"Nejlepší odpověď škol na válku? Co je v těchto časech smysl vzdělávání?" FOTO: Kateřina Lánská
Po pandemii koronaviru přichází do našich životů další silný impuls. Válka. Silné impulsy zpravidla bolí. Přicházejí nečekaně, zbavují nás klidu, naplňují nás obavami a strachem. U toho však nesmí zůstat. Lidský duch je nasměrován k růstu, nikoli k zakrnění, k novým horizontům, nikoli k zajetým kolejím, k překonávání překážek a vítězstvím, nikoli k rezignacím a prohrám.
A právě toto poselství teď musí naše školy zvěstovat svým žákům – nejen slovy, ale prostřednictvím zážitků, kreativity, činností nebo spolupráce.
V naší škole na to jdeme především tak, že válce na Ukrajině věnujeme prostor. Je to téma, které si v sobě všichni neseme, zaměstnává naši mysl i srdce. Nemá smysl jít proti tomu. Naopak smysl dává učit se spolu právě na pozadí tohoto tématu. Škola musí odrážet život a být jeho součástí!
Jak konkrétně?
- Třeba společným setkáním s žáky (v našem případě v tělocvičně školy) – je cenné být v důležitých chvílích spolu, prožít a procítit lidskou soudržnost, zažít a vnímat, že jsme na jedné palubě. Takové chvíle si pamatujeme a jsou pro nás zdrojem síly.
- Třeba diskusí během třídnických hodin (v našem případě pravidelně začleněných do rozvrhu) – je potřeba vytvořit všem žákům prostor pro jejich otázky, emoce, obavy, myšlenky i nápady. Je třeba dětem naslouchat a brát vážně všechno, co nám sdělují, protože právě to je pro ně důležité. Víc než mluvit je zapotřebí být dětem nablízku (nejen fyzicky) a naslouchat jim (nejen ušima).
- Třeba celoškolním projektem (v našem případě Den pro Ukrajinu) – během kterého můžeme objevit, že společná práce a ochota vytvořit něco pro druhé mohou být tou nejlepší odpovědí na lecjakou životní svízel, a dokonce i na válku.
- Třeba společným hledáním konkrétní pomoci (v našem případě pro paní učitelku z Ukrajiny, která v naší škole vyučuje hru na klavír, nebo přípravou jarmarku na podporu Ukrajiny) – je důležité hledat svoji vlastní odpověď na zlo, které nás válcuje. Kdo tuto odpověď hledá, vždycky ji najde. A nakonec zjistí, že možná není tak bezmocný, jak by se zpočátku mohlo zdát. A to je důležité zjištění, které nás formuje a upevňuje naši občanskou angažovanost a solidaritu.
- Třeba tím, že ještě víc a naléhavěji budeme usilovat o hezké vztahy s lidmi kolem nás. Mír mezi národy začíná u dvou lidí, kteří se respektují a umí spolu vyjít. Války mezi národy se rodí tam, kde chybí lidskost a respekt. Na každém z nás záleží. Každý z nás může být strůjcem míru nebo války.
Není třeba vymýšlet nic složitého, i zcela jednoduchá aktivita má svůj smysl. Důležité je, abychom školu a vše, co se v ní děje, propojovali s děním ve světě, v těchto časech tedy bohužel i s válkou. Abychom učili a vzdělávali v souvislostech a v kontextu života. Abychom teď více než kdykoli předtím vytvářeli ve školách podmínky pro zakořenění tolerance, respektu a solidarity v srdcích žáků. Abychom povzbuzovali jejich ochotu spolupracovat a posilovali potřebu v každé situaci hájit svobodu člověka.
To je ta nejlepší odpověď škol na válku. To je v těchto časech smysl vzdělávání.
Každá válka po sobě zanechává svět horší, než byl předtím. Každá válka je selháním lidskosti. I v časech válečných však můžeme růst a zrát. Na každém z nás záleží.
Marie Gottfriedová je od roku 2005 ředitelkou základní školy v Trmicích u Ústí nad Labem. V roce 2015 dostala ocenění Roma Spirit za vzdělávání Romů a Cenu Alice Masarykové z úspěšnou realizaci inkluzivního vzdělávání. V červnu 2021 se stala vítězkou ocenění Ředitel roku.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
