Místo ty vole dnes říkají kámo. Je dnešní mládež slušnější než dřív?

Jsem tak toxic, pojď někoho vyhejtit.

“Kámo, tohohle mám, in rýl. Hezký trejdy, kámo.” Toto je přepis běžného rozhovoru žáků páté třídy o výměně sběratelských kartiček. Jako každá generace si i dnešní mládež vytvořila svůj vlastní slovník. Jak tedy mluví a rozumí jim jejich rodiče?

Záchodky bez dveří a společné mytí. Kde je hranice mezi intimitou a bezpečností dětí

V rámci domácnosti by měla vládnout všeobecná shoda a respekt k tomu, jak své soukromí ä osobní prostor prožívají ostatní členové rodiny.

Novorozeně, kojenec i batole potřebují v základních otázkách hygieny stoprocentní pomoc dospělého. V jakém věku ale začíná tato pomoc překračovat hranice osobní intimity dítěte? A kde jsou tyto hranice třeba ve školce nebo na táboře, když na ně dohlížejí úplně cizí lidé?   

Na volnou hru je čím dál méně času, ta je přitom pro rozvoj dítěte nejdůležitější

S věkem mají děti čím dál méně času na hraní.

Hra není pro děti jen zábavou nebo odměnou, ale dokonce povinností – zpracovávají tak své prožitky, rozvíjejí fantazii, kreativitu nebo paměť. “Děti si v rámci hry zkouší si nové vzorce chování a vstupují do nových rolí. Odhalují a prozkoumávají své nitro, své potřeby, svá přání, budují svůj vztah k sobě a ke světu,” říká dětská psycholožka Kristýna Porazilová. Odborníci tedy tvrdí, že hra je i prevencí duševního zdraví dítěte. Jenže technologie a nároky rodičů mají za následek, že si děti přestávají umět hrát.