Během patnácti let se zdvojnásobí počet seniorů, budeme tedy potřebovat výrazně větší kapacity ve zdravotnictví a v sociální péči. FOTO: Unsplash
Je jim patnáct šestnáct, mají svých problémů nad hlavu, a do toho nad nimi visí nutnost rozhodnout se, kam půjdou na střední. Za ideálních podmínek by bylo fajn vzít v potaz silné stránky dětí, rozumně uchopit potenciální budoucnost oboru, který se k nim aspoň trochu přibližuje, a pak vše ještě porovnat s aktuálním trendem ve vývoji středního školství a předpověďmi, které odhadují, jak se bude měnit pracovní trh v horizontu dejme tomu deseti let. Pojďme to zkusit.
Mluvit o volbě střední školy doma je pro děti skvělá příležitost dostávat dospělou zpětnou vazbu tam, kde si nevědí rady. „Nejsou totiž většinou bez pomoci schopné nejen reflektovat společenské změny, ale ani vývoj na pracovním trhu, a už vůbec netuší, v čem jsou dobří a jaké povolání by v budoucnu chtěli dělat. O to důležitější je diskuse v rámci celé rodiny, která k takové orientaci může u dětí přispět,“ říká k tomu Linda Hurdová, ředitelka neziskové organizace Nadání a dovednosti, která pomáhá dětem z běžných rodin, ale i vyloučených lokalit nebo dětských domovů hledat tu správnou cestu životem.
Ale je jedna věc, kterou při tom budoucí středoškolák nepotřebuje: potkat rodičovské, potažmo prostě jen dospělácké „ego“. Doba, kdy vychovávající dospělý určoval budoucnost dítěte, by měla být pryč. Protože to, že to nefunguje, žijeme nyní.
Člověk během života nejenže vystřídá několik zaměstnání v rámci jedné profese, ale několikrát za život i úplně změní obor. Specializaci. Tedy dnešní středoškoláci nebudou mít jednu, ale i druhou či třetí kariéru podle vývoje trhu i vlastních sil…
„Půlka pracujících dnes funguje v oborech, které si nevybrali. A i když je pravda, že z práce nemusíte být každý den nadšení, potřebujete pro ni cítit motivaci a zájem. A ten vychází zásadně zevnitř. Proto, když mluvím s rodiči, opakuji: neprojektujte své současné ambice do života dětí, do výběru školy, do toho, co by měly dělat, aby byly jednou úspěšné, protože do nich kromě vlastních ambic projektujete jen svou utkvělou představu o světě, který funguje tady a teď, ne který bude fungovat, až děti vstoupí na trh práce,“ upozorňuje na začátek Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu ze společnosti LMC.
Covid se na preferencích podepsal, ale co bude dál?
To, jaký ten trh práce bude, ovlivňuje z velké části aktuální situace ve společnosti. Data ministerstva školství například potvrzují, že během „covidových“ let 2019 až 2021 došlo ke zvýšení zájmu o obory skupin veterinářství, informatické obory, právní a veřejnosprávní činnosti, zdravotnictví a obecně odbornou přípravu (lycea). Co se naopak propadalo, bylo strojírenství, obchod, doprava a spoje, obory spojené s gastronomií, hotelnictvím a turismem a také potravinářství.
Přesto usuzovat z toho, že to takto bude dál, by bylo liché. Stejně jako myslet si, že stačí v pubertě vybrat dobrou střední školu, a člověk z toho bude profesně těžit po celý život. To je podle Tomáše Ervína Dombrovského další věc, kterou se jako společnost budeme učit vnímat jinak. Je potřeba začít vnímat vzdělávání jako celoživotní proces:
„A potřebujeme přijmout i to, co už je běžné v zahraničí. Totiž že člověk během života nejenže vystřídá několik zaměstnání v rámci jedné profese, ale několikrát za život i úplně změní obor. Specializaci. Tedy dnešní středoškoláci nebudou mít jednu, ale i druhou či třetí kariéru podle vývoje trhu i vlastních sil… Dnes se to děje v malém měřítku, ale bude to častější už proto, že některé profese budou zanikat. A další logicky také teprve vzniknou.“
Profese se vyvíjejí rychleji než školství, a nikdy to nebude jinak
Počítat s celoživotním vzděláváním je potřeba také proto, že se bude měnit obsah profesí, které jsou teď běžné a nevymizí. „A bude se měnit rychle. Už teď se náplně jednotlivých profesí vyvíjí mnohem rychleji, než na co je formální školství schopné reagovat, protože spousta profesí vzniká vlastně v praxi,“ argumentuje dále specialista, podle kterého právě rozmach digitálních technologií bude vedle společenského vývoje další věcí, která trh práce změní.
„Tak třeba víme, že budoucí povolání budou úzce spojená s digitálními kompetencemi. Například u lékařů – u operací dostane určitě větší prostor umělá inteligence, ale lidský potenciál, empatii bude potřeba zachovat u citlivých vyšetření, sdělování diagnóz nebo celostního přístupu k lidskému zdraví. Také víme, že se nám během patnácti let zdvojnásobí počet seniorů, tedy budeme potřebovat výrazně větší kapacity ve zdravotnictví a v sociální péči. Ale jak přesně to bude vypadat, jaké typy služeb, jaká skladba potřeb vůbec tu generaci bude provázet, jestli to bude zdravá stárnoucí generace nebo jestli to bude generace s vyšší procentem onemocnění typu Alzheimerovy choroby… to zatím nevíme.“
Když něco končí, něco také začíná. I na pracovním trhu
Vlivem společenského vývoje i digitalizace řada profesí úplně zanikne, to už jsme zmínili. Ale jaké? Hlavně ty, které fungují na základě rutinních činností. Ne jen manuální, ale i rutinní duševní profese, jak je známe dnes, vezmou za své. „To, že někdo zpracovává data pro účetnictví, už nebude brzy stačit. Stejně jako nějaké obecné zpracovávání textů. Takové práce budou muset mít do budoucna nějakou přidanou hodnotu. Na rutinní práci bude umělá inteligence jednou pro vždy lepší. A my budeme mít nový úkol: dobře se s ní naučit zacházet,“ vysvětluje Tomáš Ervín Dombrovský.
Zůstanou nám určitě profese, ve kterých hraje roli lidská schopnost se rozhodovat, empatie… Ale co taková řemesla? Při covidu se trochu čekal jejich návrat na výsluní, ale umělá inteligence a technologie zasáhnou i tam. A místo konkrétní zručnosti se dostaneme do stádia tzv. asistované technologie, kdy bude hlavně potřeba umět ovládat správné stroje.
„I když se to možná nezdá, není to špatně. Evoluce nám ukazuje, že technologií jsme si vždycky nakonec usnadnili práci. Ze začátku se každý takový pokrok zdá jako ohrožující, ale aktuálně se vždycky zbavíme jen toho typu práce a činností, které už nám stejně tak jako tak přestávají dávat smysl. Nebo nám dokonce ničí zdraví. Takže možná dnes nevíme, kam nás technologie zavedou, ale víme, že změní vlastně každý obor na pracovním trhu. A pro nás to bude představovat hledání nových profesí nebo nových náplní stávajících oborů,“ ujasňuje odborník.
Vyučit se, nebo jít na gympl, to je, oč tu běží…
A dostáváme se zpátky k otázce z počátku. Jakou střední školu s dětmi a pro děti vybírat? „Dobré je pochopitelně obrátit se na kariérového poradce, který pomůže dítěti definovat silné stránky. To by měl být první krok,“ vysvětluje Linda Hurdová, podle níž je velká škoda, že se tak nepracuje automaticky, napříč republikou i napříč sociálním spektrem, protože když nejsou vedené, končí mnohé děti (a především ty z problémových rodin nebo dětských domovů) v oborech, které si nejen nevybraly, ale v nichž se pak budou celoživotně podceňovat.
Podle Tomáše Ervína Dombrovského bude obecně stále důležitější vybrat naopak takovou střední školu, aby především dospívající učila se dále učit, pracovat s informacemi bez ohledu na oborovost, aby hlavním cílem bylo objevování a touha poznávat a učit se dál. Aby se akcentovala kooperace, schopnost rozhodovat se, umění dělat chyby a poučit se z nich, protože to dá dětem do budoucna schopnost tzv. kvalifikovaného odhadu. A to navzdory trendům (viz níže) nahrává spíše volbě obecnějších škol typu gymnázium nebo lyceum než úzkých specializací, které rovnou vymezují okruh uplatnění.
„Obecně se proto dá předpokládat, že větší potenciál mají vedle gymnázií také humanitní obory (obory, které se neobejdou bez zmiňovaného lidského faktoru), z nichž se už dnes navzdory obecnému přesvědčení o nepraktičnosti uplatňují lidé velmi dobře. Mohou mít zajímavou kariéru už proto, že jsou nastavení na přemýšlení, hledání možností, kontextů a souvislostí, nikoliv jedním úzkým směrem. Počítají s tím, že se budou posouvat. A to je to ono, protože úzká oborová specializace sice kryje současnou poptávku, ale současná poptávka neznamená budoucí poptávku,“ uzavírá Tomáš Ervín Dombrovský.
Jsou nyní populárnější školy s výučním listem, nebo maturitou? Výroční zpráva Národního pedagogického ústavu odráží vývoj volby oboru střední školy také s přihlédnutím k jejímu ukončení výučním listem či maturitou. Tam se ukazuje, že zatímco v roce 2012/13 dosáhly výuční obory maximálního zájmu a vybralo si je 32,1 %, v roce 2021/22 se propadl zájem na zatím historicky nejnižší podíl 27,2 %. A to, že číslo nebylo ještě výrazně nižší, ovlivnil především fakt, že na střední odcházely silné ročníky. Odborné vzdělání zakončené maturitou co do zájmu – až na mírná zakolísání – stále roste. V roce 2009/10 si jej vybralo 36,9 % středoškoláků a v roce 2021/22 až 40,1 %. Jakkoliv tady se vliv připisuje možnosti upustit od přijímacích zkoušek v reakci na covidové roky, kterou v odborném školství využilo kolem 50 % škol. Zdánlivě pak klesá zájem o gymnázia. Zatímco v roce 2015/16 si jej vybralo 22,5 %, v současnosti je mezi středoškoláky na gymnáziu 21,6 %. Ale znovu: mluvíme o tzv. silných ročnících, což znamená, že ve skutečnosti máme dnes na gymnáziích 23 935 dětí, což je o 615 více než v předchozím roce. A o vyšších počtech se nebavíme především proto, že počet míst na gymnáziích je stabilní, příliš nepřibývají a procentuálně se tak na ně povede umístit méně dětí. (Podrobnosti najdete na infoabsolvent.cz, ve zprávě Vývoj vzdělanostní a oborové struktury žáků a studentů ve středním a vyšším odborném vzdělávání v ČR a budoucí výzvy a transformace trhu práce 2021/22)
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
