Chcete si sami určovat, co, kde a kdy a s kým se budete učit? Je to koncept, po kterém by asi skočila velká část dospělých – konečně se učit něco, co nám dává smysl, co nás skutečně zajímá, co opravdu potřebujeme. Wow. Mají to ale tak i děti?
Je málo věcí, na které mají rodiče a děti stejný názor. Jednou z nich jsou školní obědy. Jejich kvalita zůstává dlouhá léta velmi kolísavá a liší se škola od školy. Dá se s tím vůbec něco dělat, nebo si budou muset i další generace stěžovat na omáčku UHO a rozvařená kolínka?
„Máme dobrý tým. Cítili jsme, že ukrajinským rodinám chceme pomoct. Děti taky. Rodiče taky,“ říká sebevědomě ředitel základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově Karel Handlíř. Od března do června tamní škola do výuky adaptovala 27 ukrajinských dětí. Většina z nich přišla z bojové linie 400tisícového města Mikolajevo. „Obávali jsme se, jestli rodiče našich dětí nebudou mít pocit, že je ukrajinské děti brzdí a něco jim berou, ale jejich reakce a podpora jsou úžasné.“ Jak probíhá tamní integrace ukrajinských dětí?
Když moje dcera nastupovala do první třídy, hned na počátku jsem přinesla dopis její třídní učitelce. Osobní, velmi otevřeně psaný, vytištěný a zalepený v obálce. Žádný smazatelný e-mail. Dopis, který mně jako mámě neskutečně ulevil od všech strachů, které jsem měla spojené s nástupem dcery do školy. A který – jak už s odstupem vím – pomohl i učitelce v komunikaci s mojí dcerou i se mnou samotnou. Možná i pro vás může být dopis cestou, jak nastavit vztahy se školou?
Z jedné školy chodí dítě otrávené z monotónní výuky, zatímco v jiné škole děti nadšeně vypráví o akcích a výletech. Možná není třeba hned měnit školu, mnohdy ji mohou vylepšit i sami rodiče. Nefunguje to samozřejmě vždy, ale řada učitelek a učitelů, případně ředitelek a ředitelů aktivitu rodičů vítá. Přinášíme několik nápadů, jak mohou rodiče pomoci vylepšit výuku.
Děje se to průběžně celý školní rok, v září je to však vidět nejvíc: i rodiče, kteří pro své děti volí státní školy a školky, neustále něco nakupují a platí. Ať už je to příspěvek do třídního fondu, sdružení rodičů nebo třeba na pracovní sešity, rodičovská peněženka se v prvních dnech školního roku nezavře. Co je nutnost, a co už je opravdu navíc?
Součástí povinné školní docházky je také čtyřicet hodin plavání, výsledkem by mělo být, aby žáci na prvním stupni zvládli jeden plavecký způsob. „Drtivá většina žáků, kteří přijdou na povinné školní plavání, jsou úplní neplavci, řada z nich je v bazénu dokonce poprvé v životě,“ popisuje lektorka plavání Vendula Boubínová. Před deseti lety to bylo naopak.
Myslím si číslo. Když k němu přidám jednu čtvrtinu ze stovky, vyjde mi třicet. Učitelka Dagmar Marvanová stojí před čtvrtou třídou Základní školy Chodov v Praze. „Tři-dva-jedna-teď!“ odpočítává. V lavicích sedí jedenáct dětí a na „teď“ jim všem vylétnou ruce nahoru. Dlaň mají otevřenou a prsty trčí do všech stran. To není nový způsob hlášení, to oznamují výsledek příkladu, který vyřešily. Právě tu v rámci dělené výuky probíhá hodina matematiky.
Začátek školního roku znamená pro spoustu rodin samozřejmě změnu. Například u prvňáčků se to dá očekávat, u nástupu na střední školu nebo po stěhování rodiny také. Nicméně někdy se může stát, že se na poslední chvíli ukáže, že oblíbená třídní učitelka odchází a v září do rozjetého vlaku nastupuje někdo úplně jiný. Jak s takovými situacemi zacházet, aby byli všichni v pohodě?
Petr Mihalco učí čtvrtou třídu na základní škole Labyrinth v Brně. Při své výuce klade důraz na skupinovou práci a třeba shodu podmětu s přísudkem se jeho žáci naučili vlastně bez něj. “Já potřebuji, aby na konci páté třídy žáci psali správně pravopisně. A jestli umí odříkat vyjmenovaná slova, není tak důležité,“ říká učitel.
