Vyšplhat, zazpívat, složit origami a vysypat z rukávu pravidla florbalu. Musí učitel umět všechno?

0
(0)

Zájemci o výuku žáků na prvním stupni se nehrnou. FOTO: Kateřina Lánská

Koho k těm dětem v září zase dám, ptají se každoročně ředitelé základních škol, kterým chybějí učitelé. Největší nedostatek je těch pro ty nejmenší školáky. Nepomáhá ani nástupní plat přes třicet tisíc korun, ani nabídka městského bytu. Prvostupňoví učitelé prostě nejsou. Velkou část uchazečů totiž nakonec odradí vysoké nároky – v podstatě skoro jako na renesanční osobnosti. 

V prvních školních letech jde o víc, než jen naučit se číst, psát a počítat. Děti si v té době tvoří vztah k učení a vzdělání obecně, budují si pracovní návyky. Navíc jsou ještě nesmírně bezelstné, zranitelné a citlivé. Pedagog pro první stupeň by tedy měl být nejen skvělý didaktik, ale také (minimálně) poloviční dětský psycholog a speciální pedagog.

Náročnosti práce také odpovídá přijímací řízení a následné studium oboru učitelství pro 1. stupeň základní školy. Bohužel ale odhodlání, empatie a chuť do práce s dětmi se ověřuje těžko, zatímco čas zaběhnuté patnáctistovky se měří snadněji. Předpokládá se tedy, že zájemce o učitelství zvládá hru na klavír a zpěv, umí bruslit, lyžovat, umí hvězdu a provaz, leccos namaluje, nakreslí a vysochá a v neposlední řadě ovládá i přednes a základy dramatické práce. K tomu je tu navíc pochopitelně matematika, čeština, cizí jazyk, didaktiky… Prostě není toho málo.

Zástupy absolventů na dveře nebuší, říkají ředitelé

„Podle mého názoru je studium učitelství pro první stupeň tím vůbec nejnáročnějším oborem, jaký pedagogické fakulty nabízejí,“ říká ředitel ZŠ Husitská v Nové Pace Zdeněk Burkert. A ředitelka pražské ZŠ a MŠ Barrandov Veronika Urban Volfová, které ještě před měsícem a půl chybělo na září sedm pedagogů, k tomu dodává: „Myslím si, že fakulty si hýčkají jakousi ideální představu prvostupňového učitele, který je renesanční osobností. Realita je ale bohužel taková, že například na nástroj už nehraje většina mladých jako kdysi, a podstatná část dnešních dospívajících má i nějaká zdravotní omezení. Maturanti zjistí, že na prvostupňové pedagogice nemají šanci projít, tak se ani nepřihlásí. Nemluvě o dospělých, kteří se do práce s dětmi zamilovali později a rádi by absolvovali dálkové studium. Myslím si, že by fakulty měly z nároků slevit.“

Oba zmiňovaní ředitelé neřeší nedostatek prvostupňových učitelů poprvé. Navíc po roce distanční výuky se učitelství rozhodlo pověsit na hřebík několik přesluhujících důchodkyň, zato dětí se do školy hlásí čím dál víc. „Přijali jsme například jednu učitelku v předdůchodovém věku, která na svém předchozím působišti nebyla spokojená, a jednu inženýrku ekonomie, která si bude vzdělání doplňovat. Ráda bych vzala absolventy, ale žádní se mi nehlásí,” říká Veronika Urban Volfová. V Nové Pace řeší ředitel Zdeněk Burkert situaci tak, že k těm nejmenším dává aprobované prvostupňaře a k větším pak už na různé předměty docházejí učitelé z druhého stupně. Ani v malotřídní ZŠ Kocbeře v trutnovském okrese, kde řediteluje Sofia Hladíková, na dveře nebuší zástupy absolventů. „U nás ve škole tvoří ale polovinu pedagogického sboru dámy na prahu šedesátky, takže za pár let budeme mít problém, pokud se něco nezmění.“

Zápočet z bruslení, seminárka z origami, test z florbalu

Jenže zájemci o výuku žáků na prvním stupni se nehrnou. Jak je to těžké, ví i lidé, kteří se pro dráhu „národkáře“ – jak si prvostupňoví učitelé někdy říkají – rozhodnou až v pozdější fázi života, kupříkladu Věra Šveňhová a Hana Česáková. Obě pracují už několik let jako asistentky pedagoga a nyní studují učitelství. „K práci s dětmi jsem se dostala až po třicítce, kdy už jsem sama byla matkou. Musím říct, že mě to úplně pohltilo, a tak jsem si řekla, že si doplním vzdělání a začnu učit samostatně. To jsem ale úplně přesně nevěděla, co mě čeká,“ říká Hana, která je momentálně ve třetím ročníku dálkového studia.

„Jako by se automaticky počítalo s tím, že budeme učit na gymnáziu skoro dospělé lidi, před které si stačí stoupnout a…

Zveřejnil(a) EDUzín dne Neděle 28. března 2021

 

Hana tušila, že prvostupňový učitel musí být velmi všestranný. Zaskočilo ji ale, že musí složit během studia zkoušky ze dvou cizích jazyků, naučit se hrát nejen na flétnu, ale i na klavír, a u zkoušky sólově zpívat lidové písně. Překvapil ji i zápočet z orientačního běhu, bruslení nebo plavání. „Museli jsme předvést zanoření a správné provedení stylů prsa, znak a kraul včetně dýchání. Kromě toho jsem ještě ten samý víkend musela předvést skládání origami a odevzdat seminární práci na téma japonského umění. Je to fakt náročné a chvílemi přemýšlím, že to vzdám, protože požadavky na nás jsou úplně stejné jako na dvacetileté studentky denního studia,“ říká.

Šplh, stojku i kladinu jsem zvládla, klavír zatím také. Už dva měsíce se ale učím teorii tělocviku, teď o víkendu píšu test z pravidel šesti míčových her.

Zaječí úmysly se občas objevují i u Věry Šveňhové, kterou ale ve studiu hodně podporují její kolegyně ze školy. Například ji dobrovolně o přestávkách doučují hru na klavír a zpěv. „Šplh, stojku i kladinu jsem zvládla, klavír zatím také,“ říká hrdě čtyřicátnice Věra. Pak se ale zachmuří: „Už dva měsíce se ale učím teorii tělocviku, teď o víkendu píšu test z pravidel šesti míčových her. Jen pravidla florbalu mají 46 stránek, takže vážně nestačí si to přečíst večer v posteli. Mám velký respekt, protože teoretický test z atletiky nás minule nenapsala polovina.“

Já u tebe hudebku, ty u mě tělocvik

Ne všichni si ale myslí, že by studium a následná práce prvostupňaře byly příliš náročné. Třeba učitelka Hana Pfeifer říká: „Myslím si, že učitel by měl děti všestranně rozvíjet, minimálně od první do třetí třídy to platí určitě. Když se učí o ročních obdobích, proč si hned něco nezazpívat a nezkusit nějakou pěknou pohybovou aktivitu, aniž by člověk musel čekat na hudební výchovu nebo tělocvik? Já jsem pyšná na naši všestrannost, to jiní učitelé nemají.“

Po navyšování učitelských platů v uplynulých letech se nástupní tabulkový plat mladého učitele pohybuje kolem 30 000 korun, mnohé (zejména pražské) školy nabízejí i další benefity, například Multisport kartu pro volnočasové sportovní aktivity, příspěvek na dopravu, nebo dokonce městský byt. Přesto to mnohdy nestačí.

„Prvostupňový učitel by měl být všestranný a především metodicky dobře vybavený. Myslím, že by pomohlo, kdyby pedagogické fakulty soustředily pozornost na komunikační dovednosti, školskou administrativu a legislativu a snížily své nároky zvláště ve výchovných předmětech s ohledem na realitu. Tedy ponechaly vysoké nároky jen v rámci specializace, aby si budoucí prvostupňoví učitelé mohli zvolit, co jim je blízké. Někdo je duší sportovec, jiný muzikant, a to je naprosto v pořádku,“ říká Veronika Urban Volfová z barrandovské školy. „Koneckonců na mnoha školách je už teď obvyklé, že si učitelé mezi sebou výchovy ve třídách dělí podle toho, na co se cítí. I pro děti je to osvěžení, když netráví celé dny jen s jednou a tou stejnou osobou,“ dodává Sofia Hladíková z Kocbeře.

„Učit je poslání – proto není namístě si stěžovat. Je to krásná práce a každý učitel by si to měl ráno připomínat. Pokud…

Zveřejnil(a) EDUzín dne Neděle 7. února 2021 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

0 / 5. 0

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments


Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.



Zaregistrujte se