Štěpánka Vontrobová: Svobodná škola je super. Dokáží však děti se svobodou skutečně samy pracovat?

"Je potřeba trénovat a vytvořit si i určité návyky systematické práce. A i to jde dělat bez stresu, strachu a zábavně."

Chcete si sami určovat, co, kde a kdy a s kým se budete učit?  Je to koncept, po kterém by asi skočila velká část dospělých – konečně se učit něco, co nám dává smysl, co nás skutečně zajímá, co opravdu potřebujeme. Wow. Mají to ale tak i děti?

Indické jáhly místo UHO. Školní jídelny hledají cestu k lepším obědům, díky šéfkuchařům i kroužkům pro rodiče

Školní jídelny mají v Česku unikátní postavení – z jedné strany schytávají kritiku za „UHO“ a rozvařená kolínka, z druhé strany jsou považovány za jakési rodinné stříbro.

Je málo věcí, na které mají rodiče a děti stejný názor. Jednou z nich jsou školní obědy. Jejich kvalita zůstává dlouhá léta velmi kolísavá a liší se škola od školy. Dá se s tím vůbec něco dělat, nebo si budou muset i další generace stěžovat na omáčku UHO a rozvařená kolínka?

Kdy dostanu svého Ukrajince? Žáci v Krnově berou ukrajinské spolužáky pod svá křídla

Malé skupinky dětí rychleji nasávají jazyk a navazují kontakt s českými dětmi.

„Máme dobrý tým. Cítili jsme, že ukrajinským rodinám chceme pomoct. Děti taky. Rodiče taky,“ říká sebevědomě ředitel základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově Karel Handlíř. Od března do června tamní škola do výuky adaptovala 27 ukrajinských dětí. Většina z nich přišla z bojové linie 400tisícového města Mikolajevo. „Obávali jsme se, jestli rodiče našich dětí nebudou mít pocit, že je ukrajinské děti brzdí a něco jim berou, ale jejich reakce a podpora jsou úžasné.“ Jak probíhá tamní integrace ukrajinských dětí? 

Jana Potužníková: Jak jsem se zbavila strachu ze státní školy. Napsala jsem dopis učitelce

Přestup ze vzdálenější komunitní lesní školky do „státní školy“ mě děsil celý předškolní rok.

Když moje dcera nastupovala do první třídy, hned na počátku jsem přinesla dopis její třídní učitelce. Osobní, velmi otevřeně psaný, vytištěný a zalepený v obálce. Žádný smazatelný e-mail. Dopis, který mně jako mámě neskutečně ulevil od všech strachů, které jsem měla spojené s nástupem dcery do školy. A který – jak už s odstupem vím – pomohl i učitelce v komunikaci s mojí dcerou i se mnou samotnou. Možná i pro vás může být dopis cestou, jak nastavit vztahy se školou?

I rodiče mají v ruce klíč ke zlepšení školy. Přinášíme tipy, jak na to

Kdo má nápad, jak zlepšit naši školu?

Z jedné školy chodí dítě otrávené z monotónní výuky, zatímco v jiné škole děti nadšeně vypráví o akcích a výletech. Možná není třeba hned měnit školu, mnohdy ji mohou vylepšit i sami rodiče. Nefunguje to samozřejmě vždy, ale řada učitelek a učitelů, případně ředitelek a ředitelů aktivitu rodičů vítá. Přinášíme několik nápadů, jak mohou rodiče pomoci vylepšit výuku. 

Nezaplatil, nedostane bonbon. Jaké extra platby škola po rodičích může chtít?

Co přesně v praxi znamená, že máme v Česku bezplatné školství?

Děje se to průběžně celý školní rok, v září je to však vidět nejvíc: i rodiče, kteří pro své děti volí státní školy a školky, neustále něco nakupují a platí. Ať už je to příspěvek do třídního fondu, sdružení rodičů nebo třeba na pracovní sešity, rodičovská peněženka se v prvních dnech školního roku nezavře. Co je nutnost, a co už je opravdu navíc? 

Kruh nebo rukávky mohou být pro děti nebezpečné, upozorňuje lektorka plavání

"Dítě, i dospělého, by měl učit člověk, který v první řadě sám skutečně umí dobře plavat a zároveň má dostatek empatie," říká Vendula Boubínová.

Součástí povinné školní docházky je také čtyřicet hodin plavání, výsledkem by mělo být, aby žáci na prvním stupni zvládli jeden plavecký způsob. „Drtivá většina žáků, kteří přijdou na povinné školní plavání, jsou úplní neplavci, řada z nich je v bazénu dokonce poprvé v životě,“ popisuje lektorka plavání Vendula Boubínová. Před deseti lety to bylo naopak. 

Aby se jedni nenudili a druzí nebyli frustrovaní. Reportáž z dělené výuky

„To je hlavolam, který jsme zkoušely včera s kolegyní v kabinetu a bylo to nadlouho."

Myslím si číslo. Když k němu přidám jednu čtvrtinu ze stovky, vyjde mi třicet. Učitelka Dagmar Marvanová stojí před čtvrtou třídou Základní školy Chodov v Praze. „Tři-dva-jedna-teď!“ odpočítává. V lavicích sedí jedenáct dětí a na „teď“ jim všem vylétnou ruce nahoru. Dlaň mají otevřenou a prsty trčí do všech stran. To není nový způsob hlášení, to oznamují výsledek příkladu, který vyřešily. Právě tu v rámci dělené výuky probíhá hodina matematiky. 

Dětem neprospívá, když vždy vědí, co je čeká, říká psychoterapeutka

„S dětmi přemýšlejte nad tím, co jim nový pedagog předá nového dobrého. Pokud o něm víte cokoliv soukromého, přidejte to na hromádku, bude jim rázem bližší,“ doporučuje školní psychoterapeutka.

Začátek školního roku znamená pro spoustu rodin samozřejmě změnu. Například u prvňáčků se to dá očekávat, u nástupu na střední školu nebo po stěhování rodiny také. Nicméně někdy se může stát, že se na poslední chvíli ukáže, že oblíbená třídní učitelka odchází a v září do rozjetého vlaku nastupuje někdo úplně jiný. Jak s takovými situacemi zacházet, aby byli všichni v pohodě?

Dětem nechávám přestávku i hodinu a půl, když ji tráví smysluplně, popisuje učitel z Brna

"Vědí, že jim něco nejde, a také vědí, že když to neudělají ve škole, budou to muset procvičovat doma."

Petr Mihalco učí čtvrtou třídu na základní škole Labyrinth v Brně. Při své výuce klade důraz na skupinovou práci a třeba shodu podmětu s přísudkem se jeho žáci naučili vlastně bez něj. “Já potřebuji, aby na konci páté třídy žáci psali správně pravopisně. A jestli umí odříkat vyjmenovaná slova, není tak důležité,“ říká učitel.