Systém jednotných přijímacích zkoušek na víceletá gymnázia rozjel velký doučovací byznys. Doučování, přípravné kurzy, testování – za to všechno rodiče platí od jednotek tisíců až po desetitisíce korun. Zájem o víceletá gymnázia dalece přesahuje volné kapacity, kdo tedy chce uspět, otevírá peněženku. 

Jedenáctiletá Mia z Prahy je v páté třídě a posledního půl roku se nezastaví. K obvyklým aktivitám, jako je zpěv ve sboru a dvakrát týdně balet, jí už od října přibyly čtyři vyučovací hodiny strávené přípravou na přijímací zkoušky na víceleté gymnázium. Každé pondělí běží hned ze školy na devadesátiminutové doučování češtiny, každý pátek na stejně dlouhou matematiku. Od začátku školního roku strávila sedm sobot na „přijímačkách nanečisto“.

Fuška to není jen pro Miu, ale také pro její rodinu, která přizpůsobuje svůj program jejímu nabitému rozvrhu. Zatímco úkolem Mii je se učit, úkolem rodičů je na přípravu na gymnázium vydělávat peníze. „Za matematiku platíme pětistovku týdně, za češtinu to samé,“ počítá Miina máma Lenka. „Měsíčně zaplatíme asi čtyři tisíce, za půl roku je to tedy plus minus dvacet čtyři tisíc korun. Sobotní testy vyjdou na šest stovek, takže další čtyři tisíce korun. Je to hodně peněz, když se to takhle sečte. Myslím si ale, že bez intenzivní přípravy bychom neměli vůbec šanci.“

V Praze na gymnázium? Šanci má sotva každý čtvrtý

A v tom má Lenka má pravdu. Přijímací zkoušky na střední školy včetně víceletých gymnázií už od roku 2016 organizuje státní agentura CERMAT, která je zodpovědná i za testy k maturitní zkoušce. Tato agentura už několikrát přiznala, že testové úlohy nekorespondují s obsahem rámcového vzdělávacího plánu, jinými slovy – v běžné základní škole se je děti řešit nenaučí, je k tomu nutná příprava „bokem“. 

Nevíte? Tak tipujte. A příklady po sobě nekontrolujte. Desatero rad, jak uspět u přijímaček Čtěte více

Zejména to platí o Praze, kde je převis přihlášených každoročně značný a samé jedničky ze základní školy už dávno přijetí nezaručují. Zatímco v ostatních regionech Česka uspěje zhruba čtyřicet procent zájemců, v Praze je to mnohem méně, většinou se dostane zhruba každé třetí až čtvrté dítě, v případě některých velmi oblíbených škol to může být i každé šesté nebo sedmé. Například Gymnázium profesora Jana Patočky, které leží v centru hlavního města v pěším dosahu dvou velkých nádraží, letos eviduje přibližně 450 přihlášek na 60 volných míst. Testy je tedy nutné napsat minimálně na devadesát procent; čím víc, tím pochopitelně líp. Podle Víta Šťastného z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze absolvovala soukromé doučování nejméně třetina dnešních studentů víceletých gymnázií, ve větších městech jde o častější jev. “Mnozí rodiče se (do značné míry správně) domnívají, že výuka ve škole není zaměřena na získávání kompetencí nezbytných pro úspěch u přijímacích zkoušek, tedy obeznámenost s typovými úlohami, využívání efektivních testových strategií, schopnost vyrovnávat se se stresovou situací a podobně. Přípravy proto často navštěvují i žáci s výborným školním prospěchem v daném předmětu,” vysvětluje. 

Informační společnost EDUin vydává od roku 2014 Audit vzdělávacího systému. Jedná se o přehled hlavních událostí, které v uplynulém roce ovlivnily vzdělávací systém, doplněný o analytické texty přinášející hlubší pohled. Jedna z pěti kapitol Auditu vzdělávacího systému 2021 detailně popisuje systém přijímacích zkoušek.  

Pět tisíc, nebo také přes čtyřicet. Rozpětí cen je široké

Jelikož mnozí rodiče se na výuku svých vlastních dětí z mnoha důvodů necítí, raději je svěřují do péče odborníků. Pro různé agentury i soukromé doučovatele představují právě testy Cermatu poměrně podstatný zdroj příjmů. Pokud se rodiče rozhodnou dítě posílat na skupinové kurzy organizované například společností Scio, které se odehrávají prezenčně ve větších městech nebo online z domova, zaplatí v základní variantě zhruba pět tisíc korun. Další tisícovky pak naskáčou za přijímačky nanečisto (600 korun za jedno testování), případně za takzvaný bootcamp neboli intenzivní „nalejvárnu“ o víkendu před zkouškami, která vyjde u Scio na 2.190 korun. „V případě, že chce žák mít lektora ´jen pro sebe´ a tedy platit si individuální přípravu, jsou ceny pochopitelně násobně vyšší, v řádu stokorun za odučenou hodinu,“ říká mluvčí společnosti Scio Bohuslav Bohuněk. Přípravku na přijímací zkoušky pořádá například i agentura Tutor, a to buď prezenčně v Praze a Chrášťanech, nebo odkudkoliv online. Pokud se dítě začne připravovat už od září, zaplatí rodiče 11.500 korun, pokud až od ledna, je to o tři tisíce méně. „Součástí těchto kurzů jsou tři kola testování,“ dodává za Tutor Aneta Sedláková.

Skupinové kurzy navštěvuje po celém Česku pravděpodobně mnoho dětí – podle údajů Cermatu se na osmiletá gymnázia napříč republikou letos přihlásilo osmnáct tisíc uchazečů. Pokud ale rodiče chtějí osobnější přístup, kdy lektor může hned reagovat na potřeby dítěte a dovysvětlovat nejasnosti, musejí sáhnout do kapsy ještě mnohem hlouběji. Zatímco už zmíněná Mia z Prahy týdně absolvuje čtyři vyučovací hodiny s lektorem v malé skupině svých spolužáků, někteří vyhlášení lektoři berou děti pouze po jednom, maximálně po dvou, a pak si za šedesát minut práce s dítětem účtují i 1 500 korun. Ten, kdo dochází na podobné soukromé doučování jednou týdně od září, zaplatí (bez testování) asi čtyřicet tisíc. Z doučování se tak v Praze a dalších větších městech stal bez většího přehánění byznys, kterým se protočí miliony.

Rozdělujeme děti na studijní a nestudijní typy strašně brzy. Tratíme na tom všichni, říká sociolog Daniel Prokop Čtěte více

„Celý systém jednotných přijímacích zkoušek v Česku je nešťastně nastavený,“ říká analytik společnosti PAQ Research Karel Gargulák. Rodiče se obávají kvality vzdělávání na druhých stupních základních škol, proto jsou ochotní přinést značné oběti, aby se jejich potomek dostal na gymnázium nejlépe už po páté třídě. Míst je ale nedostatek, a tak vznikají jakési „stínové osnovy“, které si dítě neosvojí ve škole. „Děti z běžných škol nemají bez speciální přípravy šanci uspět, a protože je příprava placená, vylučuje to předem i nadané děti ze sociálně slabších rodin,“ zdůrazňuje Karel Gargulák. „Stát tak na jednu stranu říká, že garantuje rovné příležitosti, a na druhou stranu těmto žákům bohužel ubírá možnost rozvinout svůj potenciál.“

Přípravka hrou? Dítě aspoň získá návyk pravidelné práce

Jde to ale i jinak? Radka ze Středních Čech je vystudovaná češtinářka, její muž zase rozumí matematice. Společně zatím na přijímací zkoušky připravovali dvě ze svých dětí. „Přípravu jsme zahájili v půlce čtvrté třídy. Spoustu toho ještě neuměly, tak jsme se to doučovali. Vytiskla jsem všechny testy z minulých let a jeli jsme jen podle toho. Každý den třeba dvě stránky z češtiny a dvě z matematiky. Poslední půl rok před přijímačkami pak dělaly o víkendu celé testy na čas,“ popisuje Radka. Syn se dostal na gymnázium v malém středočeském městečku, v Praze by podle Radky se stejným počtem bodů skončil hluboko pod čarou; u dcery zaúřadovala nervozita a zůstala na základní škole. „K něčemu ta dřina ale byla dobrá, ohromně se za tu dobu zlepšila v matematice a teď patří mezi premianty,“ dodává Radka smířeně.

Čtěte také Miroslav Hřebecký: Jednotná přijímací zkouška má málo plusů, zato hodně minusů

I manažerka Olga z Prahy se rozhodla, že svého syna na přijímačky připraví sama. Nutno dodat, že jako absolventka pedagogické fakulty v oboru učitelství matematiky a biologie, to má jednodušší než většina ostatních rodičů. Nakoupila si tedy všechny možné cvičebnice a testy a pustila se se synem do práce. „Hned od začátku mě štvalo, že na gymnázium sice chce, ale neustále si hledal výmluvy, proč se zrovna teď nemůže jít připravovat,“ vypráví Olga. Po několika dnech s podobným průběhem vyjádřil syn přání, aby pro něj příprava byla trochu víc jako hra – a jeho máma se mu přání rozhodla splnit.

„Zkombinovala jsem prvky z oblíbené hry Roblox a aplikace Duolingo,“ popisuje Olga. „V rozvrhu má povinnost učit se půl hodiny denně. Pokud to splní, získává penízky zvané Gybloxy; pokud z nějakého důvodu dá přednost jiné aktivitě, může si řadu zamrazit a o Gybloxy přijde,“ vysvětluje. Vždy na konci měsíce malý student převádí Gybloxy na koruny a ty mu rodiče posílají na účet, v průměru jde o pětistovku měsíčně. „Když to sečtu, se všemi náklady na knihy a podobně se s přípravou vejdu do pěti tisíc, a ty dostane syn, ne nějaký lektor,“ rekapituluje Olga. Nejvíc si ale pochvaluje, že její přirozeně hravý potomek během půlroční přípravy získal návyk pravidelné práce. Už ho nemusí honit a téměř násilím usazovat ke stolu, myslí si na přípravu sám. „Samozřejmě ale není psáno, že se někam dostane, také si vybral školy, kam je celkem nával. Moc bych mu ale přála, aby viděl, že když se snaží a usilovně maká, tak může dosáhnout svého cíle,“ dodává Olga.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let