Kam s ním? Ptají se často rodiče malých dětí v Česku. Kapacita veřejných mateřských škol zejména ve velkých městech a jejich okolí už léta nedostačuje. A pokud se matka chce vrátit do práce dřív než po třech nebo čtyřech letech, stává se otázka obzvlášť palčivou. Vyznat se v jednotlivých formách péče o děti přitom není jednoduché.
Mateřská škola Maitrea ve Slušticích u Prahy nenabízí dětem angličtinu ani jiné kroužky. „Našim úkolem je rozvíjet děťátko celistvě a předat mu víru, že svět je dobré místo,“ říká ředitelka a nestorka waldorfského předškolního vzdělávání Táňa Smolková. „Rizikem dnešní doby je, že ztrácí cit pro dětství jako zcela svébytné období v životě člověka,“ dodává.
Kdysi nám jeden člověk řekl, že jsme blázni, když pět let studujeme na vysoké škole, abychom pak pracovali v té mateřské. “Ve školce může učit kdokoliv, vždyť si s těmi dětmi jen hrajete,” zaznělo. Zkušenosti i řada výzkumů říkají ale přesný opak. Česká republika je jednou z mála zemí v Evropě, kde pro práci učitele v mateřské škole dle legislativy stačí středoškolské vzdělání. Jenže dnešní pojetí předškolního vzdělávání klade na učitele tak náročné požadavky, že jim jen stěží může dostát člověk, který teprve stojí na prahu dospělosti.
“Klackové z učňáku” a “mrňata ze školky”. Jako by si tyto dva světy ani nemohly být vzdálenější… Na Kutnohorsku se ovšem v letošním školním roce rozhodli, že zkusí vytvářet různá nečekaná propojení mezi všemi stupni škol a napříč regionem. Vznikla nová přátelství, a také několik dřevěných truhliček na poklady.
Jak vypadá ideální školka? Mělo by si z ní dítě přinést každý týden písničku, básničku a namalovaný obrázek? Eva a Ondřej Koželuhovi ve školkách dlouhá léta pracovali a dnes se na univerzitě věnují přípravě budoucích učitelek a učitelů předškolního vzdělávání. Pro svou dceru vybírali školku nedávno. „Přijde nám důležité, aby v mateřské škole nebyl čas rozplánovaný na čtvrthodiny a nebyly tam pokud možno žádné kroužky,” říkají. A mají pro tápající rodiče dobrou zprávu: skvělé školky existují.
Spánek po obědě je jedním z častých bodů sváru mezi rodiči a mateřskou školou. Část rodičů si přeje, aby jejich dítě přestalo spát co nejdříve. Mnohdy ale zrovna tyto děti odpočinek ještě vyloženě potřebují. “Tři čtvrtiny dětí v Česku spí méně, než by měly,” říká zakladatelka a ředitelka lesní mateřské školy Hvězdy v lese v Praze. Pokud se dětem vytvoří ke spaní vhodné podmínky, většinou s ním nemají problém.
Zdá se, jako by to tak bylo odjakživa – po porodu zůstává matka doma tři roky a s počtem dětí se tato doba ještě prodlužuje. Některé rodiny dokonce volí nejdelší možné čerpání rodičovského příspěvku, tedy čtyři roky. Zejména v souvislosti s inflací a nedostatkem peněz ve státní kase se však čím dál hlasitěji mluví o tom, že by bylo vhodné podpořit ženy v dřívějším návratu na pracovní trh. Ale aby matka mohla skutečně nastoupit do práce, musí mít možnost někomu svěřit své dítě. A jelikož babičky dnes často pracují a chůvu si nemůže dovolit každý, přicházejí ke slovu mateřské školy a dětské skupiny.
Říká se tomu “provozní slepota”. Tak dlouho se člověk pohybuje v jednom prostředí, až už ho ani nenapadne, že by mohlo vypadat jinak a lépe. Když ale přijdou nové oči, přinesou s sebou i nové nápady. A když se sejde tým otevřený změnám, můžou se dít věci – a puzzle se pak začne skladovat na jednom místě místo na čtyřech. Jako v jedné mateřince na Kutnohorsku.
Rodiče volají po cenově dostupných školkách pro děti mladší tří let, jejich odpůrci tvrdí, že tak malým dětem je nejlépe doma s mámou. Navíc přece nemůžete přijmout do školky děti, které ještě mají plenky a dudlíky! Jenže když se chce, všechno jde, a to i ve velké státní školce – i když je to někdy cesta drahá a trnitá.
Ve Švédsku jsou školky otevřené dvanáct hodin denně pro děti od jednoho roku, na druhou stranu tu jsou ale běžné zkrácené úvazky. V jednom roce nastoupil i syn Marie Andersson, která pochází z Česka a s rodinou žije v Göteborgu. “První rok byl synek opravdu hodně často nemocný, ale s tím se tady počítá,” říká Marie. “Letos už je to mnohem lepší a tak si on školku víc užívá a já jsem víc v klidu.”
