Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

Jitka Polanská

Pěvecký sbor jako povinný předmět? Lehce znudění žáci, překvapivé výsledky

autor:
Přenášíme na žáky vlastní elán a nadšení.

Když se na waldorfském lyceu před více než deseti lety rozhodovali, jak pojmout hudební výchovu, udělali něco, na co by si možná jiné školy netroufly. Vsunuli do rozvrhu dvě hodiny sborového zpěvu navíc a vytvořili z něj povinný předmět. „Přemýšlelo se o tom, jak zařídit praktickou část výuky. Sbor je velká emoční škola, kterou vám jiné předměty neposkytnou,“ říká učitel Ondřej Ševčík. Ač je každá třída jinak “zpěvná”, veřejná vystoupení, na která žáky s kolegy připravuje, mají překvapivě vysokou úroveň.

Každý vědec je zároveň i spisovatel. Psaní se ale většina z nich musí učit, říká učitel z VŠ 

autor:
Čeští vědci a vědkyně si ne vždy dobře definují své publikum. I když dělají velmi zajímavé výzkumy, při jejich zpracování si neuvědomují, že míra detailu a způsob popisu odradí většinu z potenciálních čtenářů.

„Během studií se budoucí vědci a vědkyně nedozví, že velká část jejich práce je psaní,“ říká archeolog Jan Kolář. Než odjel do Londýna, kde se účastní rozsáhlého výzkumného projektu o evropském pravěku, několik let na Masarykově univerzitě v Brně tuto díru ve vzdělávání budoucích vědeckých pracovníků vyplňoval tak, že učil studenty psát argumentační eseje. Metodu se naučil na kurzech kritického myšlení mimo půdu univerzity, kam se zapsal z vlastní iniciativy, aby se naučil učit. „Tehdy univerzita neposkytovala žádné pedagogické vzdělání,“ říká.

Reportáž ze třídy pro nadané děti: největším bonusem je učitel, který má pochopení

autor:
Alena Nováková pracuje s nadanými dětmi už dlouhá léta a má pro ně velké pochopení.

Na brněnské Základní škole Křídlovická je na prvním stupni vždy jedna ze tří tříd – třída B jako Brno – určená pro nadané děti. Učitelka Alena Nováková s kolegyněmi na škole rozvíjí podporu nadání již sedmnáct let a učí to i další pedagogy. „Potřeby intelektu se dnes dají saturovat snadno i mimo školu, jde mi hlavně o pohodu nadaného dítěte,“ říká a den před jarními prázdninami otevírá novinářské návštěvě dveře své třídy.

Často mi z něj cuká víčko, na druhou stranu je to neobyčejný život, říká maminka matematicky nadaného syna

autor:
"Myslím, že Alex je obrovským motorem i pro sestru. Ta v něm vidí úplného boha," říká Michaela Kostková.

Alexandr Kostka má v deseti oblastech z dvanácti mimořádné nadání a jeho vášní je matematika.
“Tím, že jsme se o nadání dozvěděli, se nám obrovsky zvýšila tolerance k synovým projevům, které jsme dřív brali jako nesmyslné záseky,” popisuje Michaela Kostková zvláštnosti života s nadaným dítětem, které mohou potkat i rodinu, která to nečekala. 

Posiluje odvahu být sám sebou, říká učitelka o předmětu, který se učí jen na waldorfské škole

autor:
Měděné hůlky jsou specifickým eurytmickým nástrojem. Slouží ke srovnání tělesného postoje, cvičení s nimi už se zaměřují na základní pohybové kompetence.

Eurytmie je umělecky ztvárněný pohyb vyjadřující zákonitosti a kvality řeči a hudby. Ve waldorfském vzdělávání je to povinný předmět. Za svá vystoupení na mezinárodním festivalu v německém Wiiten Annen žáci pražského waldorfského lycea často sklízejí dlouhý potlesk vestoje.  Vedení školy si myslí, že je to především zásluhou Barbory Forbakové, která na lyceu eurytmii učí už dvanáct let.

Ty na matiku prostě nejsi! To by děti neměly slyšet, říká oceněný učitel Tomáš Chrobák

autor:
Učitel, který věří, že snaha se vyplatí, má rád výzvy a umí je pro děti vytvářet, na ně tuhle životní filozofii přenáší.

Přibližně polovina českých dětí ve školním věku si podle analýzy PISA, kterou vydala ČŠI, myslí, že jejich schopnosti i inteligence jsou jednou provždy dané a neměnné. Takové uvažování je charakteristické pro takzvané fixní nastavení mysli, které na rozdíl od růstového bere dětem i dospělým chuť učit se nové věci. „To téma je obrovsky zajímavé a v praxi zatím nepodchycené,“ říká Tomáš Chrobák, učitel matematiky v Bašce u Frýdku-Místku a vítěz jednoho z minulých ročníků českého učitelského ocenění Global Teacher Prize.

Vášeň, jako by to bylo doopravdy. Jak se na waldorfském lyceu učí byznys

autor:
Debata ve skupině s učitelem.

„Řešil jsem, co když to lidi nebudou kupovat a nebudeme mít na zaplacení, a pak mi docvaklo, že se to nebude dít reálně, a oddechl jsem si,“ směje se Ondřej Lopatka, žák čtvrtého ročníku  waldorfského lycea v Praze. Podnikatelský projekt na lyceu trvá jen týden a dva dny, ale na jeho konci mají imaginární firmy název, logo, slogan a podrobný byznys plán včetně analýzy bodu zvratu, odkdy  podnik začne vydělávat. A nemůže to být jen tak vycucané z prstu. 

Děti oceňují fér prostředí, říká učitel, který učil v Londýně a dnes působí v Praze

autor:
"Dobrý základ je důležitý, na udržování je pak třeba méně energie," říká Pavel Bobek o pravidlech ve třídě.

Nadávka nebo hnusná smska spolužákovi? Jsou učitelé, kteří nad tím mávnou rukou, protože z toho se přece nestřílí a je toho navíc mezi dětmi tolik, že by nedělali nic jiného, než je napomínali. Ne tak Pavel Bobek, učitel základní školy Solidarita v Praze, který prošel učitelským výcvikem ve Velké Británii. „Tam jsem se naučil, že pokud chceme mít ve škole dobré podmínky pro učení, žádné projevy agrese se netolerují a pravidla se vymáhají. S dětmi a rodiči řeším každou nadávku, o které se dozvím. Mí žáci oceňují, že se ve třídě udržuje fér prostředí, vnímají, že to je pro jejich dobro,“ říká. 

Jitka Polanská: Co se stane, když si o sobě děti myslí, že nemají na učení buňky

autor:
"Jak že se ve škole podporuje růstové myšlení?" ptá se JItka Polanská.

Stačilo by změnit jen jednu věc, aby se Česká republika zlepšila v testování PISA a aby se snížily vzdělávací nerovnosti, se kterými tak zápasíme. A nestálo by to žádné peníze. Změnit kulturní vzorce je ale asi to nejtěžší. Teď mluvíme o běžném a rozšířeném přesvědčení českých dětí, že na něco nemají buňky. A o tom, co pomaha asijským žákům ve zdolávání vzdělávacích překážek.

Raději vysvětluji, jak se barví vlasy, než pracuji s učebnicí, říká učitel chemie

autor:
S badatelskou výukou se dá začít všude, pokud je vůle a ochota čas od času zaimprovizovat, říká Petr Distler.

Zavést badatelskou výuku, která je postavená na samostatném objevování, není pro učitele snadné. Někteří se do toho ani nepouštějí ze strachu, že se jim hodina zhroutí a že nakonec děti nic nenaučí. Petr Distler je ale zastáncem badatelského učení, sám takto učí chemii na gymnáziu a pro ostatní učitele pořádá kurzy. Ačkoli byl i českým ambasadorem badatelství ve výuce v evropském projektu AmgenTeach, upozorňuje, že nejde o samospásnou metodu.