Hana Matoušů: Co bych řekla u kafe učitelce Hance, která váhá s přihláškou do Global Teacher Prize?

"Byla bych hrozně ráda, kdyby Hanka nedělala rychlé závěry, protože je jasné, že na první dobrou nemůže vědět to, co učitelé, kteří cenou prošli."

Se začátkem nového roku startuje také nový ročník ceny pro inspirativní pedagogy – Global Teacher Prize Czech Republic. Je tu s námi už šest let. Důvodů, proč jsme se tehdy rozhodli do projektu pustit, bylo více. Samozřejmě vnímáme, že je důležité učitele podpořit, ocenit a motivovat do další jejich práce. Ale hlavně jsme chtěli změnit stereotypní nahlížení na učitele jako na někoho nedotknutelného, kdo stojí před katedrou, káže, a po dětech vyžaduje, aby přijímaly jeho pravdu, v žádném případě nepokládaly zvídavé otázky, nepátraly po smyslu a poslušně dělaly to, co se od nich očekává.

Lucie Slejšková: Trochu víc spolupráce, prosím. Co ještě přát do nového roku českému vzdělávání?

Při podrobném pohledu na události uplynulého roku vyčnívá množství dat, která jednotlivé instituce dokázaly shromáždit a interpretovat.

V českém prostředí bývá zvykem odpovídat na otázku Jak se vede? alespoň mírně nejistě. Jde to, jakž takž, no to víš, pořád stejně… Jdou nám lépe negativa, snadno vidíme to, co je tak nějak na pytel. Tento postoj často prosakuje i do debat o tom, jak se daří našemu vzdělávání. Vidíme, co se nedotáhlo, stále se nedaří, a i když jsme pokročili, stále nemáme… Je určitě třeba zjišťovat, kde jsou rezervy a co dělat jinak a lépe. Náš problém je ale v tom, že u toho často zůstaneme a pak jsme z takových diskusí otrávení a unavení. A i proto si na otázku Jak se vede našemu vzdělávání a co mu přát zkusme protentokrát odpovědět malinko jinak.

Jitka Polanská: Co se stane, když si o sobě děti myslí, že nemají na učení buňky

"Jak že se ve škole podporuje růstové myšlení?" ptá se JItka Polanská.

Stačilo by změnit jen jednu věc, aby se Česká republika zlepšila v testování PISA a aby se snížily vzdělávací nerovnosti, se kterými tak zápasíme. A nestálo by to žádné peníze. Změnit kulturní vzorce je ale asi to nejtěžší. Teď mluvíme o běžném a rozšířeném přesvědčení českých dětí, že na něco nemají buňky. A o tom, co pomaha asijským žákům ve zdolávání vzdělávacích překážek.

Lenka Fiala: Kdo se bojí zpětné vazby, ten nesmí vyučovat

Lenka Fiala vyučuje matematiku na univerzitě v norském Bergenu.

Na norských vysokých školách pomalu končí semestr a studenti vyplňují hodnocení svých pedagogů. Jako ekonomka vzdělávání mám v tomto období vždycky žně. Ani ne tak kvůli překlepům, které obvykle vedou k humorným situacím – jeden student mi například spojil jméno a příjmení a označil mě jako “profesor Fenka”. Je to ale důležité období především díky tomu, co se dozvím, že se v různých kurzech děje, a jak to na studenty působí.

Pavla Chlebounová: Někdy trvá, než člověk vidí výsledky dobré učitelské práce

"Nepřestává mě udivovat, co vše učitel potřebuje umět, aby mohl dobře vykonávat svoji práci."

Základní školou i gymnáziem jsem prošla bez větších obtíží. Většinu svých vyučujících jsem měla v kategorii „zase po mně něco chce” a popravdě ani moc nedoceňovala, čeho všeho se mi dostává. V dospělosti jsem si pak na učitele a školy obecně rozvinula kritický pohled. Ať už šlo o probouzení motivace k učení, edukaci žáků o duševním zdraví nebo kritické myšlení, to vše podle mého soudu mělo silné trhliny. Když jsem před čtyřmi lety začala pracovat v Učiteli naživo, hodně se toho pro mě změnilo.

Cizinci o českém školství: Do školy bez rodičů, bez známek a bez oslovení „paní učitelko“

V Uzbekistánu máme víc prázdnin.

V Česku žije celá řada cizinců, jejichž děti nastupují do českých škol. A nestačí se divit. Němci neznají oslovení “paní učitelko”, protože běžně oslovují pedagogy jménem. Pro Ukrajince je jednička ta vůbec nejhorší známka, pro Švýcary je překvapením, že u nás rodiče děti doprovázejí do školy. Čeho si na našem školství všímají další expati? 

Jana Potužníková: Proč je dobře, že televize vysílají seriály o školství a o školách

Viděli jste něco z toho? Pokud ne, čtěte dál.

Když se na začátku listopadu odvysílal poslední díl z druhé série Pan Profesor s Vojtou Dykem, říkala jsem si, že se mi po něm bude stýskat (po seriálu – ne po Vojtovi). I když tohle byla oproti Ochránci nebo netflixovské Euphorii naprostá soap opera (a druhá řada byla oproti té první fakt slabá), je prostě dobře, že seriály ze školního prostředí vznikají. 

Michal Božík: Ignorování počítačových her je na škodu dětem i škole

"Počítačové hry mají potenciál pomoci ve školních disciplínách, jako je dějepis, geografie či biologie."

I když jsou počítačové hry součástí naší kultury už dlouhou dobu, vzdělávací systém v Česku a na Slovensku je obvykle nereflektuje a spíše se jich obává. Vůči hrám a hráčům převládají spíše negativní emoce. Není to ale chyba? 

Táta David: Evropa je v úpadku. Asijské děti strčí ty naše do kapsy

Jak budou dnešní evropské děti schopné konkurovat Asii?

Jsem velký patriot, Evropu mám rád a Česko obzvlášť – a to říkám jako člověk, který se už od 90. let pohybuje po celém světě a v posledních desetiletích víceméně žije v Asii. Poslední dva roky jsme strávili v Malajsii – napřed nás tu uzamkl covid a teď už na ostrově Penang zůstáváme z vlastní vůle. Naše děti – šestiletý Saša a tříletá Zara – se tu totiž začali vzdělávat, a já vidím, že něco aspoň přibližně tak kvalitního, jako je naše čínská mateřská a základní škola (i jiné formy vzdělávání jsou ale obdobné), bychom v Evropě sháněli jen stěží.

Bára Procházková: Zveřejňováním fotek dětí na sociálních sítích ubližujeme těm, které máme nejraději

Bára Procházková: "Asi není žádným tajemstvím, že když se fotografie ocitne na internetu, začíná žít vlastním životem a je vlastně úplně jedno, kdo ji tam nahrál."

„Máte špatně vyplněný formulář, zastavte se prosím v kanceláři a opravte to,“ volala mi sekretářka našeho lokálního Domu dětí a mládeže, kam jsem přihlásila děti na kroužky. Na formuláři GDPR jsem zaškrtla, že nesouhlasím s tím, aby fotografie mého dítěte byly použity pro reklamní účely – tedy na webových stránkách DDM, v místním radničním zpravodaji či na sociálních sítích. Nebylo vůbec jednoduché paní vysvětlit, že NE opravdu znamená NE, ale nakonec jsme se domluvily.