“Proč se neučíš? Běž se učit!” Jako byste se slyšeli, že? Tohle magické zaklínadlo se poměrně často nese leckterými českými domácnostmi. Jenže hodně dlouho se učit ještě neznamená hodně se toho naučit . Co má dítě sedící nad vyjmenovanými slovy nebo příklady na čtvrtletku z matematiky konkrétně udělat, aby mu znalosti v hlavě zůstaly, ideálně co nejdéle?
Finanční gramotnost dětí školou povinných není oslnivá. Naposledy to potvrdilo i šetření společnosti Kalibro, která u žáků 5., 7. a 9. třídy ze 156 škol na jaře letošního roku zjišťovala, jak by si uměli poradit v běžných situacích, které se buď týkají osobních či rodinných financí, nebo mají přímý či nepřímý ekonomický dopad na život rodiny. A ve srovnání s podobným šetřením provedeným před 10 lety nedošlo k valnému zlepšení. Pomoci s tím může kapesné, pokud to s ním umíte.
Prvňák Pepa ve třídě rozbaluje svačinu. Na polici ho zaujme knížka s fotbalistou na obálce. I když ještě neumí číst, knížku si prolistuje. Se spolužákem Karlem obdivují fotbalistovy kopačky a společnými silami se snaží přelouskat několik vět. I tak to může vypadat ve třídě, kde mají děti k dispozici knihovničku. Podobné situace chtěly dětem umožnit zažívat i Veronika Mičietová, třídní učitelka na prvním stupni, a Michaela Hazdrová, maminka tří dětí z Mladoboleslavska. Obě v minulém školním roce třídní knihovničky rozbíhaly. Jedna jako třídní prvňáčků, druhá jako rodič.
Škola by dětem měla předat nástroje k sebepoznání a seberozvoji, myslí si herec a režisér Jiří Havelka, který provádí novým dokumentárním seriálem České televize Jak se dělá dobrá škola. Se štábem České televize se vydal do deseti různých škol, aby hledal odpověď na otázku, jak vytvořit školu, do které všichni chodí rádi. Existuje na to jednotný recept?
Kateřina Emer vytvořila projekt Synapse, který školí odborníky pracující s nadanými a pomáhá školám tyto žáky lépe začlenit. Na facebooku vede také skupinu Malí a velcí (asi) nadaní a působí v této oblasti jako poradkyně, lektorka a koučka. Sama mezi lidi s vysokým intelektem patří a na vlastní kůži tak zná i jejich obtíže. „Lidé si často myslí, že nadané děti mají někde přidáno a někde ubráno. Ale tak to není. Ony mají prostě všeho přidáno. Vnímají všechny vjemy strašně intenzivně, všechny emoce strašně hluboce. A jsou často samy,“ říká.
V Česku máme zhruba milion a půl žáků a studentů, kteří navštěvují některou z asi 4 200 základních a 1 300 středních škol. A jako je každé dítě jiné, stejně tak se mezi sebou liší i jejich školy. Česká televize a EDUin společně nabízejí divákům po deset středečních večerů příležitost na necelou půlhodinu nahlédnout do desítky škol, o kterých se soudí, že mohou být inspirací ostatním. Každý tak může vidět, že dobrá škola se neudělá sama, ale k jejímu vzniku a rozvoji je potřeba mít vizi, jejímuž naplnění věnuje hodně lidí značné úsilí.
Ať žijete v místě, kde se bojuje o každé volné místo na kroužcích už od jara předchozího školního roku, nebo u vás stačí pohodlně vybírat během září, je nastavování rozvrhu volnočasových aktivit dětí disciplínou hodnou obratného manažera. Jak kroužky vybírat, do jaké míry do toho dětem zasahovat, kdy říct STOP na další prosby o nové aktivity a proč potřebujete do plánování kroužků zahrnout i svůj docela obyčejný dobrý pocit?
Zopakovat si češtinu, matematiku nebo třeba angličtinu, zároveň si najít nové kamarády a vyzkoušet si různé pohybové aktivity. Tak by se dala jednoduše popsat Letní škola doučování na Masarykově univerzitě v Brně. Organizuje ji dobrovolnické centrum MUNI POMÁHÁ společně s Katedrou sociální pedagogiky na Pedagogické fakultě. Žáci prvního stupně základní školy si tady před začátkem školního roku procvičují látku, která jim v tom loňském nešla nebo na kterou v hodinách chyběly. S učivem jim tady pomáhají dobrovolníci, studenti pedagogické fakulty v rámci svých povinných praxí, ale i dlouholetí učitelé, kteří mají volnější prázdniny a chtějí svůj čas smysluplně vyplnit.
“Klackové z učňáku” a “mrňata ze školky”. Jako by si tyto dva světy ani nemohly být vzdálenější… Na Kutnohorsku se ovšem v letošním školním roce rozhodli, že zkusí vytvářet různá nečekaná propojení mezi všemi stupni škol a napříč regionem. Vznikla nová přátelství, a také několik dřevěných truhliček na poklady.
Kateřina Fojtíková a Richard Wiesner hledali pro svou rodinu místo v Orlických horách, ke kterým mají od dětství silný vztah. Zcela náhodou narazili na budovu staré německé školy v malé horské osadě Šediviny, kterou se obec chystala prodat. Šedivinští obyvatelé i chalupáři sdružení v Šedivinském spolku se obávali, aby bezmála sto třicetiletý příběh budovy neskončil jako penzion. Noví majitelé v ní nakonec založili Kulturní centrum Schule.
