Ať už si sněhové nadílky užíváte, vůbec u vás nenasněžilo nebo snášející se sněhové vločky pozorujte z okna, protože děti leží s nějakou virózou, nabízíme knížky se sněhovou tématikou pro společné zimní čtení. Jde o knihy v angličtině, ale jejich čtení nemusí směřovat k procvičování cizího jazyka a nemusí být ani překážkou, pokud děti angličtinou nevládnou. Naopak.
Každý člověk potřebuje kamarády, a o jedenáctiletých klucích to platí dvojnásob. Musejí přece mít s kým sdílet svoje zážitky, myšlenky, sny a obavy… Jenže Tondovi jedenáct je, a žádného kamaráda nemá. Žije zavřený v bytě se svými starostlivými rodiči a zhruba ročními bratry-dvojčaty. Nechodí do školy, učí se s tátou, a je naučený se vzdalovat pouze na délku provázku, který nosí připnutý na kalhotách.
Dobře si pamatuji, když jsem v naší městské knihovně poprvé ze zvědavosti zamířila k regálu “Začínající čtení”. Bylo to v době, kdy se naše dcerka začala zajímat o písmenka. Ze dne na den přišla ta fáze, kterou dobře zná spousta rodičů: dítko se začne ptát, co písmena na všem možném znamenají, zkouší psát své jméno nebo na papír dělá klikyháky jakože píše, a pak to po sobě čte. Jako první mi u police v knihovně do ruky padl Kvak a Žbluňk, byl tam i Pan Sova, Lotta z Rošťácké uličky, kratší čítanky a další knihy se štítkem „První čtení”.
Robin je teď Robin, mladý trans muž. Ještě před pár lety se ale jmenoval Eliška a měl/a v hlavě pořádný zmatek. Procházel/a vztahy s kluky i dívkami, necítil/a se ale spokojená ani v jednom z nich. Až pak jí/mu to došlo: problém není v druhých, ale v tom, že není doma ve svém těle. A tak Eliška navštívila lékaře, prošla změnou pohlaví a stal ze z ní Robin.
Aneb, co přesně mohou žáci a studenti dělat pro to, aby jejich učení vedlo k většímu pochopení látky a jejímu zapamatování.
Jedete po práci s hlavou plnou starostí domů. Děti se v autě handrkují o tom, jaká písnička se bude poslouchat. Domácí úkoly jsou boj. Večeři, kterou jste nachystali, alespoň jedno z vašich dětí nechce jíst zato by vám rádo předvedlo soutěž v krkání, která teď frčí ve škole. Už toho máte za celý den dost. Křičíte a vyhrožujete. Posíláte děti do jejich pokoje a cítíte směsici vzteku, beznaděje a viny. Nejste sami, komu se to děje. A nejste proto ani špatní rodiče.
V Česku máme zhruba milion a půl žáků a studentů, kteří navštěvují některou z asi 4 200 základních a 1 300 středních škol. A jako je každé dítě jiné, stejně tak se mezi sebou liší i jejich školy. Česká televize a EDUin společně nabízejí divákům po deset středečních večerů příležitost na necelou půlhodinu nahlédnout do desítky škol, o kterých se soudí, že mohou být inspirací ostatním. Každý tak může vidět, že dobrá škola se neudělá sama, ale k jejímu vzniku a rozvoji je potřeba mít vizi, jejímuž naplnění věnuje hodně lidí značné úsilí.
Nová aktovka, bačkůrky, sešity, ale také slzy, strach nebo odpor. Nástup nebo návrat do školy po prázdninách může být pro děti i rodiče spojen se směsící vzrušení a obav. Možná máte dítko, které se do školy těší a nástup do první třídy nebo návrat do školních lavic mu nečiní potíže. Pokud jsou pro vaše dítě změny a přechody náročné, je podle odborníků dobré nepodcenit přípravu. A to u dětí i dospělých.
Jakmile se ohlásí dospívání, hlásí se taky trochu rodičovské obavy: Dokážu s ní(m) mluvit? I nadále ji / jej chránit? Bude chtít ještě moje dítě vůbec něco sdílet? Aby všechno fungovalo pokud možno v pohodě, chce to opravdu rozumět tomu, co se v mysli teenagera děje. A pak také umět správně zareagovat. A s obojím vám pomůže kniha Jak přemýšlí náš teenager?, která rozebírá obvykle náročné situace s dospívajícími od 13 do 18 let a nachází pro vás i teenagery řešení geniální svou jednoduchostí i okamžitou uplatnitelností.
Víly vily věnce, zatímco šakali zavile vyli na měsíc. Proslavená diktátová věta není rozhodně jediná, kterou děti musejí často psát a hlavu zamotá mnohdy i rodičům. A nejen jim. Pomyslnou hlavu zamotaly i Opravidlu, novému korektoru češtiny, který vzniká v brněnské Masarykově univerzitě.
