Novorozeně, kojenec i batole potřebují v základních otázkách hygieny stoprocentní pomoc dospělého. V jakém věku ale začíná tato pomoc překračovat hranice osobní intimity dítěte? A kde jsou tyto hranice třeba ve školce nebo na táboře, když na ně dohlížejí úplně cizí lidé?
V populaci by měly být podle odborníků zhruba dvě procenta mimořádně nadaných. „Na základních školách přitom identifikovali jen 0,1 procenta žáků s mimořádným nadáním,“ říká náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Polovina prvostupňových základních škol dokonce uvádí, že nemá ani jednoho. Podle statistik navíc počet nadaných v minulém roce ještě více klesl. Kde tedy jsou a kam mizí?
Jak vlastně puberťáky nadchnout pro přírodopis a dějepis? „Je pro mě důležité dávat jim prostor a možnost volby, nikdo nemá rád, když nemůže o ničem rozhodovat,“ vysvětluje Daniel Pražák ze Základní školy Strossmayerovo náměstí v Praze, který se letos umístil na druhém místě v soutěži o nejinspirativnějšího pedagoga Global Teacher Prize CZ. A mimochodem – vyhledávat v mobilu je u něj dovoleno.
Učitelé, odborníci ve vzdělávání i rodiče si lámou hlavu nad tím, jak pracovat s nadanými žáky. Co by bylo pro ně nejlepší? Tak třeba v matematice – dělená výuka, skok o rok výše, vysvětlování ostatním spolužákům nebo samostudium? Pohled z druhé strany přináší třináctiletá Jana Schmidová – studentka Mensa gymnázia, vítězka celostátní olympiády v mezinárodní dámě a úspěšná závodní veslařka.
Jak se vůbec pozná to „nejlepší školství“? K mezinárodnímu porovnávání kvality školských systémů, které by v ideálním případě mělo vést ke sdílení dobré praxe a reformám v hůře hodnocených zemích, slouží hned několik mezinárodních srovnávacích testů. Patří k nim také testy TIMSS a PISA, které v ČR administruje Česká školní inspekce a jež veřejnosti nabízejí jisté srovnání žákovských vědomostí v různých zemích světa.
„Máme dobrý tým. Cítili jsme, že ukrajinským rodinám chceme pomoct. Děti taky. Rodiče taky,“ říká sebevědomě ředitel základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově Karel Handlíř. Od března do června tamní škola do výuky adaptovala 27 ukrajinských dětí. Většina z nich přišla z bojové linie 400tisícového města Mikolajevo. „Obávali jsme se, jestli rodiče našich dětí nebudou mít pocit, že je ukrajinské děti brzdí a něco jim berou, ale jejich reakce a podpora jsou úžasné.“ Jak probíhá tamní integrace ukrajinských dětí?
Čísla z ministerstva školství mluví jasně. V loňském školním roce se ve školství pohybovalo celkem 148 803 pedagogických pracovníků, z toho bylo přesně 80 procent žen. A protože na fakultách mezi budoucími učiteli a učitelkami to vypadá podobně, nic nenasvědčuje tomu, že by se situace v nejbližší době změnila. Co to vypovídá o naší společnosti a o budoucnosti našich dětí? A potřebujeme vůbec genderově vyvážené školství? Povídali jsme si se socioložkou Janou Černouškovou, která se specializuje právě na gender témata.
Když moje dcera nastupovala do první třídy, hned na počátku jsem přinesla dopis její třídní učitelce. Osobní, velmi otevřeně psaný, vytištěný a zalepený v obálce. Žádný smazatelný e-mail. Dopis, který mně jako mámě neskutečně ulevil od všech strachů, které jsem měla spojené s nástupem dcery do školy. A který – jak už s odstupem vím – pomohl i učitelce v komunikaci s mojí dcerou i se mnou samotnou. Možná i pro vás může být dopis cestou, jak nastavit vztahy se školou?
Vzdělávání dětí se stává komplexnější záležitostí a není úplně jednoduché zachytit všechny změny, které se udály od chvíle, když dnešní rodiče sami ještě chodili do školy. Přinášíme přehled nejdůležitějších slov, se kterými se ve škole můžete setkat.
Z jedné školy chodí dítě otrávené z monotónní výuky, zatímco v jiné škole děti nadšeně vypráví o akcích a výletech. Možná není třeba hned měnit školu, mnohdy ji mohou vylepšit i sami rodiče. Nefunguje to samozřejmě vždy, ale řada učitelek a učitelů, případně ředitelek a ředitelů aktivitu rodičů vítá. Přinášíme několik nápadů, jak mohou rodiče pomoci vylepšit výuku.
