělit o nějaké hodnoty, něco, čeho dosáhl, čemu prostě věří. (Varianty „chci se předvádět“, „dělám si reklamu“ teď ponechám stranou.) Je to určitá volba, a také riziko. Musí předpokládat i to, že lidé budou jeho názory zkoumat, zpochybňovat, také z důvodu, aby si ověřili, zda se nejedná o postoje falešné, klamné, snad i nebezpečné. To je přístup čistě demokratický. V opačném případě dogmatický. Bohužel, mnozí propagátoři svých „věr“, a zrovna na tomto webu jich je silná koncentrace, si své postoje obhájit nedokážou, nebo se o to ani nesnaží. Podle průběhu diskuse a účasti pana Tiligera v ní vidím, že se to týká i jeho.

Tanja
Tanja
31. 7. 2019 09:48
Reply to  Karel Ch.

Úplně správně!!!Žádna ovce nedokáře ocenit nápad!!! Jsou tu proto aby zesměšnovalý jakoukoli odlišnost…

Václav
Václav
31. 7. 2019 10:45
Reply to  Tanja

A čemu bychom podle Vás měli tleskat? Tomu, že dcera pana Tilingera laskavě vzala svého dědu na milost? Nebo tomu, jak pan Tilinger kritizuje své sousedy za finanční rozhodnutí, do kterých on nevidí? Nebo tomu, jak nečinný pan Tilinger kritizuje ředitele za nečinnost?

Jestli se ovce pozná podle toho, že nefandí takovému jednání, pak jsem ovcí rád.

Tanja
Tanja
3. 8. 2019 18:57
Reply to  Václav

Václave víte co to je osobitost?

Václav
Václav
3. 8. 2019 19:32
Reply to  Tanja

Ano.

Káča
Káča
28. 7. 2019 20:46

Tento článek jsme společně probrali od a do z. Určitě nezpochybňuji ničí právo zařídit si svůj život dle svého. Respektuji právo na svobodnou volbu povolání i domácí vzdělávání. Také se snažím věřit tomu, že volná výchova pana Jana (jeho akceptování k odmítání jednoho z dětí prarodičů) bude mít do budoucna úspěch. A byla bych moc ráda, kdyby jsme se za pár let nesetkali se sdělením jeho dětí v tomto duchu: “ Moje máma a táta se zajímali o dění ve světě, některým i zařídili školu. Viděli jsme kus světa, který si jen už nepamatuji. Jen bohužel já jsem do takové školy nikdy sám nemohl chodit a moje maminka mi neudělala snídani, protože očekávala, že jí půjdu nejdřív já koupit. Ač jsem byl malý kluk. Tedy cizím dětem dali dárek v podobě školy a to i za cenu toho, že jsme toho moc neměli, ale já jsem musel pochopit, že žádný dárek nedostanu“ Každý extrém plodí extrém, snad to Janovo děti chápou a budou vždy chápat.

Tanja
Tanja
29. 7. 2019 10:00

Povinnou školní docházku považuji za největší PRÚSER teto doby .Při které z mládeži výchovavají se nesamostatné ovce!!!

Theseus
Theseus
1. 8. 2019 10:57
Reply to  Tanja

… Vy asi nebudete normalni ze ??? opravdu, povinna skolni dochazka je ten nejvetsi problem dnesni doby …, proto uz vim co mate v hlave …

Tanja
Tanja
2. 8. 2019 19:45
Reply to  Theseus

To s vámi rozhodně nehodlám řešit jeslí jsem nebo nejsem normální. Ale co je patrné,to je to že jste klasicky produkt ŠKOLSTVÍ…

Markéta M.
Markéta M.
2. 8. 2019 21:12
Reply to  Tanja

A kam jste chodila do školy Vy, Tanjo? Do soukromé? To asi těžko. Absolvovala jste běžnou Základní školu, že?!

Tanja
Tanja
4. 8. 2019 18:54
Reply to  Markéta M.

Sice jo ale byla jsem prušvihařká a nebála jsem jít nikdy i za školu.Ale učeni jsem zvládala,tak mě nechávaly být.Za komunizmu na Ukrajině zas tak přisně se nedívalo na dětičky z mnohočetných rodin…

Ivka Nová
Ivka Nová
29. 7. 2019 11:15

Osobně mi přijde velmi protivné obcházet baráky a vnucovat se s nějakou komunitní činností, na to jsme až dost velký individualista. Já třeba dodnes nevím v mém baráku, kdo má auto, natož nové, tyto věci jdou mimo mně. Asi proto, že se nestarám, ale dotyčný evidentně ano. Přijde mi naivní si myslet, že podobné typy lidí budou přibývat. Nyní doba přeje, jelikož je republika relativně bohatá. Tu se živí z neziskovky, tu jde vybírat do klobouku, přijde mi to jak polotučný život, nic pořádně. Ovšem se střídají ekonomické cykly a až přijde krize, bude po komunitě. Jinak je smutné, že rodina jako je jeho neumí řešit problémy mezi sebou, děda mi nesedl, tak ho nechci vidět. To je v pořádku? Pro mně ne, kde je komunikace, pochopení?

V.V.
V.V.
29. 7. 2019 12:28
Reply to  Ivka Nová

Jedno pozitivum v této volbě domácího vzdělávání vidím. Pan Jan si nebude muset stěžovat na učitele, že mu vychovali špatně děti. Druhá věc o které přemýšlím je, do jaké hloubky sahají schopnosti pana Jana, dovést své děti na úroveň třeba k přijetí na střední školu. Volbu školy, když nechá na dětech, nemám nic proti. Zkoušky na střední školu pokud bude kvalitní, prověří nejen dovednosti dítěte, ale také rodiče, protože nevěřím, že každý rodič má tu schopnost nejen vychovat, ale i vzdělat své dítě tak odborně a dítě nemá, pokud není nadané, schopnost vstřebat vše potřebné samostatně. Vždycky říkávám, čas ukáže a prověří. Ráda bych si přečetla článek pana Jana o tom, jak jeho děti přestály pubertu a dobu, kdy už musely nastoupit do většího kolektivu, kde platí docela jiná pravidla, kde jednou člověk může prosadit svůj názor, ale ve většině případů musí umět ustoupit. Těžko potom možná překonává to, že není po jeho. Pak se taky může jednou stát, že řekne, když mi to nejde, tak to dělat nebudu. Jenže to už je život. V zaměstnání to není vždycky tak jednoduché a ne každý zaměstnavatel je tak uvědomělý, aby pochopil všechny zaměstnance po stránce psychické. Život už potom kráčí někde jinde. Taky jsem dávala dětem možnost volby. Ale situace jsou někdy takové, že možnost volby není. Zaujal mně právě ten kousek o jeho synovi, který je na silnici opatrnější. Stará se o své sestry. Nese za ně odpovědnost a děvčata spoléhají na něho, co až půjdou samy a zapomenou, že brášku vedle sebe nemají. Zažila jsem víc takových sourozeneckých vztahů, kdy ten starší nesl zodpovědnost za mladšího a ne vždy to dobře dopadlo. Radila bych rodičům, neházejte zodpovědnost těch starších postarat se o mladší stále. I ti mladší musí poznat, že jsou v tom někdy samy a musí si umět poradit. Namítnete, že v dřívějších dobách tomu tak bylo. Že ten nejstarší to musel někdy za rodiče zastat. Ale byla jiná doba, jiné okolnosti. Rodiče dávají dětem více volnosti, ale někdy zapomínají, že zodpovědnost v některých případech za dítě nesou až do jeho plnoletosti. Najít opravdu ten nejsprávnější recept na výchovu dětí nejde, protože, každé dítě je jiné. A já dodávám, ještě, že tomu tak je. protože u každého z nich se musí člověk zamyslet, koho má před sebou, co potřebuje a jak mu můžu tu jeho cestu do života pomoct zvládnout, ne usnadńováním, velkou pomocí a ochranou , ale tou správnou pomocí při každodenních prožitcích, situacích, které dítě poznává, zažívá, tak aby je příště uměl zvládnout a získával tak svoji jistotu. Nabízí se mi jedna věta, která je motem pro vzdělávání dětí. “ Pomoz mi, abych to dokázal sám“. Je to jen na rodičích, protože děti zůstanou pořád jejich dětmi i když už budou dospělé. Co dostanou do vínku, to přenesou do svého života. Pane Jane, držím Vám palce i celé vaší rodině. Sám poznáte, jestli Vaše rozhodnutí byla správná.

Jirka B.
Jirka B.
29. 7. 2019 15:21
Reply to  V.V.

Já své děti vychovávám s cílem, aby prožily šťastný život. Ne abych jejich možným budoucím zaměstnavatelům ulehčil těžkou situaci.

S tou starostí o mladší jsem to já pochopil úplně jinak. Jan určuje mantinely, které jeho děti co nejméně omezují, ale zároveň je neohrožují. Pustit na cestu samotného syna považuje za přijatelné riziko, ale mladší sestry už nikoliv. Pokud se dohodnou, že půjdou děti spolu, tak to jako rodič akceptuje. Těžko si dovedu představit, že to při jeho způsobu komunikace s dětmi naložil synovi jako povinnost.

Já osobně se usmívám, když tady tolik lidí má obavu o osud Janových dětí. Věřte tomu, že si poradí s opatřením obživy i celkově v životě lépe než děti vzorně vychované, které nosily pravidelně ze školy jedničky a pochvaly.

Václav
Václav
29. 7. 2019 19:30
Reply to  Jirka B.

„Já své děti vychovávám s cílem, aby prožily šťastný život. Ne abych jejich možným budoucím zaměstnavatelům ulehčil těžkou situaci.“

Oni zaměstnavatelé mají v takovýchto případech ošklivou tendenci si onu těžkou situaci zjednodušit. Protože lidé, kteří jsou vychováváni stylem „pracuj jen na tom, co tě baví, a jen pro lidi, které máš rád“ (což je shrnutá podstata výchovy podle pana Tilignera), obvykle nesnášejí moc dobře běžný pracovní proces, dávají jim zaměstnavatelé s plným pochopením prostor hledat si uplatnění někde jinde. Reálně pak tito lidé končí tak, že jsou vším a přitom ničím, a stejně, jako pan Tilinger vymetají hromady „pracovních štací“.

Třeba sám pan Tilinger se tu chlubí mnoha velmi nesourodými profesemi, řemesly a zaměstnáními, kterými za svůj život prošel. Seznam těchto činností se rozpíná od cirkusového umělce, přes truhláře a fotografa, až po přednášejícího na technické vysoké škole a vědeckého pracovníka, a tím ten sálodlouhý seznam rozhodně nekončí. Krom toho je otcem od rodiny, což mu jistě také nějaký čas zabere. Je tedy na místě se ptát – čemu z toho se za svůj život stihl věnovat dost dlouho na to, aby v tom byl skutečně dobrý?

Káča
Káča
29. 7. 2019 20:08
Reply to  Václav

Pamatujete Brouka Pytlíka? Ten byl také ve všem dobrý, tedy myslel si to

Jirka B.
Jirka B.
30. 7. 2019 00:47
Reply to  Káča

Pamatujeme. Narodil se v kině, kde strávil své larvální stádium. Pak všem vykládal, co všechno tam viděl.

Které dítě podle vás bude mít blíže k Pytlíkovi? To, které doma experimentuje a jezdí po světě? Anebo to, které je vyučováno v klasické škole s frontální výukou, kde se učí z tabule, případně z projekčního plátna?

Václav
Václav
30. 7. 2019 08:24
Reply to  Jirka B.

Jak víme z knížek, být Pytlíkem není o tom co děláš, ale jak a proč to děláš. Jestli budeš Ferda, nebo Pytlík, nezáleží na tom, jestli jezdíš po světě, ani na tom, jestli se učíš na nudné škole, ale na tvých vlastních hodnotách a postojích.

A upřímně – jaké hodnoty si z domácího vzdělávání odnese dítě, když jeho učitelem je člověk, který tu mimojiné vykřikuje, že ředitel, se kterým se ani nepokusil navázat komunikaci, blokuje možnosti vzájemné dohody?

Jirka B.
Jirka B.
30. 7. 2019 09:51
Reply to  Václav

Ty tady Jana T. také soudíš a vytváříš si domněnky o jeho hodnotovém žebříčku, aniž by ses s ním pokusil navázat přímou komunikaci.

Václav
Václav
30. 7. 2019 10:00
Reply to  Jirka B.

„Ty tady Jana T. také soudíš a vytváříš si domněnky o jeho hodnotovém žebříčku, aniž by ses s ním pokusil navázat přímou komunikaci.“

Zaprvé – máš snad pocit, že bych tu pana Tilingera pomlouval za jeho zády, tak jako to on dělá tomu řediteli? Pan Tilinger o této diskuzi ví, byl tady. O tom, že by i pan ředitel věděl, co se o něm v tomto článku píše, však silně pochybuji.

Zadruhé – opakuji, že pan Tilinger v této diskuzi byl, a já byl mezi hrstkou diskutujících, na které zareagoval. Přímá komunikace tedy byla navázána. On zareagoval, já odpověděl. Tak se to, myslím, dělá, ne? 🙂

Václav
Václav
30. 7. 2019 10:32
Reply to  Václav

Z článku víme, že pan Tilinger se zmíněného ředitele nepokusil kontaktovat, ale stěžuje si na něj, že on je ten, kdo nekomunikuje. A dělá to v článku, o kterém pan ředitel s největší pravděpodobností neví, protože jak z článku vyplývá, ani zdejší redakce mu nedala příležitost vyjádřit se k tomu, co je zde o něm řečeno.

Já oproti tomu své názory prezentuji v diskuzi, které se pan Tilinger již účastnil, byť jen krátce, takže o ní moc dobře ví, a tudíž může kdykoliv na kohokoliv zareagovat. To považuji za dostatečný pokus o navázání přímé komunikace, protože on o mě teď ví a je jen na něm, jestli komunikace skutečně proběhne. Panu řediteli se takového zacházení od pan Tilingera nedostalo, takže opravdu nevím, o co ti jde, Jirko.

Jirka B.
Jirka B.
30. 7. 2019 11:54
Reply to  Václav

Ano, nejlepší je pomlouvat někoho za jeho zády přímo do očí 😀 Podle tebe má pan ředitel kompletně omezen přístup k Internetu nebo jen k serveru rodicevitani.cz?

Nevím, jestli je výměna názorů v diskusi ta nejpřímější forma komunikace, ale jedna reakce byla, to je fakt. Další, zdá se, nepřijdou. Možná se Jan T. už jen baví, kolik domněnek si o něm dokážeš vytvořit na základě jednoho rozhovoru a nejspíše nevěří, že by tě z tvého hlubokého zákopu mohl vytáhnout.

Václav
Václav
30. 7. 2019 12:24
Reply to  Jirka B.

No, nemaje jiného prostředku, jak pana Tilingera kontaktovat, může mi být úplně u zadele, že přímější komunikace by byla z očí do očí nad šálkem kávy, nemyslíte?

Já si moc dobře uvědomuju, že mé názory jsou založené na neúplných informacích, ale neměním své názory se směrem větru. Pokud je mám změnit, logicky k tomu chci doplňující informace a/nebo argumenty, které moje názory rozloží. To, že si někdo přijde a položí jednu řečnickou otázku, mi ke změně názoru opravdu nestačí, takže jestli si po svém výkonu zde pan Tilinger myslí nebo ne, že by mě musel tahat z hlubokého zákopu, je mi to rovněž u zadele. Ať se pán klidně baví.

Pokud jde o pana ředitele, nevím, nakolik má povědomí o tomto webu. Reagoval jsem jen na to, že běžnou novinářskou praxí je dát osobám, o kterých se v článku píše, prostor k vyjádření, což se zde nestalo.

Káča
Káča
30. 7. 2019 19:55
Reply to  Jirka B.

Tak zde jsem spíše myslela pana Tilingera nikoli jeho děti Přeci jen očekávám od dospělého člověka trochu odpovědnosti Pan Tilinger je údajný pedagog na vysoké škole a mě by opravdu zajímalo; jak vlastně jeho práce funguje Tedy v průběhu akademického roku si tak nějak odjíždí jak zrovna potřebujete? Co studenti? Zajímají pana Tilingera? Co když potřebuji konzultaci a on není Mám trochu zkušenosti Jeden ze synů studoval na ZČU, konkrétně pedagogickē fakulta Svého vedoucího diplomove práce nahanél kdesi ve škodovce Při studiu na fakultě aplikovaných věd už to bylo v pohodě Druhý syn pro jistotu odešel na vysokou školu do zahraničí a o českém školství nechce ani slyšet. V každém povolání ovlivňujetě něči osud. Můj názor je ten, že jestli nechceš dělat něco pořádně; tak jdi od toho. No a pan Tilinger toho má tolik, že snad nic nemůže dělat pořádně Mám opravdu sto chutí napsat děkanovi ‚ČVUT, jestli by nám nevysvětlil jak vlastně funguje takový učitel na této škole

Václav
Václav
30. 7. 2019 09:44
Reply to  Káča

To víte, že pamatuji Brouka Pytlíka. Jestli mají nějaké pohádky opravdové ponaučení, pak rozhodně ty od Sekory. 🙂

Jirka B.
Jirka B.
29. 7. 2019 22:55
Reply to  Václav

Není to na místě. Nebylo to na místě ani v době, když ses snažil být skutečně dobrý pro soudružku učitelku, abys dostal jedničku. Bohužel se to většině z nás dělo a většině dětí stále děje. S tím kosmetickým rozdílem, že učitelce se říká paní.

Možná bys to mohl nějak rozvést. Vážně mě zajímá, proč je pro tebe tak důležité, aby byl pan Tilinger v něčem skutečně dobrý.

Václav
Václav
30. 7. 2019 08:28
Reply to  Jirka B.

Tak především nevím, proč by to mělo být důležité pro mě. Proč by zrovna mě mělo zajímat, jestli je zrovna pan Tilinger Ferda, nebo Pytlík? Na tom by přece mělo v první řadě záležet jemu samotnému.

Já se jen ptám, co z toho, co pan Tilinger dělá, umí skutečně dobře, protože ovládnout nějakou činnost tak, abychom v ní byli opravdu dobří, vyžaduje především spoustu času.

Jirka B.
Jirka B.
30. 7. 2019 09:43
Reply to  Václav

Necháš někdy svoje děti běhat, malovat, zpívat a tančit? Nebo jim dovolíš dělat je to, v čem jsou skutečně dobré? Hele, Pepíku, buď to budeš dělat pořádně, běhat jako Zátopek / zpívat jako Kája / malovat jako Michelangelo / tančit jako Jackson, nebo toho nech!

Nejdříve se k tomu máš potřebu vyjádřit ve veřejné diskusi a pak se ptáš, proč by tě to mělo zajímat?

Václav
Václav
30. 7. 2019 09:53
Reply to  Jirka B.

Jestli nechápeš rozdíl mezi otázkou, zda měl pan Tilinger prostor stát se v některé z té hromady činností skutečně dobrým, a těmi nesmysly, co tu plácáš, a chceš mi tu podsouvat něco, co jsem nikdy neřekl, pak nemá smysl reagovat. Ozvi se, že budeš chtít reagovat na to, co jsem skutečně řekl, ano? 😉

Jirka B.
Jirka B.
30. 7. 2019 11:42
Reply to  Václav

Já fakt nevím, zda měl prostor. Ale když se na to ptáš, tak mě prostě napadlo, že je to pro tebe důležité, ale proti tomu ses ohradil.

Brandtnerová
Brandtnerová
31. 7. 2019 18:11
Reply to  Václav

Pane Václave, paní Káčo i ostatní, problém bych viděla v tom, že my dokážeme do určité míry pochopit, že chce někdo běhat, malovat, zpívat a tančit, protože jsme v daném věku kdysi byli. Nebo jeho potřebu vyhrazovat se vůči světu jako dospívající. Opět jsme to zažili. Ale obávám se, že těm, co se opomněli minimálně částečně v nějaké dřívější vývojové fázi, nevysvětlíme, co je to být dospělý. Že být zodpovědný neznamená trapný a nudný. Že to bývá i fajn, je to naplnění života – zkrátka vyšší level. Že to má i své výhody. Nepochopí, že dospělý člověk přetransformuje tyto věci na něco jiného – pracovní či osobní kreativitu, eventuálně koníčky, schopnost jít si svou cestou a permanentní revoltu za to ohradit se v případě potřeby proti něčemu, co nepovažuje za správné. Tedy si myslím, že tady něco vysvětlovat a myslet si, že dojde k pochopení, je marné. Jedno čínské přísloví praví: „Studniční žábě o moři nevyprávěj.“

A právě dospělost nám přinese i pochopení toho, že svět není černobílý á la Jirka, ale většina věcí se odehrává mezi těmito polaritami; a navíc že i „černá“ může být nakonec fajn.

Václav
Václav
31. 7. 2019 20:05
Reply to  Brandtnerová

Něco podobného jsem si také říkal. Když jsem si přečetl, že pan Tilinger pracuje na rozvojových projektech, hned jsem si představoval, jak v tom může kreativně spojit všechna ta svá řemesla a koníčky, a představoval jsem si oblíbeného, aktivního a tak trochu i akčního vyučujícího na ČVUT, který v zahraničí buduje projekty, aby je pak doma velmi neotřelým způsobem prezentoval, čímž by získával nejen další podporu, ale především nadšené dobrovolníky s dalšími užitečnými dovednostmi, takže by z toho mohl rozjet něco velkého, co by se stalo opravdovou skvělou životní náplní a zdrojem užitečných zkušeností pro mnoho lidí tady i v zahraničí. To, co jsem si pak přečetl v článku o realitě, mě dost zklamalo. Myslím, že tam zůstala hromada nevyužitelného potenciálu. Nechci se nikoho dotknout, ale po přečtení článku mám ten pocit, že panu Tilingerovi šlo více o tu revoltu, než o kreativitu.

Jirka B.
Jirka B.
2. 8. 2019 08:37
Reply to  Brandtnerová

O tom naplnění života prosazením své vášně do své profese nebo aspoň svého koníčka píše a přednáší Ken Robinson. Dan Buetner zkoumal ve svém projektu oblasti, kde jsou lidé nejzdravější a žijí nejdéle, což jej pak nasměrovalo ke zkoumání oblastí, kde jsou lidé nejšťastnější. Pokud jde o ten přístup k výchově, tak považuji za zásadní přístup Naomi Aldort, ale to asi mnoho zdejších diskutujících jen tak nestráví. Co zkusit Dona Miguel Ruize? Když ne přímo v originále, tak v zábavném podání Jardy Duška. Dušek je podle mne smířen s tím, že 90% lidí na svém představení jen pobaví a jen málo jich to nějak více zasáhne nebo to v nich aspoň zaseje semínko zvědavosti zkusit o věcech přemýšlet jinak. Ale stejně to zkouší 😉

Brandtnerová
Brandtnerová
2. 8. 2019 17:21
Reply to  Jirka B.

Když chcete slyšet nějaké pseuduhluboké moudro, tak jedině Duška! 😀

Václav
Václav
2. 8. 2019 20:24
Reply to  Brandtnerová

No, já jsem si teda představoval něco v duchu typického vědeckého či sociálního projektu, na které dává granty třeba známý National Geographic. O filosofické rovině jsem vůbec neuvažoval, ale i kdyby ano, určitě bych nehledal radu v tom, co nám chce říct zrovna pan Jaroslav Dušek.

Jirka B.
Jirka B.
3. 8. 2019 07:30
Reply to  Václav

Zajímavé, že oba máte potřebu pohrdavě se vyjadřit pouze k jedné osobě, kterou jsem uváděl jen jako přednášejícího převzaté myšlenky. Pokud si zadáte do wiki jméno Dana Buettnera, zjistíte, že jeho projekty sponzoruje právě NG 😉

Václav
Václav
3. 8. 2019 08:28
Reply to  Jirka B.

Já panem Duškem nepohrdám, Jirko. Jenom nesouhlasím s tím, co vykládá. Nesouhlas neznamená pohrdání. To je zásadní rozdíl, a už ti nebudu pomilionté opakovat, abys mi nevkládal do úst něco, co jsem neřekl, už jsi s tím opravdu hodně otravný.

Nicméně pokud jde o pana Buettnera, jeho jsem doteď neznal, takže děkuji za tip na zajímavou osobnost. Známou věc, že NG dává granty na projekty, jsem ale znímil v souvislosti s projekty pana Tilingera – dokázal bych si představit, že by se pan Tilinger mohl se svým zaměřením zařadit mezi lidi, jejichž práci oceňuje NG. Jen by dle mého názoru musel tlačit více na kreativní stránku věci, místo na tu revoltu.

Jirka B.
Jirka B.
3. 8. 2019 09:54
Reply to  Václav

Jestli tvoje slova neznamenají, že pohrdáš radami Jardy Duška, tak se opravdu spolu česky nedomluvíme.

Buettner dostal grant na projekt zkoumání dlouhověkosti, následně na zkoumání životní spokojenosti lidí v různých komunitách ve světě, což nakonec vyústilo v cílené budování komunit podle výsledků jeho výzkumu. Nejčastěji je uváděn příklad města Boulder.

Když já si přečtu o J. Tilingerovi, tak mě hned napadne paralela a obdiv k člověku, který se pokouší budovat podobnou komunitu bez grantu. Jiní lidé se nejspíše zaměří na jeho chyby, kterých se stejně jako každý člověk při svém snažení dopouští.

Souhlasím, že v tom je revolta. Nejspíše má J. Tilinger dispozice odlišné od většiny z nás, kteří jsme od našich předků podědili vlastnost zařadit se do tlupy, přizpůsobit se. Z mého pohledu mu tato jeho odchylka dává více odvahy dělat věci jinak, než je společnost kolem něj zvyklá.

Můžeš mít pravdu i ty, že má prostě potřebu revoltovat za každou cenu a čistě náhodou se v tom trefil do několika aspektů, které se zdají autorce rozhovoru a několika čtenářům zajímavé. Můj pocit je ale v tomto odlišný od toho tvého.

Václav
Václav
3. 8. 2019 11:43
Reply to  Jirka B.

Nechci se hádat. Pokud jde o pana Duška, s jeho filosofickými postoji nesouhlasím, ale nepohrdám jimi. Mezi nesouhlasem a pohrdáním je velice silný kvalitativní i kvantitativní rozdíl, který ti tady vysvětlovat nebudu.

A k panu Tilingerovi – jeho příklad je zdejším čtenářům předkládán jako fungující alternativa běžného způsobu života, a je tedy zcela přirozené, že se někteří z čtenářů pozastaví nad okamžiky, kdy tahle alternativa moc funkčně nevypadá, a vyjádří názor na to, jak by mohla fungovat lépe. Dělat něco odlišně, jen abychom se odlišili od tlupy, nedává smysl. I když se nebráním diverzitě, dělat věci jinak má smysl jen tehdy, pokud jinak=lépe, jinak je to jen revolta za každou cenu.

Kritiku pan Tilinger ale sklidil ne za své projekty, nebo za odlišný životní styl, ale především za to, jak se chová k druhým. Jak komunikuje, nebo spíš nekomunikuje, s řečeným ředitelem, nebo jak kritizuje finanční plány svých sousedů, aniž by do těchto plánů potřeboval vidět, atd. To je to, co tu většina, včetně mně, kritizuje. Více bych už téma kritiky na pana Tilingera nerozebíral, řečeno tu o tom už bylo dost.

Tanja
Tanja
3. 8. 2019 19:48
Reply to  Václav

Tady nejde o to odlišit se od tlupy-to tlupa nikdy nedovolí. Jde o to přimět tu tlupu aby nepotlačovala něčí snahu o usnadněni svého života v tak komplikovaném světě!!!

Václav
Václav
3. 8. 2019 20:09
Reply to  Tanja

Tanjo, já nemám pocit, že by panu Tilingerovi kdokoliv bránil žít si svůj život tak, jak chce. Pokud mu náš způsob nevyhovuje, a preferuje raději ten svůj, tak ať. To, že tady pár lidí vyjádřilo své nepochopení, pana Tilingera nijak neomezuje.

Tanja
Tanja
4. 8. 2019 19:47
Reply to  Václav

Jenže to je jenom váš názor,Víte jaké je to těžké si to prosadit ve společnosti,pokud nechce porušovat zakoný a tím i rízkovát vězení musité všechno mít odsouhlaseno…

Jirka B.
Jirka B.
4. 8. 2019 00:08
Reply to  Václav

Nechceš se hádat, ale využíváš k tomu každou příležitost, resp. některé příležitosti si dokonce sám vymyslíš.

Tak si to po sobě přečti. Napsal jsi variantu klasické fráze:“Zrovna ty mi budeš radit!“ Tohle je obrat, kterým já odmítám zahrádkářské rady kamaráda, který má většinu pozemku vybetonovanou a na zbytku mu rostou kopřivy. Názor zahrádkáře, který sklízí krásnější a chutnější rajčata, ale nelíbí se mi jeho způsob hnojení, odmítnu s větším respektem. Stejně ale platí, že jsem jeho radou pohrdl.

Tak si toho Ruize přečti v originále, když ti něco vadí na Duškovi. Minimálně jedna z těch čtyř dohod ti velmi usnadní život. Nebrat si nic osobně.

Pana Tilingera už tedy necháme stranou. Proč se věnovat v diskusi pod rozhovorem zpovídanému člověku, když můžeme řešit bolavé ego jednoho z diskutujících.

Václav
Václav
4. 8. 2019 07:21
Reply to  Jirka B.

„Nechceš se hádat, ale využíváš k tomu každou příležitost…“

Lepší, než se hádat o žvástech, které nikdo neřekl. Opakovaně jsem tě upozorňoval, abys mi nepodsouval nějaké výmysly, a ty to pořád děláš, takže se tou potřebou hádat se o něčem, co tu nikdo neřekl, klidně udav. Sbohem.

Brandtnerová
Brandtnerová
4. 8. 2019 16:00
Reply to  Václav

Mě jen vždycky udiví, že ti, co se tak vyhrazují proti systému a tzv. stádovosti, sami vykazují většinou její výrazné znaky: mají stejné názory (z toho pohledu mi třeba právě rozhovor s panem Tilingerem nepřišel nijak zajímavý). Stěžují si na systém, ale jsou na něm obvykle finančně víc závislí než jiní. Nosí stejný typ oblečení, rozpoznatelný už zdálky. Preferují pohanku, kuskus apod., naproti tomu sacharidy, tuky, sůl, maso jsou vždy nepřátelé. (Dnes už lékaři zabývající se také celostní léčbou a civilizačními nemocemi poukazují na to, že se nejedná o příliš zdravý stravovací styl). A moc ani nenadsadím, když napíšu, že všichni svorně „I love Jarda Dušek“ nebo podobné věci. Včetně zmiňované Aldortové. (Do té jsem kdysi nahlédla, a nic moc.) Kdybych měla tedy něco nazvat stádovostí, tak právě toto.

U těch, proti kterým se vymezují, vidím mnohem větší společenskou a názorovou diverzitu. Zajímavé, inspirující postoje. To i v této diskusi. K výchově přistupují často především intuitivně a na základě zkušeností. Pokud se něčím inspirují, pak většinou nějakou jednotlivou informací, která jim ale stejně spíš potvrdí, co si už předtím mysleli. Neřídí se něčím, protože je to zrovna v módě.

„Duškovství“ jsem zaznamenala jako určitý fenomén. Asi nebudu rozebírat, nechci někomu brát jeho modly 🙂 Ale nakonec jsem z toho vyvodila jedno pravidlo pro ostatní: „Prvním krokem na cestě k duchovnímu růstu člověka je vyhnout se Duškovi.“ A druhé pro sebe: „Nechoď na kávu s někým, kdo má rád Duška.“

Co se týče různých misionářských intervencí, tak mnozí dnes už soudí, že ty bývají často pro danou společnost ve výsledku kontraproduktivní. Někdy podle vzoru: postavíme pár škol a vytěžíme bohatství. V tomto směru bych tedy byla při posuzování něčí údajné záslužné činnosti velmi obezřetná.

Jirka B.
Jirka B.
5. 8. 2019 07:16
Reply to  Brandtnerová

Takže ta škola je podle tebe jeho podnikatelský záměr? To jako naprosto vážně?

Jirka B.
Jirka B.
5. 8. 2019 07:14
Reply to  Václav

Zajímalo by mne, jestli se zaměřuješ na úplně nepodstatné detaily čisté náhodou, nebo je to cílená demagogie. Kdybych tvoje tvrzení otočil a obvinil tě z nesouhlasu, přestože souhlasíš, tak dává smysl se ostře vymezit. Ale ty nesouhlasíš, což oba chápeme, pouze se ti nepodařilo vyjádřit to s respektem a neubránil ses použít frázi pohrdavou.

Podobně jako z celého článku vytrhaváš z kontextu dílčí situace, abys je obalil svými domněnkami a mohl označit za objektivně nesprávné. Ano, souhlasím, že vztahy v rodině má člověk pěstovat co nejlepší, ale děti opravdu moc nezajímají moudra předříkavaná, řídí se příkladem. Můžu mít také jiný názor na věk, kdy dát dítěti takovou svobodu, jakou dává Jan T. v 6 letech, ale neznám kontext té situace, abych si troufal říct, že jako správný rodič bych určitě našel lepší řešení.

Jirka B.
Jirka B.
29. 7. 2019 14:36
Reply to  Ivka Nová

V komunitě si lidi pomůžou právě i ve zlých časech, v těch dobrých sdílejí úspěch. Pohlídají si navzájem barák a domácí mazlíčky v době nepřítomnosti, zalévají kytky nebo zahrádku.

Doufám, že máš na svůj plnotučný život pořádné pojistky u pojišťoven, které v době krize nezkrachují. Majetek hlídaný kamerovým systémem a rychlou zásahovkou.

O situaci s dědou nevíš nic konkrétního, ale odsoudit to umíš šmahem. Jana můžeš tepat za jeho chování, možná za chování jeho dcery, ale problém může být také na straně dědy a rodiče si nevybíráme a životního partnera si také nevybíráme podle jeho rodičů.

Václav
Václav
29. 7. 2019 14:50
Reply to  Jirka B.

Ať už je problém na straně dědy, nebo dcery, přerušení kontaktu, které dcera zvolila, není řešení, Jirko. Vzájemné mlčení a ignorování nikdy žádný problém nevyřešilo. Jestli takto tito lidé z komunity „řeší“ své problémy v dobrých časech, pak raději nechci vědět, jak se chovají ve zlých časech, ale řekl bych, že si tu ten komunitní život maluješ moc na růžovo.

Jirka B.
Jirka B.
29. 7. 2019 23:33
Reply to  Václav

Vážně ti připadá, že děda je součástí jejich komunity? Když za ním rodina jezdí na návštěvu?

Malé dítě se problémy teprve učí řešit. Ona si to přebrala sama a trvalo jí to rok. Možná pak přišla na to, že děda není tak zlý a tu zkušenost dát někomu více šancí, než ho úplně vystřihnu ze života, se naučila na celý život. Možná jen přehodnotila plusy a mínusy, takže návštěva dědy pro ni je stále nepříjemnost, ale zase si užívá společnost zbytku rodiny.

Velmi podobné to může být i na druhou stranu. Děda může říkat nebo dělat něco, co většina rodiny toleruje, ovšem zrovna tahle vnučka to neskousla. Pokud o její přítomnost děda stojí, tak už s ní po této odmlce bude jednat jinak. Pokud je mu to fuk, jestli za ním vnučka jezdí nebo ne, tak je přece absurdní z toho dělat povinnost, jak píše níže Markéta.

Prázdná fráze „krev není voda“ by ani mně nestála za to, abych svoje děti nutil dělat, co se jim protiví a přitom to nikomu nic nepřináší.

Václav
Václav
30. 7. 2019 07:54
Reply to  Jirka B.

S tím, že budou dědečka ignorovat, dokud nepřijde k rozumu, přišla vnučka s podporou svého otce, a ti součástí komunity jsou. Tohle pseudořešení, které už z principu fungovat nemůže, tedy přišlo zevnitř komunity, a na tom, jestli je děda její součástí, vůbec nesejde.

Znovu opakuju, že já nenavrhuju, aby někdo jezdil za dědou z povinnosti. Jsi schopný oddělovat to, o čem se bavíš se mnou, od toho, o čem se bavíš s ostatními?

Já tu celou dobu tvrdím, že pokud má vnučka s dědou nějaký problém, pak je potřeba problém ve prospěch rodinných vztahů vyřešit a odstranit, aby za ním jezdila ráda. To, že pan Tilinger podpořil svou vnučku v tom, že bude ignorovat vlastního dědu, což si následně opentlil hromadů neskutečných nesmyslů, je pro mě důkaz toho, že problémy neumí skutečně řešit ani jeden z nich, ne jen (tehdy) šestileté dítě, u kterého se to dá čekat.

P.S.: z článku víme jen to, že vnučce návštěvy „nějak nesedly“, takže nevíme, jestli tím, kdo si měl rozmyslet, jestli stojí o přítomnost toho druhého, byl skutečně děda, jak říkáš ty…

Jirka B.
Jirka B.
30. 7. 2019 10:23
Reply to  Václav

Z rozhovoru víme, že rodiče za dědou jezdili. Snad se shodneme aspoň na tom, že děti se učí mnohem více nápodobou než mentorováním. Čili ta zásadní informace od rodičů je celou dobu taková, že za dědou se jezdí. Tolik k tvé domněnce, že ignoraci dědy otec podporoval.

K tvé další domněnce, že to z principu fungovat nemůže, bych rád doplnil, že nakonec vnučka sama požádala, jestli jet může. I takové gesto jako neúčast na rodinné návštěvě je druhem komunikace. Také mohla proběhnout komunikace po telefonu, jeden druhému mohl něco vzkázat po rodičích, možná mohla vnučka dědovi nakreslit obrázek nebo jí on poslal dárek.

V podstatě o tom víme velmi málo, ale tobě to stačí, abys přesně věděl, kdo za to může a kde přesně udělal chybu 😉

Václav
Václav
30. 7. 2019 10:50
Reply to  Jirka B.

Já vím, že v článku není řečeno vše. Na rozdíl od tebe ale chápu, že domýšlet si informace, které nemáš, je stejně chybné, jako věřit, že víš vše, co potřebuješ. Proto nedělám ani jedno, reaguji výhradně na to, co si přečtu, a řídím se přitom pragmatickým heslem, že pokud autor nepovažuje nějakou informaci za tak důležitou, aby nás s ní seznámil, nemám ani já důvod považovat ji za tak důležitou, abych ji zahrnul do svých úvah.

A asi každý z nás čte jiný článek, protože z tohoto článku jasně vyplývá, že informace, předávaná od rodičů směrem k dceři je taková, že „rodiče jezdí“ a ne, že „se jezdí“ za dědou.

K tomu, že to fungovat nemůže – pokud byla chyba opravdu na straně dědy, jak tu tvrdíš, přestože to z článku nijak nevyplývá, pak jakékoliv fungující řešení této situace by mělo znamenat nápravu na straně dědy, a ne přizpůsobení na straně vnučky, nemyslíš? Z článku víme jen to, že vnučka se rozhodla toto „embargo“ prolomit a opět za ním jezdit. Nevíme ale kde a v čem byla chyba, ani jestli došlo k její nápravě, což znamená, že je poměrně velká šance, že se vnučka bude muset přetvařovat. Tedy dělat přesně to, co i ty považuješ za špatný výsledek.

Jirka B.
Jirka B.
30. 7. 2019 12:10
Reply to  Václav

Já to vidím tak, že když sama požádala, zda by mohla jet, tak je velká šance, že to bylo její vlastní rozhodnutí. Pokud ji návštěva u dědy opět zklame, je velká šance, že tam opět dlouho nepojede. Důvod, proč by se měla přetvařovat, mi nějak není jasný. Přetvařovat se musí děti donucené k nechtěným návštěvám u příbuzných, což evidentně není případ Tilingerových.

Řekl bych, že jim v rodině chybí soudce Václav, který by jim vysvětlil, kdo přesně udělal jakou chybu a jak ji má napravit 😉

Václav
Václav
30. 7. 2019 12:49
Reply to  Jirka B.

Ano, soudce Václav. Jestli tě debata nebaví, stačilo říct „sbohem“. 😉

Václav
Václav
30. 7. 2019 13:38
Reply to  Jirka B.

Já to pro změnu vidím tak, že když vznikl nějaký problém, tak její prvotní postoj – tedy to, že nebude jezdit – daný problém nejen neřešil, ale naopak eskaloval. A to, že se rozhodla „dát dědovi šanci“, neznamená že je připravena problém řešit nebo se aspoň naučit, jak takové problém řešit, ale jen to, že je připravena jej dále neeskalovat. Problém samotný, ať už má příčinu u kohokoliv a v čemkoliv – což my čtenáři nemůžeme kvalifikovaně rozhodnout – se tím neřeší.

Brandtnerová
Brandtnerová
31. 7. 2019 18:05
Reply to  Václav

A nebude nakonec problém v tom, že to ten otec prostě řešit neumí? Říká se přece: za vším hledej prozaické důvody 🙂

Markéta M.
Markéta M.
29. 7. 2019 15:15
Reply to  Jirka B.

Jirko, na to nepotřebuješ komunitu, stačí dobří sousedi. 🙂 Pomáháme si navzájem i bez grilovaček a komunitních akcí.
My máme mojí mamku z ruky, děti jí moc nemusí, ale neumím si představit, že by s námi na návštěvu nejely. Já mám s mamkou komplikovaný vztah, děti to vždy cítily, ale pořád k ní mají úctu a chápou to jako svoji povinnost.

Jirka B.
Jirka B.
30. 7. 2019 00:37
Reply to  Markéta M.

Markéto, všimni si komu jsem odpovídal. Ivka chce mít svůj klid, do nikoho se nemontovat, aby se nikdo nemontoval do ní.

Dobří sousedi = komunita. Možná tě to cizí slovo uráží, ale význam je opravdu velmi podobný. Společné grilování jistě není nezbytnou podmínkou dobrých sousedských vztahů. Jestli vám to funguje i bez konzumace připálených masných výrobků, tak tím lépe pro vás.

Situaci s návštěvami u tvé matky nerozumím. Podle mě když někoho nemusím, tak k němu úctu nemám. Maximálně se můžu přemoct a úctu předstírat, to je tak vše.

Markéta M
Markéta M
30. 7. 2019 09:12
Reply to  Jirka B.

Já to ,Jirko, vidím jinak. Pocitově a emočně mám s mamkou problém(i manžel a děti), ale přesto ji mám v úctě, protože rozumem chápu, že ona je nespokojená se svým životem a já jí nemůžu pomoci. Rodinné vztahy bývají složité a nedá se z nich utéct. Fyzicky můžete odejít, ale duševně ne…duševně vás to dohoní. Tak to cítím já.

Václav
Václav
30. 7. 2019 09:31
Reply to  Markéta M

To je asi součást toho moderního vnímání světa, Markéto. Důležitost dobrých vztahů uvnitř vlastní rodiny a úcta k rodičům navzdory jejich nedokonalostem jsou už jen úhlem pohledu. On by se prostě musel přemáhat a přetvařovat. Teda kdyby jeho matka nebyla dokonalá, samozřejmě. Berme to tak. 😉

Jirka B.
Jirka B.
30. 7. 2019 11:31
Reply to  Markéta M

Ano, i tu vnučku to, zdá se, dohonilo. V mých očích je to velmi cenná zkušenost pro schopnost vytvářet si dobré vztahy se svými příbuznými. Respektuji, že ty hodnotíš lépe rodiče, který by dokázal vnučku přesvědčit k úctě, nebo prostě uplatnil svoji silnější pozici a vnučku tam dovezl, aby jí názorně ukázal, že je to její povinnost.

Já tady vystupuji trochu jako advokát Jana T., protože mám na výchovu dětí podobné názory jako on. Ne proto, že bych chtěl propagovat přerušení kontaktu jako nejlepší řešení každého problematického vztahu.

Myslím, že vztahy s rodiči a prarodiči jsou citlivé téma, které se mnohých dotýká osobně, což pak barví diskusi různými emocemi.

Přirovnal bych to ke zdravení, které se také dotýká mezilidských vztahů, ale snad to není tak vyhrocené téma. Já jsem nikdy své děti ke zdravení nenutil. Ale to vůbec neznamená, že nechci, aby zdravily. Považuji to za dobrý zvyk, kterým dávám najevo úctu svým blízkým, ale i cizím lidem, které potkávám. Děti rodiče odmalička sledují, vyhodnocují pocity při setkávání a loučení, postupně se jim význam rituálu zvaného pozdrav ukládá do podvědomí. Kdo za každé nepozdravení děti peskuje, sotva se naučí mluvit, ten jim podle mého názoru brání skutečný význam pozdravu prožít a pochopit. Děti pak často zdraví jen pod dohledem rodičů, případně jsou některé tak uvědomělé, že si rodiče pořád nosí sebou v hlavě a zdraví, protože „co by tomu řekla máma?“.

Odpověď zároveň i pro Václava, který zřejmě nabyl dojmu, že pokud mým dětem na někom z rodiny něco vadí, tak jej společně zavřeme do sudu a hodíme do přehrady.

Tanja
Tanja
31. 7. 2019 09:59
Reply to  Ivka Nová

Ani já nejsem přiznivec nijakeho velkeho zbliživani. Ale pokud se člověk aspon trochu nepřetvažuje tak to společnost dá teto rodině pěkně sežrat.Takže můj názor je ten že pokud se necítíte dobře v roli pokrytce-JE LEPŠI NA DĚTI ÚPLNĚ ZAPOMENOUT!!!

Tanja
Tanja
31. 7. 2019 09:08

Je my toho tatínka trochu lito,poněvač si myslím že je trochu najivny. Koukněte se na nejbohatšího Čecha.Ten má jen 1 dceru.A já osobně jeho pohled zdilim. On dobře ví CO zánechavá pro budoucí generace…

akinom
akinom
5. 8. 2019 15:19

Chodí děti na pravidelná přezkoušení do kmenové školy? Pobírá rodina nějaké sociální dávky nebo podpory?

Jirka B.
Jirka B.
6. 8. 2019 08:11
Reply to  akinom

Úředníci sociálky mají přístup na Internet?
Vzorem je jim bezpochyby, norský úřad Barnevernet.
Monika již svou investigativu rozjíždí,
občana exota je potřeba nakopat do hýždí!

Tanja
Tanja
8. 8. 2019 18:23
Reply to  Jirka B.

Z tohoto důvodu říkám DĚTEM-ne.A nedovedete si představit kolik EXOTU-mně označilo za JALOVICI!!!

Brandtnerová
Brandtnerová
9. 8. 2019 13:07
Reply to  Jirka B.

Agenti vás našli už i na internetu? Sakra, to je ale pech!

Jirka B.
Jirka B.
10. 8. 2019 09:54
Reply to  Brandtnerová

Jo, fakt velká smůla. Vaši už na nás zaklekli – začínají klást výhrůžné dotazy v internetové diskusi 😮

Monika-akinom začala tvoje bububu uplatňovat v praxi a my se teď třeseme strachy o naše přídavky :-DDD

Brandtnerová
Brandtnerová
14. 8. 2019 19:14
Reply to  Jirka B.

Pozor na drony, které ze vzduchu snímají vaše podezřelé a nežádoucí chování… :-O

😀

Jirka B.
Jirka B.
16. 8. 2019 01:12
Reply to  Brandtnerová

Nepochopená ironie?

Brandtnerová
Brandtnerová
9. 8. 2019 13:05
Reply to  akinom

Bohužel praxe je taková, že si rodiče mohou vybrat jakoukoliv školu. Do veřejného školství ČR byly proti vší logice (a narozdíl od praxe západních zemí) zařazeny i různé alternativy, které vyučovacím standardům veřejného školství neodpovídají. Takže takové děti pak chodí na přezkušování do nějaké alternativy, nebo se zřejmě dělá pouze naoko. Například pražští členové tzv. imanuelitů, společenství Jana Dietricha Dvorského, měly své děti zapsány na příbramské waldorfské škole.

Jak to s takovým „přezkušováním“ někdy bývá, možno vydedukovat i z tohoto článku – rozhovoru s anonymní matkou praktikující unschooling (v ČR nelegální). Citace:

„Neřeknu, která škola nás zapsala. A přezkoušení dejme tomu nějak probíhá,“ usmívá se maminka.

https://www.lidovky.cz/domov/chodit-do-skoly-ztrata-casu-nektere-ceske-deti-se-uci-jen-to-co-samy-chteji.A180615_195031_ln_noviny_ele#utm_source=rss&utm_medium=feed&utm_campaign=ln_domov&utm_content=main

Tanja
Tanja
9. 8. 2019 18:25
Reply to  Brandtnerová

Jo maminka se usmívala proto že nebyla blba. Bylo to přece v jejím zajmu aby z dětiček vyrostly samostatné, sebevědomé a inteligentně vyspěle bytosti.A ne mamanci nebo hospodští povaleči. Nebo si myslete že ta dotyčná zlomyslně usmívala?
A vaši poznámku o agentech ráče přejdu. Blbci nemužou za to že jsou blbí oni se prostě tak narodí!!!

Brandtnerová
Brandtnerová
14. 8. 2019 19:10
Reply to  Tanja

Tanja – dodržujte prosím pravidla diskuse uvedená nad komentáři.

Jirka B.
Jirka B.
10. 8. 2019 00:22
Reply to  Brandtnerová

Drahá Brandtnerová, kromě toho, že tobě se to nelíbí, jsme se nedozvěděli žádný argument, co je špatně na homeschoolingu, unschoolingu nebo alternativních školách typu Waldorf.

Tady ti nabízím nějaké čtení o tom, jak jsou na tom nevzdělávané děti s kariérou:
https://www.psychologytoday.com/us/blog/freedom-learn/201406/survey-grown-unschoolers-iii-pursuing-careers

Prý si vybírají to, co je odjakživa bavilo i když mají nabídky dělat něco jiného za více peněz. Docela hodně jich nakonec dělá nějaký technický obor. A většina z nich nepracuje jako zaměstnanec, ale šéfují sami sobě.

Pokud děláš asistentku na HR oddělení nějaké montovny německých nebo korejských aut, potom naprosto rozumím tvému zapálení pro současné „vyučovací standardy veřejného školství“. Roboti zlevňují pomalu a tak bude ještě pár let v kurzu český „technicky vzdělaný pracovník“ (=během školní docházky ukončené výučním listem ho úspěšně naučili slepé poslušnosti a potlačování vlastních pocitů i myšlenek).

Tanja
Tanja
10. 8. 2019 18:45
Reply to  Jirka B.

Tak palec na horu. Inteligenty tady jsou vzácnosti!

Brandtnerová
Brandtnerová
14. 8. 2019 19:11
Reply to  Tanja

Tanja – dodržujte prosím pravidla diskuse uvedená nad komentáři.

Václav
Václav
14. 8. 2019 11:46
Reply to  Jirka B.

Cílená demagogie (a kromě toho také naprostý nesmysl), Jirko, je tahle tvoje následující věta:

„(=během školní docházky ukončené výučním listem ho úspěšně naučili slepé poslušnosti a potlačování vlastních pocitů i myšlenek).“

Vím, že tenhle žvást tu opakuje mnoho lidí, párkrát se k němu svým osobním názorem, tuším, přiklonily i některé členky zdejší redakce, a že je proto velice snadné propadnout dojmu, že je to čistá pravda. Zkus se jen zamyslet – pokud klasické školství vychovává z lidí tupé ovce, jak je možné, že se přesto mezi absolventy těchto škol najdou tak neztupení bystří lidé, jako jsi ty? 🙂

Brandtnerová
Brandtnerová
14. 8. 2019 19:07
Reply to  Václav

Jo, jo, pravda pravdoucí. Demagogie a černobílé vidění světa jdou ruku v ruce.

Jirka B.
Jirka B.
16. 8. 2019 01:20
Reply to  Brandtnerová

Od tebe kritika černobílého vidění fakt sedí Brandtnerová :-DDD

Ještě před pár dny jsi tu dělila lidi na ty správné (kteří mají stejné názory a jako ty) a ty ostatní, kteří všichni adorují Duška, nosí divné oblečení a dodržují všechny ujeté diety, zejména nízkosacharidovou s kuskusem 😉

Jirka B.
Jirka B.
16. 8. 2019 01:03
Reply to  Václav

Zkus se zamyslet ty, Václave:

Pokud koncentráky byly vyhlazovací zařízení, jak je možné, že někteří jejich „absolventi“ přežili?

Pokud kouření způsobuje rakovinu, jak je možné, že někteří kuřáci zemřou aniž by onemocněli rakovinou?

Ano, stejně jako koncentrák nebo cigarety, i špatný vzdělávací systém se na každém člověku podepíše jinak.

Také bychom se mohli bavit o tom, že člověk se nějak vyvíjí. Podle jednoho jsem možná byl po škole tupá ovce, ale časem jsem se stal bystřejším. Druhý to může vidět přesně naopak. Ty budeš nejspíše ten třetí, který by mě mezi bystré lidi nezařadil nikdy, resp. jen v ironii. Naštěstí mě ale tvé hodnocení vůbec netrápí 😉

Václav
Václav
17. 8. 2019 10:30
Reply to  Jirka B.

Tohoto se účastnit nebudu. Přečti si znova, co jsem ti napsal, třeba konečně pochopíš, že pointa byla jinde.

Jirka B.
Jirka B.
18. 8. 2019 11:11
Reply to  Václav

Tu pasáž o nesmyslech a žvástech jsem s dovolením přeskočil. Jestli se pointa ukrývá tam, opravdu ji neodhalím, ani se o to nebudu snažit.

Ten závěr, který alespoň trochu připomíná argumentaci, vnímám jako argumentační klam. Vysvětlil jsem, že i když má něco na lidi neblahý vliv, každý člověk se s tím vyrovnává jinak. Není to samozřejmě důkaz, že moje přesvědčení je správné. Jen jsem ukázal, že použitý argumentační klam nestačí k vyvrácení mého „žvástu“.

Pokud tentokrát své sbohem dodržíš, tak ti alespoň děkuji za pozornost, kterou jsi mým příspěvkům věnoval.

Václav
Václav
18. 8. 2019 17:54
Reply to  Jirka B.

Tvé tvrzení o slepé poslušnosti a potlačování vlastních myšlenek naučené ve škole, není nic jiného, než čirá demagogie. A dosti ubohá, dodávám. V tom byla má pointa, Jirko. Krom toho jsi neučinil jediný pokus toto své tvrzení jakkoliv doložit, což dosti kontrastuje s tím, jak moc zde požaduješ argumenty po paní Brandtnerové. Možná bys měl odložit ten dvojí metr a začít „hrát“ fér.

A na tomto nijak nepodloženém tvrzení nově stavíš své přirovnání školského systému k vyhlazovacím táborům atd. I když je jasné, co tímto přirovnáním chceš vyjádřit, pořád se nacházíš v situaci, kdy platnost tvého přirovnání zcela závisí na platnosti předpokladu, na kterém stavíš, aniž by ses jej pokusil vyargumentovat. Krom toho toto přirovnání je tak ubohé a chatrné, že by se dalo snadno rozcupovat i v případě, že by základní předpoklad platil. Až doložíš platnost té své demagogie, rád ti ukážu chatrnost tvého přirovnání a tedy i to, že argumentační klamy nepoužívám.

P.S.: já se neloučím, jen čekám, až z tebe vypadne něco smysluplného 😉

Vaclav
Vaclav
18. 8. 2019 18:13
Reply to  Václav

Zkracene řečeno: uvedl jsi demagogické tvrzení, které jsi nijak nepodlozil, a teď na tomto tvrzení zakladas srovnání, které by bylo hodně chatrné i na platných, vyargumentovanych, základech.

Jirka B.
Jirka B.
19. 8. 2019 17:58
Reply to  Vaclav

Zkus prosím vyjádřit přesně, co rozporuješ, Václave. Podle tebe snadno manipulovatelní zaměstnanci neexistují? Anebo existují, protože se tak už narodili a nikdo to nemohl ovlivnit? Anebo odmítáš jakýkoli vliv školy a veškerou zodpovědnost za jejich nízké sebevědomí a neschopnost vyjádřit vlastní pocity a názory nesou výhradně rodiče?

Děkuji 🙂

Václav
Václav
19. 8. 2019 22:17
Reply to  Jirka B.

Myslím, že tímto: „Tvé tvrzení o slepé poslušnosti a potlačování vlastních myšlenek naučené ve škole, není nic jiného, než čirá demagogie.“ jsem vyjádřil naprosto přesně, co rozporuju, Jirko. S tou slepou poslušností a potlačováním vlastního myšlení jsi nemluvil o nějakých potenciálně snadno manipulovatelných zaměstnancích, ani o tom, zda za jejich manipulovatelnost mohou rodiče či škola. Tím jsi zcela jasně řekl, že školy cíleně vychovávají z lidí tupá stáda ovcí. Tak teď nepřekrucuj svoje ani moje slova a dolož konečně svá tvrzení.

Jirka B.
Jirka B.
20. 8. 2019 10:27
Reply to  Václav

A co kdybych nepsal o „cílení“ a místo „tupých stád ovcí“ psal pouze o výchově k poslušnosti. To by ti aspoň trošku dávalo smysl, Václave?

Václav
Václav
20. 8. 2019 10:53
Reply to  Jirka B.

Na tyhlety kecy okolo se vykašli a dolož konečně své tvrzení, že školy vychovávají poslušné lidi, kteří nemyslí sami za sebe.

Brandtnerová
Brandtnerová
14. 8. 2019 19:05
Reply to  Jirka B.

Pane Jirko, předně – nepamatuji si, že bychom se někdy domluvili na tykání. Proto prosím dodržujte pravidla diskuse i společenského chování. Reagovala jsem na komentář diskutující/ho Akimon, a je plně na mně, co do svého příspěvku napíšu. Pokud vás něco zajímalo, mohl jste se normálně slušně zeptat. A jestli mohu posoudit i podle předchozí komunikace s jinými diskutujícími, vy tady v debatě vystupujete jako takový malý diktátor, co by druhým nejraději určil, co si mají myslet, jak k tomu dospět, co psát do svých komentářů… Eventuálně přímo, co si myslí nebo dělají. To je hodně nestandardní, nemyslíte?

I z tohoto důvodu nepovažuji komunikaci s vámi dále za přínosnou, a nebudu v ní pokračovat.

Ale super za tu veršovanou formu komentáře výše – poezie je chytlavá. Skoro bych i začala doufat, že by takto nakažlivý mohl být i zdravý rozum… 🙂

Jirka B.
Jirka B.
16. 8. 2019 01:08
Reply to  Brandtnerová

Zkus si nastudovat pravidla ty sama, zejména:
– Respektujte důstojnost autorů, respondentů i ostatních diskutujících
– Nepřenášejte polemiku do osobní roviny kritizováním osoby autora, respondenta a jiného diskutujícího, jeho kvalifikace, vyjadřování, kompetencí
– Netolerujeme hrubé jednání, vulgarismy ani jakékoli ponižování druhých

Taky si dej pozor, na které „Odpovědět“ klikáš, protože ten tvůj příspěvek není pod příspěvkem Akinom, ale pod mým.

Piš si do svých příspěvků co chceš, ale pokud to má být diskuse, chce to přinést nějaké argumenty. Ty tady ale neustále jen hodnotíš. Tamta je nic moc, tamten říká pseudohluboká moudra, tenhle je zase diktátor. Tohodle si zaškatulkuji podle oblečení, tamtoho podle jídelníčku.

Svůj tip měním na soudružku učitelku. A za tykačku čekám nejméně třídní důtku. Izvinítě měnja, továřiš učitělnica.

Brandtnerová
Brandtnerová
19. 8. 2019 14:37
Reply to  Jirka B.

Vyhodnocuji a hodnotím přiměřeně a ráda (žádné nálepkování ve svých textech nevidím; nikoho nenálepkuji například jako „asistentku“ nebo „soudružku“) – jako většina soudných lidí –, zákon ani společenská etiketka to samozřejmě nezakazují. Naopak, je to žádoucí. V přátelských a jiných vztazích i pracovním životě je tato schopnost dokonce považována za velké plus. To jen exoti si nastavili pravidlo, že je to nepřípustné. Pro ně je jakékoliv hodnocení zlo, jak jsem si už vícekrát všimla. Předpokládám, protože sami hodnotit nedokážou. K tomu je totiž potřeba určité vyzrálosti a zodpovědnosti. Ale platí: co nepobírám, to zakážu, že?

Vyžadovat argumentaci a sám neargumentovat? Pozoruhodné.

„Taky si dej pozor, na které „Odpovědět“ klikáš, protože ten tvůj příspěvek není pod příspěvkem Akinom, ale pod mým.“

Na špatný zrak pomohou brýle (samozřejmě míněno s dioptriemi, ne jako u neúspěšného kandidáta na prezidenta pouze broučky a sklo). Jako rychlovka by pomohlo i obyčejné pravítko.

A Jirko B. – hulvátstvím ještě nikdo nic nedosáhl, maximálně ostudy 🙁

Jirka B.
Jirka B.
20. 8. 2019 11:02
Reply to  Brandtnerová

Na mobilu/tabletu to odsazuje pouze první reakci, další už jsou pak v řadě. Když si to otevřeš na PC, tak uvidíš, na co jsi reagovala.

Zbytek už nemám potřebu komentovat 😉

Václav
Václav
20. 8. 2019 11:55
Reply to  Jirka B.

Ano, na co bys reagoval třeba na upozornění, že ač tvrdě vyžaduješ argumenty, sám žádné nepřinášíš, že? 😀

Jirka B.
Jirka B.
20. 8. 2019 16:48
Reply to  Václav

Nevyžaduji ani nezakazuji. A hodnotit prý ani nedokážu 🙂

Rád poskytnu argumenty, ale stále nevím, co přesně rozporuješ na mém názoru.

Že se školám nepodaří ze všech lidí vychovat poslušné ovce, to jsme si myslím už vyjasnili. Alespoň v tomto snad mezi námi panuje shoda 😉

Václav
Václav
20. 8. 2019 19:52
Reply to  Jirka B.

My jsme se na ničem neshodli, Jirko. Ty jsi jenom prohlásil, že se najde pár výjimek – lidí, které školy nesemlely do podoby poslušných ovcí. A množství těchto výjimek jsi ještě navíc přirovnal k množství přeživších vyhlazování v koncentračních táborech. Na svém původním tvrzení – tedy že školy vychovávají poslušné lidi, kteří nemyslí sami za sebe – jsi tím nic nezměnil. Toto tvrzení tedy stále trvá a ty víš moc dobře, že to, co po tobě chci je, abys tuhle svou demagogickou kravinu podložil nějakým argumentem, čemuž se neustále snažíš vyhnout těmahle blbýma kecama.

Jirka B.
Jirka B.
21. 8. 2019 10:17
Reply to  Václav

Ty příklady jsem použil k vyvrácení argumentačního klamu: „jestliže negativní jev neplatí absolutně, pak neplatí vůbec“.

Neprohlásil jsem „najde se pár výjimek“. Množství postižených / nepostižených jsem neporovnával.

Za dva týdny začne v našich školách den co den sedávat přes 100 000 nových prvňáčků. Shodneme se alespoň na tom, že zdravé šestileté dítě má přirozenou potřebu pohybu a hlasitého projevu, kterou během klasického vyučování musí potlačovat?

Václav
Václav
21. 8. 2019 10:48
Reply to  Jirka B.

Aha, takže jsi celou dobu vyvracel argumentační klam, který sis vymyslel (protože já jsem rozhodně nic takového netvrdil), místo, abys konečně podložil nějakými argumenty své tvrzení, že školy dělají z lidí poslušné lidi bez vlastního rozumu. Paráda.

Jak jsem řekl – čekám na to, kdy konečně doložíš výše zmíněné tvrzení. Ostatní kecy mě nezajímají.

Jirka B.
Jirka B.
21. 8. 2019 12:20
Reply to  Václav

„… pokud klasické školství vychovává z lidí tupé ovce, jak je možné, že se přesto mezi absolventy těchto škol najdou tak neztupení bystří lidé …“

Tato věta zpochybňuje negativní vliv školy na základě toho, že tomuto vlivu zcela nepodlehli úplně všichni její absolventi. Obecně: Jestliže jev neplatí absolutně, pak neplatí vůbec.

Václav
Václav
21. 8. 2019 14:02
Reply to  Jirka B.

To, co říkáš, je nesmysl, založený na TVÉM předpokladu, že neztupených lidí je jen minimum, z čehož sis vyvodil tu hovadinu o jevu, který musí platit buď absolutně, nebo vůbec. JÁ NIC TAKOVÉHO NETVRDÍM, takže na to ani nebudu dále reagovat.

Dolož konečně své tvrzení, že školy vychovávají poslušné lidi, kteří nemyslí sami za sebe. Už tě o to žádám asi po sté a ty se tomu pořád vyhýbáš dalšími a dalšími nesmysly.

Jirka B.
Jirka B.
21. 8. 2019 14:20
Reply to  Václav

Václave, pokud popíráš, že jsi tou větou chtěl zpochybnit negativní vliv školy, pak češtinu používáš zcela inovativním, mně dosud neznámým způsobem. To bohužel znamená, že se spolu nemáme šanci domluvit.

I tak díky za tvůj čas a energii 😉

Václav
Václav
21. 8. 2019 15:10
Reply to  Jirka B.

Nebaví mě pořád dokola s tebou rozebírat, že mi podsouváš něco, co jsem nikdy neřekl. A čekání na nějaký argument, kterým bys doložil svá vlastní tvrzení, také nebere konce a je už opravdu nudné.

Brandtnerová
Brandtnerová
21. 8. 2019 18:21
Reply to  Václav

Pozor, pane Václave, občas školství vyprodukuje i pěkně trkavou ovci, která vám bude například tvrdit, že vy jste prostě reagoval na její příspěvek, i kdybyste měl černé na bílém na obrazovce důkaz, že to tak není. A bude trkat a trkat a trkat…

P. S. Možná to nakonec nebude ovce, ale koza. Ovce moc netrkají 🙂

Václav
Václav
21. 8. 2019 20:12
Reply to  Brandtnerová

Řekl bych, paní Brandtnerová, že školství občas vyprodukuje celou paletu hospodářských zvířat… S tím Vaším přehlédnutým příspěvkem se Jirka sice pasoval spíše na slepýše, ale tvrdohlavost, s jakou to odmítá uznat, mi pasuje na zcela jiné přirovnání, začínající na M… 😉

Brandtnerová
Brandtnerová
23. 8. 2019 17:09
Reply to  Václav

Mimóóóň 🙂

Petr Portwyn
Petr Portwyn
26. 10. 2019 21:34