Když bylo Anetě pět let, uměla už psát tiskacím písmem, sčítala i odčítala do desítky a chápala zlomky. Díky své skvělé paměti měla také pokročilé znalosti všeho, co jí do té doby zaujalo. Vše nasvědčovalo tomu, že první třídu zvládne bez problémů. Jenže se narodila na začátku října. Podle zákona tak měla nastoupit do první třídy až těsně před svým sedmým rokem.

„Nám bylo jasné, že by se další rok ve školce jen nudila, tak jsme začali zvažovat předčasný nástup,“ říká její maminka. Je paradoxem českého školství, že dítě, které se narodí 31. srpna do školy nastoupit musí, a pokud nechce, musí si vyžádat odklad na doporučení pedagogicko-psychologické poradny (PPP). Naproti tomu dítě, které se narodí o den později, do školy nesmí, jedině by opět mělo doporučení od psychologů z PPP. 

Dítě nadprůměrné ve všech směrech

„Může to znít nelogicky, ale legislativně to tak opravdu je a musíme se tím řídit. Dítě, které se narodí před 1. září, musí projít komplexním vyšetřením a ve všech oblastech se jevit jako nadprůměrné. Nejde přitom jen o intelektovou stránku, ale také o tu pracovní, sociální a psychickou,“ říká Galina Jarolímková, ředitelka Pedagogické poradny pro Prahu 1, 2 a 4. 

Vyšetření je stejné, jaké podstupují děti, které žádají o odklad, výsledky však musí být mnohem působivější. Svůj názor pak pracovnice této poradny ještě konzultují s učitelkami ze školky, kam dítě chodí. „Právě ty s dítětem tráví většinu jeho aktivního času a vidí je při řízených činnostech. Rodiče si často myslí, že je jejich dítě nadprůměrně šikovné, ale mnohdy je to i tím, že nemají srovnání s jinými vrstevníky,“ říká Jarolímková. 

Odklad nevyřeší vše. Pokud se s dítětem nepracuje, neposune se, říká ředitelka poradny Čtěte více

Podle Českého statistického úřadu nastoupilo loni do školy v pěti letech zhruba 560 dětí. Což je přibližně stejně jako o rok dříve. Rekordmanem byl v tomto ohledu v posledních deseti letech školní rok 2010/2011, kdy statistiky mluví o 1139 pětiletých, a v opačném směru byl výjimečný školní rok 2016/2017, kdy jich bylo jen 444. V dalším roce však opět jejich počet vzrostl (na 660) a další dva roky překonává hranici pěti set dětí. 

„Pokud mám mluvit za naši poradnu, zájem rodičů o předčasný nástup je v posledních třech letech enormní. Důvodem někdy bývá, že se rodina stěhuje do zahraničí, kde je nástup už v pěti letech. Někdy také ale rodiče říkají, že chtějí, aby dítě nastoupilo dřív, než se například kvůli covidu školy opět zavřou. Chtějí, aby v případě jakékoliv podobné události už bylo dítě ve školním procesu,“ popisuje zkušenosti ředitelka poradny s tím, že za poslední tři roky povolili jen asi osm předčasných nástupů. Obvykle žádají rodiče dětí, které se narodily v září, ale zrovna letos žádali i o nástup holčičky, která se narodila až v únoru. „V tomto případě ještě zatím neproběhlo vyšetření. Vzhledem k platné legislativě lze však předčasný nástup doporučit jen dětem narozeným do 31. 12. toho roku, kdy jim bude šest let. Také záleží na škole, kam dítě bude docházet, zda mají vůbec místo v první třídě,“ popisuje Galina Jarolímková.

A paní učitelku nenapadlo nic lepšího, než že musela zaběhnout o kolečko navíc. Naopak rozumově byla i přes svůj věk napřed, tak se jí učitelka vůbec nevěnovala s tím, že je chytrá a vystačí si sama.

Nástup řešila sama u vlastního dítěte, které se narodilo 21. srpna a nebezpečně se tak blížilo k hranici, která rozhoduje o nutnosti odkladu či předčasného přijetí. „I když byla nadprůměrně bystrá a ve školce se už enormně nudila, stejně jsme si nebyli jistí, zda jí nedat odklad. Nakonec jsme se rozhodli ji v čerstvých šesti do školy dát, protože jsem byla s mladší dcerou na mateřské a mohla jsem ji tak spíše podpořit. Což také bylo třeba, protože dcera byla extrémně unavená, mnohem více než její spolužáci, kteří byli často o rok, i o rok a půl starší. Ale díky tomu, že mohla jít po obědě domů a každý den si na chvilku lehla a odpočinula si, to zvládla,“ popisuje ředitelka poradny svou zkušenost. I tu rodičům předává, aby si byli vědomi toho, že by se neměli rozhodovat jen podle rozumové vyspělosti dítěte.

Rozhodnutí je na rodičích

Maminka Anety, dívky z úvodu článku, kladné posouzení z poradny měla. Přesto stále váhala. „Konečné rozhodnutí je vždy na nás, na rodičích. Hodně jsme to zvažovali, přemýšleli jsme i o přípravné třídě, ale ty byly plné. Nakonec jsme se pro první třídu rozhodli. Těm, kteří stejnou situaci řeší nyní, bych zpětně poradila, aby nepodcenili výběr školy. Pro nás bylo setkání s českým školstvím jako náraz na beton,“ popisuje.

Zápis do školy od A do Z. Přinášíme odpovědi na nejčastější otázky Čtěte více

Například při hodinách tělocviku byla Aneta výkonově nejmladší, takže například při běhání byla poslední. „A paní učitelku nenapadlo nic lepšího, než že musela zaběhnout o kolečko navíc. Naopak rozumově byla i přes svůj věk napřed, tak se jí učitelka vůbec nevěnovala s tím, že je chytrá a vystačí si sama,“ vypráví s tím, že problémy byly velké, ale nesouvisely s věkem její dcery. Spíše s tím, že chyběl individuální přístup k dětem. Aneta proto hned na začátku roku změnila základní školu a pak do druhé třídy šla opět jinam, když nová škola zrušila její montessori třídu, která jí vyhovovala. V sedmé třídě si zkusila přijímačky na víceleté rakouské gymnázium. „Přípravu jsme neřešili, jednotné testy si zkusila jednou nebo dvakrát, ani je ale celé nedodělala, že ji to nebavilo. Po prvním kole se podívala na příklady, které jí nešly, a v druhém se dostala,“ popisuje její maminka.

Především ve velkých městech však nejde ani tak o výběr školy, jako o to, najít školu, která má volné místo. Což je například v Praze v drtivé většině škol takřka zázrak. Jako první totiž základní školy přijímají děti šestileté a starší. Řada škol musí losovat i ze svých spádových dětí.

I když to bylo mnohdy složité, svého rozhodnutí dát dceru o rok dříve nelituje. „Anetě je dnes čtrnáct let. Doufám, že dnes je vše už jednodušší, ale my tu cestičku museli těžce prošlapávat,“ vypráví. O způsobech učení, přístupu k žákům a legislativě související se školstvím se za léta, kdy narážela na nepochopení, naučila tolik, že změnila svou profesní dráhu a sama se stala učitelkou. „Původně jsem školila dospělé, ale po mateřské jsem si doplnila vzdělání a začala učit děti,“ říká. Situaci tak může hodnotit jak z pohledu rodiče, tak i učitele. A při pohledu zpět říká, že za dobu dceřiny docházky nenarazila na problém, který by jí způsoboval její věk. Spíše na to, že učitelé nebyli zvyklí pracovat s nadanými dětmi. Právě intelektově nadané děti však mezi předčasné prvňáčky obvykle patří. „Rozhodnutí bylo těžké, ale udělala bych to znovu. Pokud bychom ji dali do školy o rok později, vyčnívala by ještě více,“ popisuje.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let