Připojte se na facebook Podpořit EDUzín

digitální technologie

Umělá inteligence přepisuje zvyklosti v českém i světovém školství. Mění pravidla výuky i testování

autor:
Po zadání témat generuje AI poměrně dobré texty včetně správného užití citací vysoce impaktovaných časopisů.

Umí sestavovat počítačové programy, vytvářet eseje nebo také odpovídat na testovací otázky a řadu dalších věcí. Řeč není o nadprůměrně inteligentním odborníkovi, ale o chatbotovi s umělou inteligencí. Spuštění Chatbota GPT od společnosti Open AI loni v listopadu způsobilo ve společnosti poprask. A umělá inteligence záhy vtrhla také do českých škol. Testovat ho začali žáci, studenti i někteří pedagogové. A už nyní je jasné, že AI změní podobu vzdělávání v České republice. Vyplývá to z reakcí oslovených vysokých škol i ministerstva školství.

Deváťáci chtějí na zdrávku, hotelovky už nefrčí. Životním vítězem je ten, kdo se umí učit

autor:
Během patnácti let se zdvojnásobí počet seniorů, budeme tedy potřebovat výrazně větší kapacity ve zdravotnictví a v sociální péči.

Je jim patnáct šestnáct, mají svých problémů nad hlavu, a do toho nad nimi visí nutnost rozhodnout se, kam půjdou na střední. Za ideálních podmínek by bylo fajn vzít v potaz silné stránky dětí, rozumně uchopit potenciální budoucnost oboru, který se k nim aspoň trochu přibližuje, a pak vše ještě porovnat s aktuálním trendem ve vývoji středního školství a předpověďmi, které odhadují, jak se bude měnit pracovní trh v horizontu dejme tomu deseti let. Pojďme to zkusit.

Polož už ten mobil! Kolik času online je příliš a můžou ho za nás pohlídat aplikace?

autor:
Jaké množství času by naše ratolesti měly na mobilu, tabletu či počítači strávit, aby toho nebylo moc?

O zhoubném vlivu technologií na přiměřený vývoj dětí se vedou debaty už několik let. Rodiče, učitelé i náhodní pozorovatelé mají tendenci se pohoršovat nad tím, že dnešní mládež mobily prakticky nepustí z ruky. Kolik času na síti je vlastně příliš? A dokážou naše problémy vyřešit aplikace rodičovské kontroly?

Umělá inteligence ve službách učitelů. Finská platforma Eduten míří do českých škol

autor:
Pokud žáci dostanou možnost využívat Eduten, jejich výsledky se v průměru zlepší asi o třetinu, a jsou ochotné trávit hraním až osmkrát víc času než počítáním z učebnice.

Jak se dobře naučit matematiku? Někomu je dáno shůry, jiní potřebují napočítat spoustu příkladů a získat v různých operacích jistotu a rutinu. V jedné třídě spolu sedí různé děti, které potřebují různý přístup, a zvládnout by to měl jeden učitel. Od příštího školního roku by českým učitelům matematiky mohla práci ulehčovat finská platforma Eduten.

Dítě opravdu závislé na technologiích jsem za pět let praxe ještě nepotkala, říká psycholožka

autor:
"Když jsme na hřišti a nemůžeme z něj dítě dostat domů, nezačneme se zlobit na houpačku nebo prolézačku, že dělají naše dítě závislým." Jaký je ale rozdíl mezi závislostí na počítači a na houpačce?

Blbost, kravina, závislák – to jsou slova, která děti nejčastěji od svých rodičů slýchají ve spojení s online světem. Pro děti jsou přitom technologie přirozenou součástí životů. Jak k nim najít zdravý vztah doma i ve škole? „Jako se děti ve škole učí děkovat a mýt si ruce, měly by se učit i to, co o kom můžou na internetu napsat,“ říká Radka Kůřilová, psycholožka z brněnské organizace Replug me. Rodiče podle ní musí s dětmi o technologiích hlavně mluvit, nikoli jim jen vyhrožovat nebo se pohoršovat.

Mikroskop, laser, tablet, počítač, projektor. Tak vypadá běžná výuka v Estonsku

autor:
Digitální znalosti se v Estonsku rozvíjejí ve všech předmětech, a to už od prvních ročníků základních škol.

Malá pobaltská země drtí v přístupu k digitálním technologiím ostatní státy. Informatika na školách není v Estonsku nic exotického, ale standard, který jednoduše funguje. “Prostě všichni učitelé technologie používají a využívají,” popisuje estonská učitelka základní školy Kadri Haavandi. Informatika tam ovšem není v rozvrhu jako extra předmět, znalosti ze světa technologií se prolínají napříč všemi předměty. 

Jak stanovit pravidla pro hraní videoher? Je to rovnice o čtyřech neznámých, říká psycholog

autor:
"Počítačové hry, ať chceme nebo ne, jsou součástí světa dětí a jestli se o ten jejich svět chci zajímat, musím jej přijmout takový, jaký je."

Volné dny jsou pro řadu dětí příležitostí se zavřít v pokoji a pařit. Přitom podle průzkumů hraje nějakou počítačovou hru devět z deseti školáků každý den. Co s tím můžeme jako rodiče dělat, jsme se zeptali Michala Božíka, psychologa z Výzkumného ústavu dětské psychologie a patopsychologie v Bratislavě. „Z našich výzkumů například vyplynulo, že zákazy mají smysl jen u mladších dětí. U teenagerů vedou naopak k častějšímu hraní,“ říká s tím, že je lepší se zamyslet nad tím, proč dítě vlastně hraje. 

Ideální hodina výtvarky? Dát dětem hromadu barev a prostor věci pokazit

autor:
Nejdůležitější je se technologií nebát a vidět je jako příležitost.

Dvacet stejných obrázků visících na nástěnce je odstrašující příklad, jak může probíhat výtvarná výchova ve škole. Přitom podle pedagožky, umělkyně a průkopnice digitálních technologií Baruš Jeřábkové může výtvarná výchova pomoci k rozvoji dětí. “Když začne člověk dělat umění, naučí se nově koukat na svět. Začne ho bystřeji pozorovat, klást si víc otázek, a tím pádem se i víc učit. To platí i o něm samotném – více přemýšlí o sobě,” říká. 

Kolik času u obrazovky je pro děti už moc? Rodiče hledají odpověď na otázku za milion

autor:
Nadužívání digitálních technologií se může projevit na fyziologii dítěte, ale i na jeho psychice.

Děti do dvou let věku by se s monitorem neměly setkat vůbec, předškoláci maximálně hodinu denně. Nejčastěji uváděný limit pro čas strávený před obrazovkou u školáků jsou dvě hodiny, některé studie udávají hranici až čtyř hodin. Počet hodin jako takových není ale klíčový. Celkově záleží také na tom, co děti před obrazovkou dělají a v jakém vyrůstají prostředí. 

Jana Potužníková: Proč je dobře, že televize vysílají seriály o školství a o školách

autor:
Viděli jste něco z toho? Pokud ne, čtěte dál.

Když se na začátku listopadu odvysílal poslední díl z druhé série Pan Profesor s Vojtou Dykem, říkala jsem si, že se mi po něm bude stýskat (po seriálu – ne po Vojtovi). I když tohle byla oproti Ochránci nebo netflixovské Euphorii naprostá soap opera (a druhá řada byla oproti té první fakt slabá), je prostě dobře, že seriály ze školního prostředí vznikají.