Je školka státem dotované hlídání, aby rodiče mohli do práce, nebo odborná výchovně vzdělávací instituce? „Děti přijdou jako batolátka a během pár let se otevřou a jsou hrdé na to, co už dovedou,” říká Sandra Navrátilová, zástupkyně ředitelky Mateřské školy Křižíkova v Ostravě a učitelka s třináctiletou praxí.

Proč by děti měly do školky vůbec chodit?

Předškolní vzdělávání je hodně významné pro celkový rozvoj dětské osobnosti. Během let, které v něm dítě stráví, se rozvíjí jeho citová, rozumová i tělesná stránka. Děti mají ve školce šanci se socializovat a vytvářet si vazby k druhým lidem, protože kdyby byly pouze doma, tak by neměly tolik kontaktů jak s dětmi, tak s dospělými. 

Navíc se ještě před vstupem do školy vyrovnají různé nerovnoměrnosti jak vývojové, tak ty, které vycházejí z odlišného rodinného zázemí dětí. Děti se ve školce setkají s různými pomůckami a aktivitami, například hudebními, jazykovými nebo tělovýchovnými, které jim pomohou se mimo jiné i dobře připravit na vstup do školy. Zkrátka je toho hodně, o co by dítě přišlo, kdyby do předškolního zařízení nechodilo.

Učitelky ve školce často slouží jako první filtr v záchytu různých poruch učení a chování. Jak jste na to vybaveny a jak se vám daří komunikovat s rodiči, když máte pocit, že by někde mohl být problém?

V rámci studia na pedagogických školách se budoucí učitelé připravují na práci s dítětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Když ale pracujete v dětském kolektivu, začnete si všímat různých specifik, zvláštností, nerovnoměrností – jednoduše toho, že by něco nemuselo být úplně OK. Povšimnete si, že dítě má třeba nějaké potíže v komunikaci, nerado se zapojuje, nevyhledává kontakt s ostatními, nemá zájem o činnosti. Potom se tedy citlivě doptáváme rodiče, jestli se takto dítě projevuje odmalička, zda se stejně chová i v jiném prostředí, jestli se u něj jedná o setrvalý povahový rys a podobně. Dítě může být prostě jen introvertně laděné, ostýchá se, a to nemusí vůbec souviset s jakoukoliv vadou. Jsme opravdu, jak jste říkala, takový první filtr. 

Pro svobodnou hru jsou největší překážkou nedostatek inspirace a absence hranic, říká přírodní pedagožka Johana Passerin Čtěte více

Věřím tomu, že když se dobře nastaví spolupráce s rodiči, tak se dá zvládnout opravdu ledacos. Bez ní je ale všechno mnohem složitější. Nejvíc mě osobně mrzí, když s rodičem něco sdílíme, a on to prostě nechce slyšet, odmítá zajít s dítětem za odborníkem. Samozřejmě, že rodič má poslední slovo, ale nám je líto, že se k dítěti nedostane včas pomoc. Mohlo by mít třeba nárok na asistenta nebo by se třeba dal snížit počet dětí ve třídě – ale s rodiči někdy těžko pohneme.

S jakými poruchami se setkáváte nejčastěji?

Nejčastěji se setkáváme s tím, že děti mají potíže s udržením pozornosti nebo s výslovností, celkově s komunikací, také s adaptací na prostředí mateřinky, na režim v ní. A také se setkáváme s dětmi s poruchami autistického spektra. Pravidelně provádíme pedagogickou diagnostiku, máme k tomu i speciální diagnostické listy. Třikrát až čtyřikrát ročně sledujeme vývoj dítěte v různých oblastech, máme na to nastavené body a škály. Sledujeme, jak dítě prospívá, a můžeme tak odhalit i poměrně jemné nerovnoměrnosti v jeho vývoji. Vidíme třeba, že se nějaké dítko hůř soustředí, často mu věci padají, utíká od práce. Nemůžeme stanovovat diagnózu, ale můžeme rodičům naznačit, že by se mohlo jednat o problém, a doporučit jim návštěvu odborníka. Já jen upozorním, že se dítě nechce moc zapojovat do konkrétních aktivit, a pátrám po tom, proč to tak je. Všechno se konzultuje s odborníky a především s rodiči.

Předškolní věk je i nazýván „věkem hry“. Při té hře stíháme hodně věcí – vidíme, jak se dítě zapojuje v kolektivu; poznáme, jak a o čem přemýšlí. Skrze hru dítě poznává svět, rozvíjí svůj intelekt, emoce, komunikaci s vrstevníky i dospělými osobami. Ale opravdu to není tak, že bychom si hráli celý den.

To vypadá jako spousta práce, přitom zvenku se zdá, že hlavní náplní vaší pracovní doby je hraní s dětmi…

No to opravdu není! Tedy takto, my si samozřejmě hlavně hrajeme, protože ve školce je hra základní činnost, a vše, tedy i učení, diagnostika a další, by mělo probíhat formou hry. Předškolní věk je i nazýván „věkem hry“. Při té hře stíháme hodně věcí – vidíme, jak se dítě zapojuje v kolektivu; poznáme, jak a o čem přemýšlí. Skrze hru dítě poznává svět, rozvíjí svůj intelekt, emoce, komunikaci s vrstevníky i dospělými osobami. Ale opravdu to není tak, že bychom si hráli celý den.

Máte také různé vzdělávací plány a další dokumenty, jimiž se musíte řídit?

Je to velmi podobné jako u základních škol. Máme Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, na jehož základě si každá školka tvoří svůj vlastní školní vzdělávací program. Z něj pak učitelky v jednotlivých třídách vytvářejí třídní vzdělávací program pro tu konkrétní skupinu dětí v daném školním roce. Ten obsahuje konkrétní cíle a vychází z něj další integrované bloky a projekty. 

Lesní školky v Berlíně se jmenují Robin Hood nebo Lesní běžec. Po indiánských stezkách tam děti vodí muži Čtěte více

Co by se vlastně dítě mělo během docházky do školky naučit?

Děti by měly dosáhnout toho, co je v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání nazváno jako klíčové kompetence, které jsou dosažitelné v předškolním vzdělávání. Jsou to očekávané výstupy, což jsou takové cíle, předpoklady, ke kterým dítě postupně dospívá, aby mohlo vstoupit do role školáka – tedy, aby před vstupem do školy byly děti samostatné, jisté, vyzrálé emočně, sociálně, fyzicky. 

Co má umět předškolák? 

znát barvy a geometrické tvary
mít představu o počtu (jak vypadá pět teček, čtyři čtverce)
mít představu o množství (vědět, čeho je méně, více)
orientovat se v časových pojmech (včera, dnes, zítra)
orientovat se v prostorových pojmech (před, za uprostřed, nahoře, dole i jiných)
určit první a poslední hlásku ve slově
roztleskat slovo na slabiky

Ministerstvo školství má na webu takové desatero, které je tedy poměrně maximalistické a ne každý dosáhne všech požadavků, protože každé dítě má vlohy a předpoklady k něčemu jinému a je to tak v pořádku. Nikde ale není konkrétně rozepsáno, co by takový předškolák měl konkrétně vědět. Nikde není napsáno, že by měl poznat třeba šest jarních květin. Hodně ale záleží na dané skupině a formě vzdělávání, kterou učitelky používají. Pokud má dítě možnost si všechno osahat, vyzkoušet, prozkoumat, zkrátka všemi smysly zažít, pak je klidně možné, že bude znát třeba Sluneční soustavu nebo dvacet druhů ptáků. V předškolním období ale nejde o množství informací a poznatků, podstatné je vytvoření pozitivního vztahu k poznávacím činnostem.

Hodně se mluví také o nácviku správného držení tužky a uvolňování ruky, tedy o grafomotorice.

Ta je hodně důležitá a zejména ve státních školkách se na ni také klade velký důraz. Věnujeme se jí postupně a pravidelně už od začátku. Neznamená to ale, že děti pořád sedí u pracovních listů. Děláme prvky do písku, do mouky, malujeme štětcem a vodou na betonovou plochu na zahradě, to mají děti velmi rády. Rytmizujeme, znázorňujeme pohybem říkadla a u toho uvolňujeme celou ruku, nebo jen prstíky, pokaždé něco jiného. Máme snahu prožívat grafomotorická cvičení celým tělem. Děti baví, když roztáhnu roli balicího papíru přes celou třídu a na něm voskovkami motají klubíčka kočičce, velké oblouky, možností je hodně. Ve třídě máme bílou magnetickou tabuli a mazací fixy a děti za mnou chodí, abych jim nakreslila nějaké tvary a ony je mohly po mně opakovat. Takže grafomotorika ani náhodou neznamená jenom pracovní listy. Ty mohou klidně přijít na řadu až před nástupem do školy, aby se děti naučily vytrvalejší, soustavnější práci, dřív se dá obejít i bez nich. Ideální mi přijde, když celý týden tančíme, rytmizujeme, potom malujeme na velký arch papíru, pak na tabuli – a potom nakonec, jako takové shrnutí, si prvek vyzkoušíme na nějakém pracovním listu. 

Říkala jste, že grafomotorika a uvolňování ruky jsou důležité. V čem?

Pokud dítě nemá vytvořeny předpoklady pro správný úchop, tedy ruku dostatečně uvolněnou, může mít potíže hned na začátku školní docházky. Všichni víme, jak to na běžných školách vypadá – hned druhý týden dostanou písanky, tužky a jedou. Neuvolněná ruka je brzy v křeči, tlačí, stopa tužky je kostrbatá. Psaní pak bolí, dítěti se nedaří a neúspěch přináší stres a ztrátu motivace. Když vám něco nejde, nechcete to dělat.

Co všechno musí umět učitelka z mateřské školy?

Tato otázka hodně souvisí i s prestiží našeho povolání. V očích veřejnosti jsme často nějaké hlídačky, hodné tety, co si celý den hrají a dostávají za to zaplaceno. Učitelé – sice většina z nás jsou ženy, ale v sousední školce působí i jeden muž a je moc fajn – toho musejí umět opravdu hodně. Samozřejmě musejí mít specializované vzdělání. Stačí i středoškolské, ale nároky na učitele se neustále zvyšují – přibývá dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, dětí mladších tří let, dětí s odlišným mateřským jazykem, takže už delší dobu začíná být zapotřebí vzdělání vysokoškolské. 

Co konkrétně tedy musí předškolní pedagog zvládat?

Musíte mít znalosti z oborových didaktik; vědět, jak se realizuje výtvarná a hudební výchova, jazykové činnosti; musíte zvládat základy logopedie i psychologie. Musíte umět vnímat vztahy mezi dětmi, pracovat na vstřícném klimatu třídy, zasáhnout, pokud nějakému dítěti hrozí vyloučení z kolektivu, musíte zvládat základy pedagogické diagnostiky, umět vyhodnotit pedagogický proces a vývojové pokroky dětí. Taky musíte mít manažerské dovednosti, protože vedení třídy znamená hodně plánování, organizování a vyhodnocování. No a v neposlední řadě musíte mít i všeobecný přehled a schopnost jednání s rodiči. 

Dětské hraní dnes ovlivňují velké firmy. Rodiče by se měli vzepřít a jít s dětmi do přírody, říká německý pedagog Čtěte více

V poslední době se mluví o tom, že by se měl změnit Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání tak, aby si ve školce skutečně děti hlavně hrály, aby se neučily písmenka a nevyplňovaly pracovní listy. Co vy na to?

Podle mě se všechno dá naučit formou hry, ale abychom si opravdu mohli hlavně hrát, museli bychom především změnit pojetí první třídy. V podstatě z měsíce na měsíc jsou náhle nároky mnohem vyšší a my na ně musíme děti připravit, aby byl přechod z mateřinky do školy co nejplynulejší, snažíme se předejít počátečnímu školnímu neúspěchu, protože když už by se dítko muselo vrátit ze školy zpět do školky, je to pro jejich sebedůvěru opravdu traumatizující zkušenost. To, že se jedná opravdu o radikální změnu, které se mnozí obávají, protože některé děti nejsou v šesti letech dostatečně zralé, souvisí i s narůstajícím počtem dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a s odklady školní docházky.

Ve školce převažuje osobnostně-sociální pojetí, individualizovaný přístup, snaha vypozorovat a naplňovat dětské potřeby, a potom střih a za dva měsíce je to celé úplně jinak. Setkala jsem se i s tím, že si paní učitelky ze školy postěžovaly, že „dnešní děti nic neumí“, protože jsme je to ve školce nenaučili. Otázkou ale je, co všechno je máme naučit? Zaměřit se na výkony, výsledky, vědomosti, nebo na proces vzdělávání s přihlížením k rozdílným schopnostem dětí? Podle mého názoru je dynamika doby čím dál rychlejší a náročnější a měli bychom se zamyslet nad tím, jak ve spolupráci se školou vytvořit podmínky pro úspěšný výkon všech dětí a následně žáků a jak pozitivně rozvíjet jejich motivaci k výkonům a sebedůvěru.

Sandra Navrátilová vystudovala předškolní pedagogiku na vysoké škole. Třináct let pracuje jako učitelka v mateřské škole a je i zástupkyní ředitelky v MŠ Křižíkova v Ostravě. Momentálně se v této školce zaměřuje na zkvalitňování vzdělávacího procesu v oblasti environmentální výchovy, zejména pak na využívání outdoorového vzdělávání například pro předmatematické činnosti.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let