Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

Lucie Fialová

Děti dnes častěji zvažují, kým vlastně jsou, říká školní psycholožka. Všímá si i násilí nebo sebepoškozování

autor:
"Když vidím, že se mi podařilo podpořit důvěru dětí v sebe samé, vidím, že ve škole je moje místo," říká Veronika Francová.

Mít vlastního psychologa je požehnání pro celou školu. Ladí vztahy v třídních kolektivech, vyslechne problémy dětí, ale můžou se na něj obrátit i tápající učitelé nebo rodiče žáků, kteří potřebují poradit s výchovou. „Na prvním místě je žák a to, aby se mohl dobře a bezpečně učit, k tomu ale potřebuje dobré vztahy s celým svým okolím,“ říká psycholožka pražské Základní školy  u svatého Štěpána Veronika Francová. A přibližuje, jak vypadá jeden její běžný den.

Učitelky chodí v neoprenu a hodina trvá deset minut. Na Hanspaulce si vyzkoušeli Týden naruby

autor:
Eliška ze 3.B šla za důchodkyni.

Kdo si někdy nepřál, aby ze školy zmizely všechny předměty a zůstaly jen přestávky! Žákům pražské Základní školy Hanspaulka se to částečně splnilo. Během jejich školního Týdne naruby byly vyučovací hodiny krátké jako přestávky a naopak. Za katedru se postavili sami žáci a v hodinách se smělo jíst. Na chodbách školy byl také k vidění učitel v černém křiváku, žákyně převlečená za důchodkyni nebo celá třída v pyžamech či županech. Nápad na bláznivý týden vznikl v žákovském parlamentu a přinesl několik zajímavých zjištění. 

Nadání je jako rostlina, která se musí zalévat, jinak uschne, říká speciální pedagožka

autor:
"Někdy se nadané dítě nejeví jako výjimečné, protože prostě není ambiciózní."

Školní učivo je pro ně příliš povrchní, příklady by mohli mít dávno spočítané, v jazyce jsou napřed. Ale důmyslně to skrývají – třeba proto, že na sebe nechtějí příliš upozorňovat. Nebo se bojí, že by jinak nezapadli do kolektivu. Říká se tomu skryté nebo potlačované nadání. „Úmyslné skrývání nadání může vést nejen k zakrnění dovedností a zájmů, ale také k frustraci a nenaplnění potřeb,“ upozorňuje speciální pedagožka Markéta Kůtková.  

Kosťa a Saša z Kyjeva jdou poprvé do školy v Praze. Možná zlepší české vzdělávání

autor:
Rodina Kosti a Saši odjela z Kyjeva vlakem do Užhorodu, na hranicích strávili sedm hodin.

Kosťa a Saša chodili ještě před čtrnácti dny do školy v Kyjevě. V jejich městě se ale teď válčí, a tak spolu s maminkou a mladším bratrem uprchli do Česka. V úterý poprvé usedli v lavicích pražské Bratrské školy. Po jarních prázdninách nastoupí do Sašiny třídy ještě jedna ukrajinská dívka. „Je to punk, narychlo pro ně sháníme svačiny, obědy, aktovky i penály,“ říká ředitel školy Rostislav Konopa. 

Všechno ví, ale způsobně mlčí. Některé děti své nadání schválně skrývají

autor:
Být odlišný je v pořádku.

Prvňačka Anička čte doma knihy pro starší děti, píše příběhy a násobí. Ale když je ve škole, slabikuje spolu se spolužáky. A když má příklady hotové, nehlásí se a tiše čeká na ostatní. Říká se tomu skrývané nadání a některé děti – existují indicie pro to, že častěji to bývají dívky – to více či méně vědomě dělají proto, aby mezi vrstevníky nevyčnívaly. 

Když se angličtina vsakuje do uší. Reportáž z hodiny vedené metodou CLIL

autor:
„Do you know, how to say it in English?“

Na webech základních i středních škol se v posledních letech čím dál tím častěji objevuje tajemná zkratka CLIL. Dala by se přeložit zhruba jako „vzájemně propojená výuka předmětu a cizího jazyka“ a má za cíl dopřát českým žákům, aby se ve škole s jazyky setkávali co nejčastěji. Na pražské Základní škole Hanspaulka se „clilově“ učí i fyzika, vlastivěda nebo přírodověda.  

Trest vyvolává vzdor nebo podřízenost, lepší je vést dítě k zodpovědnosti, říkají psychologové

autor:
"Tresty mají nebezpečné poselství: Můžu bít, když mám moc."

„Sami jsme našim pěti dětem také pár pohlavků a trestů dali. Nenamlouváme si ale, že to bylo v pořádku,” říkají psychologové Tatjana a Pavel Kopřivovi. Jsou spoluautory knihy Respektovat a být respektován a už více než dvě desítky let hledají v rodičovských kurzech cesty, jak vychovávat bez trestů. „Trest vyvolá emoci a ta dítě odpojí od logického uvažování, takže si neuvědomí důsledky. Autoritativní výchova je rizikem pro rozvoj charakteru i pro demokracii,“ jsou přesvědčeni. To ale neznamená, že když se dítě chová nesprávně, rodič nemá dělat nic.

Čtyřicet let za Švédskem a dvacet za Turkmenistánem. Fackovat děti se smí už skoro jen v Česku

autor:
Jakýkoliv trest je aktem agrese.

Česko se zavázalo zakázat tělesné trestání dětí, ale nový ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka se tento zákaz prosazovat nechystá. Říká naopak, že pohlavek může dítěti ve výjimečných případech nastavit mantinely ve výchově. Česko tak i nadále v tématu násilí na dětech pokulhává nejen čtyřicet let za Švédskem, ale třeba i za Turkmenistánem. 

Výchova pohlavkem? Výzkumy mluví jasně: trestané děti jsou agresivnější a náchylnější k nemocem i problémům

autor:
Problémy v chování se u trestaných dětí časem zvyšují, například stoupá jejich agresivita.

„Výchovný pohlavek“ nebo „láskyplné plácnutí přes zadeček“ jsou podle výzkumů součástí výchovného arzenálu většiny českých rodičů. Věří, že jimi vymezí dětem hranice a pomohou vychovat slušného člověka. Ve skutečnosti jde o jeden z největších výchovných mýtů. Desítky studií hovoří vzácně jednotnou řečí: fyzické tresty děti v ničem nerozvíjejí. Místo toho se problémy s chováním časem prohlubují, například stoupá agresivita trestaných dětí.

Syn je chytrý, ale kvůli češtině se asi nedostane na gymnázium, říká maminka z Pákistánu

autor:
Odstěhovat se do Prahy pro nás bylo něco jako odstěhovat se na venkov, v dobrém slova smyslu: ten klid si tady moc užíváme. 

Samina a Nauman Ahmedovi pochází z Pákistánu, ale už sedmým rokem žijí v pražských Stodůlkách. Jejich syn Zain chodí do páté třídy, dcera Aminah do druhé. Ve škole se jim daří, ale čeština je oříšek. „Zain to chce zkusit na víceleté gymnázium, ale psaná čeština a gramatika je oříšek. Pomalu ztrácí motivaci a je přesvědčen, že to nevyjde,“ říká Samina.