Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

Názory

Dana Moree: Kde jsou hodiny? Zamyšlení nad průběhem přijímacích zkoušek

autor:
„Pro většinu dětí jsou přijímací zkoušky navíc prvním reálným setkáním se systémem,“ říká Dana Moree.

O přijímacích zkouškách na střední školy se v posledních letech ve společnosti intenzivně mluví. Dlužno podotknout, že na přetrvávající kritiku se stát pokusil zareagovat a pro letošní rok upravil pravidla v čase, který mnozí považovali za nereálný. Na základě veřejné debaty se tedy podmínky změnily k lepšímu. Jenže… Když se podíváme do knih světových odborníků, kteří se dlouhodobě zabývají školstvím, tak vidíme, že se zopakoval klasický scénář, jaký už jsme ve vzdělávání mnohokrát viděli. 

Tomáš Chrobák: Čtenářská gramotnost žáků není jen věcí češtinářů. Pěstovat ji musíme i v matematice, a nejen kvůli přijímačkám

autor:
"Aby dítko mohlo rozumět plně matematice, musí být kvalitním čtenářem," píše Tomáš Chrobák.

Už za pár dnů se konají jednotné přijímací zkoušky. Nemusím mít ani křišťálovou kouli, abych věděl, že jeden z největších problémů v matematice budou slovní úlohy. Ne proto, že by žáci neuměli počítat, ale proto, že často nerozumí zadání, nedokážou si situaci představit či jim úloha nezapadá do klasicky naučených postupů. Selhává zde jejich čtenářská gramotnost. 

Co si myslí Lenka Králová: Sousedské hlídání bude spíš okrajovým řešením

autor:
Sousedské hlídání může být bonusem pro lokální komunity.

Přesně deset let od doby, co stát vedle mateřských škol ustanovil jako právoplatné předškolní vzdělávání dětské skupiny, postupujeme zase o kousek dále a poměrně čerstvě víme, že od ledna 2025 bude možné na základě chystané novely o dětských skupinách vnímat jako další možnost péče o děti tzv. sousedské hlídání. Jak bude mít nastavená pravidla a komu doopravdy tato snaha ministerstva práce a sociálních věcí uleví?

Magdalena Mouralová: Jak může učitel získat rodiče na svou stranu? Někdy stačí pár milých vět

autor:
Pro některé učitele téma vztahu s rodiči žáků není tak důležité a věnují svůj omezený čas něčemu jinému.

Vztahy mezi rodinou a školou se probírají na sociálních sítích i v tradičních médiích, ve sborovnách, kavárnách i na dětských hřištích. Co si budeme povídat, prostor a pozornost dostávají mnohem spíš příklady vztahů problematických, zejména pak nevhodné, necitlivé či nedostatečné komunikace. Na dvě kliknutí najdete mraky bizarních poznámek z žákovských knížek a školních systémů, vzkazů u písemek a domácích úkolů, ale i historek o bláznivých požadavcích a arogantním vystupování rodičů  a ukázek nesrozumitelných emailů z obou stran. 

Rodiče i školy si pletou risk a riziko. Risk je v pohybu potřeba, riziko se dá snižovat 

autor:
Adam Jarchovský: Tělocvik může hrát zásadní roli pro zdravou třídu a sebevědomé děti, které mají dobré výsledky i v jiných předmětech.

České děti jsou na s pohybem špatně a trend se zřejmě bude zhoršovat. Víme, že pohybová gramotnost školáků je na tristní úrovni. Proč? Jednak za to může covid, který ale není argumentem na vše. Dál za to může konzumní charakter doby. Už se nenosí investovat energii do nějakého dlouhodobějšího pohybového projektu. Protože proč bychom to dělali, když nemusíme?

Ivana Procházková: Plošné zrušení odkladů školní docházky poškodí děti, které potřebují dozrát

autor:
"Na prvním místě by v každém případě měl zůstat zájem dítěte a individuální posuzování školní zralosti u každého zvlášť."

V závalu zpráv o blížící se stávce pedagogů zapadla jedna z úplně jiného soudku. Ta, která mluví o vysoce nadměrném počtu dětí, jež v ČR nastupují do školy až po odkladu, a ministerských úvahách, že možnost dát dětem odklad u nás plošně zanikne. Je to jen jeden ze tří zatím předkládaných návrhů, co s těmi 23 procenty “odložených” dětí dělat. Je to dobrý nápad? 

Tomáš Chrobák: Nejlepší učitel není ten, který toho nejvíc probere

autor:
Tomáš Chrobák: "Myslím, že už bychom si mezi učiteli jednou provždy měli říct: pojďme neučit látku, kterou učit nemusíme."

Učitelé si často stěžují, že učiva je moc a času málo. Proto bych čekal, že uvítají, když se z rámcového vzdělávacího programu nějaké učivo vypustí a času tak zůstane víc. Jenže ve školství často platí, že nejvíc zla se páchá ve jménu dobra – a tak se najde mnoho učitelů, kteří učí i to, co už dávno není povinné. Proč? Protože se například bojí rodičů nebo naslouchají víc vlastnímu egu než potřebám žáků.

Eva a Ondřej Koželuhovi: Proč je dobré, aby měli učitelky a učitelé ve školce vysokou školu

autor:
Manželé Koželuhovi.

Kdysi nám jeden člověk řekl, že jsme blázni, když pět let studujeme na vysoké škole, abychom pak pracovali v té mateřské. “Ve školce může učit kdokoliv, vždyť si s těmi dětmi jen hrajete,” zaznělo. Zkušenosti i řada výzkumů říkají ale přesný opak. Česká republika je jednou z mála zemí v Evropě, kde pro práci učitele v mateřské škole dle legislativy stačí středoškolské vzdělání. Jenže dnešní pojetí předškolního vzdělávání klade na učitele tak náročné požadavky, že jim jen stěží může dostát člověk, který teprve stojí na prahu dospělosti.

Jana LeBlanc: V mezinárodní škole v Malajsii děti mění každý rok třídu, spolužáky i učitele. A je to skvělý nápad!

autor:
Jak dobře se umíme adaptovat na změny a jak dobře umíme vycházet s různými lidmi, začíná být skoro důležitější než to, co umíme odborně.

Je to už druhý rok, co můj starší syn navštěvuje školu v Malajsii, konkrétně v Kuala Lumpur, kde žijeme. Je to mezinárodní škola, o kterou je velký zájem. Mají ho místní, pro které je vzdělání v angličtině otázkou prestiže. A také mezinárodní komunita, která v Kuala Lumpur nastálo nebo dočasně žije, ale nemluví jazykem bahasa nebo mandarínsky, takže nepřipadají v úvahu místní nebo čínské školy. Vzdělání pro děti v mezinárodní škole nabízí hodně firem jako bonus svým zaměstnancům. Stejně to dělají ambasády, včetně české nebo americké, pro niž pracuje můj muž.