Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

Tereza Knížková

Být hlavním zdrojem informací je pro mě privilegium. Ale i zodpovědnost, říká Johana @jsemvobraze

autor:
Generace 17-25 let, která tvoří přes 50 % mých followerů, hodně dobře reaguje na témata týkající se LGBTQ+ komunity.

Kam se dnešní mladí dívají, když chtějí vědět, co se děje? Třeba na Instagram na profil Jsemvobraze, který provozuje Johana Bázlerová. Nikdy neměla v plánu být influencerkou: nenavazuje komerční spolupráce, chrání si svoje soukromí, a přesto ji sleduje více než 175.000 lidí převážně ve věku 17-25 let, pro které je často hlavním – nebo i jediným – zdrojem informací. Johana vystupovala na konferenci Digitální dětství anebo (Ne)vědomě na síti v Centru současného umění DOX v Praze. 

Když jsou na třídu dva, je víc času na práci i zábavu. Reportáž z tandemové výuky

autor:
Učitelky působí jako sehrané duo, a to jak ve výkladu, tak především v postupném zadávání úkolů. 

Tradiční obrázek výuky v české škole vypadá tak, že ve třídě jsou žáci a s nimi jejich učitel. V posledních letech se ale v hodinách čím dál častěji objevují i jiní dospělí. Mnohé školy mají asistenty pedagoga, jinde ale výuku vedou aspoň občas dva učitelé. Výhody to má pro žáky i pedagogy. “S kolegyní nám to sedne skvěle,” říká učitelka Renata Klimešová ze ZŠ Zdice. “Víc očí víc vidí, a hodina má větší spád, protože se tolik nezdržujeme různými organizačními obtížemi.”

Místo ty vole dnes říkají kámo. Je dnešní mládež slušnější než dřív?

autor:
Jsem tak toxic, pojď někoho vyhejtit.

“Kámo, tohohle mám, in rýl. Hezký trejdy, kámo.” Toto je přepis běžného rozhovoru žáků páté třídy o výměně sběratelských kartiček. Jako každá generace si i dnešní mládež vytvořila svůj vlastní slovník. Jak tedy mluví a rozumí jim jejich rodiče?

Záchodky bez dveří a společné mytí. Kde je hranice mezi intimitou a bezpečností dětí

autor:
V rámci domácnosti by měla vládnout všeobecná shoda a respekt k tomu, jak své soukromí ä osobní prostor prožívají ostatní členové rodiny.

Novorozeně, kojenec i batole potřebují v základních otázkách hygieny stoprocentní pomoc dospělého. V jakém věku ale začíná tato pomoc překračovat hranice osobní intimity dítěte? A kde jsou tyto hranice třeba ve školce nebo na táboře, když na ně dohlížejí úplně cizí lidé?   

Na volnou hru je čím dál méně času, ta je přitom pro rozvoj dítěte nejdůležitější

autor:
S věkem mají děti čím dál méně času na hraní.

Hra není pro děti jen zábavou nebo odměnou, ale dokonce povinností – zpracovávají tak své prožitky, rozvíjejí fantazii, kreativitu nebo paměť. “Děti si v rámci hry zkouší si nové vzorce chování a vstupují do nových rolí. Odhalují a prozkoumávají své nitro, své potřeby, svá přání, budují svůj vztah k sobě a ke světu,” říká dětská psycholožka Kristýna Porazilová. Odborníci tedy tvrdí, že hra je i prevencí duševního zdraví dítěte. Jenže technologie a nároky rodičů mají za následek, že si děti přestávají umět hrát.