Většině matek se nelíbí, když děti hrají násilné počítačové hry. Ale především kluci je mají rádi. Dávají jim příležitost stát se hrdinou, což je v dětském věku v naší společnosti poměrně těžké zažít jinde. Ale když si dítě nezažije pocit hrdinství, jak se může v dospělosti stát hrdinou? Možná proto je kolem nás hrdinů tak … Číst dál
Naše čtyřletá Soňa si přeje morčátko. Přeje si ho opravdu hodně, už nejmíň půl roku chodí, prosí, přemlouvá. Já jsem ten typ rodiče, co dětem docela rád dopřeje, když třeba chtějí nějakou hračku. Ale morče? To je něco úplně jiného. Sedly jsme si se Soňou a probraly jsme to. Že morčátko není hračka, je to … Číst dál
Tak nám tady v České Lípě Lidl postavil Rákosníčkovo hřiště. Dopředu říkám, že Lidl nemám moc rád, protože kvůli parkovišti nechali vykácet řadu topolů, údajně kvůli bezpečnosti, a pak se ukázalo, že byly o několik metrů dál a nebyl pro to žádný důvod. No, ale zpátky k tomu hřišti, které si Lidl předsevzal postavit v různých českých městech … Číst dál
Pro dobré skutky platí, že by se měly dělat celoročně a nemělo by se o nich mluvit. Ale já o jednom promluvím, protože ve mně už druhým rokem zanechává hlubokou stopu. Svým blogem o cestování inspiruji řadu rodičů k výletům s dětmi a těší mě to, ale tímto bych chtěla inspirovat stonásobně. Jsem úplně obyčejná máma dvou … Číst dál
Je těsně před Mikulášem. Čekají nás ulice plné rozdivočelých čertů, ale i články a diskuze o traumatech dětí z Mikuláše. Jak tuhle tradici uchopit? Je to strašení, přežitek, nebo zkouška? Není to filosofické téma, ale praktická otázka mnohých rodičů, kteří se k tomu musejí nějak postavit. Přemýšlením o různých zvycích a tradicích jsem strávila teď na … Číst dál
Jedna z významných otázek dneška zní: Jak zůstat člověkem ve světě řízeném operačními systémy a umělými inteligencemi? Proto je důležité zařídit dětem přestávky bez mobilů. Aby si mohly povídat. Aby se mohly učit řeč těla a rozpoznávat své i cizí emoce. Aby si šeptem mohly třídit myšlenky. V mnoha školách, kde k tomu již došlo, … Číst dál
Co sborovna, to jiný svět. Někdy je až neuvěřitelné, jak velké rozdíly panují mezi učitelským sborem vzdáleným třeba pouhých 20 kilometrů. To lehce odhalí lektor, který sborovny školí. Přípravný týden – tedy ten poslední v srpnu – je takovou ideální příležotostí. Každý pořádný lektor už ho má rezervovaný hodně dlouho dopředu. Přichází do školy a v ní … Číst dál
Moje žena a mnozí další z mého okolí mi říkali, že mám na víc než pracovat ve škole, že neuživím své budoucí děti, ale já i tak šel učit. Mám aprobaci na tělesnou výchovu pro 1. i 2.stupeň. Chtěl jsem učit pouze tělocvik, protože v tomto směru jsem odborník, ale většina škol, kam jsem se hlásil, … Číst dál
V půlce září přišla devítiletá dcera Meda ze školy a provinile oznamovala, že se jí na výtvarce nepovedl obrázek a dostala čtyřku. „Tys to nestihla dodělat?“ „Stihla.“ „Tak sis povídala s kamarádkou a rozzlobila jsi učitelku?“ „Ne.“ „A tobě se obrázek líbil?“ „Asi se mi nepovedl. Paní učitelce se nelíbil.“ „Ale já se neptám, jestli … Číst dál
Barunka, naše prvňačka, se mi v půlce prázdnin svěřila, že se bojí nástupu do školy. A to i přesto, že školu už trochu znala. Se starší sestrou, která tam už chodí, se účastnila různých slavností a ročníkových školních divadelních vystoupení a poslední prázdninovou neděli jsme měli brigádu rodičů i dětí nastávající první třídy. Upravovali jsme … Číst dál
