Proč je vlastně návrh na zkrácení základní školy na stole právě teď? FOTO: Kateřina Lánská
Jsou devítky takzvaně „na odstřel“? Podle vyjádření ministra školství Mikuláše Beka (STAN) z posledních týdnů by se to mohlo zdát. V rozhovoru pro web cnn.iprima.cz se ministr Bek nechal slyšet, že má v plánu prodloužit povinnou školní docházku, ale přitom zkrátit dobu, kterou děti tráví na základní škole.
„Řešením by mohla být osmiletá základní škola a pak by následovaly dva roky povinné školní docházky na střední škole. Vrátili bychom se k něčemu, co jsme tady měli do začátku 90. let,“ řekl ministr v rozhovoru.
Není to jen o penězích
Jednou z velkých zastánkyň zrušení devátého ročníku základních škol je poslankyně za ODS, členka sněmovního výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a předsedkyně podvýboru pro regionální školství a celoživotní učení Renáta Zajíčková.
Ta předložila už bývalému ministrovi Vladimíru Balašovi svůj dokument nazvaný Podklad k záměru systémových změn české vzdělávací soustavy, kde navrhuje prodloužení povinné školní docházky na 11 let (1 rok MŠ, 8 let ZŠ a 2 roky SŠ) a zároveň zkrácení základní školy o jeden ročník, z devíti na osm let.
Proč je vlastně návrh na zkrácení základní školy na stole právě teď? Jak už to bývá, jde samozřejmě mimo jiné i o peníze. Každý rok, který děti nestráví ve škole, se počítá. Ušetří se na platech učitelů, na budovách. Dospívající nebo mladí dospělí budou vstupovat na trh práce o rok dříve. Podle zastánců a předkladatelů reformy ale nejsou ekonomické důvody těmi hlavními.
„Návrh na zrušení devátých tříd je pouze jedním z několika kroků komplexní reformy regionálního školství,“ říká Zajíčková. „Není to pouze nějaký izolovaný nápad, který by vycházel výhradně z potřeby ušetřit. V první řadě potřebujeme co nejdříve optimalizovat zastaralou školskou infrastrukturu a školy ji musí efektivně sdílet. Vzniklé úspory pak můžeme přesměrovat tam, kde je jejich největší návratnost, ideálně do primárního vzdělávání.“
Přestárlí maturanti
Prvním z důvodů, proč zkrátit základní školu, je podle Renáty Zajíčkové ten, že máme – jak sama říká – přestárlé maturanty. „Není výjimkou, že nám k maturitě jdou lidé i ve dvaceti, jednadvaceti letech. Stačí mít odklad, odjet na rok do zahraničí a už se to nabaluje,“ upozorňuje.
Provést se to dá postupně a hranice plus minus 16 let se zdá rozumná. Zásadní je, aby to zasáhlo alespoň dva roky na středních školách.
Pravdou je, že problém s „přestárlými maturanty“ nevzniká často na konci, ale právě na začátku školní docházky. Česká republika má dlouhodobě více než 20 procent prvňáků s odkladem, v některých regionech je to i více než třetina. S tím by do budoucna měla pomoci jednotná metodika vyšetření pro pedagogicko-psychologické poradny napříč republikou i připravovaná reforma předškolního vzdělávání.
„Pro střední školy je náročné, když mají už v polovině studia plnoleté studenty. Zároveň dospělí lidé už příliš nepasují do středoškolského systému, který byl vytvořen pro nezletilé. Není to prostě zdravé,“ dodává poslankyně.
Je pravdou, že status studenta, ke kterému se vážou různé výhody, například nižší zdanění příjmů z pracovní činnosti nebo nejrůznější stipendia a slevy, ztrácejí mladí lidé ve 26 letech. Pokud někdo maturuje ve dvaceti a absolvuje například rok na programu Erasmus v zahraničí nebo nestíhá zároveň psát závěrečnou práci a učit se na státnice, takže si studium o rok prodlouží, dostává se do ekonomicky složité situace. „Měli bychom se primárně zaměřit na odklady školní docházky, ale zkrácení základní školy o rok v tomto pomůže,“ je přesvědčená Renáta Zajíčková.
Všeobecné vzdělání všem
Zkrácení základní školy ale neznamená zkrácení povinné školní docházky. „Když se podíváme na mezinárodní srovnání, patří Česká republika v Evropě k zemím, kde je kratší povinná školní docházka. U nás trvá v zásadě do 15 let dětí. Ve většině evropských zemí je ten věk 16 let a pak jsou země jako Belgie či Francie, kde trvá dokonce do 18 let. Důvody pro prodlužování jsou zpravidla navázány na to, že povinná školní docházka zahrnuje i část střední školy a vtahuje tak do vyšších stupňů vzdělávacího systému děti, které by to třeba ani jinak nezkusily nebo by ze systému vzdělávání předčasně vypadly. Provést se to dá postupně a hranice plus minus 16 let se zdá rozumná. Zásadní je, aby to zasáhlo alespoň dva roky na středních školách,“ vysvětluje ministr školství Mikuláš Bek v již zmíněném rozhovoru pro CNN Prima News.
Souhlasí s ním i Renáta Zajíčková. Také podle ní by měly české děti absolvovat povinně alespoň dva roky na střední škole, protože je větší šance, že už to potom dotáhnou například k výučnímu listu. Mělo by tak ubýt lidí, kteří končí pouze se základním vzděláním, celoživotně mají nižší příjmy a jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaností.
To si ale vyžádá celkovou reformu středoškolských oborů. Pokud by měly být – jak návrh předpokládá – první dva roky středoškolského i učňovského studia zaměřeny spíše všeobecně, bude nutné výrazně upravit rámcové i školní vzdělávací plány a také sehnat učitele, kteří budou učit všeobecně-vzdělávací předměty na školách, kde jich je v současné době minimum. A navíc je otázkou, kdy potom specializované obory své studenty naučí onu specializaci, například řemeslo v dílně.
„Prodloužením povinného vzdělávání o dva roky střední školy se společným všeobecně-odborným základem příbuzných oborů spustíme inovaci středního školství. To je trend úspěšných vzdělávacích systémů, který dětem dává čas na pozdější rozhodování o užší specializaci,“ vysvětluje Renáta Zajíčková. „Trh práce se neustále mění a je potřeba umět se přizpůsobit. Dnes už třeba i pokrývač potřebuje umět ovládat dron, leccos spočítat, už dávno nevystačí jen s tím, že umí položit střešní krytinu.“
Ďábel se skrývá v detailu
Jak už to bývá, návrh na reorganizaci českého vzdělávacího systému si našel jak zastánce, tak odpůrce. Zejména mnozí učitelé upozorňují hlavně na to, že existuje spousta detailů, o nichž se v návrzích nelze dočíst, jsou ale pro práci učitelů, ředitelů a pro celý systém poměrně podstatné.
Asi nejpodstatnější otazníky se vznášejí nad celkovým zvažovaným uspořádáním oněch osmi let na základní škole. Otázkou je, zda by byl model 5+3, nebo 4+4, tedy kolik let by trval první stupeň. „To není ještě zdaleka rozhodnuto a ke slovu by museli přijít například vývojoví psychologové, kteří by posuzovali, zda jsou dnešní děti zralé na to, aby se například už v páté třídě začínaly učit dějepis, fyziku a další předměty,“ říká Renáta Zajíčková.
Na to pak navazuje otázka, co by bylo s víceletými gymnázii. Chodily by děti na osmiletá gymnázia už ze čtvrté třídy? Dávala by pak ještě smysl gymnázia šestiletá, na něž děti odcházejí ze sedmičky, tedy jen o rok dřív, než by podle zvažovaných nových pravidel měly ukončit základní školu? Nebo by se vytvořil nějaký hybrid, tedy například gymnázia sedmiletá?
Ministr Bek se v dalším ze svých vyjádření pro CNN Prima News zmínil, že víceletá gymnázia omezovat nehodlá, spíš naopak: „V některých oblastech, jako je Praha, by možná stálo za zvážení, jestli nemáme o něco zvýšit kapacitu šestiletých gymnázií,“ řekl. „Zřejmě bude třeba zreformovat i víceletá gymnázia, protože takto by ten systém skutečně nedával příliš smysl. I o tom se právě v těchto dnech vede diskuse s odbornou veřejností,“ komentuje to Renáta Zajíčková.
Další otázky se týkají objemu učiva, který neustále narůstá. Momentálně školy přecházejí na takzvanou novou informatiku; navíc mnohem víc než dříve pořádají nejrůznější projektové dny, exkurze, výlety, nabízejí různé preventivní programy a mají spoustu dalších aktivit. Už proto si někdy stěžují, že nestíhají probrat vše potřebné. Co se stane, když se jim ještě rok ubere? „Část učiva by musela přejít na střední školu, protože je jasné, že by se na základní škole všechno nestihlo,“ odpovídá poslankyně Zajíčková.
Otázkou ovšem zůstává, proč se rozhodujeme o změně právě teď, jaké jsou pro změnu důvody a zda je máme podpořené nějakou studií, nějakými daty. A to se obávám, že zcela jistě nemáme.
Stejně tak si veřejnost klade otázku, jak bude zajištěn dostatek míst na středních školách. Letošní rok ukázal, že je problém, když se na střední školy hlásí jeden populační ročník. Pokud by se devítka „škrtla“ jedním tahem, mohlo by to znamenat, že se na střední školy najednou nahrnou ročníky dva? „Museli bychom zavést jakési přechodné období. To už jsme tu koneckonců měli v polovině devadesátých let, kdy jsme přecházeli naopak z osmileté docházky na devítiletou, a zvládli jsme to,“ uklidňuje poslankyně.
Opravdu nás toto pálí nejvíc?
„V Česku jsme už měli různé modely povinné školní docházky. Školy i školský systém si nakonec vždy poradí,“ říká analytička Informačního centra o vzdělávání EDUin Lucie Slejšková. „Otázkou ovšem zůstává, proč se rozhodujeme o změně právě teď, jaké jsou pro změnu důvody a zda je máme podpořené nějakou studií, nějakými daty. A to se obávám, že zcela jistě nemáme.“ Jinými slovy, nikdo přesně neví, „co to udělá“ – a navíc tu zůstává spousta nevyřešených otázek.
„V principu je správně, když se povinná školní docházka o rok prodlouží. Země, které drží děti co nejdéle v systému společného všeobecného vzdělávání, mívají lepší vzdělávací výsledky v mezinárodním měřítku,“ vysvětluje analytička.
„Nicméně hodně záleží na konkrétním provedení. Navíc, i když budou odborné školy první dva roky všeobecnější, budou si je děti volit ještě o rok dříve než nyní. Obávám se, že to nepovede k většímu procentu dokončení vzdělávání, spíš naopak. Už jen proto, že nemáme na základních školách zavedený systém kariérového poradenství.“
Podle slov ministra školství Mikuláše Beka by podle nových pravidel měly začít studovat děti, které nastoupí do školy ve školním roce 2026/2027. Už řadu měsíců se přitom týmy expertů snaží dát dohromady takzvanou velkou kurikulární reformu, která by se měla dotknout všech předmětů a okruhů, které se v českých základních školách vyučují.
Jak podotýká Lucie Slejšková, změna délky a rozložení povinné školní docházky by v podstatě znamenala zahodit práci desítek lidí a s ní i nemalé finanční prostředky, které již do reformy stát investoval: „Znamenalo by to totálně překopat RVP základních i všech typů středních škol. Není to nemožné, ale v podstatě si musíme urychleně říct, jestli touto cestou chceme jít, stopnout práci na současné revizi a začít znovu od začátku. S tím, že mnozí experti už do této další práce pravděpodobně nepůjdou. Když si představím, jaké problémy to vyvolá, skoro si říkám, jestli právě tato změna je tím, co v tuto chvíli české školství nejvíc potřebuje.“
„Bylo by samozřejmě fér, aby už prvňáci v onom roce 2026/2027 věděli, do jakého systému nastupují – jestli jejich první stupeň bude čtyřletý, nebo pětiletý, jak to bude s víceletými gymnázii a jakou formu budou mít případně přijímací zkoušky na střední školy. Je to opravdu ambiciózní termín, ale já věřím, že když napneme síly, stihnout se to dá,“ uzavírá Renáta Zajíčková.
Text vyšel v Akademii Lidových novin.
Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.
DOPORUČENÉ ČLÁNKY
21. 08. 2022 Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak
28. 02. 2023 Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné
Sdílet na Facebooku 
Sdílet na Twitteru 
Sdílet na Linkedinu 
