Pohovor na Oxford testuje vaše reakce, když jste se znalostmi v koncích, prozrazuje studentka z Česka

Teď jsem právě v polovině čtyřletého magisterského studia, chtěla bych pokračovat dál a získat i doktorát, ale pravděpodobně už ne v Británii, protože si myslím, že je žádoucí vyzkoušet výzkum v co nejvíce zemích.

Hana Bernhardová z Valašského Meziříčí studuje biochemii na univerzitě v Oxfordu a svoji budoucnost vidí v oblasti vědy a výzkumu. “Nejdůležitější zkoušet různé věci, chytat příležitosti, jak přicházejí. Třeba jen pro zajímavost vyzkoušet tohle a tamto a další příležitosti k vám začnou přicházet. Je potřeba být hodně aktivní a otevřený,” odpovídá na otázku, jak se dostat na prestižní zahraniční univerzitu.

U puberťáků máme v komunikaci jedinou šanci. Uchýlit se ke svému nadhledu, říká mediátorka

Hlavně velký chaos a zmatek uvnitř sebe.

Dokud mají děti do puberty daleko, dělají si rodiče legraci z toho, jaké to bude peklo. Ale když pak skutečně tohle nejdelší i nejnáročnější „období vzdoru“ začne, tuhne úsměv na rtech a přichází bezmoc, vztek i strach o to, jak tohle všechno dopadne. Ale jak říká jedna z prvních rodinných mediátorek u nás Kateřina Bělková, zvládnout to za určitých podmínek jde. Ale jak?

Mladí lidé mívají romantické představy o některých profesích, realita je zaskočí, říká kariérový poradce

"Přijde mi ideální kombinovat individuální konzultace s poradcem, workshopy, poptat se v rodině nebo v okolí, pak si udělat nějaký test a ten s někým probrat," říká Valery Seničev.

Kariérový poradce a talentový psycholog Valery Seničev věří, že kariérové a talentové poradenství může člověku pomoci ke šťastnějšímu životu. “Je to také prevence proti pozdějšímu vyhoření. Radíme mladým lidem, ale často nás pak vyhledávají i lidé kolem čtyřicítky, kteří řeší, jestli si vybrali dobře a kam jít dál,” říká.

Jak učit děti správně mluvit? Ať dělají ze žvýkačky bublinu nebo chodí po obrubníku

Místo her na tabletu je lepší vyrazit na hřiště a vylézt na strom nebo prolézačku.

Logopedka Veronika Landová navštívila minulý školní rok 23 mateřských škol v okolí Kutné Hory, má tedy slušný přehled o tom, jak na tom děti se svou výslovností jsou. Na jaké narážela nejčastěji problémy? A co mohou pro lepší mluvu dětí udělat rodiče? 

Polovina prvostupňových škol říká, že nemá ani jednoho nadaného žáka. To odporuje statistikám

"Určitě to není tak, že ubývá nadaných a mimořádně nadaných žáků."

V populaci by měly být podle odborníků zhruba dvě procenta mimořádně nadaných. „Na základních školách přitom identifikovali jen 0,1 procenta žáků s mimořádným nadáním,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Polovina prvostupňových základních škol dokonce uvádí, že nemá ani jednoho. Podle statistik navíc počet nadaných v minulém roce ještě více klesl. Kde tedy jsou a kam mizí? 

Před sto lety byli učitelé muži, dnes je 80 procent žen. Důležitější je, zda je člověk inspirativní, říká socioložka

Ženy v učitelské profesi prostě obstály a stala se z ní pro ně jedna z mála cest, jak ve společnosti uspět.

Čísla z ministerstva školství mluví jasně. V loňském školním roce se ve školství pohybovalo celkem 148 803 pedagogických pracovníků, z toho bylo přesně 80 procent žen. A protože na fakultách mezi budoucími učiteli a učitelkami to vypadá podobně, nic nenasvědčuje tomu, že by se situace v nejbližší době změnila. Co to vypovídá o naší společnosti a o budoucnosti našich dětí? A potřebujeme vůbec genderově vyvážené školství? Povídali jsme si se socioložkou Janou Černouškovou, která se specializuje právě na gender témata. 

Anežka má Downův syndrom a taky plno kroužků. Rozvíjí se dobře, protože je v běžném prostředí, míní její máma

Anežka s maminkou.

Jedenáctiletá Anežka se narodila s Downovým syndromem. Ráda maluje, ale také navštěvuje skauta, cvičí v Sokole a věnuje se voltiži neboli gymnastice na koních. Je velmi komunikativní, samostatná a v životě snad bude potřebovat jen lehkou asistenci. Její rodiče jsou přesvědčeni o tom, že je to díky tomu, že má možnost chodit do běžné školy a i volný čas si užívat stejně jako její dvě zdravé sestry. “Zatím to bohužel u nás není automatické, člověk musí znát svá práva a aktivně je prosazovat. Aby mohla Anežka chodit do Sokola, musela jsem si udělat cvičitelský kurz a začít tam sama pomáhat,” popisuje Anežčina máma Lenka Hečková.

Kruh nebo rukávky mohou být pro děti nebezpečné, upozorňuje lektorka plavání

"Dítě, i dospělého, by měl učit člověk, který v první řadě sám skutečně umí dobře plavat a zároveň má dostatek empatie," říká Vendula Boubínová.

Součástí povinné školní docházky je také čtyřicet hodin plavání, výsledkem by mělo být, aby žáci na prvním stupni zvládli jeden plavecký způsob. „Drtivá většina žáků, kteří přijdou na povinné školní plavání, jsou úplní neplavci, řada z nich je v bazénu dokonce poprvé v životě,“ popisuje lektorka plavání Vendula Boubínová. Před deseti lety to bylo naopak. 

Zajímavost hodiny vychází z obsahu učiva, ne z líbivých aktivit, říká autorka knihy

"Pro své děti bych si vybrala bych kanadský systém, protože je velmi vybalancovaný."

Mnoho zemí by chtělo lepší vzdělávací systém, pouze některé se však pravidělně umisťují na předních příčkách mezinárodních srovnávacích testů. A anglická učitelka Lucy Crehan se rozhodla prozkoumat, jak to vypadá v tamních školách. O svém pozorování napsala knihu, která pod názvem Chytrozemě právě vychází i v Česku.

Studenti mají tendenci věci vzdávat, jakmile jim to nejde. Musí si ale zvyknout neutíkat, říká oceněný učitel

"Přišlo mi zajímavé, že jsem zjistil, že mnoho metod intuitivně používám, ale neumím je odborně pojmenovat. To mě vlastně dost uklidnilo," říká Michal Mikláš.

Mohl se stát skvěle placeným ajťákem, namísto toho je spokojeným učitelem informatiky na Gymnáziu a Jazykové škole ve Zlíně. Michal Mikláš učí své studenty počítačovou grafiku a informatiku, a to tak dobře, že se letos stal jedním z finalistů soutěže Global Teacher Prize Czech Republic. „Informatika je obor, který se rychle vyvíjí. Musím se učit pořád dál, jinak bych byl úplně passé. Do svého rozvoje investuji vlastní peníze,“ říká.