A co že by dětem zamotalo hlavu? Že to někdo má jinak než „my“ (vy) doma? FOTO: Květa Benediktová
Tvůrci seriálu Prasátko Peppa se po skoro dvaceti letech natáčení odvážili dát do svého pořadu stejnopohlavní pár. Bum, prásk. To se dějou věci. Před pár dny schválili obyvatelé na Kubě v referendu něco jako „manželství pro všechny“. Na Kubě. A ve stejnou dobu to mimochodem jako v první postkomunistické zemi střední Evropy potvrdil také Ústavní soud ve Slovinsku. Není to boží? Jako žena, která má doma ženu (a s ní dvě děti), se poslední dobou nestíhám divit.
Tři události naprosto odlišného kalibru, a hádejte, co víc hýbe českými vodami? Jistě. Nejvíc se řeší jeden díl v seriálu pro malé děti, ve kterém se objevují dvě maminky. Nejhezčí na tom je, že to je v Peppině krásně přirozeně začleněné do příběhu. Žádné ze zvířátek s tím nemá problém a i paní učitelka zareaguje skvěle. Maminky se o své dítě – malého medvídka – příkladně starají. To je taky boží, nebo ne? Nakonec vůbec není fascinující samotný díl, ale reakce na něj. Ve 21. století.
V diskuzi pod videem najdete barvité komentáře typu:
„Nejsem připravený O TOM se svými dětmi takhle brzo mluvit!“
„Děti TOMU nerozumí! Proč jim motat hlavu?“
„Proč nám TO všude cpou?“
Naštěstí je tam i spousta pozitivních komentářů. Takže nakonec zadoufám, že jsme snad opravdu ve 21. století. A že MY do tohohle světa patříme, včetně těch kreslených příběhů.
A co že by dětem zamotalo hlavu? Že to někdo má jinak než „my“ (vy) doma? A jak je to teda správně?
A co moje děti? Taky žijí se dvěma maminkami. Nemotá jim hlavu to, že to snad všichni mají jinak než ony? Světe div se, nemotá… Berou to tak, že každá rodina je jiná, rodiče jsou jiní, počet dětí je jiný…
A víte, co je na tom skvělé? Že dětem je to úplně jedno. Neřeší, jestli je to správně, nebo špatně. Berou to tak, jak to je. Dvě mámy, dva tátové? „Aha, tak jo!“
A konec příběhu. Když se chtějí doptat, zeptají se. A je na nás rodičích, abychom jim ukazovali svět v celé jeho kráse a barevnosti.
Jo, a jestli si myslíte, že naše domácí „videotéka” přetéká různými speciálními „homo“ pohádkami a filmy, jste na omylu. Společně si rády pustíme Ledové království a jsme dojaté odvahou Anny. Také si rády pobrečíme (už bez dětí) u Nothing Hillu, protože Julia a Hugh jsou tam prostě boží, že jo. Že jo?!
Děti svojí orientaci opravdu „nemůžou chytit” na internetu (ani z Peppiny). Protože kdyby svojí orientaci měly mít z televize a internetu, byl by celý svět z 99,9 procent hetero. Pokud bychom k tomu takhle přistupovali, museli bychom se bát, že nám doma místo dětí budou pobíhat třeba malí zombíci. Vedle zombíků je sledování Peppiny přece procházka růžovým sadem!
A jestli si myslíte, že když o NÁS, stejnopohlavních párech, nebudete doma mluvit, tak se o nás vaše děti nedozví, nebo dokonce vymizíme, musím vás zklamat. Věřte, že pokud se o tom děti nebudou moci bavit s vámi doma, budou po tom, jak to je, pátrat jinde.
Jsem si vědoma toho, že vlnu zarážejících komentářů nespustila jen samotná jedna epizoda. V souvislosti s tímto tématem se totiž nabízí řada dalších otázek, z nichž speciálně některé jsou pro nás zásadní:
Co stejnopohlavní páry a výchova? Máme na to právo? Smíme to vlastně dělat?
Spousta lidí si myslí, že ne. Ale víte co? My máme úplně stejné starosti jako vy. Chceme, aby z našich dětí vyrostli zdraví dospěláci se svým názorem. Ráno s nimi vstáváme, děláme svačiny, léčíme jejich rýmičky a trénujeme psaní. Jsme zvědaví, s kým půjdou na rande a s kým se budou kamarádit. Máte to taky tak?
Jen v jedné věci jsme možná trošku jiní. Snažíme se být hodně otevření všem možnostem. Aby naše děti věděly, že jsou u nás v bezpečí a můžeme spolu probrat cokoliv.
Takže… Dobrý den, jsme tu mezi vámi už dlouho a dlouho budeme. A jeden díl v pohádce v tom nehraje žádnou roli. I když jsme moc rády, že jsme se tam vůbec v nějaké formě „vyskytly“.
P.S.: Pokud jsou vaše děti o něco starší a objevily kreslený Jurský park, hlídejte si předposlední díl v poslední řadě. Dvě kámošky si tam moc hezky vyznávají lásku a – pozor! – líbají se. A jejich kamarádi z toho mají velkou radost, protože si to ty holky konečně řekly. A holky můžou být tím, kým doopravdy jsou. Protože to je i v reálném světě to jediné, po čem toužíme všichni. Abychom prostě mohli být sami sebou bez neustálého vysvětlování.
Květa Benediktová je matka dvou holčiček, fyzioterapeutka, mentorka v poradně S barvou ven, organizátorka projektu Za lepší nádech a žena, kterou nebaví svět plný škatulek.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
