Magdalena Mouralová: Jak může učitel získat rodiče na svou stranu? Někdy stačí pár milých vět

Pro některé učitele téma vztahu s rodiči žáků není tak důležité a věnují svůj omezený čas něčemu jinému.

Vztahy mezi rodinou a školou se probírají na sociálních sítích i v tradičních médiích, ve sborovnách, kavárnách i na dětských hřištích. Co si budeme povídat, prostor a pozornost dostávají mnohem spíš příklady vztahů problematických, zejména pak nevhodné, necitlivé či nedostatečné komunikace. Na dvě kliknutí najdete mraky bizarních poznámek z žákovských knížek a školních systémů, vzkazů u písemek a domácích úkolů, ale i historek o bláznivých požadavcích a arogantním vystupování rodičů  a ukázek nesrozumitelných emailů z obou stran. 

Rodiče i školy si pletou risk a riziko. Risk je v pohybu potřeba, riziko se dá snižovat 

Adam Jarchovský: Tělocvik může hrát zásadní roli pro zdravou třídu a sebevědomé děti, které mají dobré výsledky i v jiných předmětech.

České děti jsou na s pohybem špatně a trend se zřejmě bude zhoršovat. Víme, že pohybová gramotnost školáků je na tristní úrovni. Proč? Jednak za to může covid, který ale není argumentem na vše. Dál za to může konzumní charakter doby. Už se nenosí investovat energii do nějakého dlouhodobějšího pohybového projektu. Protože proč bychom to dělali, když nemusíme?

Ivana Procházková: Plošné zrušení odkladů školní docházky poškodí děti, které potřebují dozrát

"Na prvním místě by v každém případě měl zůstat zájem dítěte a individuální posuzování školní zralosti u každého zvlášť."

V závalu zpráv o blížící se stávce pedagogů zapadla jedna z úplně jiného soudku. Ta, která mluví o vysoce nadměrném počtu dětí, jež v ČR nastupují do školy až po odkladu, a ministerských úvahách, že možnost dát dětem odklad u nás plošně zanikne. Je to jen jeden ze tří zatím předkládaných návrhů, co s těmi 23 procenty “odložených” dětí dělat. Je to dobrý nápad? 

Tomáš Chrobák: Nejlepší učitel není ten, který toho nejvíc probere

Tomáš Chrobák: "Myslím, že už bychom si mezi učiteli jednou provždy měli říct: pojďme neučit látku, kterou učit nemusíme."

Učitelé si často stěžují, že učiva je moc a času málo. Proto bych čekal, že uvítají, když se z rámcového vzdělávacího programu nějaké učivo vypustí a času tak zůstane víc. Jenže ve školství často platí, že nejvíc zla se páchá ve jménu dobra – a tak se najde mnoho učitelů, kteří učí i to, co už dávno není povinné. Proč? Protože se například bojí rodičů nebo naslouchají víc vlastnímu egu než potřebám žáků.

Eva a Ondřej Koželuhovi: Proč je dobré, aby měli učitelky a učitelé ve školce vysokou školu

Manželé Koželuhovi.

Kdysi nám jeden člověk řekl, že jsme blázni, když pět let studujeme na vysoké škole, abychom pak pracovali v té mateřské. “Ve školce může učit kdokoliv, vždyť si s těmi dětmi jen hrajete,” zaznělo. Zkušenosti i řada výzkumů říkají ale přesný opak. Česká republika je jednou z mála zemí v Evropě, kde pro práci učitele v mateřské škole dle legislativy stačí středoškolské vzdělání. Jenže dnešní pojetí předškolního vzdělávání klade na učitele tak náročné požadavky, že jim jen stěží může dostát člověk, který teprve stojí na prahu dospělosti.

Jana LeBlanc: V mezinárodní škole v Malajsii děti mění každý rok třídu, spolužáky i učitele. A je to skvělý nápad!

Jak dobře se umíme adaptovat na změny a jak dobře umíme vycházet s různými lidmi, začíná být skoro důležitější než to, co umíme odborně.

Je to už druhý rok, co můj starší syn navštěvuje školu v Malajsii, konkrétně v Kuala Lumpur, kde žijeme. Je to mezinárodní škola, o kterou je velký zájem. Mají ho místní, pro které je vzdělání v angličtině otázkou prestiže. A také mezinárodní komunita, která v Kuala Lumpur nastálo nebo dočasně žije, ale nemluví jazykem bahasa nebo mandarínsky, takže nepřipadají v úvahu místní nebo čínské školy. Vzdělání pro děti v mezinárodní škole nabízí hodně firem jako bonus svým zaměstnancům. Stejně to dělají ambasády, včetně české nebo americké, pro niž pracuje můj muž. 

Martina Kubánková: Co udělá rodič pro dobrou školu? Někdo podvádí, jiný se přestěhuje

"Šla jsem opravdu do hloubky, strávila tím dva roky života, byla jsem v kontaktu i s místními politiky, i s radním pro školství," říká Martina Kubánková.

Nebydlíš – nechodíš. Tak jednoduché to je. Jakožto zodpovědný rodič, vybírala jsem školu pro dceru s  několikaletým předstihem. Někomu se to může zdát přitažené za vlasy, ale ono ne! Dítě mám jen jedno, záleží mi na ní, a tak zásadní věc jako to, kam bude chodit do školy, jsem odmítala ponechat náhodě. Pokusím se celou tu pekelnou anabázi popsat. Vydržte, má to dobrý konec. Průběh je ovšem neveselý, leč pravdivý – a mnoha rodičům může usnadnit rozhodnutí, kde se s dětmi usadit.

Roman Göttlicher: Nechávám se od žáků hodnotit, protože chci být dobrý učitel. Doporučil bych to všem

Vždy v pololetí a na konci roku vytvořím dotazník, který pošlu všem třídám, kde učím.

Učím na klasické státní střední škole, takže běžnou součástí mojí práce je i hodnocení. Ústně nezkouším, považuju to za ztrátu času, kterého je vždy méně, než bych potřeboval. Známka na vysvědčení se skládá z testů a aktivit v hodinách.

Klára Laurenčíková: Chcete vychovat odolné děti s dobrými vztahy? Nebijte je

Klára Laurenčíková: S fyzickými tresty souhlasí významná část české populace.

Podle studie odborníků z Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty a Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze používá více než třetina rodičů v Česku fyzické tresty jako běžnou součást výchovy. Polovina rodičů si myslí, že by měli mít právo své děti fyzicky trestat. Výzkum, kterého se účastnilo 1013 rodičů také ukázal, že k trestům inklinují rodiče, kteří byli sami jako děti trestáni.