Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

vyučování

Bádat můžou už děti ve školce, říká chemikářka. Nejsou potřeba drahé sloučeniny ani laboratoře

autor:
"Já si myslím, že aprobace není zas tak důležitá, že na základní škole je důležité umět nadchnout děti," říká Adéla Marschallová Rumlerová.

Aby měly děti rády chemii, je potřeba, aby jí rozuměly, k čemuž slouží pokusy a experimenty. A ty se jejich učitelé můžou naučit třeba v jednom z patnácti center, jenž pro chemikáře v letošním školním roce otevřela společnost Elixír do škol, která už provozuje desítky center zaměřených na fyziku a informatiku. „Málokdo si to uvědomuje, ale nachystat pokus, provést ho a uklidit zabere hodně času,“ říká Adéla Marschallová Rumlerová, která jedno z center vede. „My učíme učitele, jak to dělat jednoduše a efektivně.“

Reportáž ze třídy pro nadané děti: největším bonusem je učitel, který má pochopení

autor:
Alena Nováková pracuje s nadanými dětmi už dlouhá léta a má pro ně velké pochopení.

Na brněnské Základní škole Křídlovická je na prvním stupni vždy jedna ze tří tříd – třída B jako Brno – určená pro nadané děti. Učitelka Alena Nováková s kolegyněmi na škole rozvíjí podporu nadání již sedmnáct let a učí to i další pedagogy. „Potřeby intelektu se dnes dají saturovat snadno i mimo školu, jde mi hlavně o pohodu nadaného dítěte,“ říká a den před jarními prázdninami otevírá novinářské návštěvě dveře své třídy.

Reportáž ze školy pro autisty: kartičky, bazény s balónky a plán na každý den 

autor:
Každý z žáků má svůj přesně určený denní režim.

Dětí s autismem přibývá – vidět je to třeba i v Jihomoravském kraji. Tady ale mají alespoň výhodu jedné specializované školy, která je určena přímo těmto dětem s různě těžkým postižením. Jak se učí ve škole, kde žáci nejsou rozdělení podle věku, ale podletoho, jak si vyhovují? A mají tu místo pro každého, kdo by ho potřeboval? 

Náboženský fanatik, fanoušek UFO i politický agitátor. Učit může každý, kdo udrží své názory mimo školu

autor:
Zdá se, že školskému prostředí by prospělo nastolení další diskuse.

Učitel má učit, nikoliv šířit politickou propagandu, vnucovat dětem své náboženské přesvědčení nebo předkládat místo fakt své osobní vyhraněné názory. Učitel má informovat, nikoliv přesvědčovat. Přinášet prostor pro vhled svůj, ale nechat jej i svým žáků. Vyvolávat diskusi, nikoliv šířit strach. Má být nestranný, neutrální a objektivní. Jenže co když děti učí někdo, komu ta názorová nestrannost nějak „nejde“?

Jak aktivizovat žáky při hodině? Pomoci můžou i hroši, když mají svůj den

autor:
Věděl by někdo, co je to mezinárodní seznam ohrožených druhů a na jakém stupni je v něm právě hroch?

„Dnes je mezinárodní den hrochů. Víte, že vydrží pod vodou až deset minut? Jak je vlastně možné, že savec vydrží tak dlouho pod vodou? A znáte jiného, který to dokáže i déle?“ Je 15. února, začíná hodina přírodopisu a probírají se savci. 

Vášeň, jako by to bylo doopravdy. Jak se na waldorfském lyceu učí byznys

autor:
Debata ve skupině s učitelem.

„Řešil jsem, co když to lidi nebudou kupovat a nebudeme mít na zaplacení, a pak mi docvaklo, že se to nebude dít reálně, a oddechl jsem si,“ směje se Ondřej Lopatka, žák čtvrtého ročníku  waldorfského lycea v Praze. Podnikatelský projekt na lyceu trvá jen týden a dva dny, ale na jeho konci mají imaginární firmy název, logo, slogan a podrobný byznys plán včetně analýzy bodu zvratu, odkdy  podnik začne vydělávat. A nemůže to být jen tak vycucané z prstu. 

Když jsou na třídu dva, je víc času na práci i zábavu. Reportáž z tandemové výuky

autor:
Učitelky působí jako sehrané duo, a to jak ve výkladu, tak především v postupném zadávání úkolů. 

Tradiční obrázek výuky v české škole vypadá tak, že ve třídě jsou žáci a s nimi jejich učitel. V posledních letech se ale v hodinách čím dál častěji objevují i jiní dospělí. Mnohé školy mají asistenty pedagoga, jinde ale výuku vedou aspoň občas dva učitelé. Výhody to má pro žáky i pedagogy. “S kolegyní nám to sedne skvěle,” říká učitelka Renata Klimešová ze ZŠ Zdice. “Víc očí víc vidí, a hodina má větší spád, protože se tolik nezdržujeme různými organizačními obtížemi.”

Co by mohli číst teenageři? Klidně knihy o holokaustu nebo životopisy

autor:
"Ptala jsem se v sekundě - co rádi čtete? Odpovědí bylo z velké části ticho."

Často se mluví o tom, jak přivést ke čtení nejmenší děti, jak je podchytit, jaké knihy jim nabídnout. A tak trochu se smiřujeme s tím, že v pubertě už jsou děti rozdělené na „čtenáře“ a „nečtenáře“, karty jsou rozdány a nedá se s tím už nic moc dělat. Češtinářka Barbora Medunová z Klášterce nad Ohří to ale odmítá přijmout a bojuje o každou duši na víceletém gymnáziu i střední odborné škole, kde učí. Jak?

Jak tancují dinosauři aneb Autorské čtení v první třídě

autor:
Jak vzniká kniha? Před autorským čtením si děti mohly prohlédnout tiskový arch nebo hádat, jak je velká tiskárna na knihy.

Zvoní. Stojím před třídou s osmadvaceti dětmi. Trochu to připomíná takový ten sen, ve kterém se zaručeně ztrapníte. Ztratíte hlas, děti vás pošlou kamsi a váš potomek, který je jedním z dětí v lavici, bude muset změnit školu, protože už všichni budou vědět, že má trapné rodiče. Přitom to začalo tak nevinně. Prvňáci v základní škole na pražském Chodově dostanou svůj první slabikář a já jim povyprávím o tom, jak vznikají knížky. 

Ondro, běž se zamotat. Repotáž ze školy pro děti s autismem nebo retardací

autor:
Sedmáci Svatavy Rácové se perou se zadáním se střídavou úspěšností.

Motivační citáty na zdech, formuláře na sebehodnocení na nástěnce, klidná atmosféra plná vzájemného porozumění, maximálně deset dětí ve třídě. Pozor, nejsme v soukromé škole s drahým školným, ale na základní škole praktické a speciální – bývalé zvláštní a pomocné škole v Kralupech nad Vltavou. “My jsme tady rádi,” říká za učitele Svatava Rácová. “A děti to cítí. Kolikrát sem chodí, i když mají kašel nebo teplotu a měli by ležet doma.”