Z dětství v Klokánku si křivdy nenesu, říká Patrik Buday, který v něm s bratrem na čas skončil kvůli závislým rodičům

Patrik Buday byl podle svých slov v mládí "rapl". Vytrhával ve škole například topení ze zdi, aby získal pozornost.

Neměl jednoduchý start do života. V dětství kolem něj létaly pohlavky tak často, že je na ně dnes alergický. Matka holdovala alkoholu a otec zase automatům. V pěti letech proto na čas skončili s bratrem v Klokánku, odkud nakonec putovali k otci a jeho přítelkyni, které dodnes říkají teta. Matka je sice chtěla, ale nebyla schopná se o ně postarat. Sám Patrik v dospělosti automatům i alkoholu propadl. Nechtěl ale jít ve stopách rodičů a změnil život od základů. A to i se jménem. 

Triády na druhém stupni jsou vyčerpávající, ale stojí za to, říká ředitelka

"Je skvělé mít rodiče jako partnery ve vzdělávání," říká Jana Vitverová.

Měli jste už v tomto čtvrtletí třídní schůzky? Zatímco na prvním stupni mnohé školy přecházejí na takzvané triády, tedy setkání učitele, dítěte a rodiče, na druhém stupni se jedná o organizačně velmi náročnou disciplínu. „U nás si to sedalo postupně, ale čím dál víc vidíme, že ta námaha se vyplácí,” říká učitelka Jana Vitverová, která na své školy triády zaváděla už před dvaceti lety. 

Stát by měl říct, jaké hodnoty v sexuální výchově zastává, říká lektorka organizace Konsent

Děti se o sexualitu zajímají ve všech ročnících a v různém věku mají různé potřeby. 

Aktuálně probíhá velká revize Rámcového vzdělávacího programu, která má přinést mimo jiné změnu v konceptu sexuální výchovy na českých školách. Proč nestačí s dětmi jako dosud mluvit jen o hrozbě pohlavně přenosných nemocí nebo je varovat  před nechtěným početím? Proč bychom se měli snažit o takzvané holistické pojetí sexuální výchovy? 

Kdo buduje zahradu, věří v budoucnost, říká Johana Passerin. A naději děti potřebují

"Rostliny a stromy potřebují laskavost a péči, aby daly dobré plody. Je dobré, když děti a rostliny mohou růst pomalu," říká Johana Passerin.

Květen je měsícem školních zahrad. Ačkoliv to tak možná nevypadá, vlastní zahrada je – nebo aspoň může být – pro školku nebo školu požehnáním. Může být místem, kde si děti nejen hrají, ale kde se také hodně učí. Jak funguje příroda, jak namáhavé je vypěstovat něco k jídlu. „Děti uchvacuje práce s půdou,” říká zakladatelka a ředitelka lesní školky Johana Passerin. „Zahrada je v našem pojetí nejvíce ze všeho milovaný domov a živá bytost.”

Cigarety, alkohol a tráva už nejsou cool. Děti víc zajímá vapování a energeťáky

Spotřeba cigaret, alkoholu i marihuany u dětí klesá – bývali jsme v Evropě na špičce, dnes jsme v průměru.

Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš – to platí v dobrém, ale i zlém. Proto týmy výzkumníků z celého světa už od roku 1984 v rámci studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children) pravidelně zkoumají, jak žijí děti mezi 11 a 15 lety. „Možná nás tato nejmladší generace bude jednou zachraňovat,“ říká v rozhovoru pro LN hlavní řešitel Michal Kalman (MK) z Univerzity Palackého v Olomouci. „Teenageři se dnes chtějí prezentovat zdravým životním stylem,“ dodává Pavla Chomynová (PCH) z Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, který data využívá.

Genderově citlivé učebnice nemáme a dlouho mít nebudeme, říká Nika Mazániková

"Ano, genderové stereotypy jsou hluboce zakotvené ve všech. Dokonce i v nás, kdo se problematice genderu věnujeme profesně!" říká Nika Mazániková. FOTO: Nika Mazániková

Děti vnímáme skrze genderové stereotypy. Dle pohlaví přiřazeného při narození volíme barvy oblečení, hračky, způsob komunikace a vyjadřování emocí. A stereotypizaci stupňujeme v mateřské i základní škole, kde jsou genderově podmíněné texty v učebnicích často tím menším problémem. Každý stereotyp se pak propíše do vztahů dětí i jejich kariérních voleb… Jak? O tom jsme mluvily s Nikou Mazánikovou z hnutí Nesehnutí, jež se snaží genderovou stereotypizaci zmírnit.

Oni nám to nedělají naschvál, říká speciální pedagožka o problematickém chování žáků

"Role učitele se oproti minulosti významně změnila a mnohdy je právě on tou jedinou osobou, která dítěti ukazuje, jak mají vypadat zdravé vztahy," říká Veronika Ješátková.

Vyrušují, jsou vulgární nebo se odpojují a vůbec nesledují výuku. Co se skrývá za náročným chováním žáků? Veronika Ješátková v posledních třech letech v rámci projektu Pro Zdraví Duše pomáhala učitelům problematické chování žáků pochopit.

Pro generaci Z je ekologie velké téma, říká Ludmila Kozlová. Nevědí ale, kde začít a co sami můžou udělat

"Jde hlavně o to, aby se vůbec podařilo změnit celý systém vzdělávání," myslí si Ludmila Kozlová.

Mléko a ovoce do škol nikdo nechtěl, jídlo se zbytečně kazilo – dokud se do toho nevložila Ludmila Kozlová se svými spolužáky a nedosáhli toho, že jejich škola projekt zrušila. Od té doby usiluje o to, aby se udržitelnost a environmentální vědomí staly běžnou součástí života a vzdělávání. Dnes studuje Ludmila gymnázium, přednáší na konferencích, pořádá workshopy na školách a měla možnost zapojit se i do revize rámcových vzdělávacích programů. Je držitelkou Ceny Josefa Vavrouška a finalistka Ceny Gratias Tibi.

V českém školství je i mezi učiteli příliš přítomná obava ze selhání, říká Blanka Pravdová

Má-li si učitel uchovat wellbeing, je v okamžiku, kdy přichází něco nového, dobré někde něco jiného zase pustit.

Wellbeing dětí se stal v posledních měsících velmi důležitým tématem. Ale stejně zásadním je také wellbeing učitelů. Protože stejně jako říkáváme „šťastná máma, šťastné dítě“, platí bez pochyby i to, že spokojené děti potřebují spokojené učitele. S Blankou Pravdovou z organizace Učitel naživo jsem mluvila nejen o tom, co aktuálně v pedagogických sborech k pocitu wellbeingu chybí, ale dostaly jsme se i k několika důležitým posunům, které už se povedlo realizovat. 

Školy by se v lecčems mohly inspirovat třeba od skautů, říká lektorka 

"Je potřeba zajistit, aby všichni ve třídě měli dostatečný prostor pro sdílení toho, co nefunguje, aby nebyli slyšet jen ti nejhlasitější.," říká Anežka Dvořáková.

Jako malá jezdila na tábory s koňmi, postupně se vypracovala na vedoucí a lektorku zážitkových a adaptačních kurzů. Soustředí se v nich zejména na dospívající dívky a jejich vztahy s ostatními. „Ze základních škol si přinášejí na střední jako noční můru vzpomínky na různé skupinky, které se navzájem nesnášely,“ říká Anežka Dvořáková. „Přitom i ženské prostředí lze nastavit jako bezpečný prostor.“