Základní škola v Církvici přesunuje část výuky na čerstvý vzduch. Spokojeni jsou všichni, dokonce i když jim model kostry rozfouká vítr nebo když začne pršet.
Sofie Pukhal stojí v hale Základní školy Květnového Vítězství na pražském Chodově. Po pravici má paní vychovatelku z družiny a před sebou svou novou spolužačku s maminkou. „Ještě prosímtě řekni, že nesmí dceři volat do hodiny,“ říká paní vychovatelka Sofii a Sofie překládá do ukrajinštiny. Maminka kýve a omlouvá se. Vlastně stojí jen dva metry od velké cedule s červeně přeškrtnutým telefonem, ale rozdílů je tolik, že je těžké hned všechny pobrat. A právě i s tím pomáhá desetiletá školačka.
Tak schválně. Spočítáte zpaměti, kolik je 2x732x5? Dokážete bez dlouhého přemýšlení určit, jaké rozměry má čtvercový pozemek o ploše 700 metrů čtverečných? Možná jste to zvládli rychle, ale možná vám to dalo trochu zabrat. Je vůbec tzv. pamětné počítání v dnešní době mobilů s kalkulačkami ještě k něčemu dobré, nebo je to dovednost vhodná pouze do AZ kvízu a k oslňování hostů na večírcích?
Co je důležité umět, abychom se neztratili v dnešním světě? Asi člověka nepřekvapí, že v anketě padají odpovědi jako kritické myšlení, kreativita či schopnost spolupracovat. Zajímavá je ale cesta, kterou bychom se měli vydat, aby si žáci tyto kompetence osvojili. Finalisté ocenění Global Teacher Prize navrhují například skládání stavebnice v menších týmech, osvojování si více znalostí či čtení krásné literatury.
Přemýšlivé děti jsou ve škole s úkolem většinou hotovy dříve, než jejich spolužáci. Učitel jim pak mnohdy zadává úkoly další. Rodiče také ženou s učivem dopředu a dávají například matematické hádanky, které jsou učivem vyšších ročníků. Proč to nejsou ideální cesty vysvětluje ředitelka Centra nadání Jitka Fořtíková.
Ne vždy jsou vztahy mezi školou a rodiči ideální. Přitom přátelská atmosféra by pomohla dětem, aby se jim ve škole líbilo a aby je učení bavilo. „Stačí začít s maličkostí, nemusí to být nic velkého, na čem byste ztratili spoustu energie,“ říká průvodkyně škol Eliška Pácaltová z Eduzměny. Ta radí rodičům, jak tvořit školní komunity a tím vztahy se školou zlepšovat.
Ze zákona musí každá škola mít metodika prevence. Ředitelé řídí, učitelé učí, ale co dělá vlastně metodik prevence? „K tématům, které řeším, patří záškoláctví, šikana, kouření, alkohol, vandalismus nebo problémy v rodině,“ říká Tereza Píchová ze Základní školy Vorlina ve Vlašimi. Jak přesně?
Kdo ještě nešlápl na kostičku stavebnice či na plastové zvířátko v pokoji přeplněném hračkami?! A kdo nenadával, že si děti drahých hraček vůbec nevšímají?! Některé německé domácnosti se rozhodly, že už nebudou zaplňovat své byty předměty, ale vydají se jinou cestou. Hračky už nekupují, ale pouze si je půjčují. Rodiče si pochvalují, že jim to šetří peníze i nervy, a navíc je to ekologické.
Moje dcera skončila vloni v červnu pátou třídu. Jako dárek na rozloučenou paní učitelce Simoně rodiče a děti společně vyrobili videoklip – v mých měřítkách to výrazně převyšuje vše, co jsem kdy viděla jako dárek pro učitele. Jsem stále trochu paf, jak z výsledku, tak především z procesu tvorby, který zahrnoval několik stovek osobohodin radostné neplacené práce, do níž se zapojily v zásadě všechny děti ze třídy, velká část jejich rodičů a nezanedbatelný počet jejich sourozenců.
Ředitel školy klečí na zemi a nad ním se tyčí páťáci. Žák čtvrté třídy sedí na dva metry vysokém kameni. Děti se válející v trávě a mžourají přes papírové okénko. Tak si asi většina lidí školní výuku nepředstavuje. Ale i tak může vypadat – když neprobíhá ve třídě, ale na školní zahradě.
