"Byla bych hrozně ráda, kdyby Hanka nedělala rychlé závěry, protože je jasné, že na první dobrou nemůže vědět to, co učitelé, kteří cenou prošli." FOTO: Kateřina Lánská
Se začátkem nového roku startuje také nový ročník ceny pro inspirativní pedagogy – Global Teacher Prize Czech Republic. Je tu s námi už šest let. Důvodů, proč jsme se tehdy rozhodli do projektu pustit, bylo více. Samozřejmě vnímáme, že je důležité učitele podpořit, ocenit a motivovat do další jejich práce. Ale hlavně jsme chtěli změnit stereotypní nahlížení na učitele jako na někoho nedotknutelného, kdo stojí před katedrou, káže a po dětech vyžaduje, aby přijímaly jeho pravdu, v žádném případě nepokládaly zvídavé otázky, nepátraly po smyslu a poslušně dělaly to, co se od nich očekává.
Vždyť přece víme, že to jde i jinak! A také víme, že mezi českými učiteli je ohromné množství takových, kteří umějí být pro děti partnery v jejich cestě za vzděláváním, učí je vzájemné spolupráci, ukazují jim svět v souvislostech, pomáhají jim objevit jejich silné stránky a nalézt své místo ve světě.
A dobré příklady táhnou, to je jasné!
Takže „jen stačí“ takové učitele najít a poprosit je, aby vylezli ze své ulity, podělili se s ostatními o své učitelské know-how a byli pro nás všechny inspirací.
Často přemýšlím – co bych dělala já sama, kdybych byla učitelka a přišla mi nominace? Šla bych do toho a přihlásila bych se? Co by učitelka Hanka udělala?
Jako první by ji asi napadlo – učitelská cena? Jde to vůbec dohromady?
Lze nějak poměřovat učitelskou práci? A pokud ano, jak se to vůbec dělá? Kdo drží pomyslné stopky a sleduje časomíru, kdo a na základě čeho rozhoduje o tom, že jedna hodina je přínosnější než jiná? A proč bych se vlastně měla chtít s někým poměřovat, co je to za nesmysl? Co by mi to mohlo přinést?
Úplně Hance rozumím, vlastně by mi přišlo zvláštní, kdyby si podobné otázky nekladla. A má pravdu! Učení není soutěž, není to běh na 100 metrů, kde se dá přesně určit nejrychlejší čas v cíli. Takže o co tady jde?
Byla bych hrozně ráda, kdyby Hanka nedělala rychlé závěry, protože je jasné, že na první dobrou nemůže vědět to, co učitelé, kteří cenou prošli. A totiž, že už podání přihlášky je skvělou příležitostí, jak reflektovat svoji práci a uklidit si na svém pedagogickém stole. Že je skvělé být v komunitě inspirativních lidí, kteří se vzájemně obohacují, podporují a společně sdílejí.
Chtěla bych, aby pochopila, že nám nejde o to se poměřovat, ale těšit se z dobré práce PANÍ učitelek a PÁNŮ učitelů. A ukázat ostatním, že to jde i jinak, že škola opravdu může být místem, které každé dítě posouvá a kde je možné nalézt podporu a zázemí.
Kdybych byla učitelka a byla jsem nominována do GTP CZ, doufám, že bych tu rukavici zvedla s nadějí, že to všechno nemusí být utopie, a do ceny se přihlásila.
Těšíme se na tvoji přihlášku, Hanko!
Hana Matoušů vystudovala slovanská studia na Univerzitě Karlově v Praze. Pracovala jako učitelka albánštiny, později v tiskových a marketingových odděleních různých firem a neziskových společností. Posledních 6 let je manažerkou ceny Global Teacher Prize Czech Republic.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
