Veronika Malá: Povinný druhý jazyk není problém. Je to spíš neschopnost ho učit


"Cizí jazyky v životě potřebujeme bez ohledu na to, jestli jsme studovali humanitní nebo přírodovědný obor." FOTO: Veronika Malá

Když se loni na jaře začalo mluvit o redukci školních osnov, protože dlouhodobá distanční výuka ukázala, že se toho děti učí zbytečně moc, obětním beránkem této diskuse se tehdy staly Newtonovy zákony. I když se týkala různých předmětů. Jedna skupina tvrdila, že je možné je z výuky vypustit, druhá, zastoupena zejména učiteli fyziky, naopak horovala pro to, aby teorie o vztahu mezi pohybem tělesa a silami, které na něj působí, v osnovách zůstala. Pro pochopení světa kolem nás jsou podle nich důležité a bez této znalosti by výuka předmětu nedávala smysl. 

Teď se ovšem do této diskuse dostal nový rozměr. Školští experti přišli s myšlenkou, že by se na základních školách nemusel učit druhý cizí jazyk a že by se zařadil mezi volitelné předměty. A zajímavé je, že se učitelé jazyků, na rozdíl od kolegů z fyziky, nijak nebouří. Jako kdyby výuka jazyků v naší zemi nebyla vůbec důležitá a vlastně nám spíš ve školách přidělávala práci a starosti, než aby prohlubovala naše znalosti. A to evidentně i u těch, kteří je sami učí.  

Cizí jazyky přitom v životě potřebujeme bez ohledu na to, jestli jsme studovali humanitní, nebo přírodovědný obor. A troufám si říct, že víc než Newtonovy zákony. Ano, vysokoškoláci mohou psát odborné články nebo jezdit na profesní konference, kde využijí často i více cizích jazyků. V dnešní době ale může mít zahraniční klientelu i instalatér žijící ve větším městě, řemeslník z pohraničí nebo kurýr doručující balíky. 

Fyzikáři za Newtonovy zákony bojovali, a to i přesto, že část lidí o nich pravděpodobně mimo školní lavice už nikdy neslyšela. Jazykáři do podobného boje nejdou. Není to naopak ukázka poraženectví a hledání problému na špatném místě?

Ve stručnosti by se dalo říct, že jazyky jsou to jediné, co ze školní docházky použije opravdu každý. Pokud nejsem technický typ, asi můžu spokojeně zapomenout některé složitější operace z matematiky, část fyziky, chemie a možná i biologie. Naopak ti, kteří nejsou na humanitní předměty, pravděpodobně v praxi nevyužijí větný rozbor, dějepis ani základy filozofie. Domluvit se v jiné než mateřské řeči se ale nakonec bude muset umět každý. Nikdo se nebude ptát, jestli se cizí jazyk učili pomalu, nebo rychle, bude prostě potřeba ho umět. 

Do budoucna navíc ani česká ekonomika nejspíš nebude stát tolik na průmyslu jako dnes. Jestli budeme něčím konkurenceschopní, jsou to naše myšlenky a nápady. Online ekonomika a rozvoj služeb nás vedou do situace, že člověk, který se nedomluví jinak než mateřštinou, nebude mít na trhu práce šanci.

Proč na to tedy chce rezignovat české školství? Chce nám tím naznačit, že výuka cizích jazyků není důležitá a ani skupina kantorů, kteří jazyky učí, si za nimi není schopná stát? Fyzikáři za Newtonovy zákony bojovali, a to i přesto, že část lidí o nich pravděpodobně mimo školní lavice už nikdy neslyšela. Jazykáři do podobného boje nejdou. Není to naopak ukázka poraženectví a hledání problému na špatném místě? 

Kdyby byla výuka víc zaměřená na praxi, komunikaci a konverzační dovednosti, možná by i slabší děti překvapily a šlo by jim to lépe. I za cenu toho, že by třeba gramaticky vždy nemluvily úplně správně. Hlavně, pokud se domluví.

Mezi argumenty pro vypuštění druhého cizího jazyka z povinných předmětů většinou zaznívá například to, že některé děti mají problém i se svým mateřským jazykem nebo s prvním cizím jazykem, a pak se po nich chce ještě jazyk druhý. Dejme si ale ruku na srdce a přiznejme si, jak se u nás cizí jazyky učí. Naprosto dominantní důraz většina učitelů klade na gramatiku, velké množství slovíček a vyplňování cvičení z pracovních sešitů. V takovém případě souhlasím s tím, že je to spíš trápení slabších žáků. Problém ale není na jejich straně. V daném systému a podle dlouhodobě nastavených pravidel nemají šanci uspět, učitelé si potom stěžují, že výuka druhého jazyka nemá smysl, a kruh se uzavírá. Chtělo by se tak trochu říct, že když jazyky špatně učíme, asi se nemůžeme divit, že je děti také moc neumí. 

Čtěte také Waldorf není škola pro ezo-víly, na studium v zahraničí mě vybavil skvěle, říká Češka studující v Anglii

Kdyby byla výuka víc zaměřená na praxi, komunikaci a konverzační dovednosti, možná by i slabší děti překvapily a šlo by jim to lépe. I za cenu toho, že by třeba gramaticky vždy nemluvily úplně správně. Hlavně, pokud se domluví. Nejdřív by se ale muselo jít tou složitější cestou a chtít po učitelích, aby změnili zaběhnuté pořádky a něco na svém snažení změnili. Možná by se potom ukázalo, že druhý jazyk zdaleka není takovým problémem, za jaký ho dnes považujeme. 

V dnešní době, kdy jsou kolem nás jazyky všude a opravdu si troufám říct, že se s potřebou je používat dřív nebo později setká úplně každý bez ohledu na stupeň dokončeného vzdělání, je debata o jejich utlumování ve školních osnovách jen důkazem a přiznáním toho, že české školství v této oblasti dlouhodobě neodvádí dobrou práci. 

Veronika Malá pracuje jako editorka ve zpravodajství České televize. Dříve působila v Českém rozhlase. Věnovala se politickému zpravodajství.

 
DOPORUČENÉ ČLÁNKY


Líbil se vám náš článek nebo k němu máte co říct? Ohodnoťte ho a okomentujte. Budeme rádi za vaše postřehy a zkušenosti. Můžete ho i sdílet na svém facebooku.

Přihašte se přes facebook, twitter nebo Zaregistrujte se
0 0 votes
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Ondřej Šteffl
Ondřej Šteffl
28. 3. 2022 18:45

„Domluvit se v jiné než mateřské řeči se ale nakonec bude muset umět každý. Nikdo se nebude ptát, jestli se cizí jazyk učili pomalu, nebo rychle, bude prostě potřeba ho umět. “
Ano, v angličtině nejspíš ještě dlouho ano. Ale druhý cizí jazyk už teď nahrazují technologie a do 10 let jej nahradí téměř úplně. Věnovat mu 210 hodin vzácného dětského času pokládám za trestuhodné plývání, je mnoho jiných pro život dětí v blíké budoucnosti důležitějších věcí.

„Irgendwann wird jedoch jeder in der Lage sein müssen, in einer anderen Sprache als seiner Muttersprache zu kommunizieren. Niemand wird fragen, ob sie eine Fremdsprache langsam oder schnell gelernt haben, sie müssen sie einfach nur kennen. “
Ja, sie werden wahrscheinlich noch lange Zeit in englischer Sprache erscheinen. Zweite Fremdsprachen werden jedoch bereits jetzt durch die Technologie ersetzt und werden sie innerhalb von 10 Jahren fast vollständig ersetzen. Ich halte es für eine verwerfliche Verschwendung von 210 Stunden kostbarer Kinderzeit, um sich damit zu befassen; es gibt viele andere Dinge, die für das Leben der Kinder in naher Zukunft wichtiger sind.

„A terme, cependant, tout le monde devra être capable de communiquer dans une autre langue que sa langue maternelle. Personne ne demandera s’ils ont appris une langue étrangère lentement ou rapidement, ils auront simplement besoin de la connaître. “
Oui, ils le seront probablement encore longtemps en anglais. Mais les secondes langues étrangères sont déjà remplacées par la technologie et le seront presque totalement d’ici dix ans. Je considère que c’est un gaspillage répréhensible de 210 heures d’un temps précieux pour l’enfance que de s’y consacrer ; il y a beaucoup d’autres choses plus importantes pour la vie des enfants dans un avenir proche.

「しかし、いずれは誰もが母国語以外の言語でコミュニケーションできるようにならなければならない。外国語をゆっくり覚えたか、早く覚えたかは誰も問わない、ただ知っていればいい。“
そうですね、おそらくこの先もずっと英語のままでしょう。しかし、第二外国語はすでにテクノロジーに取って代わられつつあり、10年以内にほぼ完全に取って代わられるでしょう。私は、貴重な子ども時代の210時間をこれに費やすのは非難されるべき浪費であり、近い将来、子どもたちの生活にとってもっと重要なことがたくさんあると考えます。

Kateřina Svobodová
Kateřina Svobodová
30. 3. 2022 14:53

Dobrý den,
učím angličtinu už 20 let a jako mnoho kolegů/kolegyň z praxe souhlasím s tím, že pro děti s různými poruchami učení je povinný 2. cizí jazyk zbytečný stres a trápení, často plýtvání energií a časem všech zúčastněných. Učím angličtinu na ZŠ, kde se angličtina/němčina vyučuje od 1. třídy. Po celou dobu v rámci doučování pracuji i s dětmi, kterým dělají jazyky problémy, stejně jako mému synovi, kterému byla na konci 1. třídy diagnostikována středně těžká dyslexie a dysgrafie a porucha pozornosti. Tato osobní zkušenost je nepřenosná a velmi cenná. Nemá ale smysl trápit děti, aby dosáhly často aspoň podprůměrných výsledků. Je mnohem smysluplnější rozvíjet dovednosti, ve kterých mohou vyniknout a přispět společnosti. A své zájmy mohou zúročit právě ve volitelných předmětech. Každé dítě si zaslouží zažít úspěch. A jsou-li talentovaní na jazyky nebo je prostě baví, mohou si je zvolit jako volitelný. Obávám se, že trvání na povinné výuce 2 cizích jazyků na ZŠ má často řešit nenaplněné ambice rodičů – oni nemohli, tak děti musí.



Pro komentování se přihlaste



Vyberte si,
jaké téma Vás nejvíce zajímá
a dejte se do čtení.

Články pak můžete dále filtrovat. Například dle
věku dítěte a jejich hodnocení.

Staňte se členem naší komunity.

Nechte si posílat ty nejzajímavější články ze světa vzdělávání
a odebírejte náš Facebook.

Buďte naší součástí.