Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

Názory

Honza Dolínek: Letošní přijímačky jsou svého druhu humanitární katastrofa. Společnost se ale kolem trpících dětí nesemkla

autor:
Honza Dolínek: "Ač jde o stovky, možná tisíce mladých životů, nikdo se za ty děti nebije. Jen jejich rodiče."

Letošní přijímačky jsou pro mě tíživé ještě z jiného pohledu. Mezi řádky celé té patálie mi totiž prosvítá jeden pozoruhodný problém. Když tornádo zasáhlo jižní Moravu vybrali jsme mezi sebou miliardu na pomoc, když Rusko ničí Ukrajinu, pomáháme tak, že je to nepřehlédnutelné v evropském i světovém měřítku, když se zemí valí covid, šijeme roušky jako diví. Ale když se tady zjevně ubližuje dětem, ať už aktuálně nebo perspektivně, drtivá většina z nás si hlídá jen to svoje – dítě. Proč? Vždyť tohle je přece svého druhu taky humanitární katastrofa. 

Hana Matoušů: Situace kolem přijímaček v nás probouzí to nejhorší. Aby moje dítě uspělo, ostatní musí pohořet

autor:
"Ty testy zkrátka neodhalují předpoklady k dalšímu studiu, ale slouží pouze jako hrubý filtr."

Uf, máme to za sebou – a úspěšně. Po měsících dřiny a stresu se náš syn Matyáš dostal na střední školu. Původně uvažoval o studiu na sportovním gymnáziu, nakonec je ale rád, že mu vyšla bezpečnostně právní studia. Jako rodina jsme si tedy oddechli, stejně mi to ale nedá a musím si přiznat, že mi po těch přijímačkách zůstala nepříjemná pachuť.

Tomáš Vokáč: Současné přijímací zkoušky jsou trápením dětí, rodičů i škol

autor:
Pro důkazy, že současný systém testování je přežitý, není nutné chodit daleko.

„Veškeré to utrpení už za týden skončí. Konečně budeme mít volný víkend s rodinou“, říkal mi nedávno jeden známý, jehož dítě se intenzivně připravuje na přijímací zkoušku na střední školu. Slzy, pláč, křik, odříkání, nervozita, nekonečný tlak, nebo neadekvátní očekávání rodičů. Děti, které o víkendu místo pohybu a odpočinku chodí na osmihodinové doučování, za které vystresovaní rodiče platí horentní sumy agenturám, v nichž doučují bývalí zaměstnanci státu.

Lenka Cermanová: Nadaní nepotřebují enklávy malých Einsteinů a inkluze jim neškodí. Zažíváme to na vlastní kůži

autor:
A pak se stal, nebojím se říct, malý zázrak – v pololetí se uvolnilo místo v nedaleké alternativní škole.

Naše sedmiletá dcerka je nadaná. Oficiální potvrzení z poradny máme dva roky, ale vidět to bylo mnohem dřív. Už v jednom roce mluvila ve větách a neustále se na něco vyptávala, něco zjišťovala, chtěla všemu rozumět. Ve čtyřech letech četla knihy, vymýšlela příběhy, psala si deník a podobně. Ve školce nám řekli, že by se nám možná mohl do školy „hodit nějaký papír“. Proto jsme se vydali do pedagogicko-psychologické poradny a odnesli si „diagnózu“ – nadání.

Aneta Gáborová: Chirurg přece nemůže dělat chyby! Děti na základní škole ale rozhodně ano. Prospívá jim to

autor:
"Chybují špičkoví neurochirurgové, hasiči, zakladatelé firem i manažeři, rodiče, politici. Prostě všichni."

Zažívám velkou frustraci, když občas slyším, že nelze děti a žáky ve školách podporovat ve vnímání, že chyba je v pořádku, protože v životě a povolání není možné chybovat. Často se v takových chvílích argumentuje povoláním lékaře nebo ředitele jaderné elektrárny, profesích které v nás vzbuzují respekt. Podobná tvrzení mi nedávají smysl ze tří důvodů.

Ivan Smolka: Práce se dřevem rozvíjí vůli a myšlení. Nejde o to, aby žáci uměli vyrábět nábytek

autor:
Většina našich studentů nemá s manuálními činnostmi téměř žádné zkušenosti. Na vnější svět jsou zvyklí reagovat jen slovně a pocitově, zkušenost uskutečňovat, realizovat, dotahovat věci do konce (ne o nich jen mluvit) jim často zcela chybí.

Vzděláním jsem strojní inženýr a na naší škole učím „práci se dřevem“. Řezání, hoblování, tvarování dlátem, rašplí, pilníkem učí děti manuální zručnosti, nebo spíše koordinaci pohybů, ale to není zdaleka jediný účinek. V těchto hodinách nejde primárně o to naučit se něco vyrobit ze dřeva, je to o rozvíjení bdělosti, vůle a praktického přístupu ke světu.

Nechci učit telefonní seznam informací, ale kompetence do života, říká učitel

autor:
"Základ je chodit do přírody," říká Petr Šíma.

Ještě dva týdny běží nominace do ceny pro inspirativní pedagogy Global Teacher Prize Czech Republic. Nominovat učitele může každý, ten pak ale ještě musí do ceny vyplnit přihlášku. Stejně, jako to loni udělal učitel biologie a chemie na pražském Gymnáziu Botičská Petr Šíma. Nejen o ceně GTP CZ si s Petrem Šímou v EDUcastu povídala Pavla Lioliasová.

Magdalena Mouralová: Jak psát slovní hodnocení smysluplně? Zeptejte se těch, kterým je určené

autor:
"Vtipné je, jak různí učitelé/ky píší svá hodnocení za jednotlivé předměty hodně různě," myslí si Magdalena Mouralová.

Už nějakou dobu si říkám, že napíšu něco ke slovnímu hodnocení z pohledu rodiče. Když nám zrovna minulo pololetí, je docela vhodný čas. Rodičovskou zkušenost se školním hodnocením mám už poměrně dlouhou, s tím slovním ale jen rok a půl. Má dcera totiž po prvním stupni s klasickým známkováním (i když na známky nebyl kladen velký důraz) přešla na novou školu, kde se na vysvědčení a ve čtvrtletí kombinuje číselné hodnocení se slovním.

Hana Matoušů: Co bych řekla u kafe učitelce Hance, která váhá s přihláškou do Global Teacher Prize?

autor:
"Byla bych hrozně ráda, kdyby Hanka nedělala rychlé závěry, protože je jasné, že na první dobrou nemůže vědět to, co učitelé, kteří cenou prošli."

Se začátkem nového roku startuje také nový ročník ceny pro inspirativní pedagogy – Global Teacher Prize Czech Republic. Je tu s námi už šest let. Důvodů, proč jsme se tehdy rozhodli do projektu pustit, bylo více. Samozřejmě vnímáme, že je důležité učitele podpořit, ocenit a motivovat do další jejich práce. Ale hlavně jsme chtěli změnit stereotypní nahlížení na učitele jako na někoho nedotknutelného, kdo stojí před katedrou, káže, a po dětech vyžaduje, aby přijímaly jeho pravdu, v žádném případě nepokládaly zvídavé otázky, nepátraly po smyslu a poslušně dělaly to, co se od nich očekává.