Pražské Gymnázium Nad Alejí by mělo být kvůli jarním prázdninám prázdné. Místo toho je tady ale na 200 středoškoláků. Na historicky první mistrovství Evropy se do Česka sjeli debatéři z 20 států, aby zjistili, kdo umí stavět argumenty nejlépe na starém kontinentu.
Na Tchaj-wan jsem přijela v roce 2014, původně na dva roky kvůli studiu. Chtěla jsem do Japonska, ale Tchaj-wan studentům magisterských stupňů nabízí lepší podmínky. Potkala jsem tu svého současného manžela a letos tady načínám už desátý rok. Před čtyřmi lety se nám narodila dcera Nina, před rokem a půl syn David.
Vztahy mezi učiteli a dětmi v části českých škol nejsou dobré. Alespoň to říkají výsledky nedávno zveřejněné zprávy z testování PISA, která i tuto oblast zkoumala v necelé třicítce zemí. V kvalitě vztahů mezi žáky a učiteli dosahujeme nejhorších výsledků ze všech. Co to dělá s motivací a psychikou dětí? Jak vztahy ve škole ovlivňuje nálada ve sborovně? A je možné empatii a budování dobrých vztahů ve škole i mimo ní naučit? Nejen o tom jsme si povídali s Hankou Švabíkovou a Petrem Sucháčkem z NVC Brno, kteří pomáhají školám nastavit lepší vztahy a klima díky nenásilné komunikaci.
Čím je stát menší, tím se líp řídí. Pobaltské Estonsko má 1,3 milionu obyvatel, což je stejně, kolik má v Česku jen hlavní město. EDUin se společně s Partnerstvím 2030+ vypravil do země podívat na školství, které je na vysoké úrovni. Estonci jsou ve výsledcích mezinárodního srovnání PISA premianty a soustředí se také na rozvoj informačních technologií. Běžně tak po městě jezdí například roboti jako kurýři, veškeré doklady i průkazy mají v jednom čipu a dávno volí po internetu. V čem jsou oproti Česku napřed, je možné si z nich vzít příklad?
Má před maturitou, ale už na poli biochemie dosáhla takových objevů, že může ovlivnit celosvětový vývoj v oblasti udržitelných zdrojů energie. Jen během loňského roku za svůj výzkum získala hlavní ocenění v rámci Středoškolské odborné činnosti a v soutěži České hlavičky. Hned vzápětí se stala spoluautorkou odborného článku, v němž mohla zveřejnit výsledky práce v uznávaném vědeckém časopise Nature Communications, a ohromila jimi i mezinárodní vědeckou komunitu.
Když jsme se „sešly“ online k našemu rozhovoru, bylo v Česku sedm večer a v Kalifornii osm ráno. Magdalena Kokešová ve svém podnájmu mluvila potichu, její spolubydlící ještě spaly. „To je mimochodem jeden z rozdílů mezi Prahou a Berkeley,“ říká tato studentka oboru landscape architecture na prestižní americké univerzitě. „Tady když do města vyjdete před devátou, jen zřídka někoho potkáte.“
Dvacet let pracovala jako učitelka, dnes školí (nejen) finské učitele v tom, jak zvládat náročné chování žáků. Anne Karhu z Univerzity východního Finska je členkou týmu, který pro tamní poměry adaptoval americký systém nazvaný PBIS. Ten spočívá především v prevenci náročného chování a tréninku chování vhodného. „Nikdy nedokážete vymyslet dostatek zákazů, abyste tím postihli veškeré náročné chování. Mnohem jednodušší je žákům prostě říct, co od nich očekáváte,“ říká pedagožka, která se nedávno v Praze účastnila mezinárodní konference Jak ve škole vytvořit pozitivní klima, pořádané organizací SOFA.
Je prosincové sobotní ráno a na rozdíl od rušných ulic místních víkendových trhů prochází boční uličkou jihoportugalského Fara pouze pár pejskařů. Vzduch je ještě čerstvý, ale slunce už příjemně hřeje. Vyšplhá k 19 °C. Pro místní běžný den. Nemají tušení, že za dveřmi jedné z budov si český Ondra nasazuje bílý plnovous a Kristýna se proměňuje v anděla.
Jako jeden z mála Čechů vystudoval britskou Cambridge. Domů do Prahy se pak Daniel Demovič (25 let) vrátil v roce 2020, aby nastoupil na ČVUT na doktorandské studium v oboru leteckého inženýrství. Letadly žije. Ač by si jednou rád splnil klukovský sen o pilotování, v tuto chvíli má jiné cíle. „Nejvíc mě přitahuje vývoj technologií, teorie a výpočty,“ říká se svým typickým širokým úsměvem, za kterým není žádný těžký introvert, jak se často o nadaných a přemýšlivých předpokládá. Dan je plný energie, která funguje jako doping i pro ty, kdo s ním můžou mluvit, byť jen malou chvilku.
Ve městě Siliguri v Západním Bengálsku na severovýchodě Indie vznikla před skoro šesti lety internátní škola pro děti z horských vesnic v Himalájích na nepálské i indické straně. Děti z nejchudších poměrů tu rychle rozkvetou a mají stejné touhy, sny a plány jako děti z lépe situovaných rodin. „Od dětství jsem chtěla být tanečnicí. Pak jsem si ale uvědomila, že tak dobrá zase nejsem, a teď spíš chci jít dál studovat a pak si zřídit vlastní byznys s bio potravinami. U nás v horách je všechno jídlo bio,“ říká Mamata, která je teď v osmém ročníku a do školy přišla, když se otevírala.
