Venkovní vyučování na ZŠ Církvice FOTO: Jiří Coubal
Základní škola v Církvici přesunuje část výuky na čerstvý vzduch. Spokojeni jsou všichni, dokonce i když jim model kostry rozfouká vítr nebo když začne pršet.
„Running,” zvolá na zahradě vesnické školy v Církvici paní učitelka a deset dětí se radostně rozběhne vstříc hodině angličtiny. Je slunečné, ale velmi chladné pondělní ráno. Dětem zima nevadí, po rozklusu už vesele poskakují a prožívají další anglická slova skrze své tělo. Pak už má paní učitelka nachystané kartičky s jídlem, děti je svižně opakují a u každého se rychle rozřazují do skupin podle toho, jestli mají jídlo rádi, nebo ne. Jakmile projdou všechny kartičky, paní učitelka tleskne a znovu zvolá pokyn k „running”.
Děti běží k zadní části zahrady, kde už je připravená další pohybová hra, která má otestovat, jak si zapamatovaly jednotlivé potraviny. „Zjistila jsem, že se venku děti učí slova mnohem rychleji než ve třídě. A začínám si uvědomovat, že by šlo opravdu více věcí učit venku. Všechno zatím nejde, třeba psaní. Ale až budeme mít venkovní učebnu, i to by šlo,” říká učitelka Základní školy Církvice Šárka Viktorová.
Nakonec děti křídou kreslí na dlažbu své oblíbené jídlo, které pak předvádí v angličtině svým kamarádům. Téměř nikdo se nesplete. „Venku se mi učí mnohem líp. Líbí se mi, že zůstáváme na přestávku na hřišti. I když prší, nevadí mi to, mám ráda čerstvý vzduch,” říká po hodině jedna z prvňaček a houpe se přitom na provazovém zábradlí dřevěného domečku, který na dvoře stojí.
Učit venku jde i bez zázemí
V Církvici se rozhodli pro venkovní výuku před více než rokem, když začali pracovat na své vizi a plánu, aby věděli, kam chtějí školu posouvat. A to přesto, že nemají žádnou venkovní učebnu. „Toužili jsme po venkovní učebně, kde bychom měli zázemí pro různé aktivity. Chtěli jsme proto peníze na vybudování takového prostoru, ale v Eduzměně, kterou jsme o peníze žádali, to postavili jinak. Řekli nám, že pokud chceme učit venku, podpoří naše vzdělávání. A my jsme se rozhodli do toho jít. Zpětně vidím, že to bylo dobře, protože jsme začali přemýšlet jinak. Uvědomili jsme si, že nemusíme být závislí hned na nějaké budově, ale můžeme jít ven kdykoli,” říká ředitelka školy Ludmila Hrušková.
Ještě než se první učitelé zapsali do kurzu, jednu nadšenou „venkovní” průkopnici škola měla. Šárka Viktorová, mimochodem bývalá žačka, chodila s dětmi ven v rámci svých hodin přírodovědy a vlastivědy, a tak mohla předávat první zkušenosti. Další učitelé se k ní začali pomalu přidávat během kurzu a postupně zjistili, že i bez většího zázemí to jde. A možnou nevýhodu otočili ve svůj prospěch, učitelé zkrátka pracují s tím, co mají, což zjevně rozvíjí nejen kreativitu jejich, ale i dětí.
Čtěte také Dostat dětem do hlavy zlomky nebo vyjmenovaná slova? Jak je to naučit na hřišti nebo v parku
Příkladem může být jiná hodina, tentokrát čeština s druháky. Přestože opakování slovních druhů nemusí patřit mezi úplně atraktivní školní téma, učitelka ho dokáže venku proměnit v koncert. Děti mohou být aktivní a samy si nacházet v prostoru svá podstatná jména. Paní učitelka jim totiž rozdává zdánlivě banální pomůcku, z kartonu vystřižené okno do světa, ve kterém děti najednou vidí ty „své” předměty: „Hele, paní učitelko, strom.” A keř, list, tráva, hlína… nebere to konce. Paní učitelka přidává hru na procvičování rodů podstatných jmen. Děti sbírají, co se dá, a nadšeně přidávají do kategorií TEN, TA, TO. „A co je tohle? Dyť je to kámen,” diví se nad hromádkou kamínků chlapec a upozorňuje, že by to mělo být ve skupině pro mužský rod. „To je kamení, koukej. TO kamení. Chápeš? TO kvítí,” vysvětluje mu spolužačka.
Kde máme kostru? Odfoukl ji vítr
Hodina uběhne snad ještě rychleji než angličtina. Viditelně nabitá energií je po hodině i paní učitelka. „Užívala jsem si to. Naštěstí bylo krásné počasí,” říká Jitka Kvízová a vzpomíná, jak se s dětmi jednou rozhodly sestavit na plachtu kostru člověka z klacíků, ale zvedl se vítr a vše jim rozfoukal.
Venkovní výuka zkrátka přináší nové výzvy. Horší počasí, kterému se musí třída přizpůsobit a improvizovat, nebo hmyz, na který si některé děti zvykají. „Na začátku jsem měla strach, že se děti vůbec nebudou soustředit, ale moc se to neděje. Ano, stalo se nám, že jsme zkoumali brouky, ale tím jsme strávili třeba tři minuty a pak jsme pokračovali dál,” říká Šárka Viktorová.
Budu upřímná, někdy se přemluvit a jít ven, pro mě nebylo úplně jednoduché. Ve třídě je všechno jednodušší, takhle nesu šest tašek ven. Když už jsem ale venku, tak bych tu zůstala celý den.
Ředitelka Ludmila Hrušková přiznává, že měla na začátku příliš velká očekávání. „Mysleli jsme si, že si děti pěkně sednou do kroužku a uděláme spoustu práce. Jenže na začátku to tak nebylo, rozptylovali je ptáci a jiné zvuky. Ale rychle si zvykly a už je nevyruší projíždějící auto ani pták,” říká Ludmila Hrušková, která na školní zahradě začíná matematiku a s sebou nese pár tašek s pomůckami. Děti si sedají na podložky a dostávají úkol rozdělit se do skupin a využít při tom násobilku.
V Církvici se učí matematika populární metodou Milana Hejného, děti si často přicházejí na řešení samy nebo s pomocí spolužáků. Dnes je čeká poprvé násobení dvojciferných čísel. Třeťáci suverénně počítají a sami přijdou i na novou úlohu. Skupiny si pak vzájemně připravují příklady. Ta klučičí je hodně akční, vymýšlí co nejtěžší příklady a pak si zapisuje výsledek pro kontrolu. Zatímco ve třídě by asi nemohli kluci volně pobíhat k ostatním skupinám, tady je to dovolené.
Na konci hodiny se všichni posadí do kroužku a jako v ostatní třídách projdou ještě závěrečnou reflexí. Děti si tak mají možnost uvědomit, čemu se naučily, co se jim podařilo nebo jak se cítí. Je to také čas, kdy mohou přijít s nápadem, jak hodinu příště vylepšit, co by si přály. „Myslel jsem si, že násobení dvojciferných čísel bude těžké, ale bylo to lehké, moc mě to bavilo a chci zkoušet těžší příklady,“ říká jeden z třeťáků. A jeho kamarádi se pak přidávají: „Bylo skvělý být venku a na vzduchu. Chtěli bychom se víc učit venku.”
Sluníčko má pozitivní dopad i na učitelku, které také zčervenaly tváře a raduje se, protože nečekala, že dětem půjde násobení tak dobře. „Budu upřímná, někdy se přemluvit a jít ven, pro mě nebylo úplně jednoduché. Ve třídě je všechno jednodušší, takhle nesu šest tašek ven. Když už jsem ale venku, tak bych tu zůstala celý den. A hodně mě táhnou ostatní kolegyně, když vidím, jak chodí ven, tak mě to motivuje a vyrazím i já,” říká Ludmila Hrušková.
Učení je hodně o zážitku
Poslední hodinu venku mají páťáci, pro které už Šárka Viktorová připravila „bojovku” z přírodovědy. „Měla jsem štěstí, že jsem měla na přírodovědné obory skvělého učitele, který nás bral ven a se kterým jsme se brouzdali potokem a lovili živočichy. Proto když jsem nastoupila sem, tak jsem věděla, že chci učit venku. S proměnou českého školství si uvědomuji, že to opravdu není o tom nalít dětem do hlavy co nejvíc informací, ale že je učení více o zážitku, a to se jim venku zkrátka povede líp,” vysvětluje Šárka Viktorová a děti zatím pobíhají po zahradě a plní úkoly. Její žáci s ní zažívají výpravy i mimo školní zahradu, a tak na ně někdy čeká více diskomfortu než v lavici s učebnicí v ruce. „Třeba zmoknou, když zachraňují rozdělanou práci. Nebo se musejí rozhodnout, co udělají, když jim je horko nebo zima. Pro některé děti jsou i toto výzvy,” vyjmenovávají Šárka Viktorová a Ludmila Hrušková zdánlivě banální příhody.
Z výzkumů, které se provádějí od 70. let jasně vyplývá, že čerstvý vzduch a pohyb prospívá nejen dětskému tělu a duši, ale také mozku. Děti se venku lépe učí a díky přímému prožitku pak dokáží lépe znalosti použít. Zvyšuje se motivovanost dětí, jejich spokojenost a také vztahy. „Pro mě to je jiná forma práce, která děti vrací zpět k přírodě. Zjišťujeme, že některé děti jsou celé dny na tabletech. A když se zeptáme, co dělaly o víkendu, tak byly většinou na počítači nebo hrály hry na playstationu,” říká ředitelka Ludmila Hrušková a vysvětluje, že i když by se na vesnické škole mohlo zdát, že pohyb venku není něco, co dětem chybí, někdy je realita jiná. „Pobyt venku učí děti pozorovat. A paměť funguje jinak. Učí se prožitkem. A mně také dělá sluníčko dobře. Lektorky z kurzu nás učily, že můžeme jít vždy ven, i když je ošklivo. Ale zatím jsem ve stádiu, že jdu ven, jen když je hezky. A časem si myslím, že budu chodit ven za každého počasí. Ale na to už musíme připravit také víc rodiče, aby měly děti oblečení.”
Mami, kup mi pláštěnku
S podporou společnosti Eduzměna prošly Šárka Viktorová a Ludmila Hrušková v uplynulých dvou letech programem Ředitel naživo. To jim otevřelo zcela nové obzory. „Chceme něco jiného. Aby se děti samy uměly rozhodovat, přemýšlet, spolupracovat, aby měly volnost a byly zároveň připravené si v práci rozdělit povinnosti mezi sebe,” říká Šárka Viktorová.
Přínosný pro ně byl i roční vzdělávací kurz venkovní výuky, učitelé mohli sdílet své zkušenosti s kolegy z dalších škol a vzájemně se inspirovat a motivovat.
Jedno z důležitých témat kurzu pak byla komunikace s rodiči a jak jim venkovní výuku vhodně prezentovat. „Zatím nemáme žádné zpětné vazby od rodičů. Informovali jsme je na společné třídní schůzce. Teď nás čekají tripartitní schůzky a předpokládám, že se možná budeme bavit i o venkovní výuce,” říká Ludmila Hrušková. „Rodiče se nemusí bát, když jdeme s dětmi ven. Vědí, že se snažíme používat i jiné metody, a tak počítají s tím, že se může stát, že výuka se nebude odehrávat jen klasicky v lavicích. Doufám, že v nejbližší době také zjistíme, co by rodiče od nás potřebovali, čeká nás mapování potřeb rodičů,” říká Ludmila Hrušková. Ta doufá, že se jí do budoucna podaří propojit s rodiči tak, aby se více zapojovali i do školních akcí. S tím jí má pomoci i Unie rodičů.
Učitelský tým v Církvici chce v nejbližších měsících vytvořit pro učení venku širší koncept. S obcí pak škola řeší projekt na venkovní učebnu, aby mohly děti i pohodlně psát, pokud mají například hodinu češtiny. Škola je sice na začátku, ale už teď se jí daří nadchnout pro venkovní výuku další kolegy. „Nejdůležitější mi přišlo dát dohromady tým lidí, kteří o to mají zájem, posdílet si to, co už jsme vyzkoušeli a co funguje. A klidně si také popsat obavy. A jako materiál pro začátek stačí přírodniny a karton,” vyjmenovává Šárka Viktorová. A i podle ředitelky školy se změna už teď vyplatila: „Děti nezlobí proto, že jsou zlé, ale protože se neděje v jejich procesu učení to, co se má dít. A venkovní výuka je cesta, jak mít ‚hodnější‘ děti,” uzavírá Ludmila Hrušková.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
