Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

Jitka Polanská

Škola plná dětí, které se umí učit i radovat. Dobré žáky dělají dobré podmínky

autor:
Workshop malování mandal - nejdřív kružítko.

Ve městě Siliguri v Západním Bengálsku na severovýchodě Indie vznikla před skoro šesti lety internátní škola pro děti z horských vesnic v Himalájích na nepálské i indické straně. Děti z nejchudších poměrů tu rychle rozkvetou a mají stejné touhy, sny a plány jako děti z lépe situovaných rodin. „Od dětství jsem chtěla být tanečnicí. Pak jsem si ale uvědomila, že tak dobrá zase nejsem, a teď spíš chci jít dál studovat a pak si zřídit vlastní byznys s bio potravinami. U nás v horách je všechno jídlo bio,“ říká Mamata, která je teď v osmém ročníku a do školy přišla, když se otevírala.

Nesnažit se je naučit vše, co vím – to je zlaté pravidlo, říká učitelka češtiny na waldorfském lyceu

autor:
"Moji studenti milují konfrontaci se spolužáky, baví je výměna názorů při skupinové práci," říká Jitka Ferencová.

„Už když jsem na waldorfské lyceum nastupovala, byla jsem tu nejstarší, a to mi bylo sedmačtyřicet,“ říká s úsměvem Jitka Ferencová, která učí český jazyk na Waldorfském lyceu Praha. Jak vede své hodiny češtiny a co jí dalo třídnictví? „Jako třídní jsem dostala cenné podněty k osobnostnímu růstu a zapracovala na sobě,“ říká učitelka, která k maturitě dovedla už dvě třídy. 

Místo povelů říkanky, místo aktivit rituály. Waldorfská školka velebí řád a učení přes smysly

autor:
Paní učitelka Fialová - čtení pohádky s dramatizací.

Mateřská škola Maitrea ve Slušticích u Prahy nenabízí dětem angličtinu ani jiné kroužky. „Našim úkolem je rozvíjet děťátko celistvě a předat mu víru, že svět je dobré místo,“ říká ředitelka a nestorka waldorfského předškolního vzdělávání Táňa Smolková. „Rizikem dnešní doby je, že ztrácí cit pro dětství jako zcela svébytné období v životě člověka,“ dodává. 

Věříme lidským smyslům, říká waldorfský učitel fyziky. Učí přitom o věcech, které nejsou vidět

autor:
"Teď učím fyziku, ale nebylo to tak, že by mě ve škole zajímala nejvíc fyzika, a dokonce to nějakou dobu bylo naopak," říká Petr Jirout.

„Jako dítě na základní škole jsem měl velká očekávání, že mi ve fyzice vysvětlí, jak funguje svět. Byl jsem na to strašně zvědavý, a pak jsem zjistil, že těm výkladům vůbec nerozumím!“ říká Petr Jirout, který učí fyziku, matematiku a na Waldorfském lyceu v Praze. A klade si otázku, jak ve škole učit o tajemných jevech, jako je elektřina nebo světlo.

Když zažijí krásu hodnotných skladeb, zapálí je to, říká učitelka hudby a pianistka

autor:
"Chci, aby děti uměly najít svou akční, durovou, polohu, ale i svou introspektivní, usebranou, molovou polohu. A naučily se držet rovnováhu mezi nimi," říká Tsira Jirout.

Tsira Jirout je původem z Gruzie a vzděláním koncertní klavíristka a učitelka hudby. Na Waldorfském lyceu v Praze učí hudební výchovu. A to originálně. Její součástí je také pěvecký sbor, který je až do poloviny třetího ročníku povinný. „Nebaví to všechny stejně, ale nakonec se do toho opřou všichni,“ říká. Vystavit děti hodnotné hudební výchově ale v dnešní době není snadné. „Jsou přehlcené vjemy, na druhou stranu bych je ale nepodceňovala, mají vytříbený vkus,“ říká.

Naladil jsem se na ně, a tak si mě oblíbili, říká maturant o práci s postiženými v chráněné dílně

autor:
"Na lyceu velmi oceňuji komunikaci učitelů se studenty, zajímají se o ně jako o lidi," říká František Bosák.

Čtrnáct dní musejí strávit čtvrťáci Waldorfského lycea v Praze ve firmě nebo organizaci, kde si domluví praxi. Profesní praktikum má žáky utvrdit v jejich volbě budoucího povolání, nebo je naopak odradit. František Bosák šel pracovat do stacionáře a terapeutické dílny neziskové organizace Dobromysl, která poskytuje služby lidem s mentálním postižením. A uměl s nimi najít společnou řeč. Zvolí si sociální práci jako své budoucí povolání?

Tady teď budete sedět vy – hodně štěstí! Příběh o jednom malém přechodovém rituálu v 5.C

autor:
Paní učitelka vysvětluje.

V druhé polovině června, v době zralých jahod a světlých večerů, se ze školy jakožto vzdělávací instituce stává hlídárna. Známky jsou uzavřené a žáci i učitelé netrpělivě očekávají příchod prázdnin. Vzdělávání ale mohou být i jiné než obvyklé činnosti. Například přechodový rituál, který mají v jedné 5. C. 

Pěvecký sbor jako povinný předmět? Lehce znudění žáci, překvapivé výsledky

autor:
Přenášíme na žáky vlastní elán a nadšení.

Když se na waldorfském lyceu před více než deseti lety rozhodovali, jak pojmout hudební výchovu, udělali něco, na co by si možná jiné školy netroufly. Vsunuli do rozvrhu dvě hodiny sborového zpěvu navíc a vytvořili z něj povinný předmět. „Přemýšlelo se o tom, jak zařídit praktickou část výuky. Sbor je velká emoční škola, kterou vám jiné předměty neposkytnou,“ říká učitel Ondřej Ševčík. Ač je každá třída jinak “zpěvná”, veřejná vystoupení, na která žáky s kolegy připravuje, mají překvapivě vysokou úroveň.

Každý vědec je zároveň i spisovatel. Psaní se ale většina z nich musí učit, říká učitel z VŠ 

autor:
Čeští vědci a vědkyně si ne vždy dobře definují své publikum. I když dělají velmi zajímavé výzkumy, při jejich zpracování si neuvědomují, že míra detailu a způsob popisu odradí většinu z potenciálních čtenářů.

„Během studií se budoucí vědci a vědkyně nedozví, že velká část jejich práce je psaní,“ říká archeolog Jan Kolář. Než odjel do Londýna, kde se účastní rozsáhlého výzkumného projektu o evropském pravěku, několik let na Masarykově univerzitě v Brně tuto díru ve vzdělávání budoucích vědeckých pracovníků vyplňoval tak, že učil studenty psát argumentační eseje. Metodu se naučil na kurzech kritického myšlení mimo půdu univerzity, kam se zapsal z vlastní iniciativy, aby se naučil učit. „Tehdy univerzita neposkytovala žádné pedagogické vzdělání,“ říká.

Reportáž ze třídy pro nadané děti: největším bonusem je učitel, který má pochopení

autor:
Alena Nováková pracuje s nadanými dětmi už dlouhá léta a má pro ně velké pochopení.

Na brněnské Základní škole Křídlovická je na prvním stupni vždy jedna ze tří tříd – třída B jako Brno – určená pro nadané děti. Učitelka Alena Nováková s kolegyněmi na škole rozvíjí podporu nadání již sedmnáct let a učí to i další pedagogy. „Potřeby intelektu se dnes dají saturovat snadno i mimo školu, jde mi hlavně o pohodu nadaného dítěte,“ říká a den před jarními prázdninami otevírá novinářské návštěvě dveře své třídy.