Jak složit maturitní zkoušku, když se to nepovede ani na jaře, ani v září? A co nejčastěji stojí za selháním u zkoušky z dospělosti? Vždy v období maturit se lze v médiích dočíst, kolik studentů takzvaně neprošlo. Co se ale s neúspěšnými maturanty a maturantkami děje dál? To zkoumal výzkumný tým z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně pod vedením Petra Novotného.

Každý rok začíná studium maturitních oborů zhruba sedmdesát tisíc mladých lidí. Desetina z nich bude mít na jeho konci vážné problémy s uzavřením a z těch následně asi dva nebo tři tisíce nesloží maturitu vůbec. U prvního, tedy jarního termínu maturity u státem zadávaných didaktických testů přitom na některých školách neuspěje až polovina studentů.

Tým z Masarykovy univerzity v roce 2020 shromáždil příběhy 52 neúspěšných maturantů z posledních dvou let, kteří se přihlásili na výzvu uveřejněnou například na sociálních sítích. Byli mezi nimi studenti z gymnázií, SOŠ i nástaveb. Některým z nich se během dvou let podařilo maturitní zkoušku složit, ale jiným ne.

Nástavbové studium má u maturit nejnižší úspěšnost

Z analytických zpráv, které vydává Cermat, je patrné, že neúspěch u státní části maturity, tedy didaktických testů, nezasahuje všechny skupiny studentů stejně. Absolutně nejnižší úspěšnost hlásí nástavbová studia, kde v řádném termínu uspěje i méně než polovina studentů a v prvním opravném, tedy v září, se neúspěch koriguje jen lehce. V roce 2020 například v prvním termínu neuspělo 60 procent studentů, po podzimním termínu to bylo 40. „To mi přijde brutální a i pro stát je takové studium vzhledem k nízké úspěšnosti ekonomicky extrémně nevýhodné,“ komentuje to Novotný.

Jedním z důvodů neúspěchu je i sebenaplňující se proroctví. Někteří studenti zejména nástavbových oborů reportovali, že jim učitelé od prvního dne tvrdili, že nejméně polovina z nich nemá šanci. Přijali to jako fakt.

Oslnivý úspěch nevykazují ani maturitní obory středních odborných učilišť – jejich studentů neuspělo na jaře 2020 téměř 40 procent, na podzim 15 procent. Pro srovnání – u gymnázií šlo o šest na jaře a 1,5 procenta na podzim. To, že studenti všeobecněji zaměřených škol mají větší šanci úspěšně odmaturovat, vnímají i neúspěšní maturanti a maturantky, kteří se zúčastnili výzkumu. „Nepřipadá jim to fér,“ shrnuje Petr Novotný. „A není divu, protože gymnazisté mohou mít například češtinu čtyři hodiny týdně po čtyři roky studia, zatímco na střední škole musí stačit polovina dotace, na nástavbě ve dvou letech ještě méně.“

I proto mají podle dat Cermatu nejméně neúspěšných studentů gymnázia, lycea, ekonomické a zdravotnické obory. Mírně nad průměrem jsou obory technické, humanitní, pedagogické a umělecké. Více neúspěšných hlásí obory zemědělské, hotelové a podnikatelské a technické obory z učilišť. Výrazně neúspěšní jsou pak maturanti na nástavbách a netechnických oborech učilišť.

Maturitu ohrožuje rozpad rodiny i fluktuace učitelů

Důvodů neúspěchu je řada. Samozřejmě se dá říct, že někdo si prostě nezvolí vhodnou školu nebo se během studia málo připravuje. Takoví studenti by ale teoreticky k maturitě neměli ani dojít. „Jedním z důvodů neúspěchu je i sebenaplňující se proroctví. Někteří studenti zejména nástavbových oborů reportovali, že jim učitelé od prvního dne tvrdili, že nejméně polovina z nich nemá šanci. Přijali to jako fakt,“ zmiňuje Petr Novotný. Zároveň ale pro část studentů byl jejich neúspěch u maturity do jisté míry šokem, protože mu během studia nic nenasvědčovalo. Jedna z dívek, která se průzkumu účastnila, měla například během studia na vysvědčení nejhůř trojku.

Promění se maturita? Je v pořadí, ministerstvo má teď jiné priority Čtěte více

Mezi další významné důvody neúspěchu patří i fluktuace učitelů. Zatímco etablované školy mívají stabilní učitelský sbor, spousta dalších se potýká s jeho velkou proměnlivostí.

„Cítit je to hlavně u matematiky nebo jazyka, kde na sebe učivo navazuje. Když se vám během čtyř let třeba pětkrát změní vyučující, potřebná kontinuita výuky je narušená,“ zdůrazňuje Petr Novotný. Zmiňuje ale i další důvody, a to nedostatečné kompetence k učení nebo poruchy učení, jako je dyslexie nebo dysgrafie.

Velkou část neúspěšných pokusů o maturitu ale podle výzkumného týmu můžeme přičíst na vrub různým životním okolnostem a jejich následkům. „Období mezi 15 a 19 lety je velmi turbulentní a v životě mladého člověka se může odehrát řada příjemných i nepříjemných událostí,“ říká Novotný. V osudech neúspěšných maturantů se tak objevovalo téma rozpadu rodiny, což vedlo k propadu životní úrovně, stěhování, nestabilitě. V některých příbězích hrály roli psychické obtíže studujících, které se nedařilo vyřešit mimo jiné z důvodu nedostupných služeb a nefunkčních školních poradenských pracovišť. „Jasně, nejsou to všechno andílci, u některých jsme se setkali třeba s drogami, ale i tihle mladiství měli za sebou nějaký těžký příběh, kdy se jim včas nedostalo podpory,“ dodává Novotný.

Kdo nastoupí do práce, do školy se vrací těžko

Cesta od studenta k neúspěšnému maturantovi začíná na konci čtvrtého ročníku, případně druhého ročníku nástavbového studia. Většina studentů tady neuspěje u didaktických testů. Mohou ještě „zazářit v září“, kdy si zopakují pouze tu část zkoušky, která se jim nepovedla.

„Neúspěch u prvního řádného termínu je jen drobným škobrtnutím. Do práce nastoupí později, na vysokou školu mohou být přijati podmínečně,“ vysvětluje Petr Novotný a dodává: „Pokud se jim ale první opravný termín nepodaří, pak mají problém.“ V tu chvíli totiž visí ve vzduchoprázdnu.

Zejména pro neúspěšné maturanty z odborných škol je tu ale ještě jedna naděje, jak si maturitu nakonec přece jen udělat. Pokud pracují v oboru a věří si, mohou se vydat cestou profesních kvalifikací.

„Je-li žák v řádném termínu neúspěšný, má ještě dva opravné pokusy, ke kterým se může, ale také nemusí přihlásit ihned v nejbližším zkušebním období. V případě, že je žák při konání maturitní zkoušky opakovaně neúspěšný (a to i po druhém opravném pokusu), má možnost přihlásit se k maturitě znovu. Podmínkou přitom je, aby byl žákem dané školy a od ukončení posledního ročníku vzdělávání neuplynulo více než pět let,“ říká mluvčí MŠMT Tereza Fojtová.

Zda ředitel neúspěšného maturanta přijme ke studiu, záleží i na tom, jestli má ve čtvrtém ročníku místo a jestli chce riskovat, že mu opakovaným neúspěchem „pokazí statistiky“. Tou dobou je ale studentovi obvykle o dva roky víc než jeho novým spolužákům a do školy se vrací s cejchem „repetenta“.

Místo šprtání a losování otázek celoroční projekt. Tak má vypadat maturita budoucnosti Čtěte více

Jen část neúspěšných maturantů se může opřít o pomoc rodiny, která by je byla ochotná dál živit a ještě jim zařídila například nezbytné doučování. „Mnozí nastoupí do práce,“ komentuje to Petr Novotný. Bohužel bez maturity jsou jim některé sektory uzavřené, jako třeba zdravotnictví. Pokud nastoupí do výroby, zůstanou nejspíš na nejnižších dělnických profesích. „Ale v soukromém sektoru se jim může dařit. Měli jsme ve výzkumném vzorku mladého muže, který se uchytil v obchodě s elektronikou a v brzké době měl na starosti celý region.“

Další zase nacházejí svoji identitu v partnerském vztahu. Škola se pro ně stává spíš nepříjemnou vzpomínkou a jejich odhodlání ke studiu klesá.

Cesta k maturitě není uzavřená navždy

Zejména pro neúspěšné maturanty z odborných škol je tu ale ještě jedna naděje, jak si maturitu nakonec přece jen udělat. Pokud pracují v oboru a věří si, mohou se vydat cestou profesních kvalifikací. Ty jsou provázané s obory vzdělávání a živnostmi, nehodí se tedy příliš například pro neúspěšné maturanty z gymnázií, lyceí nebo zdravotnických škol.

Uchazeč si vybere autorizovanou osobu, u ní složí profesní zkoušky, a následně se přihlásí k maturitě na střední škole, která jeho obor vyučuje. „Existuje možnost, aby si uchazeč jako autorizovanou osobu pro složení zkoušek v tomto případě zvolil právě rovnou střední školu,“ říká Jan Peška z Národního pedagogického institutu, pod který Národní soustava kvalifikací spadá.

Česká maturita připraví studenty do AZ-kvízu, méně už do života. Za hranicemi je to jinak Čtěte více

Taková škola uchazeči poskytne konzultace a nabízí i různé vzdělávací kurzy, čímž mu v přípravě na maturitní zkoušky může pomoci. Velký zájem je podle Jana Pešky například o elektrotechnické obory. Maturitu tak ale lze získat třeba i pro obor kosmetické služby, kdy uchazeč napřed složí čtyři odborné zkoušky a následně se přihlásí k maturitě, kterou bude skládat společně se studenty příslušné střední školy. „Může to vypadat jako jednodušší cesta, protože uchazeč nemusí projít kompletním vzdělávacím obsahem, třeba dějepisem, občanskou naukou nebo estetikou,“ říká Jan Peška. „Na druhou stranu jsou ale velmi náročné ty odborné profesní zkoušky, které mnohdy překračují požadavky střední školy, a co je důležité – maturitní zkouška ze společné části je naprosto standardní, takže češtině a matematice nebo cizímu jazyku se nevyhnou. Navíc jsou tu specifické předměty typické pro danou školu a studijní obor,“ dodává. Kolik uchazečů se ročně touto cestou vydá, ale stát nesleduje.

Jak by se mohla situace neúspěšných maturantů zlepšit? Tým z Masarykovy univerzity navrhuje hned několik opatření, která by mohla pomoci. Jedním z nich je například úprava časových termínů. „Mezi řádným a prvním opravným termínem je vlastně dost málo času,“ říká Petr Novotný. „Pokud má student zásadní problémy například v matematice nebo angličtině, tak se to jen těžko zvládne doučit za tři měsíce.“ Naopak časová prodleva mezi prvním a druhým opravným termínem je deset měsíců, během kterých je student ponechán sám sobě a bez podpory. „Pomohlo by, kdyby byla možnost uspořádání druhého opravného termínu například v lednu,“ věří Petr Novotný. Podle něj by během té doby bylo ideální, aby se student mohl spolehnout na nějakou podporu, a to jak s učením, tak s financováním svého života.

Neúspěšným maturantům a maturantkám by také mohly pomoci tzv. školy druhé šance. Takové fungují například v Německu a jejich cílem je výhradně příprava na maturitní zkoušky.

Další možností, jak neskončit takzvaně „bez papíru“ a pouze se základním vzděláním, by bylo oddělení odborné kvalifikace od dokladu o všeobecném vzdělání, které by pomohlo obzvlášť žákům odborných škol. „Mají přece za sebou čtyři roky například zdravotnických nebo technických předmětů, ze kterých byli po celou dobu hodnoceni,“ říká Petr Novotný. „Opravdu se nemůže kvalifikovaná zdravotní sestra uplatnit v oboru kvůli výsledku v testu z češtiny nebo angličtiny?“

Neúspěšným maturantům a maturantkám by také mohly pomoci tzv. školy druhé šance. Takové fungují například v Německu a jejich cílem je výhradně příprava na maturitní zkoušky. Studenti, kteří je navštěvují, mají za přísných podmínek nárok na speciální sociální podporu. Musejí se opravdu učit a v případě neomluvené absence na kurzu o podporu prakticky okamžitě přicházejí.

A na vybraných univerzitách v zahraničí, např. v Austrálii nebo ve skandinávských zemích, lze dokonce bez dokončené střední školy na základě prokázané praxe v určitém oboru nastoupit do studia na vysoké škole.

Text vyšel v Akademii Lidových novin.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let