Narodí se vám dítě, které je už od narození jiné. Rychle začne mluvit, neocucává hračky, naučí se číst dřív, než jde do školky. Může se zdát, že máte vyhráno, protože pro takové dítě nebude žádná škola překážkou. Jenže bohužel – jak vědí rodiče mimořádně nadaných dětí, vybrat správnou školu je složité, a nemusí se to povést napoprvé. 

Tomášek byl už od miminka jiný než ostatní. Málo spal, jako by nechtěl ztrácet čas. Nelítal, nekřičel, nerozhazoval věci, naopak upřeně pozoroval všechno, co se kolem něj dělo. „V roce začal mluvit ve větách, přitom první samostatné krůčky udělal až skoro o půl roku později,“ vzpomíná Simona, maminka dnes šestiletého Tomáše: „Brzy nato začal poznávat jednotlivé modely aut a začal se zajímat o písmenka.“ Bylo mu tři a půl, když začal plynně číst, a protože s ním Simona v té době trávila pracovně hodně času v cizině, rovnou četl i mluvil anglicky. 

Čtěte také  Nadané děti potřebují výchovu stejně jako ostatní a není to s nimi někdy jednoduché, říká americký neuropsycholog

Nad vrstevníky zkrátka vynikal, na druhou stranu s ním ale nebylo vždy snadné pořízení. Když se na hřišti děti praly nebo když z televize zaslechl špatné zprávy, úplně se rozložil a začal plakat. „Nikdy nefungoval na příkazy a zákazy, a rozhodně na něj nezabíral křik. Když potřebuju, aby něco dělal nebo nedělal, musím mu to vysvětlit. Už od miminka se s ním musím domlouvat, jinak to nejde,“ říká Simona. 

Nehlas se pořád, musíš počkat

Od tří let chodil Tomášek do dětské skupiny, kde se mu dařilo dobře, už jen proto, že tam bylo maximálně deset dětí  – ačkoliv i tady někdy zažívali horké chvilky. „Když ráno přišel, stávalo se, že děti běhaly, křičely, házely věcmi. Sedl si pak vždy v šatně a odmítal jít dál,“ vzpomíná Simona. Paní učitelka si s ním ale věděla rady. Přišla za ním a na tabulku mu například napsala: Ahoj, Tomášku! Co se ti dnes zdálo? Tím mu přechod usnadnila, protože se začal soustředit na něco jiného. 

IQ>130 má zhruba 2 % obyvatelstva.
Americká Národní asociace pro nadané děti definuje nadané jako „studenty s dary a talenty, kteří podávají výkon – nebo mají schopnost podat výkon – na vyšší úrovni ve srovnání s ostatními studenty stejného věku, zkušenostmi a ze stejného prostředí, a to v jedné nebo více oblastech".
Nadání se může projevit v různých oblastech, typické je například rané čtení (třeba i ve věku 2–3 let).

Ve státní školce se na sebe s učitelkami dlouho ladili. Trochu jim vadilo, že se moc nekamarádí s dětmi a pořád si chce povídat s nimi. „Aspoň občas se ho snažily zabavit, dávat mu zajímavé úkoly, ale při šestadvaceti dětech na třídu to moc nešlo,“ vzpomíná Simona. Nejvíc ale trpěl tím, že často slyšel: nehlas se pořád, musíš počkat na ostatní, nemůžeš pořád mluvit jenom ty… Už ve školce navíc bylo vidět, že Tomáš hůř zapadá do kolektivu vrstevníků. „Málokdo sdílel jeho zájmy, navíc měl tendenci děti trochu poučovat a umravňovat,“ vysvětluje Simona. „Pamatuji si, jak se ho spolužačka zeptala: Jaké se ti líbí barvy? Mně modrá a červená. Tomáš jí začal nadšeně vykládat, že pro něj je nejhezčí cadmium yellow a crimson red a možná ještě… a v tu chvíli se holčička otočila a odešla.“

Jak se blížil zápis do školy, začala být Simona nervózní. Procházela webové stránky škol v okolí, státních i soukromých. Postupně s Tomáškem obešla několik institucí, které se zabývají diagnostikou a poradenstvím pro děti. Navštívili poradnu, centrum pro nadané i specializovanou psycholožku. „Nešlo mi o to, abych věděla, jaké má IQ. Potřebovala jsem si ujasnit, kam ho mám zapsat do školy a jak se tam k němu mají chovat,“ říká Simona. „Bohužel, všude to bylo víceméně stejné. Pogratulovali mi k výjimečně nadanému synovi, a k tomu jedním dechem dodali: bohužel pro tyto děti se škola hledá těžce. Říkala jsem si – to jsem promarnila tolik času a peněz jen proto, abych se dozvěděla, že pro Tomáše není žádná dobrá škola?“

Kam s ním? ptají se rodiče

S tím, že vybrat pro mimořádně nadané dítě vhodnou školu není snadné, souhlasí i kariérní a studijní poradkyně Šárka Plocková. Sama začínala jako prvostupňová učitelka, potom vedla komunitní školu i skupinu domškoláků. „Myslím si, že není vhodné budovat nějaké speciální školy pro nadané. Bohužel ale – a v tom s Tomášovou maminkou naprosto souhlasím – nemůžete spoléhat na to, že vaše mimořádné dítě zvládne rozvíjet jakákoli škola v okolí.“ 

Čtěte také  Přemýšlivé, zvláštní, velmi nadané děti ve třídě, to není jen tak. Ředitel školy o tom, jak s nimi pracují

Podle Šárky Plockové je pro tyto děti nutné, aby měly empatického učitele, který ovládá jednu zásadní dovednost: diferenciaci učiva. Musí zkrátka zvládnout to, že má ve třídě jak děti, které se teprve učí písmenka, tak i vášnivé čtenáře. Ale pozor, nejde jen o to, že dítě dostane „příklady navíc“ a počítá jich sto místo dvaceti, ale že skutečně učitel nabídne rozšiřující a zajímavé učivo.

Tím to ale nekončí. Nadané děti – stejně jako Tomáš – někdy trpí tím, že „nezapadají“, zvlášť pokud jsou vysoce citlivé, perfekcionistické. Pokud jim něco nejde, naprosto se zhroutí. Není to s nimi snadné. Snadné to ale nemají ani ony samy se sebou. „Rodičům přemýšlivých dětí, kteří se pídí po vhodné škole, většinou doporučuji, aby volili nějakou s uceleným systémem péče o emoční rozvoj dětí. Třída, kde se konflikty řeší mediací; do výuky jsou zařazovány bloky na podporu spolupráce, empatie a emoční inteligence, umožní nadanému dítěti přemýšlet o sobě a svém rozvoji,“ vysvětluje Plocková.

Mezi vzdělávací směry, které diferenciaci učiva přirozeně podporují, patří zejména Montessori, Začít spolu nebo Jenský plán. „Ideální je, když škola svou organizací umožní dítěti, aby se třeba některé předměty učilo s vyššími ročníky a další s vrstevníky. Pokud může jít dopředu svým tempem, je podporováno učitelem, ale zároveň vedeno k reflexi svých emocí, je v podstatě vyhráno,“ popisuje Plocková. „Bohužel, říkám rovnou, že zejména v největších českých městech, kde je více než pětadvacet dětí ve třídě normou, to často znamená volit školu soukromou. Na venkově pak až překvapivě skvěle fungují některé malotřídky.“

Ani soukromá škola nezaručí individuální přístup

I Simona zvolila nakonec pro Tomáše soukromou školu, která se navíc profiluje jako škola pro nadané. Syn tam ale bohužel spokojený není. „Opakuje se víceméně to samé jako ve školce. Nehlas se, mlč, počkej,“ říká Simona. „Já vím, že to s ním není někdy snadné, ale platím školné a dětí tam mají patnáct ve třídě. To jsou přece prakticky ideální podmínky, a přesto to nefunguje.“

Čtěte také  V indické škole pro nadané děti: Vzdělání západního střihu, patriotismus a meditace. Výsledek je překvapivý i poučný

Ve třídě se neděje právě to, co se dít má – neprobíhá tu ani rozvoj sociálních dovedností, ani diferenciace. Přitom škola dostala doporučení z poradny, ve kterém stojí, že Tomáš nutně potřebuje obohacení učiva, složitější úlohy, zajímavé knihy; jinak při nedostatečném vytížení a nudě může vykazovat známky hyperaktivity a frustrace. „Když s paní učitelkou o Tomáškovi mluvím, nikdy neslyším nic hezkého. Neposlouchá, vyrušuje, nesleduje výuku, nemá on ADHD? Je to velmi náročné, a je mi to moc líto,“ popisuje Simona.

Jak říká Šárka Plocková, podobný scénář bohužel není výjimečný. „Někteří učitelé si prostě nevědí rady, a tak začnou házet vinu na dítě, které se vymyká. To už je ale hranice, kterou by rodiče neměli dovolit překračovat.“ Tomáškovi paradoxně pomohl lockdown, na distanční výuce se cítí mnohem lépe. Povinnou práci ze školy má rychle hotovou a zbytek času může věnovat sobě a svým zálibám. Simona teď hledá novou školu, kam by mohl nastoupit od druhé třídy. „Už od něj nechci slyšet, že ve škole hloupne. Nechci ho už vidět gumovat obrázek jen proto, že jiné děti ho neměly tak propracovaný, a on nechtěl vybočovat,“ říká.

Hlavně, ať je šťastný

„Asi to nebude moc populární názor, ale stojím si za tím, že kdyby v českých školách skutečně fungovala inkluze, bylo by postaráno jak o mimořádně nadané děti, tak o ty slabší. Dobře vedená inkluze je výhodná pro systém i pro děti. Chápu ovšem rodiče přemýšlivých, kteří říkají – já ale nemůžu čekat, až bude míň dětí ve třídách a učitelé to budou lépe zvládat, a mezitím nechat syna nebo dceru trpět,“ říká poradkyně Šárka Plocková. 

Rodiče v této situaci mají několik možností. Pokud si to časově i finančně mohou dovolit, můžou volit domácí vzdělávání, a odpoledne s potomkem obcházejí kroužky, kde se rozvíjí sociálně – třeba skaut nebo nějaký týmový sport. Další rodiče vybírají malé komunitní školy, kde umějí vyjít vstříc nejrůznějším typům žáků. „Myslím, že nějakou menší školu nakonec pro Tomáše zvolím i já. Tentokrát už ale budu dávat hlavně pozor na to, jaká je tam atmosféra, aby ho to neutlouklo. Až bude starší, uvidí se, co dál,“ uzavírá Simona. „Teď hlavně chci, aby byl šťastný.“

Kde hledat pomoc i aktivity pro nadané děti?

Pedagogicko-psychologická poradna navrhne opatření pro MŠ nebo ZŠ

Organizace Mensa ČR nadaným dětem i dospělým nabízí různé akce, přednášky, výlety, letní tábory apod.

Qiido je společnost, která nabízí poradenství, podporu a vzdělávání pro rodiče i učitele

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let