Také teď, když tento text čtete, sedíte? Rozhodně sedí jeho autorka, když právě přidává jedno písmenko za druhým u pracovního stolu. Nejspíš sedí i její dítě školou povinné. Kdo ale téměř jistě nesedí, jsou děti na 5. ZŠ Mladá Boleslav. 

Že je na této škole leccos jinak, je patrné už u vchodu. Nástěnku plní nabídky sportovních kroužků a před budovou parkují kola a koloběžky. Na chodbách visí boxovací pytle a koše na basket, u zdí stojí žebřiny, vše volně k dispozici o pauzách. Na velké přestávky můžou žáci i do tělocvičny či do školního klubu, kde na ně čeká boulderová stěna a stoly na ping-pong. Chodbu jde přepažit dvěma sítěmi pověšenými na lanku. Roztažením sítí vznikne rychle hřiště, kde si lze házet pěnovými míči. Škola využívá krom velké tělocvičny i taneční sál, samostatnou halu a několik venkovních hřišť. Tahle instituce nese název „Škola plná pohybu“ a zjevně nejde jen o formalitu.  

Cítím se líp, když se o přestávce hýbu

„Na pohybové přestávky chodím do tělocvičny každý den,“ říká osmák Lukáš. S kamarády hrají florbal, basket nebo volejbal. „Cítím se pak líp,“ dodává s tím, že ven se chodí učit někdy i o fyzice, chemii či angličtině, a bývá to spojeno s pohybem. Přizvukuje mu i Tomáš ze šesté třídy. „Ségra chodila na jinou školu a ven vůbec nechodili, cením si toho, jak to máme my,“ přemýšlí. Tělocvik tu mají všechny třídy nejméně dvakrát týdně a jednou za 14 dní si mohou mnozí zvolit ještě sportovní hry jako jeden z volitelných předmětů. „Dny, kdy máme tělocvik, mám nejradši,“ směje se Tomáš.

Na kole dnes přijela i ředitelka školy Marcela Pavlíková, žena, která pohyb do 5. ZŠ přinesla. Když se o místo ucházela, platila 5. ZŠ za spíše uměleckou školu a bojovala s nedostatkem žáků, hrozilo jí sloučení. Pavlíková, tehdy učitelka tělocviku, šla do konkurzu s programem „Zdravá škola“. U konkurzu na ni prý tehdy komise „koukala trochu divně“, ale ona byla o pilířích programu – jako jsou dobré vztahy, smysluplné učení, možnost výběru, formativní hodnocení či komunikace s rodiči – přesvědčena.

Aby dítě dobře mluvilo, pomůže mu přirozený pohyb, říká logopedka Čtěte více

Před „ředitelováním“ byla zastupitelkou a předsedkyní Komise pro výchovu a vzdělávání. Sledovala různé osobnosti v oboru a Pavlíkové se naskytla možnost jet se podívat na inovativní ZŠ Dr. J. Malíka v Chrudimi. „Filozofie pana ředitele Brože mě nadchla, a když jsem se rozhodla, že půjdu do konkurzu, inspirovala jsem se s koncepcí právě tam,“ dodává žena, jejíž ředitelnu plní krom publikací o Janu Ámosu Komenském třeba i kniha Přírodní léčby.

Začala se sborem pracovat na nové vizi školy a postupně získala zmiňovanou „zdravou“ certifikaci. Části pedagogů cesta nevyhovovala, z původního sboru postupně zůstalo už jen pět pedagogů. Klíčové se pro ni stalo silné širší vedení školy, kde se snaží navozovat maximální možnou upřímnost. „Na začátku jsem dostala například zpětnou vazbu, že jedu moc rychle a moc tlačím, poučila jsem se,“ říká. Nyní se snaží přesvědčit celý sbor k souhlasu s cca 40 % školních pravidel, principů a postupů, které tvoří pevný rámec povinný pro všechny vyučující. Zbytek je prostor pro jejich osobnost a individualitu.

Ani pohyb v hodinách nedostal nikdo nařízen. „Učitelé mají moji absolutní důvěru, že jsou to dospělí, kvalifikovaní lidé, kteří jsou na naší škole proto, že dělají věci, které dávají smysl,“ říká ředitelka a dodává, že je v tomto směru nijak nekontroluje, jen dodává podněty. Tu poukáže na zajímavé školení, tu pošle článek. A takto přišla řeč i na pohyb v hodinách.

Pohyb není jen o výkonech

Pohyb tu zároveň neznamená soutěžení a cílení jen na skvělé výkony. „Souvisí spíš s tím, že když chceme, aby se děti dobře učily, musíme myslet na jejich psychohygienu,“ uvažuje Pavlíková. Děti prostě nevydrží celý den sedět nehnutě, pokud se to děje, tak jejich koncentrace a schopnost učit se upadá. Nově škola pořídila také krabici senzorických pomůcek, které dětem vedle stimulace smyslů umožnují také vykonávat během vyučovací hodiny mikropohyby. Pohupování a různé způsoby sezení by měly nabídnout i nové ergonomické židle, které škola právě pořizuje do nově budovaných tříd. Dá a smí se na nich sedět zboku, obkročmo i nahoře na sedadle.

V nižších třídách mají na zemi pro změnu polohy koberce, pro starší jsou po chodbách školy umístěny různé sedačky a křesílka. Aby je mohly děti využívat k samostatné práci i o hodinách a nerušily ostatní třídy, učí je zde cíleně pracovat s hlasem, například techniku zvanou „půlmetrový hlas”, kdy se nešeptá, ale mluví polohlasem tak, aby vás slyšeli jen spolužáci okolo. 

Když se řekne „škola v pohybu“, dalo by se čekat, že zdejší žáci budou ve sportech i hodně soutěžit. „Rodičům hned u zápisu vysvětlujeme, že nejsme výkonová škola,“ vrtí hlavou Pavlíková. „Spíš než na výkon jsme zaměřeni na podporu měkkých dovedností, na vztahy a na všestranný pohyb pro všechny,“ říká ředitelka. O tělocviku si například děti zaznamenají svůj čas, ale porovnávají si ho jen samy se sebou a žádný sportovní výkon se tu nepřevádí na známky.

Tělocvikář Jan Volf k takovému pojetí sám potřeboval čas. „Já sám jsem orientovaný na výkon, dřív jsem trénoval i devětkrát týdně, říká nadšený bývalý atlet. Zhruba před deseti lety s ním začala ředitelka Pavlíková pracovat a on postupně došel k tomu, že by měl být tělocvik hlavně zdrojem radosti a ochutnávkou různých pohybů. „Když je žák třeba zavalitější, nemůžu ho „sundat“, musím ho podpořit, chválit ho, že se hýbat chce. A dát mu vybrat, jaký pohyb si vybere,“ říká Volf dnes. Že jeho styl funguje, ukazují i žáci, kteří, zatímco si povídáme, nikde neposedávají, a místo ztrácení času si začnou sami kopat s míčem.

Aby možnost volby podpořili, snaží se hodiny tělocviku spojovat – v jedné hale jsou pak třeba i tři tělocvikáři a děti mohou dělat různé věci, podle toho, co je zaujme. Kluci si tak klidně mohou i zacvičit jógu, holky zakopat s míčem, jak kdo chce. Ředitelka je, jak sama říká, odchována Janou Nováčkovou, spoluautorkou populární knihy Respektovat a být respektován. „Jednou ze zásad, které propaguje, a které se snažíme držet, je právě ta možnost výběru,“ říká ředitelka. 

Nám je úplně jedno, kolik skočíš. My chceme jenom, abys chodil do hodin a budeme spolu hledat, co v nich můžeš dělat, aby ses hýbal, třeba i individuálně.

Známky z tělocviku – a výchov obecně – tu nehrají až tak velkou roli, jedinou podmínkou splnění je 70 procent aktivní účasti, což neznamená jen dorazit na určitý počet hodin, ale i projevit zájem. „Říkáme: Nám je úplně jedno, kolik skočíš. My chceme jenom, abys chodil do hodin a budeme spolu hledat, co v nich můžeš dělat, aby ses hýbal, třeba i individuálně,“ říká Pavlíková. „Hlavní je, aby se vyplavily endorfiny, protože to by mělo být smyslem tělocviku na základce,“ říká. 

Přestože není výkon prioritou, škola se sportovních soutěží účastní. „Děti mají zájem a podle mě je dobré je v tom podporovat,“ dodává ředitelka s tím, že se učí reprezentovat školu, fair play, nenadávat rozhodčím, přijmout porážku.

A co se stane, když dětí 70 procent aktivity v tělocviku nesplní? Pokud nebyla důvodem například delší nemoc, nejsou klasifikovaní. A musejí přijít v přípravném týdnu a nahradit si to dvěma dny plnými pohybu. „Hranice a pravidla jsou také důležitá, důsledně to dodržujeme,“ usmívá se ředitelka.

Boxovacími pytli k zodpovědnosti

Velký důraz klade na další vzdělávání sboru, snaží se být „učící se organizací“. Sama jde příkladem a vzdělává se zejména v oblasti vedení lidí. Naučila se například více delegovat, aby měla čas na pedagogické vedení sboru. Ve škole má 520 dětí a s její správou jí pomáhají dvě zástupkyně, sekretářka a dvě účetní.

Vloni škola také zavedla minitýmy 3–4 pedagogů, kteří se nově navštěvují v hodinách a společně je reflektují. Formativní hodnocení zavedla škola plošně, stejně jako tripartity, za které dostávají učitelé extra odměny. Do třetí třídy jsou děti hodnoceny slovně.

Hlavní věta vize školy zní „Naše škola je místem, kde dobré vztahy, zkušenost pedagogů a respektující přístup vedou k úspěchu pro každého.” Ředitelka věří, že děti mohou být subjektem svého učení a dopřává jim i učitelům výjimečnou dávku svobody i zodpovědnosti. S tím souvisí i instalace prvků jinde považovaných za přílišný risk. Na chodbách tu stojí boxovací pytle, basketbalové koše a žebřiny, k čemuž se Pavlíková inspirovala ve Švédsku. Schválně bez žíněnek. „Děti by se měly učit i tomu, aby cvičily s respektem ke svému tělu a ke všem ostatním. Když jim bude neustále odstraňovat překážky, tak si tohle neuvědomí,“ říká Pavlíková. Na začátku vše probrali s dětmi i s rodiči. A jak sama říká, žádná zranění se zatím nestala. „Na chodbách byl dřív víc klid,“ připouští. O přestávkách člověk ale nevidí, že by je učitelé nějak zvlášť usměrňovali. „Nechceme být drábové, chceme co nejvíc dětí přesvědčit, aby pravidla jejich používání přijaly a pak třeba přesvědčily to ostatní. Vedeme je k osobní zodpovědnosti,“ vysvětluje ředitelka. 

Děti, které chtějí být ve škole, nebudeme vyhánět

Škola disponuje zdravou moderní jídelnou, kde si mohou děti dát do vody citron nebo mátu a kde mají bohatý salátový bar i samostatně nakrájenou zeleninu. Mnohé vybavení je už ale staršího data, v řadě tříd svítí starší zářivky a sborovna je také vybavena spíše skromně. Priority jsou tu jinde – funguje tu například školní klub, kam chodí děti, když už je jim „malá“ družina. Pavlíková říká, že se o „své“ děti chce postarat od 6:15 do 16:45. „Děti, které chtějí být ve škole, přece nebudeme vyhánět,“ krčí rameny. 

Žonglování a lidské pyramidy. Může i tak vypadat tělocvik budoucnosti? Čtěte více

Na pohyb se myslí i v družině, která chodí ven za každého počasí. Děti tu najdou švihadla, gumu i koloběžky. Po probourání dveří do atria chodí ven ještě víc. Rádi chodíme i do lesoparku, děti tam třeba lezou po stromech,“ říká vedoucí družiny Lilija Maťažová.

Další plány

Čtyři z pěti českých dětí nemají dostatek pohybu, potvrdil nedávný průzkum společnosti SANEP známý fakt. Mizernou pohybovou zdatnost dětí pak potvrdilo i poslední šetření České školní inspekce a stále více škol si láme hlavu, jak trend obrátit.  

5. ZŠ může být v tomto směru jistě inspirací. Ani zde ale nemají „hotovo“. Tak jako se jezdí z Boleslavi inspirovat jinam, i sem jezdí učitelé načerpat nápady – například skupina učitelů z Kutnohorska, které sem vzalo „na kukandu“ vznikající Centrum podpory vzdělávání. Společně obdivovali celkové nastavení školy i třeba pohybem nabitý školní klub. 

Ze Švýcarska si zase boleslavští učitelé dovezli nápad v podobě velkých přestávek strávených venku. „Řešíme, jak to udělat logisticky a rozvrhově,“ nastiňuje Pavlíková s tím, že další výzvou je pro ně také například tandemová výuka. I na této škole se však zkrátka občas musí posadit a v klidu jen tak promýšlet další kroky. A pak zase vzhůru, do pohybu.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

21. 08. 2022 autor/ka: Bára Procházková Pět věcí, které budou v novém školním roce jinak

S novým školním rokem přicházejí i novinky pro školáky i pro rodiče. Tou špatnou zprávou je, že by mělo být méně asistentů pedagoga, tou dobrou jsou naopak posuny ve vnímání...

Škola

28. 02. 2023 autor/ka: Lucie Rybová Život celé rodiny se zúžil na domácí úkoly, podle právníků jsou navíc nezákonné

Jsou čtyři hodiny odpoledne. Lenka Jírová přichází s dcerou domů a sedají k domácím úkolům. Čtení, psaní, počítání. Hodina je pryč. Zbývají ještě desítky příkladů...

Škola dítě 6 - 10 let