Markéta Green žije s manželem a dvěma dcerami ve Velké Británii. Děvčatům je 8 a 10 let. Markéta v Česku vystudovala pedagogiku, v Británii je zaměstnaná na proslulé Cambridgeské univerzitě jako asistentka v administrativě. Kromě toho také rozjíždí v překrásném univerzitním městě pobočku České školy. Manžel pracuje ve finančním sektoru, dcery navštěvují základní školu.
Dětem se snažím udržovat češtinu od malička, snazší to bylo před nástupem do školy, kdy jsme na sebe měly více času a kdy byly méně ovlivněné angličtinou. Starší dcera dokonce uměla číst česky ještě před nástupem do anglické školy ve čtyřech letech. Pro obě mé dcery je čeština samozřejmě druhý jazyk, proto mluví s přízvukem a ne vždy se trefí do správné koncovky nebo podoby slovesa. Těším se, že se díky sobotní České škole, kterou právě rozjíždíme, seznámí s jinými českými dětmi v prostředí, kde se bude očekávat komunikace pouze v češtině. Plánujeme se soustředit především na český jazyk, historii, zeměpis a české tradice. Kromě vyučování plánujeme kroužky, například hudební a dramatický, a různé akce pro celé rodiny.
To, že školní docházka začíná dětem v Anglii už ve čtyřech letech, musejí povinně nosit školní uniformy a vyučování trvá každý den od nevidím do nevidím (9:00-15:20), se už obecně ví. Pokud se však chcete dozvědět i něco víc, čtěte dál…
Začíná se zlehka, přituhne hned následující rok
První rok známý pod pojmem ’Reception’ je takový úvodní, a kdybyste do takové třídy vešli, měli byste pravděpodobně pocit, že děti se tam nic moc neučí a je to spíše taková prodloužená školka. Je to tím, že nejmenším dětem nechávají poměrně velký prostor na hraní – přímo ve třídě je hrací koutek vybavený věcmi na ‘role play’ (hraní rolí): od kostýmů až po pokladny, hrací peníze, nákupní košíky, poštu, ale taky různé stavebnice a deskové hry. Venku většinou nechybí tzv. ‘sand and water table’, tedy stůl s vodou a pískem, ve kterém si děti někdy jenom hraji a ráchají se, ale jindy se formou vedené hry i učí. Například se učí odhadnout, kolik nákladu která lodička uveze, než se potopí, loví čísla, písmena, skládají slova, procvičují si psaní číslic a písmen do písku atd. Děti se ovšem během prvního roku naučí počítat do 20, rozpoznávat tvary, poznat a tiskacím písmem napsat všechna písmena abecedy a číst jednoduché texty. Hlavní důraz kladou učitelé na rozvíjení jejich samostatnosti, sebevědomí, představivosti, zvědavosti a v neposlední řadě slovní zásoby.
Přechod do druhého roku školy známého pod pojmem ‘Year 1’ je pro většinu šokem, který někdy nestráví za celý rok. Učení je najednou velmi formální a v době vyučování se vyžaduje stoprocentní pozornost a kázeň – docela nálož pro pětileté děti, nemyslíte?
Malování ani zpěv se v britských školách nenosí, bohužel
Dcerám se na základní škole líbí, jsou spokojené a mají tu kamarády. Já jsem ale před odjezdem do Británie odučila tři roky na prvním stupni české základky, takže musím říct, že mi nejvíc vadí absence jakýchkoliv výchov – výtvarné, hudební, pracovní či pěstitelské na zahradě. Abych byla přesná, děti občas vyrobí nějaký obrázek nebo přáníčko, když se blíží Vánoce, Velikonoce, Den matek a podobně, ale jinak to s uměním není žádná sláva. O hudební třídě s nástroji si moje děti můžou nechat jenom zdát, výtvarnou výchovu dohání po škole výtvarným kroužkem, a na školní zahradu, kam paní ředitelka pravidelně posílá rodiče, aby ji posekali, prořezali nebo opravili plot, se moje děti podívají v průměru dvakrát za rok.
Samotná školní budova a vybavení školy je, řekla bych, spíše základní – žádné vymoženosti, a co pro školu nevybere ’Sdružení rodičů’ pomocí různých akcí, to škola odjinud nedostane. Školy totiž nejsou spravované městy jako v ČR, ale dostávají přerozdělené peníze přímo od státu a s těmi pak musí nějak hospodařit. Částka se navíc odvíjí od místa, kde se školy nachází – tzn. v různých místech Anglie se výše státního přídělu liší. Především školy, jejichž příděly patří k nejmenším, se v posledních dvou letech začaly proti tomuto zavedenému systému bouřit a žádají po vládě změnu. Ale než k tomu dojde, musí rodiče pro školu dál potit krev.
Tradiční britská základní škola nemá samostatnou tělocvičnu – namísto toho je to sdílený prostor, kde se ráno odehrávají celoškolní ‚assemblies‘ (celá škola se schází), dopoledne se využívá na tělocvik, v poledne jako jídelna a odpoledne si ho pronajímají různé kroužky. Takže se snadno může stát, že dítě při tělocviku uklouzne na hrášku, nebo si při ranní assembly sedne do zakutálené fazole.
Další věc, kterou bych chtěla zmínit v souvislosti se základním státním školstvím (4–11 let), je absence jakýchkoliv učebnic či pracovních sešitů. Děti pouze dostávají nakopírované listy a píšou do sešitů, do nichž rodič může nahlédnout v průměru šestkrát ročně. Takže když přijde na dělání úkolů – především z matematiky a angličtiny – hledám pomoc u Googlu, abych pochopila, jakým způsobem se dneska co učí (už se mi několikrát stalo, že jsem pletla dcerám hlavu jinými postupy, než na jaké byly ze školy zvyklé, a nesetkalo se to z jejich strany s potěšením).
Také mě docela překvapilo, když v rámci zeměpisu začali s pětiletými dětmi brát moře a kontinenty – vzdávám hold českým učitelům, kteří začínají od toho, co děti znají: jejich obcí nebo městem, pak krajem a Českou republikou, našimi sousedními zeměmi, a pak až Evropou a zbytkem světa.
Zdravé vztahy jsou nade vše, nadané děti mají speciální podmínky
Jestli jste dočetli až sem, určitě máte pocit, že z anglického školství nejsem nadšená. A máte pravdu. Moje dcery po naší každoroční návštěvě ČR brečí, že zpátky do anglické školy nechtějí ani za zlaté prase. A hrozně se diví všem těm českým dětem, které koncem srpna vzdychají, že začátek školy je už za dveřmi. Jak se můžou netěšit do tak nádherných škol, jaké v Čechách máme?
Ale ať si pořád nestěžuju – jsou dvě věci, ve kterých si anglické školství zaslouží jedničku s hvězdičkou, a tou první je management chování. Zatímco v Čechách je stále běžné, že si učitelé v různých výchovných situacích nevědí rady, v Anglii je tomuto tématu při učitelském studiu věnováno maximum času. Nic se ve třídě neříká jen tak, bez předchozího promýšlení, děti jsou aktivně vedeny k tomu, aby nabízely přátelství těm, kdo jsou smutní, bez nálady, bez kamarádů, aby s ostatními jednaly s respektem, a aby zakročily, kdyby se staly svědkem nějakého bezpráví. U mých dcer ve škole dokonce mají kroužek pro děti, které mají často problémy se svými kamarády (např. často se hádají, rozcházejí se, a pak se k sobě zase vracejí).
Tou druhou věcí, která se mi tu líbí, je to, že se děti v klíčových předmětech, jako je matematika, angličtina a čtení, učí ve skupinách, a to podle dosavadních učebních výsledků. Podle toho, zda se dítě zlepšuje či zhoršuje, mění během roku skupinu i několikrát. Ty děti, kterým se daří nadprůměrně, mohou dokonce docházet na daný předmět nebo předměty do vyšších ročníků, a tak se i nadále zdokonalovat. Toto neplatí pro každou školu, ale u nás to jde a jsem za to ráda.
Obědy dcerám moc nejedou a já se jim nedivím
Velkým tématem v Británii jsou školní obědy a jejich kvalita. U nás byl do konce loňského školního roku většinovým dodavatelem obědů daný okres. V praxi to vypadalo tak, že se obědy do školy dovážely, školní kuchyně je pak pouze ohřála, dodala zeleninu a ovoce (většinou z konzervy) a zajistila výdej.
I když na papíře se to změnilo, kvalita obědů žádnou výraznější změnu nezaznamenala – kuchyňský personál zůstal stejný, pouze změnil zaměstnavatele, a vaří, zdá se, podle zaběhnutých receptů. A tak se nám na menu objevuje pizza, burger, hot dog, celodenní “snídaně” (vajíčka, slanina, klobása a fazole v tomatové omáčce z konzervy), a v neposlední řadě tradiční “fish and chips” (smažená ryba s hranolky), které jsou servírovány každý pátek. V minoritě případů dojde na pečené kuře, boloňské špagety či zapečené těstoviny, které navíc asi nebudou nic moc. Starší dcera odmítá poslední rok školní obědy úplně a mladší na osmdesát procent, i když obě jsou normálně dobří strávníci.
Družina je velmi drahá, kroužky leda večer nebo o víkendu
Škola nabízí v době oběda různé zájmové kroužky (např. tenis, ruční práce nebo doučování, kde si děti mohou udělat domácí úkoly). Ti, kteří se jich neúčastní, mají volnou zábavu venku na školní zahradě, a to do doby, než začne odpolední vyučování.
Obecně se naprostá většina kroužků odehrává po škole a o víkendech, jedinou výjimkou je hra na hudební nástroj, která probíhá v určitý den v týdnu během školního dne. Ovšem pouze v případě, že učitel, jenž do školy za tímto účelem dojíždí, je zaměstnancem hudebního a uměleckého centra, které spadá pod správu příslušného okresu. Pokud se rozhodnete jít cestou soukromého učitele, budete se muset omezit na hodiny mimo školu.
Jsme vděční, že i v Anglii existuje družina. Konkrétně naše školní družina funguje před i po škole bez problémů, ale není to zrovna nejlevnější záležitost. Děti dostanou po příchodu svačinku (většinou ovoce, toast apod.), a ti, co zůstávají až do konce (18:00), dostanou i teplou večeři. Platí se ovšem za každý pobyt dítěte v družině – zvlášť za ranní družinu, zvlášť za odpolední, krát počet dětí. U nás se za den, kdy žák stráví v zařízení ráno i odpoledne, platí zhruba ekvivalent 500 Kč. Proto značná část rodin situaci řeší tak, že jeden z rodičů pracuje pouze na zkrácený úvazek. Během prázdnin zůstává družina otevřená, respektive se z ní stává příměstský tábor, kam můžete své děti přihlásit.
Poslední, co bych ještě chtěla zmínit, jsou výlety. Moje desetiletá dcera (šestým rokem ve škole) pojede letos poprvé na třídní výlet, dokonce s jedním přespáním. Do této doby jezdí děti výhradně na celoškolní výlety, které se konají jednou za rok. Zdůrazňuji, že se jedná o státní školu – mám informace, že v soukromých školách jezdí i na týdenní lyžování nebo víkend v Paříži. Ale zase šestnáct tisíc liber za rok za dítě v soukromé škole není zrovna levný peníz, obzvlášť, máte-li těch dětí víc…
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
