Na dětských hřištích si můžete vyslechnout zkazky o „těch“ otázkách, které děti dříve nebo později položí. Situace, kterým se většinou nevyhnete. Týkají se obvykle poznávání sexuality nebo i morálky. Jsou to takové ty chvíle, kdy vaše dítě přistoupí v tramvaji k úplně cizí ženě a zeptá se jí, jestli má na určitých místech „také chlupy“ nebo nahlas prohlásí o pánovi naproti, že „je opravdu strašně tlustý / ošklivý“. 

Na základě všech podobných zkazek jsme na tyto situace tak nějak připraveni. Na co jsem si osobně připravená nepřišla, bylo, když jsem vzala pětiletou dceru s sebou do volební místnosti. A tam, uprostřed všech těch lidí, se mě dcera zeptala, co jsou to ty volby. 

„Tady si volíme prezidenta,“ říkám ještě poměrně sebejistě. 

„A proč?“ 

„Každá země má prezidenta – teda skoro každá, někde mají třeba krále nebo královnu – v každé zemi rozhoduje o něčem jiném…“ odpovídám trochu zmateně. 

„A u nás?“ ptá se a celá volební místnost čeká, co se „přiučí“.

Její zvídavost skončila u otázky: „A na co nám tedy je, když stejně skoro nic nedělá?“

Jako bych se nepoučila. Nedávno jsem stála u parlamentních a senátních voleb s druhou dcerou. Význam byl jasný. Vláda, zákony a tak. Horší byla volba samotná. Urputně jsem před ní schovávala volební lístky s bambilionem stran a jmen a k tomu ještě jmény různých senátorů, abych mohla situaci zjednodušit na „hodíš to tam tomu, kdo se ti zdá dobrý“.

Volby, Putin i autokracie. Kdy je čas začít s dětmi mluvit o politice? Čtěte rozhovor s autorkou knihy Annou Durnovou

Proč si na pískovištích nevyměňujeme zkazky, které by nám pomohly vysvětlit dětem, jak funguje stát? Copak můžu pětileté vyprávět o dvoukomorovém parlamentu? Jako bychom si mysleli, že se děti zeptají až v době, kdy jim přijde do schránky volební arch. 

Jedna z mála knížek, která dokáže toto trápení s otázkami zmírnit, vyšla v loňském roce. Jmenuje se Proč existují sprostá slova, když se nesmí používat. To je i název první kapitoly. Ta další se jmenuje Proč musím chodit do školy a další je pojmenovaná Proč dospělí říkají věci jinak, než je myslí. Následuje Kdo je nejzlejší člověk na světě a řeč je o aktuální válce na Ukrajině. 

Kapitol je mnohem více a každá naťukává téma, které je pro většinu rodičů tak trochu děsivé. Kromě voleb, demokracie a válek také imigraci, rozchody rodičů, nemoci nebo smrt. Právě výběr témat je velkým pozitivem knihy. Nabízí dětem přístupná vysvětlení složitých témat a musím říct, že řadu z nich jsme už doma řešili. 

Hlavními hrdiny je rodina se dvěma dětmi, Tobíkem a Týnou, věkem zhruba na prvním stupni základní školy. Sourozenci postupně za různých okolností pokládají svým rodičům tyto zákeřné otázky a máma s tátou je jednoduše vysvětlují. Některé z nich jsou lehce pochopitelné i pro pětileté děti (například volby) a jiné jsou složitější a chytnou se až starší. 

Společnost vnímá politiku stále ještě velmi úzce. Omezujeme ji na věci typu kdo bude vládnout, kdo se hodí na to, aby byl prezidentem. Ale zapomínáme na to, že politika je správa věcí veřejných. A že to, v kolik vstáváme do školy, jestli máme v neděli otevřené obchody, jak dlouhé jsou prázdniny, co máme v parku nebo jestli nám jezdí autobus a jestli jezdí zadarmo, jsou vlastně politická rozhodnutí .

Ony zmíněné volby přicházejí na řadu hned v několika kapitolách. V souvislosti se zákony například hned v první kapitole – té o sprostých slovech. Vysvětlování o nepoužívání sprostých slov vede k nepsaným zákonům, ty vedou k zákonům psaným a ty k tomu, kdo je vlastně tvoří a kdo určuje, kdo má ty zákony tvořit. 

Debatu nad prezidentskými volbami zase autorka se svými fiktivními dětmi rozebírá v kapitole o nejzlejším člověku na zemi. Úryvek najdete v boxu. 

Knihu napsala Anna Durnová, socioložka a politoložka, která přednáší na univerzitě ve Vídni. Díky své práci byla vybavená na zvídavé otázky vlastních dětí a rozhodla se pomoci i ostatním rodičům. Přináší objektivní a nízkému věku srozumitelné odpovědi, u kterých si říkáte „sakra, proč mě to nenapadlo…“

Jsou to určitým způsobem návody pro rodiče, inspirace, jak by dětem bylo možné různá složitá témata přibližovat. 

A proč bychom s dětmi o politice vůbec měli mluvit?  „Společnost vnímá politiku stále ještě velmi úzce. Omezujeme ji na věci typu kdo bude vládnout, kdo se hodí na to, aby byl prezidentem. Ale zapomínáme na to, že politika je správa věcí veřejných. A že to, v kolik vstáváme do školy, jestli máme v neděli otevřené obchody, jak dlouhé jsou prázdniny, co máme v parku nebo jestli nám jezdí autobus a jestli jezdí zadarmo, jsou vlastně politická rozhodnutí,“ říká v rozhovoru pro EDUzín autorka knihy.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz. 

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let