Ideální domluva by měla vypadat zhruba tak, že dítě má k dispozici část svých peněz na různé drobnosti, třeba na zmrzlinu s kamarády po cestě ze školy. FOTO: Alice Hrubá
Peníze kazí charakter, říká se. Jenže na druhou stranu všichni víme, že to bez nich nejde, a rádi bychom s nimi naučili zacházet i naše děti. K tomu je ideálním prostředkem kapesné. Ale od kolika let by se kapesné mělo dávat a kolik by to tak mělo být? Máme dětem mluvit do toho, co si za peníze koupí? A co když se děti nechovají podle našich představ – máme kapesné použít jako „mocenský nástroj“?
Otázky kolem kapesného řeší snad všechny rodiny. Tím spíš, že neexistují žádná běžně uznávaná pravidla nebo způsoby „jak na to“. Navíc i rodiče si mnohdy ze svých původních rodin přinášejí velmi odlišné způsoby zacházení s penězi, takže zatímco někdo byl zvyklý mít od první třídy „svoje penízky“, druhý ještě na střední škole žádal o každý výdaj rodiče.
Mluvte s dětmi o tom, kolik co stojí
Iva Štěpánková z Přerova pracuje jako finanční poradkyně a vychovává syna a dceru na druhém stupni základní školy. Rodiče se s nimi odmalička baví o tom, kolik stojí hypotéka, kolik se platí za vodu a elektřinu, na kolik vyjde ubytování na dovolené. „U nás doma peníze nejsou tabu, mluvíme o nich úplně transparentně. Děti vědí, kolik stojí jejich oblečení nebo kroužky, snadněji pak chápou, že utrácení má svoje meze,” prozrazuje odbornice na finance, jak s penězi zachází v soukromí.
Občas jim dám třeba dvě stovky a pošlu je pro chleba, dvacet deka salámu, mléko a můžou si koupit něco od cesty. Procházejí obchod, hledají zboží v akci, počítají, na co jim zbyde.
Pravidelně tak nechává svoje děti na peníze „sáhnout”. „Občas jim dám třeba dvě stovky a pošlu je pro chleba, dvacet deka salámu, mléko a můžou si koupit něco od cesty. Procházejí obchod, hledají zboží v akci, počítají, na co jim zbyde. Už zažili i situaci, kdy jim deset korun chybělo, a museli si poradit,” vzpomíná (nakonec pomohl laskavý pán ve frontě, který zaskočeným dětem nákup doplatil). Děti Ivy Štěpánkové zatím pobírají stovku měsíčně, od nového školního roku se jim apanáž nejspíš zvýší na dvojnásobek. „Už se taky stalo, že jim peníze v půlce měsíce došly a další už nedostaly. I teď, když budou mít víc, budu chtít vědět, za co utrácejí,” dodává finanční poradkyně. „A dokud nebudou samy chodit na brigádu, nejspíš jim neotevřu účet. Chci, aby viděly, jak rychle jim mizí z peněženky, když si nedávají pozor.”
Kapesné je ten nejlepší učící nástroj
Podle průzkumů českých bank dávají svým dětem kapesné zhruba dvě třetiny rodin, přičemž průměrně dostávají prvostupňové děti stovku až tři stovky měsíčně, druhostupňové děti něco mezi třemi stovkami a pětistovkou a středoškoláci pak zhruba tisícovku. Částky se ale napříč rodinami samozřejmě výrazně liší, a to nejen v závislosti na ekonomické situaci rodiny, ale také podle toho, k čemu všemu kapesné slouží.
„Kapesné je v mnoha rodinách vnímáno prostě jako způsob, jak dítěti dopřát víc samostatnosti a možnost si něco koupit, aniž by o tom rodič nutně musel vědět. Přitom pokud k němu přistupujete vědomě, může to být skvělý způsob, jak do budoucna vychovat finančně gramotného člověka,“ říká Veronika Kalátová, bývalá finanční poradkyně a dnes lektorka programů pro školáky a jejich rodiče a také matka desetileté dcery.
Podle Veroniky Kalátové by kapesné nemělo být vnímáno jako odměna za dobré chování, ale spíš jako součást rodinného hospodaření a důkaz, že dítě už je dost vyzrálé, aby si zasloužilo svůj díl odpovědnosti. Předtím než dítě dostane do ruky první apanáž, měla by být vyjasněna pravidla, co se za ni nakupovat nebude – a mohou to být třeba sladké limonády. Tato pravidla se dají postupem času všelijak revidovat, ale měla by být předem známá a odsouhlasená oběma stranami. „Pokud mi vadí nákupy coly a zjistím, že dítě si colu přesto kupuje, je možné mu výsadu kapesného odebrat. Pokud mě ale naštvalo, že dítko nenapsalo čtenářský deník, neměla bych mu hned sahat na příjem. Není to mzda, je to kapesné,“ upozorňuje.
První stupeň: naučit se šetřit
Kapesné může také hrát různé role ve výchově dítěte. Na prvním stupni by se podle Veroniky Kalátové měly děti především naučit spořit. „Ideální domluva by měla vypadat zhruba tak, že dítě má k dispozici část svých peněz na různé drobnosti, třeba na zmrzlinu s kamarády po cestě ze školy. Zhruba třetinu až polovinu by si mělo dávat stranou na nějaký větší výdaj,“ říká lektorka.
Pokud má dítě s hospodařením problém a na konci měsíce už mu nic nezbývá, měl by mu rodič pomoci. Může začít třeba tím, že mu bude dávat peníze třeba jednou za týden nebo za čtrnáct dní namísto měsíčně. Taky spolu můžou zavést „obálkovou metodu“. „Řekneme si, že ze tří stovek má na konci měsíce stovka zbýt. Dítě si vezme stovku, zbytek si nechá uloženo u rodiče, a až ji utratí, jde si pro další. Pokud na konci skutečně stovka zůstane, můžeme spoření ještě podpořit a nabídnout dítěti nějaký úrok, abychom ho víc motivovali,“ usmívá se Kalátová. „A ve chvíli, kdy se doma nahromadí peníze, je vhodný čas k tomu, abychom otevřeli účet a přešli do elektronického bankovnictví.“
Druhý stupeň: naučit se platit, co je třeba
Nejpozději na druhém stupni už by dítě podle Veroniky Kalátové mělo získat svůj účet a k němu také kartu nebo možnost platit mobilem či hodinkami. Tím to ale nekončí. Dítě by se mělo postupem času naučit, že život není zadarmo. „Je řada věcí, které dítěti platíme a ono o tom ani neví,“ vysvětluje Veronika Kalátová. „Zatímco dřív jsme dítě posílali koupit si stravenky nebo zaplatit složenku na poštu, dnešní děti si peníze a platby jen málokdy osahají. A tak je v tom pojďme podpořit.“
V podstatě je možné dítěti začít posílat víc peněz s tím, že si z nich také začne leccos hradit. Obědy ve škole, lítačku, paušál na mobil, platby za kroužek, školní pomůcky… Může se tak učit sestavovat si rozpočet, pod dozorem rodičů nastavovat a kontrolovat trvalé příkazy. „Nakonec se může stát, že v deváté třídě posíláte dítěti na účet klidně čtyři tisíce,“ popisuje lektorka Veronika Kalátová. „Ale v tu chvíli už víceméně nekupujete nic dalšího. V ideálním případě se váš potomek naučí zacházet s tím, co má.“
A co když to nevyjde? Hlavně dětem nepůjčujte
Samozřejmě, i když se rodiče snaží, věci nemusejí jít tak úplně hladce. Každá rodina je jiná a i děti jsou různé. Někdo je od malička spořivý, jinému to dělá problémy ještě ve třiceti. „Samozřejmě na děti dohlížíme, podporujeme je ve správných rozhodnutích, snažíme se je trochu hlídat. Když ale vidíme, že některé dítě je od přírody impulsivní a rozhazovačné, měli bychom ho nechat se i spálit. Pokud utratí peníze, které byly na obědy, bude si měsíc mazat doma chleby. Je lepší, když pocítí následky svých rozhodnutí ve čtrnácti, když zatím v podstatě o nic nejde, než o deset nebo dvacet let později,“ vysvětluje Veronika Kalátová. Případnému „hříšníkovi“ můžete nabídnout i jinou cestu – může si například přivydělat nějakou zvlášť nepříjemnou domácí prací.
A úplně nejhorší, co mohou rodiče udělat, je dětem peníze půjčit a pak si je nenechat vrátit.
Před čím ale Veronika Kalátová coby lektorka finanční gramotnosti opravdu varuje, jsou půjčky. Pokud dítě po něčem touží, mělo by si alespoň část opravdu našetřit samo, a ne si půjčovat od rodičů, a to ani s úrokem. „Nezřízené nakupování už mnoha lidem způsobilo problémy. Nechceme děti učit žít na dluh, to je až krajní možnost,“ vysvětluje. „A úplně nejhorší, co mohou rodiče udělat, je dětem peníze půjčit a pak si je nenechat vrátit. Tím svým potomkům do budoucna ohromně škodí. Nesplácení závazků je totiž nejjistější cestou k exekuci,“ dodává.
Jak to děláme u nás doma? Anketa mezi rodiči
Radka, Praha, 2 dcery
Mám předškolačku a třeťačku, dostávaly zatím každá dvacet korun týdně na útratu, dvacet korun týdně si šetří a dvacet korun posílají na charitu (a my rodiče k tomu něco přihodíme). Funguje to bezvadně, pokaždé vášnivě řeší, jestli se pošle na Moravu po tornádu, na psí útulek nebo na jiný účel.
Zuzana, střední Čechy, 2 synové
Kapesné jsem zavedla u desetiletého syna, výši jsem stanovila na stovku týdně. Chtěl koupit nějakou postavu do Brawl stars, tak aby si uvědomil, že to nejsou žádné virtuální peníze. Zároveň s tím mu zařizuji platební kartu k jeho účtu (ale já mám pochopitelně transakční oprávnění a nastavím limity). Když na tu postavu neměl, tak jsem mu vysvětlila princip dluhu a kolik ho bude stát, když mu na to půjčím – nastavila jsem takový úrok, že se rozhodl raději si ušetřit. Nedostává peníze za domácí práce, já je přece taky nedostávám, ale když udělá něco sám od sebe, tak mu nějakou korunu přidám.
Ivana, Praha, syn a dcera
Dcera půjde od září do páté a syn do třetí třídy a oba dostávají stovku na týden. Kapesné dostávali od loňska do teď v hotovosti, aby se naučili zacházet s penězi a viděli, jak rychle dokáží ty korunky mizet. Teď mají nově své účty a kapesné posíláme. Mají aplikace v mobilu, kartu nebo můžou platit mobilem. Kapesné se v případě nějakého průšvihu odebírá. Také mají možnost získat extra peníze za extra práce jako třeba luxování auta, běžné domácí práce ale neplatíme. Peníze si v zásadě šetří a používají na větší investice, jen sem tam nakoupí nějaké sladkosti, slizy a jiné blbosti nebo něco ve školním automatu.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
