Zkušenost studentů: Dostat se na Oxford nebo Cambridge je otázka kuráže, ne peněz

0
(0)

"Samozřejmě mi pomohlo dobré rodinné zázemí a měl jsem i štěstí,“ říká František Ježek. FOTO: Německá škola v Praze, René Volfík

Je to daleko a jazykově i finančně náročnější. I přesto odcházejí mladí Češi stále častěji studovat do zahraničí. Hlavním motorem bývá perspektiva lepšího uplatnění, studium v cizím jazyce, důraz na samostatnost a kritické myšlení nebo zaměření na praxi. Na prestižních světových univerzitách by podle nich mohlo studovat daleko více Čechů. Jenže někomu brání rodiče a někoho to vůbec nenapadne. „Studiem v zahraničí končí mama-hotel, člověk se najednou musí spolehnout sám na sebe. To v životě posune nejvíc,“ říká doktorand prestižní Spolkové vysoké technické školy ETH v Curychu Radek Zenkl.

Studovat na Cambridge je jako vytáhnout si v kartách eso. Zuzaně Nevyjelové ze Zlína se to povedlo a dnes už tam druhým rokem studuje archeologii. Univerzitu si vyhlédla během návštěvy veletrhu vysokých škol a nejvíce se jí líbil důraz na praxi. V říjnu vyplnila na přihlášce známky z vysvědčení, napsala motivační dopis a vyjmenovala své dobrovolné mimoškolní aktivity. V prosinci ji pak čekal osobní pohovor, esej a test všeobecných studijních předpokladů.

„U některých mladých lidí, které znám, je zádrhel u rodičů,“ říká Zuzana Nevyjelová. FOTO: Zuzana Nevyjelová

„Jeden pohovor byl s profesorem z jiného oboru a jeden s profesorem z předmětu, na který jsem se hlásila. Když se třeba ptali na archeologii, na stole leželo několik předmětů a měla jsem si vybrat jeden a mluvit o něm. Tedy měla jsem říct, co bych o něm mohla všechno zjistit, kdybych měla ty znalosti. Vybrala jsem si nějaký hrnec a řekla, že kdybych měla ty znalosti, mohla bych se dozvědět, z jaké doby je, jak byl vyroben a k čemu se používal,“ popisuje průběh přijímacího řízení na univerzitu v Cambridge dvacetiletá Zuzana.

Vše probíhalo samozřejmě v angličtině. Cílem ale nebylo zjistit, jaké má faktografické znalosti, ale jak umí kriticky myslet, co už si o oboru zjistila a jak o něm samostatně přemýšlí. Studentka Zuzana je přesvědčená, že by přijímačky zvládlo mnoho jejích českých vrstevníků, ale problémem je, že to prostě ani nezkusí. „Mám pocit, že se tak nějak automaticky ve společnosti předpokládá, že půjdete studovat na českou univerzitu. U některých mladých lidí, které znám, je zádrhel u rodičů, že by je nepustili, protože očekávají, že děti budou jezdit na víkendy domů,“ říká mladá studentka archeologie, která by v budoucnu chtěla pracovat v Egyptologickém ústavu v Praze a z Anglie tam přivézt své kontakty a zkušenosti.

Přijímačky na Oxford jsou podobné jako na Cambridge – formulář, písemná esej, test s výběrem a-b-c-odpovědí. Pak následuje ústní pohovor. „Ten byl na právech postaven na tom, že jsem dostal krátké rozsudky a po půlhodinové přípravě jsem o nich měl mluvit. Nejde o znalosti z práva jako takového, spíš jde o porozumění a logické myšlení. Jsou to otázky typu, jaký měl soudce názor, když napsal to a to. Pak začali zkoušející měnit fakta případu: Co kdyby toto v tom případu bylo takhle, jak by se mohl změnit rozsudek?“ vzpomíná František Ježek, který druhým rokem studuje práva na univerzitě v britském Oxfordu.

Čtěte také  Školství Británie je posedlé žebříčky, a všechny to stresuje, říká student pedagogiky v Londýně

Podle statistiky se tam na tento obor dostane 13 procent uchazečů, na ekonomii je to například jen šest procent. „Není to moc velká věda, musíte mít cit pro detail a analytické myšlení. Nejdůležitější je ale mít v hlavě nastaveno, že to prostě chcete,“ říká devatenáctiletý František. Bezesporu mu pomohlo i to, že do školky a na první stupeň základní školy chodil v Rakousku, kde jeho otec tehdy pracoval. Už to ho nasměrovalo na mezinárodní cestu, takže jako gymnázium si vybral Německou školu v Praze, kde se podle německých standardů klade daleko větší důraz na schopnost prezentace, na pochopení kontextu nebo na argumentaci vlastních postojů než na memorování. „Sebevědomí a prezentaci v angličtině jsem si trénoval na studentských simulacích jednání Organizace spojených národů. Samozřejmě mi pomohlo dobré rodinné zázemí a měl jsem i štěstí,“ říká František Ježek, který maturoval už ve svých 17 letech, což je dáno jeho datem narození na konci srpna a tím, že na Německé škole v Praze studenti maturitu absolvují už po dvanácti letech školní docházky. 

 Špatná odpověď? Nevadí, zopakujeme si to

Reformátoři českého školství dlouhodobě kritizují, že je studium v Česku příliš teoretické a postavené většinou na faktických znalostech. Také kvůli tomu se právě Zuzana Nevyjelová rozhodla jít do zahraničí, protože na Cambridge jsou součástí studia nejen povinné praxe, ale praktické archeologické vykopávky se počítají i do závěrečné známky. „Chtěla jsem studovat archeologii, což samo o sobě později nenabízí tolik možností uplatnění. A tak jsem přemýšlela, jak se na pozdější pracovní život nejlépe připravit. A třeba právě praxe v oboru by pak mohla být velkou výhodou,“ říká Zuzana, která studium financuje stipendiem a prázdninovými brigádami v památníku Tomáše Bati a na Zlínském filmovém festivalu.

Forma a organizace studia byl důvod i pro Nelu Sedláčkovou z Poděbrad, aby po maturitě odešla na zkušenou do zahraničí. „V Česku se v technických oborech a fyzice musíte hned od začátku zaměřit na konkrétní obor. V prváku na fyzice se sice všichni učí to samé, aby měli ten samý základ, ale už musí být zapsáni v nějakém konkrétním oboru. To mi vůbec nedává smysl,“ vysvětluje studentka fyziky a popisuje, že ve Skotsku všichni začínají studovat fyziku ze široka, seznámí se se všemi oblastmi oboru a až pak si jednu z nich vyberou a zaměří se na ni.

Cílem je se v systému výuky pohybovat samostatně, neustále pracujete na nějaké eseji, kterou pak konzultujete s profesorem. Ale pokud to někomu nevyhovuje, pak asi není dobré třeba na Oxford vůbec chodit.

Za angličtinou a pětkrát nižším školným než v Anglii se před rokem vydala na skotskou univerzitu St. Andrews. Protože nedostala stipendium napoprvé, financovala si celý první ročník ze stavebního spoření a online doučováním fyziky. A podle ní se investice vyplatila, protože už první rok studia z ní udělal samostatnějšího člověka. A napodruhé dostala i stipendium. „Profesor se vás neustále na něco ptá. A pak také chce, abychom se ptali my jeho. To je mnohem těžší. Vymyslet dobrou otázku je daleko těžší než vymyslet dobrou odpověď. To vás naučí víc,“ říká Nela Sedláčková. Zároveň také popisuje, že se na skotské univerzitě nelpí na tom, aby studenti hned všechno řekli správně. Když student něco řekne špatně, tak se na něj profesoři nenaštvou, ale je to příležitost si to zopakovat a dovysvětlit to. Studenti si většinou samostatnost na zahraničních univerzitách pochvalují, nicméně to asi není pro každého, obzvlášť když na to není připraven. „Cílem je se v systému výuky pohybovat samostatně, neustále pracujete na nějaké eseji, kterou pak konzultujete s profesorem. Ale pokud to někomu nevyhovuje, pak asi není dobré třeba na Oxford vůbec chodit,“ upozorňuje František Ježek.

„Máme tu super profesory, kteří mají za sebou průlomové objevy v oboru,“ říká Radek Zenkl.  FOTO: Radek Zenkl

 Samozřejmě jde také o to, na koho mladý člověk během studia natrefí – a to platí jak doma, tak za hranicemi. „Máme tu super profesory, kteří mají za sebou průlomové objevy v oboru. Na takové škole máte přístup k těmto lidem, to je výhoda. Když má škola dobré mezinárodní hodnocení, tak to znamená, že je třeba během studia pak jednodušší získat grant pro vědeckou práci,“ říká doktorand Radek Zenkl ze Spolkové vysoké technické školy ETH v Curychu.

Studium v zahraničí je finančně náročnější než studium doma, nicméně i když některé prestižní univerzity nerady vidí, aby studenti během semestru pracovali, i tak se dá absolvovat zahraniční univerzita i bez stipendia. „Vyučoval jsem nižší ročníky, pomáhal v laboratoři a dnes už jsem jako doktorand zaměstnanec školy,“ zmiňuje Radek, který by se v budoucnu rád věnoval aplikované robotice v zemědělství.

 Konec mama-hotelu a úsměv na tváři

Naprosto logicky se všichni rychle zdokonalili v cizím jazyce a našli celou řadu nových kamarádů. Tu by ale asi měli, i kdyby nastoupili na univerzitu za humny. Jenže i organizace studentského bydlení je v zahraničí jiná, než je u nás zvykem.

„Bydlela jsem jeden týden na kolejích na pražském Strahově a tam to není postavené pro vzájemnou socializaci. Nejsou tam třeba žádné prostory, kde by se studenti mohli společně potkávat. A třeba na Karlově univerzitě bydlíte na kolejích většinou s lidmi jen ze svého oboru. Ale ve Skotsku je to promíchané a seznamujete se s kamarády i z jiných oborů,“ přibližuje bydlení a život na kolejích v Česku a v zahraničí Nela Sedláčková. A koneckonců člověka ovlivní i to, že se dívá kolem sebe. „Všichni kolem tu jsou velmi pozitivní, jdete po ulici a cizí lidé se na vás smějí. Já jsem také určitě daleko pozitivnější, než jsem bývala v Česku,“ popisuje vliv pobytu ve Skotsku Nela, která by později chtěla absolvovat doktorát a profesně se podílet na vývoji bezpečné a ekologické energetiky v rámci Evropské unie.

I podle doktoranda ze švýcarského Curychu Radka Zenkla je při pobytu v zahraničí vlastně důležitější vliv na člověka jako takového než razítko prestižní univerzity. „Studiem v zahraničí končí mama-hotel, člověk se najednou musí spolehnout sám na sebe. To člověka v životě posune nejvíc.“ 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Linkedinu

0 / 5. 0

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments


Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.



Zaregistrujte se