Mikuláš přiletěl letadlem. Jak české děti v Portugalsku drží tradice

Je vidět, že do české školy ve Faru, malého ostrova českého jazyka i kultury na jihu Portugalska, se chodí s radostí. 

Je prosincové sobotní ráno a na rozdíl od rušných ulic místních víkendových trhů prochází boční uličkou jihoportugalského Fara pouze pár pejskařů. Vzduch je ještě čerstvý, ale slunce už příjemně hřeje. Vyšplhá k 19 °C. Pro místní běžný den. Nemají tušení, že za dveřmi jedné z budov si český Ondra nasazuje bílý plnovous a Kristýna se proměňuje v anděla. 

Nebolí tě ruka? Tak nebrousíš pořádně. O práci se dřevem, vůlí i vlastními limity s vedoucím řezbářské dílny na Hané

Když grafik Ladislav Grossmann v roce 2018 otevíral nabídku kurzů grafiky a malby, keramiky a řezbářství, netušil, jaký ohlas práce se dřevem vyvolá.

Parkur, angličtina, hudebka nebo skaut – to jsou aktivity, kterým se věnuje spousta dětí. Ale co takhle řezbářství pro začátečníky? Neobvyklý kurz se nabízí v Náměšti na Hané. Děti se na něm učí mnohem víc než “jenom” vyřezat třeba kočičku. Vytrvat, překonávat bolest, a třeba taky přiložit do kamen. 

Pravá ruka musí makat, honí ji hraboš! Představivost pomáhá chápat hudbu, tvrdí učitelka klavíru

Učitelka klavíru Denisa Romanidu.

„Já jsem v hodinách klavíru vždy něco musela. Tady je etuda, stupnice, Bach… Až postupně jsem objevila radost z vlastní tvorby a volby a chci ji dopřát i svým žákům. Chci, aby měli možnost se projevit, pohybovat se v tvůrčím prostoru,“ přibližuje svůj přístup k vedení učitelka klavíru Denisa Romanidu. Propracovala se k němu skrze léta praxe i vyhoření.

Kanadská učitelka umění: Tvorba nám pomáhá vyrovnat se i s těžkými věcmi

Snažila jsem se, aby učení bavilo mě samotnou. Potom to mohla být zábava i pro studenty.

Aktivistka, zenová buddhistka, učitelka umění, umělkyně. Kanaďanka Kathrin Wrinkler se i přes počáteční ostych z tvorby propracovala k radosti z umění, kterou se snaží předat svým studentům. Popisuje svou cestu k umění, vypráví o zkušenostech výuky ve Spojených arabských emirátech a mluví také o aktivismu jako procesu vyrovnání se nejen s historií. 

Kdy dostanu svého Ukrajince? Žáci v Krnově berou ukrajinské spolužáky pod svá křídla

Malé skupinky dětí rychleji nasávají jazyk a navazují kontakt s českými dětmi.

„Máme dobrý tým. Cítili jsme, že ukrajinským rodinám chceme pomoct. Děti taky. Rodiče taky,“ říká sebevědomě ředitel základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově Karel Handlíř. Od března do června tamní škola do výuky adaptovala 27 ukrajinských dětí. Většina z nich přišla z bojové linie 400tisícového města Mikolajevo. „Obávali jsme se, jestli rodiče našich dětí nebudou mít pocit, že je ukrajinské děti brzdí a něco jim berou, ale jejich reakce a podpora jsou úžasné.“ Jak probíhá tamní integrace ukrajinských dětí? 

Vztahy jsou cennější než nějaký pytlík, na to jsme museli přijít, říká rodina, která žije bez obalů

Jen tak něco nevyhodíme.

Jedna krabička směsného odpadu za dva měsíce, dózy na potraviny vždy po ruce a sledování Netflixu v koupelně při praní látkových plen. Míša a Lukáš Linhovi žijí zero waste, tedy minimalizují plýtvání a maximalizují využití zdrojů. A aby sami měli kde nakupovat, založili si v Písku i vlastní bezobalový obchod. „Změna životního stylu nám zjednodušila život, i když přechod nebyl jednoduchý,” říkají rodiče dnes již tří malých dětí. V době rozhovoru byl nejmladší Ríša teprve na cestě.