Silvie Šeborová je mámou tří dětí a brněnskou autorkou, která si za jednu ze svých knížek, Jak namalovat vejce, zasloužila i nominaci na cenu Magnesia Litera. Před dvěma roky pak vydala Nedělní párty s Picassem s podtitulem Jak nadchnout děti pro umění. Knížku, která si už podle názvu klade nemalé cíle. A navíc troufale tvrdí, že děti mohou odcházet z galerie stejně nadšené jako z kina!

Vstoupit do prvních stránek Nedělní párty s Picassem je jako vstoupit do úžasného příběhu. Ten se začal odehrávat během jednoho zdánlivě banálního odpoledne stráveného v jisté galerii, kam se všichni chodili dívat na jedno konkrétní, kritikou odsuzované dílo. 

Právě o jeho kritice diskutovala i sama autorka knížky se svými přáteli. Ale také vedle ní stála devítiletá holčička, která řekla jen: „Jé, to je krása!“ A donutila celou přítomnou společnost opustit původní pohled na věc a dívat se na konkrétní dílo úplně jinak. A bylo to. Dětský pohled přišel jako osvěžující vítr a přinesl něco, co by dospělí jen tak nevykoukali. 

Vidět umění očima dětí se nikdy neomrzí

„Netvrdím, že děti dokážou umění vnímat lépe než zkušení kurátoři nebo historičky umění,“ říká Silvie Šeborová hned v úvodu, který víc než cokoliv připomíná čtivý román, a ještě pokračuje: „Myslím si však, že pohled každého diváka, kterého dílo zaujme a snaží se jej citlivě vnímat, se počítá. A pokud se jedná o dítě, je takový pohled o to cennější. Díky malé dívce jsem z galerie odcházela s mnohem lepším pocitem…“ A hned je vidět jeden z velkých bonusů snahy o to, ukazovat dětem svět umění už od malička. Obohatí to vás samotné. 

Hledejte v galerii svůj vlastní příběh. Kritička umění radí, jak dětem otevřít svět výtvarných děl Čtěte více

Jak to s tím chozením za uměním udělat správně, aby to obohacovalo také vaše děti? Chodit do galerií i uměleckých muzeí se totiž s nimi často bojíme. Vzít je do divadla nebo na koncert je jednodušší v tom, že dostanou „předpřipravený“ zážitek zpracovaný s ohledem na konkrétní věkovou skupinu, tedy s předvídatelnou porcí i druhem emocí i vlivem na jejich osobnost. 

Ale obrazy? Sochy? Co to v nich vyvolá? Co když se budou ptát, a vy nebudete znát odpovědi? Nebudou se nudit? Nebudou zlobit? Nerozbijí něco? A co když se rozpláčou? 

Kdo se bojí, nesmí do galerie

V součtu je to hlavně rodičovský strach spolu s rozpaky, co drží děti od míst plných umění daleko tak dlouho, až už ani nikoho nenapadne, že děti a umění k sobě patří. Ale patří. A klidně už od kočárku, doporučuje Silvia Šeborová. Právě proto, aby pro ně takové prostředí bylo známé a také bezpečné. 

Na nudu v galeriích i muzeích nabízí spoustu triků (vzít s sebou dítěti kamarády je z nich ten nejjednodušší) a na rodičovský strach z nevědomostí nebo malé podnětnosti prostředí stejně tak. 

Posiluje odvahu být sám sebou, říká učitelka o předmětu, který se učí jen na waldorfské škole Čtěte více

Ukáže vám, jak vůbec vybírat výstavy a prostory, do nichž s dětmi nahlédnete. Jak pak dávat obrazům a jiným uměleckým objektům příběhy, jak se na ně dívat, co na nich vnímat, jak o nich s dětmi mluvit, aniž by nutně musely vědět cokoliv o teorii umění nejen ony, ale také vy. Protože umění není o znalosti teorie. Je o vnímání, cítění, perspektivách. O hravosti, kterou můžete v případě návštěv galerií využít přímo na místě i u řady doporučovaných her pak doma (nebo ve školách). 

Umění jako podnět

Nasávat umění má samozřejmě pro samotné děti řadu bonusů. Jakých? Silvie Šeborová říká: „Odpověď je jednoduchá: protože umění může nenásilně, a přitom zásadně pomoci při rozvoji dětských kompetencí. Díky tomu, že děti hledají cesty, jak umění vnímat, v sobě rozvíjejí nejen různé typy gramotnosti, ale také svoji fantazii a kritické myšlení.“ 

Nemluvě o tom, že jim v naší roztěkané době dává možnost zastavit se, vnímat, cílit na detail i kontext. Bavit se! A samozřejmě, právě umění, příběhy umělců i jejich děl dětem pomáhají s postupujícím věkem si lépe uvědomovat společenské kontexty, historické příčiny a následky a také kulturní odlišnosti ve světě kolem. 

Miniatura s velkým dosahem

Krásné na Nedělní párty s Picassem jako na knížce pak je, že si vůbec na nic nehraje. Nemá důvod, ví, co chce předat, a daří se jí to. Mluví srozumitelně, volí až románovou formu sdělení. Pocit, že se hlavními hrdiny můžete spolu se svými dětmi stát i vy, je na tom k nezaplacení! 

Má malý formát, takže klidně ji berte jako knížku „do kapsy“. Přečtete ji rychle. Ale pravděpodobně budete mít chuť se k ní vracet – nejen pro obsah, ale i pro grafické zpracování, které v souladu s tématem překypuje hravostí, kreativitou a spoustou ilustrací zábavných pro děti všech věkových skupin. 

(A ano, skvěle se tahle knížka hodí i jako dárek pro teens, protože kategorie 13+ si díky ní se světem umění poradí dost možná už úplně bez rodičovské pomoci!)

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let