„Školkáčci“ se sešli s žáky z místního učiliště, kteří se na několik měsíců stali jejich mistry v rámci projektu Řemesla do zahrady. FOTO: Lucie Römer
„Klackové z učňáku” a „mrňata ze školky”. Jako by si tyto dva světy ani nemohly být vzdálenější… Na Kutnohorsku se ovšem v letošním školním roce rozhodli, že zkusí vytvářet různá nečekaná propojení mezi všemi stupni škol a napříč regionem. Vznikla nová přátelství a také několik dřevěných truhliček na poklady.
Divokou zahradou lesní školky v Kutné Hoře se ozývají rány kladivem a zvuky pilek. Hemží se tu asi dvacet dětí a u společného stolu právě vznikají truhličky na nejrůznější poklady. Některé děti ale mají metr a jiné dva. „Školkáčci“ se tu totiž sešli s žáky z místního učiliště, kteří se na několik měsíců stali jejich mistry v rámci projektu Řemesla do zahrady. K setkáním někdy přizvou i rodiče a společně se tak snaží bořit nejrůznější předsudky.
Projekt probíhá s podporou Nadačního fondu Eduzměna, který na Kutnohorsku v pětiletém pilotním projektu hledá cesty k rozvoji škol. A právě sdílení napříč stupni vzdělávacích institucí se ukazuje jako něco, co se podařilo opravdu posílit a čeho si školy hodně cení. Na jaře učni s dětmi ze školky nejprve tvořili dřevěné lisy na květiny. Budoucí truhláři byli přizváni i na oslavu narozenin školky, kam přišel například profesionální řezbář. S dětmi tvořil dřevěná zvířátka a nabídl i učňům možnost si vyzkoušet něco nového a jiného.
Vrcholem celého projektu je pak zmiňovaná výroba truhliček. Školka dala týmu z učiliště vzor truhly, který si upravili tak, aby děti práci v maximální možné míře zvládaly samy. Nařezali prkna či předvrtali dírky. Samotné stloukání, lepení a zdobení pastelkami už ale „mladší dorost“ dělá sám. „Chtěli jsme dětem zvědomit, jak vznikají věci, které denně používají. Moc se to povedlo,” hodnotí počin Lucie Sádlová, zástupkyně ředitelky lesní Školky v zahradě, jak zní oficiální název lesní mateřinky.
Tak vypadá „ta pravá inkluze”
Že leccos zvládnou sami se vzájemně učí o pár týdnů později i pracanti z mateřské školy v nedalekých Radvanicích. Přijeli sem za nimi, také již poněkolikáté, žáci ze speciální základní školy z Uhlířských Janovic, aby pomohli zahradu dosázet novými keři.
Společně kopají díry pro nové keříky, nosí pytle s hlínou, sází, upravují starší záhonky či rozdělávají oheň. Tu se hadice na vodu mění v „hada“, kterého mladší zahradníci s výskotem přeskakují, tu se jiná skupina honí mezi borovicemi. Zvláštní pohyby či nemluvnost některých větších dětí tu nikdo neřeší a starší pomocníci zase ani nemrknou, když je ti mladší omylem třeba praští lopatou přes nohu. Jsou na sebe zvyklí. Obě skupiny se už několikrát navštívily, na podzim sem například přijely starší děti pomoci s dlabáním dýní.
„Malé děti často lidi s postižením vůbec neznají. Když pak někoho potkáme třeba na výletě, pláčou, bojí se,“ vysvětluje motivaci k projektu ředitelka zdejší školky Petra Novotná. „Naše děti, které znají žáky z Janovic, to takhle nemají. Vědí, že i lidi se zdravotním postižením jsou prostě normální,“ dodává. Spokojená je i vedoucí učitelka ze speciální školy Eva Nešporová. Takto podle ní má vypadat ta „pravá inkluze“. „Zdravé děti z nás bývají někdy nejdřív v šoku, ale pak vidí, že jim starší parťáci navzdory postižení s lecčím pomůžou. Zvyknou si na sebe a odchází už jako naši kamarádi,“ popisuje.
Podobné akce zároveň podle ní mají obrovský přínos i pro „její“ děti. „Tohle jsou kluci, kteří si z předchozího vzdělávání často nesou stigma, že jsou ti slabší, ti horší. Když tady prožijí, že můžou někomu pomoci, že něco dokážou, úžasně jim to zvedá sebevědomí.“
Odbourat předsudky na obou stranách
Právě zvýšení sebevědomí svých žáků si od výše zmíněného „truhlářského“ projektu slibuje i Petr Lošek, zástupce ředitele kutnohorského SOU. „Cílem je, abychom o sobě věděli, aby Kutnohoráci zjistili, že tu učiliště je, a také chceme odbourat oboustranné předsudky,” vysvětluje. „Naše žáky to navíc moc baví, zapojili se i ti, kdo v učebně jinak někdy zůstávají stranou,” dodává.
„Povedlo se mi jedno dítě rozbrečet, dalšímu omylem podtrhnout nohy. No, nevím, jaký jsem to pedagog,” komentuje zkušenost sebeironicky Tomáš, jeden z náctiletých „učitelů“ ze SOU. „Překvapilo mě, jak zručné a nebojácné tu děti jsou, houpají se s klidem hlavou dolů, je super, že se ničeho nebojí,” směje se. Školkové děti si prý tvoření také užily. A co do svých truhliček dají? Například bagr, mrtvé brouky nebo kamínky.
Sdílení funguje, tvrdí učitelé i žáci
Právě větší propojení škol napříč stupni i křížem krážem regionem se ukazuje jako jeden z efektů Eduzměny na Kutnohorsku. Školy spolupracovaly i dřív, ale v mnohem menší míře než teď. V posledním roce vyrazili například zdejší gymnazisté učit na několik základních škol v okolí, žáci z pedagogické střední školy si teorii z hodin ověřili v praxi v místní církevní školce a studenti z „průmyslovky“ se zase pustili do vedení IT kroužku na ZŠ Žižkov.
Velmi oblíbenými se staly také vzájemné návštěvy školek a škol, které Eduzměna pořádá – pedagogové zvou kolegy z jiných škol do těch svých a společně potom za přítomnosti odborného lektora probírají své postřehy. A na některých školách se učitelé napříč školami začali obohacovat vzájemnými návštěvami v hodinách i po vlastní ose, nedávno například Církevního gymnázium a ZŠ Kamenná Stezka vzájemně čerpali inspiraci pro výuku angličtiny. „Právě to propojování a zohledňování různých pohledů, napříč školami, ale i mezi učiteli, dětmi, zřizovateli a rodiči je cílem Eduzměny. Protože přispívá k tomu, aby bylo všem lidem v tom systému lépe,“ říká ředitel nadačního fondu Zdeněk Slejška.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
