„Řešil jsem, co když to lidi nebudou kupovat a nebudeme mít na zaplacení, a pak mi docvaklo, že se to nebude dít reálně, a oddechl jsem si,“ směje se Ondřej Lopatka, žák čtvrtého ročníku waldorfského lycea v Praze. Podnikatelský projekt na lyceu trvá jen týden a dva dny, ale na jeho konci mají imaginární firmy název, logo, slogan a podrobný byznys plán včetně analýzy bodu zvratu, odkdy podnik začne vydělávat. A nemůže to být jen tak vycucané z prstu. 

„Co myslíte, že bych tak mohl dělat, kdybych se teď dal na byznys?” ptá se učitel Radovan Daniel. „Kola?“ opakuje něčí odpověď. „Ano, baví mě cyklistika, cykloturistika, je to moje vášeň, mohl bych si otevřít cyklistickou speciálku!“ „Vášeň“ je podle něj v podnikání klíčové slovo, a tak ji umístil na tabuli do barevného rámečku. Další orámečkované koncepty jsou finance a know-how, dohromady je to triáda podmínek úspěchu. „Zkrátka, musí vás to bavit,“ trochu ubírá plyn, když vidí, že expresivní slovo vyvolává u žáků rozpačitou odezvu.

Je podzimní pondělní ráno, krátce po osmé, a ve čtvrtém ročníku waldorfského lycea v Praze na Jižním městě začíná předmět Podnikatelský projekt. Na jeho konci, za dva týdny, bude hotových pět skupinových byznys plánů, od analýzy trhu a zákazníka přes cenovou politiku až po výsledovku a graf s bodem zvratu. Musí se vymyslet název firmy, logo, slogan, kampaně. Čistého času je na to sedm dní, pak jsou podzimní prázdniny, po kterých týmy svůj plán prezentují před porotou složenou z učitele Daniela a tří přizvaných podnikatelů. Jeden z nich vedl na lyceu tento předmět v minulých letech, dva – Roman Řípa a Radek Mazenauer – tu mají potomka. 

Waldorf není škola pro ezo-víly, na studium v zahraničí mě vybavil skvěle, říká Češka studující v Anglii Čtěte více

„Sám jsem investor do startupů, takže mě zajímalo, jak takové studentské startupy mohou vypadat,“ říká Radek Mazenauer, jehož syn Adam chodí do této třídy. „Bál jsem se, že to bude vše na jedno brdo, ale nebylo, a mnozí do toho šli naplno a seriózně, jsem z toho nadšený,“ říká mi po prezentacích. 

„Byl jsem do toho opravdu dost zapálený,“ potvrzuje jeho dojem Ondřej Lopatka, který se svým týmem vybudoval fiktivní firmu Beneluxus – foodtruck s belgickými a holandskými specialitami. „V jednu chvíli jsem řešil, co když to lidi nebudou kupovat a nebudeme mít na zaplacení úvěru, a pak mi docvaklo, že se to nebude dít reálně, a oddechl jsem si. A myslím, že i někteří další se do toho docela vžili,“ ohlíží se za projektem. 

„Úroveň byla vysoká, v rámci možností,“ míní další člen poroty Tomáš Vavrda, který podniká v IT a podnikání i učí na obchodní akademii, ale tam předmět trvá celý rok. „Skutečný podnikatelský plán by vyžadoval víc času. Týden by zabralo jen zjišťování, jestli byznys má vůbec nějaký potenciál,“ upřesňuje. Komunikační schopnosti a otevřenost lyceánů ale chválí bez výhrad: „To je tím waldorfem, jsou to skoro hotové osobnosti.“

Otázky, samé otázky

Teď je ale vše na začátku, první den předmětu se začíná od nuly a tápe se v mlze. Otázek je hodně, odpovědí poskrovnu. „Kdybych se rozhodl pro prodejnu s cyklistickým zbožím, co je další krok? Nemám znalosti ani zkušenosti, musím nejdřív poznat trh, zmapovat konkurenci – není už takových prodejen moc?“ dává učitel žákům hromady podnětů. „Říkejte, co vás napadne, nemusíte se hlásit,“ pobízí je. „Co budete muset zjišťovat? Kolik nás to bude stát? Ano, vše kolem peněz je důležité, to je to heslo finanční potenciál,“ ukazuje za sebe na tabuli. „Co když na počáteční náklady nemám? Můžu projekt odložit a další dva roky šetřit. Můžu zvážit půjčku.“ „Nebo si najdu sponzory,“ reaguje někdo ze třídy. „Taky možnost, a na to musím mít dobře zpracovaný podnikatelský plán,“ motivuje učitel žáky pro práci, která je čeká.

Snažíme se je přivést na myšlenku, že podnikání je nejen způsob vydělávání peněz, ale i cesta, jak řešit problémy kolem sebe, nečekat na stát nebo nějakou instituci a sám něco udělat. Výuka je nakonec vždy jen prostředkem, jak z mladých lidí udělat všestranně rozvinuté osobnosti, které si v životě poradí. Tenhle cíl má i podnikatelský projekt.

Když si myslí, že úvodních informací bylo dost a zadání pro dnešní den je jasné, vyzve je, aby se pustili do práce ve skupinách. Prvním úkolem je popsat vybrané podnikání v hrubých rysech, pak se jde víc do detailů. „Držte se otázek na tabuli a odpovědi prosím pište celými větami. Když si práci rozdělíte, tři hodiny budou stačit: jeden člověk na finance, jeden na trh a zákazníka, jeden na propagaci. Můžete jít i do počítačové učebny, pak se tu znovu sejdeme. A nebojte se svůj nápad ještě změnit, buďte tomu otevření!“ instruuje třídu učitel. Na sobě má tričko a džíny, zatímco někteří chlapci se oblékli do košil a tmavých svetrů a někdo si vzal i sako. „Malý vtípek, běžně takto samozřejmě do školy nechodí,“ vysvětluje mi, že jde o narážku na podnikatelský dress code.

Vášeň a tápání

Skupinka tří chlapců a dvou děvčat, která si sesedla v zadní části třídy, svůj nápad změnit nechce, i když by si to asi pan učitel i přál. Zatímco waldorfský pedagogický sbor vidí jako ideální takové podnikání, které má sociální nebo společensky prospěšný rozměr, Mirek Šeda & Co. chtějí přeprodávat limitované edice značkových tenisek. Co dospělým přijde tak trochu jako šmelina, se maturantům jeví v jiném světle. Reselling je aktivita, kolem které vyrostla celá subkultura a píší se o ní znalecké články, jak si zjišťuji. Sebejistotu autora nápadu tak nenahlodají ani skeptické otázky. „Není to náhodou tak, že na někom parazitujete?“ ptá se učitel a naráží na to, že podstata byznysu je nejdřív boty skoupit a pak je výhodně prodat. „Už jsme to tu mezi sebou řešili, je to zavedená věc, dělá to mnoho firem,“ říká Mirek. 

„Prodejní cena tady těch adidasek je teď 3 900, ale vyšplhá se podle mě klidně až na 10 000,“ ukazuje chlapec s patkou spolužákům model bot na svém notebooku. O tenisky a vše kolem toho se zajímá už čtyři roky, zatímco pro některé členy jeho týmu je to španělská vesnice. „Věděl jsem, že něco takového existuje, ale ne, jak to funguje. Svůj nápad jsem neměl, a tak jsem se přihlásil do týmu k Mirkovi,“ vysvětluje František, který značkové tenisky nenosí, jak se ocitl ve firmě DROP se  sloganem „Nemáš drop, nejsi drip”. (Redakční překlad pro generaci rodičů: „Nemáš nejaktuálnější kolekci kecek, nejsi cool.”)

František je rád, že mu šéf projektu přidělil finanční plán. „Matematika není moje silná stránka, na rozdíl od češtiny, a slibuju si od toho, že se něco naučím,“ říká. „Moc nevím, co mám dělat, nevyznám se v oblečení ani v sociálních sítích,“ tápe další členka týmu Anička. „Kdo dělá trh a zákazníka? Nebylo by lepší to dělat ve dvou?“ pátrá nejdřív trochu nejistě. „Klidně si to vezmi, zabraný je jen finanční plán,“ říká lakonicky Mirek. „Budeme mít kamenný obchod, asi ne, že?“ ptá se František skloněný nad svým sešitkem, kam už si něco píše. „Nevylučoval bych to,“ říká Mirek, „ale asi bychom se o tom měli nejdřív pobavit.“ 

Po třech hodinách týmové práce je jeden z pěti nápadů opravdu opuštěn, ale ne z ideologických důvodů. Webový portál propagující second-handy je nahrazen stánkem rychlého občerstvení v prostorách lycea. „Myslíme si, že bychom neměli jak ty second-handy přilákat, nebudou nám chtít platit,“ říká Jáchym. Wufáč, jak se lyceánský bufet bude jmenovat, by oproti tomu měl mít zákazníků hodně, podle „pesimistických odhadů“ týmu až třetinu všech žáků lycea. Jsou to ti, co si nenosí svačinu z domova a ve škole mají hlad. Ale „sytý student, lepší student“!  

Učni pro nás nejsou součástky do výrobního systému, připravujeme je na vlastní cestu, říká truhlářský mistr Čtěte více

Ne sice ještě dnes, ale nakonec bude jako nerentabilní zahozen i nápad na výrobu a pronájem elektromotokár. Místo něj se prosadí šití tašek, penálů a sáčků z továrních zbytků látek, a to za pomoci „brigádníků ze sociálně slabších vrstev“ s vlastním šicím strojem, což pomůže srazit počáteční náklady. Tato „kulišárna“, jak to člen týmu Adam nazval při závěrečné prezentaci, si vyslouží pochvalu jednoho z porotců jako příklad úsporného podnikatelského myšlení („žádné půjčky, žádné dluhy!“). 

Jasně a konkrétně

Další dny v týdnu budou vypadat podobně jako pondělek, ale bude se rozjasňovat. Výuka vždy začíná celotřídní diskuzí o jednotlivých složkách podnikatelského plánu, po které se týmy pustí do samostatné práce a pilování projektů. Studenti pracují bez prostojů, učitel se totiž s ledabylým výsledkem nesmíří snadno. „Chci, aby rozlišovali pocitový úsudek od doloženého faktu, závěr by měl být podložený, třeba nějakou studií. Pokud nějaká informace chybí, měli by ji zjistit: kolik by je stál nájem, jaké by měla úroky půjčka, to musí vše ověřit,“ vysvětluje mi, když si pročítá jeden z dokumentů uložených na disku. „Chceme oslovit zákazníky originalitou… Co tím myslí, co si mám pod tím představit? Nemám rád vágní formulace,“ vrtí nesouhlasně hlavou a hned k dané pasáži vpisuje komentář. Každý tým od učitele, který dříve pracoval v korporátu, dostane v průběhu týdne komentářů desítky. 

V pondělí a úterý před podzimními prázdninami, tedy šestý a sedmý den projektu, mají žáci studijní volno, ale někteří se i tak sešli ve škole, aby společně doladili plán i prezentaci. „Podařilo se nám sejít ve třech, místo v pěti; jedna spolužačka bydlí až na Moravě a ta z domova nepřijela, a další má malé dítě, takže má individuální studijní plán,“ říká Ondřej. 

Ivan Smolka: Státní přijímačky produkují snaživé splňovače, na lyceu potřebujeme objevitele a výzkumníky Čtěte více

A po prázdninách přichází den D, prezentace.

„Jistě se ptáte, jak jsme došli k vytvoření foodtruckového stánku s belgickými specialitami,“ začíná Adéla za firmu Beneluxus. Je úterní odpoledne a odehrává se závěrečná fáze podnikatelského projektu.

Týmy chodí k tabuli a každý po svém s využitím projektoru představuje svůj byznys plán. Porota sedí v první lavici u dveří, třídní učitelka Jitka Ferencová v první řadě u okna, přišel se podívat i ředitel Ivan Smolka. 

„Vedla nás k tomu letošní cesta do zahraničí,” pokračuje Adéla. „Byli jsme s kolegou Ondrou jak v Nizozemsku, tak v Belgii, a jejich speciality nám chutnaly tak, že jsme začali hledat, jestli se něco takového prodává i u nás, a zjistili jsme, že ne. Tak jsme si řekli, že by bylo fajn díru na trhu něčím vyplnit,“ pokračuje. Vystoupení každého týmu trvá asi deset minut a všichni se vystřídají víc než jednou v krátkých vstupech. Na konci vystoupení se tleská a pak přicházejí na řadu otázky. „Jednali jste s holandskou a belgickou ambasádou o nějaké podpoře?“ ptá se člen poroty. „To nás upřímně ani nenapadlo,“ reaguje dlouhovlasý Ondřej. 

Jako druhý je na řadě čistě dívčí tým. „Naše produkty jsou přírodní mýdla vyráběná pod přísným dohledem, takže ani lidé s citlivou pokožkou a atopickým ekzémem se nemusí bát alergických reakcí,“ vychvaluje své zboží zástupkyně firmy Mýt se rád Rozálie. „Jejich zakoupením podpoříte českého výrobce a zároveň nezatížíte přírodu,“ formuluje další benefity pro svého zákazníka – což jsou alternativní maminky třicet plus. I když je cena mýdla kolem sto padesáti korun, dívky věří, že se prodávat bude, což si ověřily v dotazníku mezi žáky lycea a u svých známých. Porotci obdivují dokonale graficky zpracované vizuály marketingové kampaně a vydařený brand.

Najděte tu odvahu

„A jaká je vaše vize do budoucna, Judito? Máte plány to uskutečnit?“ ptá se učitel šéfky imaginární firmy, která výrobu mýdla zpracovala již ve své ročníkové práci. „Asi ne. Muselo by se do toho hodně investovat a věnovat tomu i čas a také mít stálý příjem jinde, takže hned po škole ne, určitě ne v blízké budoucnosti,“ říká realisticky autorka nápadu. 

Waldorfská škola mě na univerzitu připravila lépe než běžná škola, mohla jsem to srovnávat, říká Němka Čtěte více

Porota ale dívky hecuje, aby se nevzdávaly. „Název má brutální potenciál, tím strčíte konkurenci do kapsy! Když budete držet komunikaci v tomto duchu, sto padesát korun za to mít se rád vám spousta lidí ráda dá!“ zaznívá z lavice porotců.

Firmu Kiwiki, šití doplňků ze zbytkových látek, které by se jinak zřejmě vyhodily, porotci zase nabádají k většímu rozletu. „Penály, taštičky, ale co takhle obaly na notebook? Když zvýrazníte logo a dáte tomu příběh, můžete vaše výrobky prodávat daleko dráž,“ říká jeden. „A co se spojit s Dropem a našít pytlíky na ty předražené boty?“ utrousí jiný, a všichni se smějí. 

Prezentacemi se předmět uzavírá, ale výstupy možná ještě přijdou vhod. „Chtěl bych vás vyzvat, abyste někdy našli odvahu do toho vstoupit. Počkejte si, ale najděte tu odvahu,“ povzbuzuje žáky k podnikání učitel Radovan Daniel ve své závěrečné řeči. 

„Z některých minulých projektů se vyklubal skutečný byznys,“ říká mi pak. Například Imaginární zmrzlina, firma absolventky lycea Laliky Podulky. Veganskou zmrzlinu nejdřív vyráběla doma, teď s kolegou mají v pražském Karlíně provozovnu. „Když po škole přemýšlela o tom, co dělat, a začala uvažovat o podnikání, oprášila sešit z podnikatelského projektu,“ vzpomíná učitel.

„Snažíme se je přivést na myšlenku, že podnikání je nejen způsob vydělávání peněz, ale i cesta, jak řešit problémy kolem sebe, nečekat na stát nebo nějakou instituci a sám něco udělat,” říká ředitel lycea Ivan Smolka, který zařadil předmět do školních „osnov” s jasným záměrem: „Výuka je nakonec vždy jen prostředkem, jak z mladých lidí udělat všestranně rozvinuté osobnosti, které si v životě poradí. Tenhle cíl má i podnikatelský projekt.”

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let