Jak se to říká? Šedá je teorie, zelený strom praxe, nebo tak nějak podobně. Na mnohých základních i středních školách se setkáváme právě s tím, že jsou žáci zavaleni fakty a náhled do každodenní reality práce jim chybí. Už dva roky ale mají možnost si trošku té praxe objednat přímo do hodin, a to v rámci programu Den pro školu, který zažilo už 45 tisíc dětí ve stovkách škol napříč Českem.

„Jednou jsem takhle procházel LinkedIn nebo Facebook a najednou mi padlo do oka video, které nabízelo odborníkům z praxe, aby věnovali pár hodin svého času a šli něco o své práci vykládat dětem do školy,“ vypráví Michal Šálka z Prahy, majitel Elektrikářské společnosti. Videoklip ho zaujal. Vzhledem k tomu, že sám do své firmy občas přijímá učně na praxi nebo absolventy do jejich prvního zaměstnání, má k mladým lidem blízko. „A tak jsem se přihlásil. Netušil jsem tedy tak úplně, do čeho jdu, ale prostě jsem se rozhodl, že to vyzkouším.“

Kolik pizzy musíme prodat, abychom se uživili?

Michal Šálka už má za sebou dvacet Dnů pro školu a zdaleka ještě nekončí – jezdil by prý rád i víc, ale musí taky někdy pracovat, jak říká se smíchem: „Jasně, že mám pokaždé trému, ale jak začnu mluvit, tak to ze mě spadne a začnu si ten čas strávený s dětmi užívat.“ Od začátku si jako svou osobní misi stanovil, že chce, aby si žáci uvědomili, že na práci řemeslníka není nic špatného. Otevřeně se s nimi baví i o finančních aspektech svého podnikání. „Zajímá je, co všechno musím vlastně v práci řešit. Faktury, náklady, pojistky… Docela rád jim ukazuju výplatní pásky svých zaměstnanců. Jsou hodně překvapení, když vidí, že někteří si vydělají klidně sto tisíc měsíčně. Z toho bývají někdy zaskočení i učitelé, kteří s vysokou školou a spoustou let praxe nemají ani polovinu,“ usmívá se majitel firmy, který ve volném čase rád chodí na túry: „Většinou jezdím na přednášky do škol v pátek a rovnou to spojím třeba s víkendem v horách, to mi přijde super.“

Učňové pomáhají ve školce, gymnazisté učí na základce. Na Kutnohorsku bourají předsudky Čtěte více

Několik škol už navštívil i investor a podnikatel Adam Blecha, kterého přilákala stejná náborová kampaň jako Michala Šálku: „Říkal jsem si, že ve svém věku a se svou kariérou možná můžu těm dětem a dospívajícím předat trochu pohledu na život a podnikání. Navštívil jsem už deset škol, převážně obchodní akademie, ale také základní školy, a mám radost z toho, co tam zažívám.“

Sedmapadesátiletý finančník připravuje konkrétní lekci vždy ve spolupráci s učitelem, který si ho do hodiny pozval. „Jednou si mě pozvali do projektového dne s tématem byznysplánu. Vzal jsem tedy reálné byznysplány, zjednodušil je na osm až deset snadno uchopitelných položek, a společně jsme ho aplikovali na jejich podnikatelské záměry, jako je kavárna nebo fitness centrum,“ vypráví Adam Blecha. „Na jedné základní škole po mně zase chtěli téma osobních a rodinných financí a v další se třeťáci chtěli bavit o podnikání. Tak jsme společně počítali, kolik pizz musí prodat pizzař ve stánku na náměstí, aby všechno zaplatil a ještě uživil rodinu.“

Mluvme i o překážkách a nezdarech

Dobrovolníků, jako jsou Michal Šálka a Adam Blecha, jsou v Česku už stovky, a jsou mezi nimi „ajťáci“, psychologové, právníci, kreativci, manažeři, ředitelé, vědci, zdravotníci i příslušníci ozbrojených složek. Někteří jsou ochotní dojet kamkoliv, další působí jen v konkrétní lokalitě, ale pro všechny platí, že se programu účastní bez nároku na odměnu a nesmějí před dětmi propagovat svoje služby nebo produkty. Každý dobrovolník prochází zaškolením od komunitních manažerek z neziskové organizace Začni učit!, která s Nadací ČS na programu spolupracuje. Na tým ze Začni učit! se mohou dobrovolníci obracet, pokud si s něčím nevědí rady. „Vlastně jsem vůbec netušil, co tam budu dětem povídat,“ vzpomíná Michal Šálka na své začátky. „Takže jsem si prošel materiály na webu od Začni učit!, které jsou skvěle zpracované a pomohly mi si přednášku strukturovat. Dnes už přizpůsobuji program hlavně tomu, jestli jedu na školu zaměřenou na elektro obory, nebo na nějakou jinou.“

Někteří dobrovolníci, jako například Adam Blecha, pojímají svoje vystoupení velmi prakticky. Jiní jsou spíše jako Michal Šálka a sdílejí svůj životní a kariérní příběh. „Často mluví o překážkách, které museli překonat, o svých nezdarech stejně jako o tom, co se jim podařilo,“ říká Kateřina Bártová z Nadace České spořitelny. „To je pro děti a dospívající velmi cenné, protože vidí, jak důležitá je odolnost nebo růstové nastavení mysli pro život.“

Vyzkoušet si soudní líčení nebo tvorbu mapy

Na jedné straně programu jsou dobrovolníci – a na straně druhé pak učitelé, kteří si je zvou do svých škol a hodin. Už několik dobrovolníků přivítala Sandra Peňázová ze Střední školy cestovního ruchu a gastronomie Blansko. „Naši studenti samozřejmě vítají jakékoliv zpestření výuky, to je jasné,“ usmívá se učitelka. „Kromě toho ale kvitují i náhled do skutečného reálného světa práce, který jim dobrovolníci přinášejí. My učitelé prostě, málo platné, jsme od té praxe trochu odtržení. A navíc vidí, že nám na nich záleží a snažíme se jim zprostředkovat nějaký zajímavý a užitečný program.“

Studenti z Blanska už si mohli poslechnout například pracovnici aerolinií, která školí letušky a stevardy. Jindy zase společně se soudcem z krajského soudu zažili simulované přelíčení, kde si rozdělili role obhájce, obviněného, soudce a svědků. „Měli jsme také skvělý workshop cirkusové pedagogiky nebo přednášky zkušeného horského průvodce a event manažera,“ vzpomíná Sandra Peňázová na akce, které se v její škole už uskutečnily, a přitom se těší na koučku a psychoterapeutku, která má přijet ještě před Vánoci.

Její studenti, stejně jako všichni ostatní účastníci programu, vyplňují po návštěvě dobrovolníka dotazníky se zpětnou vazbou. „Samozřejmě, že když někdo ze studentů sní o kariéře horského průvodce, tak ho zase tolik nenadchne vyprávění o tom, jak se pořádají různé velké akce. Ale většinou jsou dost otevření a od každého dobrovolníka si dokážou něco vzít.“ Na druhou stranu jsou dobrovolníci obvykle flexibilní a dokážou se s učitelem domluvit na zacílení programu tak, aby si z něj žáci v konkrétní škole odnesli co nejvíc.

Každý rok řešíme, jak studenty zabezpečit v období maturit; nemůžou přece týden sedět v kině. A tak už s kolegy pomalu začínáme plánovat projektové dny právě na tento čas.

Flexibilitu a profesionalitu přednášejících oceňuje i Lenka Lichtenbergová z Gymnázia a Obchodní akademie Sedlčany. Ta z pozice zástupkyně ředitele a kariérové poradyně vidí jak obohacení výuky jednotlivých předmětů, tak i možnost nakouknout pod pokličku nejrůznějším oborům. „Do zeměpisu si kolega pozval kartografa, který třídě umožnil vyzkoušet si práci v programu na tvorbu map, k němuž se samozřejmě běžně nedostanete. Jindy přišla terapeutka, která povídala o sobě a svojí kariéře, ale také se studenty vyzkoušela nějaké sebepoznávací aktivity,“ vzpomíná na návštěvy dobrovolníků Lenka Lichtenbergová, a už plánuje další: „Každý rok řešíme, jak studenty zabezpečit v období maturit; nemůžou přece týden sedět v kině. A tak už s kolegy pomalu začínáme plánovat projektové dny právě na tento čas.“

Řemeslníci, pojďte do škol

Vždycky je ale pochopitelně co zlepšovat. Michal Šálka by si třeba přál, aby mezi dobrovolníky bylo víc řemeslníků, kteří by už dětem ze základní školy ukázali, že právě řemeslo může člověka naplňovat a dobře živit. „Často u dětí vidím takové předsudky, že na učiliště jde ten, kdo má na základní škole pětky a moc mu to nemyslí,“ vrtí hlavou majitel elektrikářské firmy.

„Řemeslem se živit nechci, ale vrtání se může hodit.” Reportáž o tom, jak se vlastně dnes učí dílny Čtěte více

„Jenže potom to na stavbách vypadá tak, jak to vypadá. Potřebovali bychom, aby se řemeslu učili právě ti chytří a šikovní, kteří jsou schopní jednat se zákazníkem i dodavateli a svoji práci si dobře rozvrhnout. Mám ve firmě kluky, kteří si výuční list udělali až po vysoké škole, a právě ti jsou takto univerzální.“ Proč ale nejde do škol vyprávět víc „fachmanů“, jako je sám Michal Šálka? „Možná o tom programu ani nevědí, nebo mají pocit, že když jim to ve škole nešlo, tak nemají co komu předat. To je ale nesmysl, děti to zajímá. Pravidelně se mě ptají, jestli je vezmu na praxi nebo dokonce zaměstnám, pokud se vyučí.“

Sandra Peňázová zase marně hledala mezi dobrovolníky někoho, kdo by pracoval třeba v domě pro seniory nebo domě s pečovatelskou službou. „Stejně tak jsem pro náš region objevila jen jednoho delegáta cestovní kanceláře, což mě překvapilo,“ říká učitelka z Blanenska. „Takže prostě musím být flexibilní i já a vybírat si z toho, co se nabízí. To jsem koneckonců dělala už před lety; sháněla jsem po známých a rodině zajímavé lidi, které bych si pozvala do hodin. Tak teď to mám mnohem jednodušší.“

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let