Vyjmenovaná slova zpaměti za minutu a půl? S písničkou to jde

"Písničky na vyjmenovaná slova mají jednak příběh, v němž jsou daná slova použitá, a pak mají refrén, který je tvořen přímo z řady vyjmenovaných slov," říká Veronika Hajníková.

Původně složila písničkářka Veronika Hajníková několik písní pro své děti a jejich kamarády, aby jim pomohla zapamatovat si abecedu nebo vyjmenovaná slova. Pak se to nějak zvrtlo. Výsledkem je album Zpívaná čeština, kterého se prodaly tisíce kusů a používají jej i učitelé prvního stupně základních škol.

Triády na druhém stupni jsou vyčerpávající, ale stojí za to, říká ředitelka

"Je skvělé mít rodiče jako partnery ve vzdělávání," říká Jana Vitverová.

Měli jste už v tomto čtvrtletí třídní schůzky? Zatímco na prvním stupni mnohé školy přecházejí na takzvané triády, tedy setkání učitele, dítěte a rodiče, na druhém stupni se jedná o organizačně velmi náročnou disciplínu. „U nás si to sedalo postupně, ale čím dál víc vidíme, že ta námaha se vyplácí,” říká učitelka Jana Vitverová, která na své školy triády zaváděla už před dvaceti lety. 

Kdo buduje zahradu, věří v budoucnost, říká Johana Passerin. A naději děti potřebují

"Rostliny a stromy potřebují laskavost a péči, aby daly dobré plody. Je dobré, když děti a rostliny mohou růst pomalu," říká Johana Passerin.

Květen je měsícem školních zahrad. Ačkoliv to tak možná nevypadá, vlastní zahrada je – nebo aspoň může být – pro školku nebo školu požehnáním. Může být místem, kde si děti nejen hrají, ale kde se také hodně učí. Jak funguje příroda, jak namáhavé je vypěstovat něco k jídlu. „Děti uchvacuje práce s půdou,” říká zakladatelka a ředitelka lesní školky Johana Passerin. „Zahrada je v našem pojetí nejvíce ze všeho milovaný domov a živá bytost.”

Tykat učitelce? Dříve nemožné, dnes už celkem běžné, hlavně na základní škole

Ještě před nějakými dvaceti třiceti lety byly role ve školách jasně rozdělené.

Jaké prostředí a vztahy chceme zažívat ve škole? Někde dbají hlavně na blízkost a přátelské klima, jinde víc záleží na respektu a „slušném vychování“. Některé školy razí moderní metody vyučování, jinde preferují spíše ty klasické. Odráží se to nejen v uspořádání lavic a výzdobě třídy, ale také v tom, jak se děti a učitelé navzájem oslovují.

Genderově citlivé učebnice nemáme a dlouho mít nebudeme, říká Nika Mazániková

"Ano, genderové stereotypy jsou hluboce zakotvené ve všech. Dokonce i v nás, kdo se problematice genderu věnujeme profesně!" říká Nika Mazániková. FOTO: Nika Mazániková

Děti vnímáme skrze genderové stereotypy. Dle pohlaví přiřazeného při narození volíme barvy oblečení, hračky, způsob komunikace a vyjadřování emocí. A stereotypizaci stupňujeme v mateřské i základní škole, kde jsou genderově podmíněné texty v učebnicích často tím menším problémem. Každý stereotyp se pak propíše do vztahů dětí i jejich kariérních voleb… Jak? O tom jsme mluvily s Nikou Mazánikovou z hnutí Nesehnutí, jež se snaží genderovou stereotypizaci zmírnit.

Oni nám to nedělají naschvál, říká speciální pedagožka o problematickém chování žáků

"Role učitele se oproti minulosti významně změnila a mnohdy je právě on tou jedinou osobou, která dítěti ukazuje, jak mají vypadat zdravé vztahy," říká Veronika Ješátková.

Vyrušují, jsou vulgární nebo se odpojují a vůbec nesledují výuku. Co se skrývá za náročným chováním žáků? Veronika Ješátková v posledních třech letech v rámci projektu Pro Zdraví Duše pomáhala učitelům problematické chování žáků pochopit.

V českém školství je i mezi učiteli příliš přítomná obava ze selhání, říká Blanka Pravdová

Má-li si učitel uchovat wellbeing, je v okamžiku, kdy přichází něco nového, dobré někde něco jiného zase pustit.

Wellbeing dětí se stal v posledních měsících velmi důležitým tématem. Ale stejně zásadním je také wellbeing učitelů. Protože stejně jako říkáváme „šťastná máma, šťastné dítě“, platí bez pochyby i to, že spokojené děti potřebují spokojené učitele. S Blankou Pravdovou z organizace Učitel naživo jsem mluvila nejen o tom, co aktuálně v pedagogických sborech k pocitu wellbeingu chybí, ale dostaly jsme se i k několika důležitým posunům, které už se povedlo realizovat. 

Trochu jako gympl, trochu jako odborná střední škola. Vítejte na lyceu!

V laboratořích tráví studenti lycea oproti těm z odborných oborů méně času.

I když je pojem lyceum už několik let součástí českého školství, mnozí o něm mají jen mlhavou představu. Lycea máme ekonomická, pedagogická, technická, nebo třeba přírodovědná. Právě to nabízí brněnská Střední průmyslová škola chemická. „Přírodovědné lyceum volí většinou ti, kteří si myslí, že je chemie zajímavá, ale nechtějí trávit tolik času v laboratořích. V budoucnu můžou směřovat kromě chemické nebo přírodovědecké fakulty třeba i na medicínu nebo farmacii. Anebo po maturitě půjdou rovnou do praxe,“ vysvětluje ředitel školy Vilém Koutník.

Ve Zruči nad Sázavou kráčí učitelé po stezce digitální odvahy

Lektorka sama se k digitálním technologiím ve výuce intenzivněji dostala, když začala suplovat za kolegyni.

V hybridní učebně základní školy ve Zruči nad Sázavou sedí u iPadů třináct učitelek a učitelů a dalších dvanáct je připojených na Google Meet. Na lavicích se kouří z hrnků s kávou a svítí z nich zapnuté obrazovky tabletů, v jejichž využívání ve výuce patří škola k průkopníkům v regionu.