Dokud mají děti do puberty daleko, dělají si rodiče legraci z toho, jaké to bude peklo. Ale když pak skutečně tohle nejdelší i nejnáročnější „období vzdoru“ začne, tuhne úsměv na rtech a přichází bezmoc, vztek i strach o to, jak tohle všechno dopadne. Ale jak říká jedna z prvních rodinných mediátorek u nás Kateřina Bělková, zvládnout to za určitých podmínek jde. Ale jak?
Kariérový poradce a talentový psycholog Valery Seničev věří, že kariérové a talentové poradenství může člověku pomoci ke šťastnějšímu životu. “Je to také prevence proti pozdějšímu vyhoření. Radíme mladým lidem, ale často nás pak vyhledávají i lidé kolem čtyřicítky, kteří řeší, jestli si vybrali dobře a kam jít dál,” říká.
Chcete si sami určovat, co, kde a kdy a s kým se budete učit? Je to koncept, po kterém by asi skočila velká část dospělých – konečně se učit něco, co nám dává smysl, co nás skutečně zajímá, co opravdu potřebujeme. Wow. Mají to ale tak i děti?
Jak vlastně puberťáky nadchnout pro přírodopis a dějepis? „Je pro mě důležité dávat jim prostor a možnost volby, nikdo nemá rád, když nemůže o ničem rozhodovat,“ vysvětluje Daniel Pražák ze Základní školy Strossmayerovo náměstí v Praze, který se letos umístil na druhém místě v soutěži o nejinspirativnějšího pedagoga Global Teacher Prize CZ. A mimochodem – vyhledávat v mobilu je u něj dovoleno.
Je málo věcí, na které mají rodiče a děti stejný názor. Jednou z nich jsou školní obědy. Jejich kvalita zůstává dlouhá léta velmi kolísavá a liší se škola od školy. Dá se s tím vůbec něco dělat, nebo si budou muset i další generace stěžovat na omáčku UHO a rozvařená kolínka?
„Máme dobrý tým. Cítili jsme, že ukrajinským rodinám chceme pomoct. Děti taky. Rodiče taky,“ říká sebevědomě ředitel základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově Karel Handlíř. Od března do června tamní škola do výuky adaptovala 27 ukrajinských dětí. Většina z nich přišla z bojové linie 400tisícového města Mikolajevo. „Obávali jsme se, jestli rodiče našich dětí nebudou mít pocit, že je ukrajinské děti brzdí a něco jim berou, ale jejich reakce a podpora jsou úžasné.“ Jak probíhá tamní integrace ukrajinských dětí?
Z jedné školy chodí dítě otrávené z monotónní výuky, zatímco v jiné škole děti nadšeně vypráví o akcích a výletech. Možná není třeba hned měnit školu, mnohdy ji mohou vylepšit i sami rodiče. Nefunguje to samozřejmě vždy, ale řada učitelek a učitelů, případně ředitelek a ředitelů aktivitu rodičů vítá. Přinášíme několik nápadů, jak mohou rodiče pomoci vylepšit výuku.
Součástí povinné školní docházky je také čtyřicet hodin plavání, výsledkem by mělo být, aby žáci na prvním stupni zvládli jeden plavecký způsob. „Drtivá většina žáků, kteří přijdou na povinné školní plavání, jsou úplní neplavci, řada z nich je v bazénu dokonce poprvé v životě,“ popisuje lektorka plavání Vendula Boubínová. Před deseti lety to bylo naopak.
Začátek školního roku znamená pro spoustu rodin samozřejmě změnu. Například u prvňáčků se to dá očekávat, u nástupu na střední školu nebo po stěhování rodiny také. Nicméně někdy se může stát, že se na poslední chvíli ukáže, že oblíbená třídní učitelka odchází a v září do rozjetého vlaku nastupuje někdo úplně jiný. Jak s takovými situacemi zacházet, aby byli všichni v pohodě?
Vystudovaná ekonomka Jitka Svobodová ve třiceti letech změnila profesi a vydala se na dráhu speciální pedagožky. „Práce s dětmi mi dává hluboký smysl. Vidím, jak někdy může pomoci i jen dostatek pozornosti a individuální přístup,“ říká žena, která se kromě práce v 1. Základní škole Hořovice věnuje i vzdělávání dětí, které kvůli vážným nemocem dlouhodobě tráví čas v nemocnici.
