Průměrný teenager proto není sám schopen plánovat delší časové úseky. FOTO: Unsplash
Žádné zvonění na první hodinu, vstávání podle budíku nebo psaní úkolů. Celkem 61 dní bez sezení v lavicích čeká letos na školáky během prázdnin, kdy nabírají síly. Mladší zpravidla jezdí na tábory či k prarodičům, starší teenagery v prvních ročnících na středních školách už podobné trávení volna ale moc neláká.
Na brigády nemohou dřív, než jim bude aspoň patnáct, a rodiče, kteří chodí do práce, zase nemají možnost zůstat s dětmi dva měsíce doma, přestože by třeba chtěli. Prázdniny a organizování volného času dětí je tak výzva pro rodiny napříč republikou.
Podle průzkumu agentury Ipsos, který si zadala finanční společnost Provident, stráví 85 procent českých dětí aspoň nějakou část prázdnin u prarodičů, polovina se může těšit na příměstský tábor a polovina na pobytový. Naprostá většina rodin platí dětem aktivity z vlastní kapsy, čtvrtině pomůže rodina a 17 procent rodičů získá příspěvek od zaměstnavatele, pojišťovny nebo neziskové společnosti či nadace, které pomáhají hlavně dětem samoživitelů.
Nebudou tréninky, babičky nezvládnou všechno
„Osmiletý syn pojede na skautský tábor, který je na tři týdny, což je nejen skvěle strávený čas, ale i velká pomoc vzhledem k hlídání. Pak jede k babičce do vsi, kde jsem vyrůstala. Tam bude aspoň týden a pak ještě další k manželovým rodičům. Deset dní pak chceme jet na rodinnou dovolenou a těch pár, co mu zbyde doma bez plánu, vyřešíme operativně. Zase nechceme, aby se přes prázdniny strhal a pořád se za něčím honil,” popisuje Helena Písaříková, která se po svatbě přestěhovala do Prahy a pracuje jako recepční. Díky směnnému provozu si může práci naplánovat tak, aby se s manželem o děti bez větších problémů postarali. „Jen přemýšlíme o tom, jak to nakonec bude se starším třináctiletým synem. Chodí s Kubou do stejného oddílu, takže na tábor pojedou spolu. Ještě ale uvidíme, jak to bude s prarodiči. Nemá ve vsi tolik kamarádů a taky nechceme všechno nechat na nich. Kluci přece jen seberou dost energie a naši už nejsou nejmladší,” dodává osmatřicetiletá matka dvou kluků.
O prázdninách nečekají žádné aktivity ani čtrnáctiletého Marka. Nebudou tréninky, nejede ani na žádný tábor. Týden na příměstském stráví jen jeho mladší sestra. „Ta je nadšená za cokoli, kde tráví čas s kamarádkami. Ale Marek nedělá nic, když nemusí. To pak většinou hraje na xboxu. O prázdninách se nebude muset učit ani trénovat, takže nechceme, aby jen chodil z postele hned ke konzoli,” vysvětluje řidič z povolání Jan Kučerovský. „Navíc jeden příměstský tábor úplně stačí. Se současným zdražováním a složenkami jsme rádi, že jsme našetřili na týden u moře pro celou rodinu,” líčí rodinnou situaci.
Marek tak nemá prázdniny předem připravené a kromě dovolené pojede pouze ke kamarádovi na chatu, kde by mohl být až dva týdny. Jak bude trávit další prázdninové dny si tak uspořádá především sám. Pár dní bude s kamarády z fotbalového týmu chodit na hřiště a trénovat si podle svého nebo se chystá se staršími spoluhráči vyrazit na kolech na singltrek pod Smrkem v Jizerských horách. „Nebojím se, že by u her strávil celé dny, to si ho zase ohlídám, aby kdyžtak dělal i něco kolem domu a na zahradě,” dodává Kučerovský.
Právě finanční náročnost příměstských táborů bývá pro rodiny často velkou překážkou. Současně ale také nemá každý možnost poslat dítě k příbuzným či kamarádům na chatu a každý týden či více strávených mimo pokojíček se počítá. Když už se peníze navíc najdou, naráží rodiče na další zádrhel – plné turnusy. Většinu obsazených míst má například Jazyková škola Spěváček, která pořádá příměstské tábory pro tři věkové kategorie – od 7 do 11 let, od 12 do 14 a pak pro děti starší 15 let. Podle věku a lokace zbývají ještě místa, ale některé týdny jsou už dlouho vyprodané.
Naplánovat si volno sám? Maximálně týden v kuse
Rodiče by tak měli podle klinického a forenzního psychologa Radka Ptáčka, který se mimo jiné zabývá psychologií dítěte, plánovat volný čas dětí dopředu a mít prázdniny zorganizované. Prázdniny se musí řešit před prázdninami, nikoli během nich. „Je to především chyba rodičů, když to zanedbají. Jestliže nemají plány na prázdniny a neví, co bude vlastně dítě během nich dělat, rozhodně to není chyba teenagerů, že si něco nevymysleli, ale rodičů,” vysvětluje Ptáček s tím, že náctileté děti často bere společnost jako „malé dospělé”, kteří by měli být schopni si to zorganizovat sami. Realita je ale jiná.
Rodič například může teenagerovi říct, že to je jeho týden, ale chce vědět, co během něj bude dělat. Jeden den bude s kamarádem, další klidně může odpočívat doma, na tom není nic špatného.
„Jsou to opravdu jen velmi malí dospělí. Během dospívání navíc dochází k oslabení exekutivních funkcí, které odpovídají například za plánování, regulaci a obecně kontrolu v tom nejširším smyslu slova. Průměrný teenager proto není sám schopen plánovat delší časové úseky. Stále s tím potřebuje pomoci, a když ho v tom necháme plácat, zavře se do pokoje k mobilu, televizi nebo počítači a čas profláká. Ale není to nutně proto, že by chtěl. On by třeba chtěl být aktivní, ale nejde mu to a neví, jak na to,” líčí psycholog s tím, že pokud to rodiče nestihli, vždycky se to dá doplánovat a nikdy není pozdě snažit se situaci vyřešit.
Rodiče se podle něj mají zaměřit na plánování času i starších dětí, nejen jejich mladších sourozenců. Ideálně by si společně měli sednout, vzít kalendář a veškerý volný čas projít. Jednou se pojede na tábor, pak na chalupu, a kde jsou volné dny či týdny, vymyslí se společně program. I o prázdninách by tak měli podle Ptáčka mít děti připravené plány na volné bloky, které by ale pro teenagera neměly být delší než týden. „To je taková uchopitelná jednotka, kde může něco vymyslet dítě samo. Rodič například může teenagerovi říct, že to je jeho týden, ale chce vědět, co během něj bude dělat. Jeden den bude s kamarádem, další klidně může odpočívat doma, na tom není nic špatného. Jen je třeba to vědět a zařídit se podle toho. A to jak ze strany rodičů, tak dětí,“ míní psycholog.
Každý odpočívá jinak
Koneckonců prázdniny jsou pro školáky především o odpočinku a stejně jako svaly se i mozek po aktivitě posiluje především během relaxace. Místo toho, aby děti často s nechutí vstávaly na budíka, utíkaly do školy a z ní pak na kroužky nebo domů dělat úkoly, můžou si během dvou měsíců větší část svého času strukturovat podle toho, jak samy chtějí. A věnovat se třeba tomu, na co během školního roku nemají tolik prostoru.
„Tak by to mělo být a je to z hlediska dětské psychohygieny potřebné. Samozřejmě se může stát, že se začnou ve volném čase trochu nudit, ale rozhodně to nemusíme brát hned negativně. I nuda může být prostorem pro kreativitu a prázdniny z hlediska rodičů způsobem, jak dát dětem větší volnost a možnosti o sobě rozhodovat. I menší děti se zvládnou zabavit a vymyslet si vlastní program. Je jen na rodičích, aby jim zvládli dát dostatečnou důvěru v to, jak se rozhodnou se svým volným časem nakládat,” nastiňuje Barbora Pšenicová, ředitelka neziskové organizace zaměřující se psychické zdraví dětí Nevypusť duši.
Jediný správný návod na to, jak by děti měly trávit prázdniny, neexistuje. Každý teenager má vlastní představy o tom, co znamená odpočívat a užívat si volna. A někdy je to i čtení si v pokojíčku, sledování filmu nebo hraní her na počítači. „Zátěž, se kterou se mladí přes školní rok potýkají, není malá a každý moment volna a odpočinku je vítaný. Vždyť to je přirozené, i mnozí dospělí by ocenili více dovolené, než kolik jim jejich úvazky umožňují,” vysvětluje Pšenicová a dodává, že škola ani práce nejsou to jediné, okolo čeho by se naše životy měly točit. „Je třeba mít možnost na chvíli vypnout a dva měsíce jsou skvělá příležitost pro dobití baterek,” míní ředitelka Nevypusť duši.
O letních prázdninách se děje to pravé dětství
Ostatně diskuze o tom, jak dlouhé by měly být letní prázdniny, se pravidelně jednou za čas ve veřejném prostoru objeví. Před pěti lety je chtěl zkrátit tehdejší zastupitel Středočeského kraje Zdeněk Seidl s tím, že by měly trvat jen šest týdnů, protože se dříve chodilo na žně a v dnešní době to není potřeba. Znovu se otevřela v době covidu. Školy byly dlouhou dobu zavřené a děti přišly nejen o spoustu hodin výuky, ale i obyčejného potkávání se s kamarády na chodbách. Možností, jak ztracený čas nahradit, bylo zkrácení dvouměsíčního volna, což nakonec tehdejší političtí představitelé odmítli. Stejně dlouhé by je do budoucna nechal i psycholog Radek Ptáček.
„K odpočinku je takhle dlouhý čas nutný a navíc bychom tím dětem vzali kus dětství. Největší dětství se odehrává hlavně během prázdnin, na to vzpomínáme. Ostatní prázdniny by naopak mohly být prodloužené, protože i kdybychom z toho obrovského výukového objemu ubrali týden či dva, tak se toho tolik nestane. Děti budou odpočatější a budou se do školy více těšit,” míní Ptáček.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
