Yana Karamari 
Je prosincové sobotní ráno a na rozdíl od rušných ulic místních víkendových trhů prochází boční uličkou jihoportugalského Fara pouze pár pejskařů. Vzduch je ještě čerstvý, ale slunce už příjemně hřeje. Vyšplhá k 19 °C. Pro místní běžný den. Nemají tušení, že za dveřmi jedné z budov si český Ondra nasazuje bílý plnovous a Kristýna se proměňuje v anděla.
Parkur, angličtina, hudebka nebo skaut – to jsou aktivity, kterým se věnuje spousta dětí. Ale co takhle řezbářství pro začátečníky? Neobvyklý kurz se nabízí v Náměšti na Hané. Děti se na něm učí mnohem víc než “jenom” vyřezat třeba kočičku. Vytrvat, překonávat bolest, a třeba taky přiložit do kamen.
„Já jsem v hodinách klavíru vždy něco musela. Tady je etuda, stupnice, Bach… Až postupně jsem objevila radost z vlastní tvorby a volby a chci ji dopřát i svým žákům. Chci, aby měli možnost se projevit, pohybovat se v tvůrčím prostoru,“ přibližuje svůj přístup k vedení učitelka klavíru Denisa Romanidu. Propracovala se k němu skrze léta praxe i vyhoření.
Aktivistka, zenová buddhistka, učitelka umění, umělkyně. Kanaďanka Kathrin Wrinkler se i přes počáteční ostych z tvorby propracovala k radosti z umění, kterou se snaží předat svým studentům. Popisuje svou cestu k umění, vypráví o zkušenostech výuky ve Spojených arabských emirátech a mluví také o aktivismu jako procesu vyrovnání se nejen s historií.
„Máme dobrý tým. Cítili jsme, že ukrajinským rodinám chceme pomoct. Děti taky. Rodiče taky,“ říká sebevědomě ředitel základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově Karel Handlíř. Od března do června tamní škola do výuky adaptovala 27 ukrajinských dětí. Většina z nich přišla z bojové linie 400tisícového města Mikolajevo. „Obávali jsme se, jestli rodiče našich dětí nebudou mít pocit, že je ukrajinské děti brzdí a něco jim berou, ale jejich reakce a podpora jsou úžasné.“ Jak probíhá tamní integrace ukrajinských dětí?
Jedna krabička směsného odpadu za dva měsíce, dózy na potraviny vždy po ruce a sledování Netflixu v koupelně při praní látkových plen. Míša a Lukáš Linhovi žijí zero waste, tedy minimalizují plýtvání a maximalizují využití zdrojů. A aby sami měli kde nakupovat, založili si v Písku i vlastní bezobalový obchod. „Změna životního stylu nám zjednodušila život, i když přechod nebyl jednoduchý,” říkají rodiče dnes již tří malých dětí. V době rozhovoru byl nejmladší Ríša teprve na cestě.
