Vztahy mezi rodinou a školou se probírají na sociálních sítích i v tradičních médiích, ve sborovnách, kavárnách i na dětských hřištích. Co si budeme povídat, prostor a pozornost dostávají spíš příklady vztahů problematických, zejména pak nevhodné, necitlivé či nedostatečné komunikace. Na dvě kliknutí najdete mraky bizarních poznámek ze žákovských knížek a školních systémů, vzkazů u písemek a domácích úkolů, ale i historek o bláznivých požadavcích a arogantním vystupování rodičů a ukázek nesrozumitelných e-mailů z obou stran. 

Na jedné straně chápu, proč se takové věci sdílí a diskutují, že to může pomoci konkrétním jednotlivcům (vybití frustrace, získání názoru další strany, povzbuzení k akci) a leckdy i systému. Zároveň musím říct, že mě to i dost štve, protože to deformuje představu o tom, jak standardně vypadá komunikace mezi rodinou a školou, a na obou stranách posiluje pocity nedůvěry a nebezpečí. 

A tak jsem se rozhodla zkusit ten obraz aspoň trochu vyvážit a letmo jsem projela svou e-mailovou schránku a sdílecí chaty s přáteli „takyrodiči”. Našla jsem hromadu citlivých, respektujících a posilujících zpráv od učitelů a učitelek mých vlastních dětí nebo dětí z mého okolí, spousty vět, které mě (nebo jiné rodiče) potěšily, uklidnily a povzbudily, a to i přesto, že se leckdy týkaly situací náročných nebo nepříjemných. 

Sdílím tedy výběr autentických ukázek milé komunikace z mailů a školních systémů, jen jména dětí jsem změnila. Pokusila jsem se i o jednoduché třídění podle obecnější myšlenky, kterou za konkrétními sděleními vnímám a je pro mě jako rodiče důležitá.

1. Záleží nám na vašem dítěti a jeho rozvoji. Vnímáme jeho potřeby a hledáme cesty, jak jej podpořit v učení.
   • Honzovi jsem říkala, ať jakékoliv obavy dá vědět a že je probereme, řada se dá opravdu vyřešit.
   • Je mi opravdu líto, že Bětušku angličtina tak zlobí a je jí nepříjemná.
   • Mám hroznou radost, že to Káťa nevzdala, včera v jednom okamžiku to tak vypadalo. Ale vlastně si myslím, že to Káťa nechce vzdát, jen je to pro ni těžké. 
   • Pořád váhám, jak moc na ni vyvíjet tlak kvůli portfoliu, když vím, že to vlastně moc nepomáhá. Nerad bych ji tím ke konci roku stresoval… Tuším, že má spoustu dalších povinností v jiných předmětech.
   • Pro Pavla to bude náročné období, ale máme čas se na to připravit.
   • Ráda bych si o tom s Anežkou promluvila někdy po vyučování, zjistila, co by jí pomohlo, a případně zjistila, v čem je problém. Pokud máte nějaké postřehy, budu za ně moc ráda.
2. Zajímá nás váš rodičovský pohled. Občas potřebujeme vaši pomoc a vážíme si vaší spolupráce.
   • Máme radost, že jsme si s Vámi rodiči stihly povídat o adaptaci dětí, a že jsme zjistily, co které z dětí aktuálně potřebuje. 
   • Můžete, prosím, vyzvědět, co Terezku tak vzalo, abychom s tím mohli ve třídě/škole dál pracovat? Snad se dozvíme, jak se věci seběhly z Terezčina úhlu pohledu.
   • Ráda bych znala váš pohled na situaci, jestli byste to třeba s Tondou nějak mohla doma probrat. 
   • Budu rád, když mi řeknete, jak dnešní události hodnotíte.
   • Máte nějaký nápad, jak tuhle nervozitu potlačit? Věděla by sama Ema, co by jí pomohlo? 
   • Ve tvém e-mailu je toho hodně k přemýšlení i hodně otázek. Neměla bys chuť se někdy sejít?
   • Obracím se na Vás s prosbou o Váš názor a radu, zda to mám Petrovi v úterý nabídnout… případně i informaci, zda to s Petrem proberete doma a s jakým výsledkem.
3. Chápeme, že to i pro vás, rodiče, je někdy náročné. Nebojte se, máme zkušenosti a odbornou erudici a většinu věcí společně zvládneme. 
   • Vše se vyvíjí správným směrem.
   • Určitě na tom budu moc ráda s Ondrou pracovat.
   • Věřím, že časem odbourá svou ostýchavost a klidně si konzultaci domluví sama, dáme tomu ale čas, není kam spěchat.
   • Všichni máme společnou snahu posunout Davida trochu dál. 
   • Všechno vnímám jako postupné kroky, které se zdají úspěšné.
   • A s angličtinou netrápit – rozhodně hlavně pracovat s tím, co Frantu na AJ těší.
4. Nejsme neomylní, nevíme si se vším vždycky rady, vše se nám nemusí podařit hned napoprvé a stoprocentně. Jsme rádi za zpětnou vazbu, protože i díky ní to můžeme zkusit udělat příště jinak a lépe.
   • Moc děkuji za pohled z druhé strany.
   • Přemýšlím, jak to ošetřit, aby Lenka neměla nervy. Musím to promyslet.
   • Je dobrý nápad si s dětmi říct, k čemu diktáty a přepisy slouží, určitě jsme o tom někdy dávno mluvili ve škole, ale nebude špatné si o tom popovídat znovu. 
   • Díky vašemu e-mailu a pohledu Lukáše to snad příště zvládneme lépe.
   • Třeba mi v tom někdo poradí nebo na to přijdu sám.
   • Beru si z toho osobní poučení.

Možná vám to nepřijde jako nic převratného, a ono taky není. Ty myšlenky jsou pro mnohé banální a citlivá a vstřícná komunikace by měla být standardem. Leckdy je a leckdy také není. Zdaleka ne všichni učitelé a učitelky takové věci rodičům píší a říkají – ať už proto, že s nimi nesouhlasí a mají jiné představy o své učitelské roli, nebo proto, že se komunikaci s rodiči spíš vyhýbají třeba i kvůli špatné zkušenosti. Pro některé učitele téma vztahu s rodiči žáků není tak důležité a věnují svůj omezený čas něčemu jinému (třeba přímé komunikaci s dětmi). Hodně učitelů na komunikaci s rodiči kouká primárně perspektivou předání praktické informace, s funkcí podpůrnou, povzbuzující, aktivizující nemají moc zkušenost. Opečovávání rodičů přece není jejich práce! Ale já myslím, že trochu je, respektive že se vážně vyplatí to aspoň trochu dělat. Když se rodiče ve vztahu ke škole cítí bezpečně, jistě a kompetentně, jsou pak mnohem spíš ochotní a schopní s ní spolupracovat. 

Empatie se dá naučit, říkají lektoři nenásilné komunikace. Lepší vztahy ve škole mají dopad i na učení Čtěte více

Domnívám se, že někdy je hlavním omezením na straně učitelů a učitelek jen nedostatek zkušenosti,  vstřícné komunikaci s rodiči se neměli kde naučit, protože to nebylo součástí jejich učitelské přípravy, ani to není součástí kultury jejich školy. A možná i proto jsem tento text napsala. Smyslem je nejen aspoň trochu vyvážit veřejný obraz učitelsko-rodičovské komunikace, ale také šířit dobrou praxi, přinést inspiraci a dodat impuls dalším pedagogům. A ideálně i sborovnám – aspoň malé komunikační školení (nebo sdílení) by si některé vážně zasloužily. V neposlední řadě jsem tím textem chtěla i trochu poděkovat všem pedagogům, kteří se snaží a umí s rodiči komunikovat mile a podpůrně, a to nejen těm, jejichž věty jsem použila, ale i všem ostatním.

Magdalena Mouralová se věnuje vzdělávací politice na katedře veřejné a sociální politiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Na vzdělávání nahlíží nejen z pozice pedagožky, společenské vědkyně a analytičky veřejných politik, ale také skrze dlouholeté působení v neformálním vzdělávání jako vedoucí dětského oddílu či průvodce v rodičovské svépomocné školce a v neposlední řadě z pozice rodiče dvou dětí školou povinných.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let