Vánoce co jsou časem pohádek. Televizní stanice se předhánějí v tom, kolik „tradičních českých“ pohádek během pár dnů zvládnou odehrát. Kdyby se ale na obrazovky dostaly skutečně tradiční pohádky, které si vyprávěli staří Slované, dnešní děti by rodiče asi raději poslali spát.

„Pohádky jsem milovala už jako malá holka a na střední škole jsem se o ně začala zajímat víc. Sledovala jsem, do jaké míry se v nich odrážejí přírodní podmínky nebo i kultura národa,“ říká Anežka Prokšová, umělecká kovářka, máma tří dětí a nadšená sběratelka pohádek, která žije s rodinou v Podkrkonoší. „Například japonské pohádky jsou velmi klidné a jemné, zatímco v těch norských se usekávají hlavy princeznám a krev teče proudem.“ Když se tehdejší středoškolačka Anežka chtěla víc zahloubat do českých, potažmo slovanských pohádek, zjistila překvapivou věc: to, co považujeme za „naše tradiční“, tedy Hloupého Honzu, Perníkovou chaloupku a další příběhy plné princezen a popletených, neškodných čertíků nebo hastrmanů, jsou vlastně jen slabé odvary z původně velmi temných vyprávění. 

Skřítci, rusalky a čarodějnice – v pohádkách se to hemžilo postavami

Vyprávění starých Slovanů se – stejně jako v mnoha jiných kulturách  – tradovala hlavně ústně, všelijak se během staletí měnila, takže se z nich do dnešních časů uchovaly jen některé motivy a postavy. Navíc nástup křesťanství a o pár století později přesun značné části obyvatel do měst způsobily, že mnohé prameny lidových vyprávění vyschly. „Z původních postav zůstala tak možná čarodějnice, jako například ruská Baba Jaga, která byla jednoznačně velmi mocná a zlá bytost,“ říká Anežka Prokšová.

Když takový hastrman tahal děvče do vody, vypadal napůl jako žába a nepočínal si nijak jemně. Stejně tak bludičky, víly a divoženky. Bludičky lákaly za světlem do hlubin lesa.

A jaké tedy postavy se vlastně vyskytovaly v původních slovanských pohádkách? Stejně jako bohové byly i tyto kouzelné bytosti často spojené s živly. „V představách tehdejších lidí se například vyskytovalo hned několik druhů rusalek. Říkalo se, že když hodně prší nebo jsou záplavy, tak si rusalky rozčesávají vlasy,“ vypráví Anežka Prokšová. Další ženské nadpřirozené postavy byly také polednice nebo sudičky. Stejně zajímaví byli i skřítci, kterých taktéž existovalo vícero druhů. Jedni byli takzvaní dobří, chránili domovy  a říkalo se jim Domovojové. Proti nim zase stáli Plivníci, kteří podstrkávali svá vejce slepicím. Z takového vejce se pak vylíhla černá slípka, v níž se skrýval Plivník, který škodil v domácnostech. Další zase byli permoníci, žili pod zemí a neměli rádi, když si horníci při práci pískali a zpívali, a tak je klidně zavalili. Když je horníci potkali, museli jim podlézt pod roztaženýma nohama a přitom volat: Zdař Bůh! Mezi další časté kouzelné postavy se řadí třeba hejkalové, různé druhy divých žen, bosorek, vodníků, nebo už zmíněná Baba Jaga.

Varovat děti před neposlušností a nebezpečím

Nejenže postavy bývaly kdysi strašidelnější, ale navíc se v pohádkách i děly dost hrozivé věci. „Když takový hastrman tahal děvče do vody, vypadal napůl jako žába a nepočínal si nijak jemně. Stejně tak bludičky, víly a divoženky. Bludičky lákaly za světlem do hlubin lesa. Víly byly často láskou zhrzelé dívky a mstily se, nebo byly dobré, zamilovaly se do člověka, ale měly své tajemství, které mělo tajemstvím zůstat. Muž ale často nevydržel a přeci jen nakoukl klíčovou dírkou, co dělá o půlnoci, nebo kam v noci chodí. Byla na ni tím uvalena kletba a ona odešla,“ popisuje Anežka Prokšová. Ani čerti nebyli zrovna jako čertík Bertík z dětského pořadu, spíš se podobaly krampusům, jaké znají v Německu a Rakousku.

Čtěte také Nejlepší advent je ten pročtený. Tipy na vánoční knížky pro děti

Cílem pohádek totiž kdysi dávno, jak vysvětluje Anežka Prokšová, nebylo dětem ukázat, že dobro vždy zvítězí a zlo je po zásluze potrestáno, ale přimět je ke správnému chování. Mámy sice nechodily do práce, ale musely se pořádně otáčet, a bylo třeba, aby děti znaly hranice a věděly, co se smí a nesmí. „V pohádkách jsou jasná varování. Nechoď k vodě, hastrman tě utopí. Necestuj v noci, utancuje tě divá žena. Nekřič a nezlob mámu, nebo si tě něco odnese a už nikdy se nevrátíš domů,“ popisuje Anežka Prokšová. Když se rodiny začaly přesouvat do měst, děti do škol a školek a rodiče do práce, už nebylo potřeba potomstvo tolik varovat před nebezpečím. Některé pohádky K.J. Erbena nebo bratří Grimmů, které nám ve své původní podobě přijdou pro děti až příliš drsné, jsou typickou ukázkou starých slovanských a germánských vyprávění. 

„Dnes už žijeme jinak, nepotřebujeme držet děti ´v lati´ pomocí strašení, kouzel a povídaček,“ říká Anežka Prokšová. „Otevřel se tady prostor pro ty laskavé evropské pohádky, kde všechno dobře dopadne. Na jednu stranu je to milé, na druhou stranu o ledacos přicházíme.“ Stejně tak to ale platí třeba i o USA nebo Grónsku. „Černošské americké pohádky čerpají z traumatu otroctví a ty grónské jsou natolik bizarní a hororové, že bych je už označila za nevhodné pro děti,“ dodává Anežka Prokšová. „Přesto mi ale přijde trochu škoda, že se z mocných a strašlivých bytostí v českých pohádkách stala nemehla a ťulpasové, k nimž je těžké pociťovat respekt.“

Čeští Němci kladli důraz na poslušnost vůči Bohu

Různé nadpřirozené postavy a krvavé zápletky se ale nevyskytovaly jen v pohádkách slovanských, ale například i v těch, které si po generace předávali sudetští Němci. Jejich studiu se věnovala novinářka Lucie Römer a dvacítku jich nyní vydala ve sbírce Pohádky českých Němců. “České a sudetoněmecké pohádky si jsou v mnoha ohledech podobné. Například se v nich vyskytují vodníci, v menší míře princezny, ale často hlavně obyčejní muži a ženy z lidu,” říká. 

Výrazným motivem pohádek vůbec je to, že se snažily lidi přimět pořádnosti, střídmosti, pracovitosti a poslušnosti Božích přikázání.

Němci žili především v oblasti pohraničních hor, takže jsou pro ně významnými postavami horští skřítci, kteří žili pod zemí, pomáhali lidem a snažili se je vychovávat. Typické jsou pro ně i postavy ohnivých mužíků v podobě plamenů nebo mužíků s hořícím trupem. Do nich byli zakleti ti, kteří nerespektovali hraniční kameny a svévolně si tak zvětšovali pozemky. Svého prokletí se zbavili, když pomohli pocestnému. “Výrazným motivem pohádek vůbec je to, že se snažily lidi přimět pořádnosti, střídmosti, pracovitosti a poslušnosti Božích přikázání,” vysvětluje novinářka Lucie Römer. V mnohých pohádkách jsou hlavními hrdinkami ženy, které jsou velmi emancipované a statečné. Zvládnou udolat vodníka i otravného souseda, který se je snaží přimět ke sňatku, a nečekají na to, až je někdo přijde zachránit. 

Lucie Römer knihu zamýšlela pro předškolní a prvostupňové děti, tomu také přizpůsobila výběr pohádek. “Když jsem se zaloubala do starších knih, našla jsem tam spoustu opravdu drsných a krvavých příběhů, které rozhodně nekončí dobře. Pokud bych připravovala knihu pro starší děti a dospělé, asi bych je zahrnula, takhle jsem byla hodně opatrná, protože si myslím, že některé pohádky by rodiče dětem číst ani nechtěli,” vysvětluje Lucie Römer. V knize se sice objevuje pohádka o ženě, která zradila obyvatele hradu, vydala je dobyvatelům a za trest byla utopena, ale bez děsivých detailů – jen pro představu v původní verzi byla žena mučena, na nohy jí přivázali kamenné koule a dusili ji pod vodou. 

Kniha sebraných pohádek vyšla pod patronátem Shromáždění německých spolků v České republice. Koupit se nedá, ale je možné ji získat zdarma a v roce 2022 bude následovat i audiokniha k veřejnému využití.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let