Martina Kopecká 
„Někdy máme pocit, že musíme dělat dětem klauna, který to pořád táhne, hlavně aby nebyla nuda. Děti jsou zahlcené a pasivně jen čekají, s čím přijde ten jejich zábavný rodič nebo učitel,“ říká lektorka a koordinátorka z Eduzměny Klára Kolmanová. Učí třídy, jak pracovat na vlastních projektech a jak zapojovat děti, aby to nebyla manipulace, ale skutečná participace.
Děti dnes vyrůstají v systému, kde nemohou ukázat, v čem jsou dobré. “Můžeme je oblbnout maximálně tak čtyři roky, pak už samy vidí, že něco je špatně,” upozorňuje lektorka Dana Moree, která působí na Karlově univerzitě a také na pozvání škol zlepšuje tamní atmosféru. Cílem je, aby se tam žáci i učitelé cítili dobře.
Dana Moree je takovým školním Zdeňkem Pohlreichem. Když si ji škola pozve, pomáhá tam provětrat zajeté mechanismy a vede učitele a ředitele k tomu, aby si pojmenovali i ty největší kostlivce a dokázali tak zlepšit své prostředí. „Pokud je moje škola místem, kam se netěším, tak je něco špatně. Je jedno, jestli jsem ředitel, učitel nebo dítě. Takové prostředí může být někdy i toxické,” říká sociální pedagožka Dana Moree.
Základní škola v Církvici přesunuje část výuky na čerstvý vzduch. Spokojeni jsou všichni, dokonce i když jim model kostry rozfouká vítr nebo když začne pršet.
Ne vždy jsou vztahy mezi školou a rodiči ideální. Přitom přátelská atmosféra by pomohla dětem, aby se jim ve škole líbilo a aby je učení bavilo. „Stačí začít s maličkostí, nemusí to být nic velkého, na čem byste ztratili spoustu energie,“ říká průvodkyně škol Eliška Pácaltová z Eduzměny. Ta radí rodičům, jak tvořit školní komunity a tím vztahy se školou zlepšovat.
Jitka Gabašová působí jako průvodkyně na sedmi školách na Kutnohorsku a mluví otevřeně o tom, jak nelehké je měnit české školní prostředí. „Cílem je, aby děti nezažívaly ve škole tolik stresu, aby viděly užitečnost v tom, co se učí a aby tam chtěly trávit čas i po vyučování,” říká. V rozhovoru popisuje, jak se školami pracuje a co školy nejvíce potřebují.
„Školy absolutně nemají potřebu vnímat děti jako partnery. Nevidí, že škola může dobře fungovat jen v případě, že se tam děti budou cítit dobře. Že to může pomoct jim. Stále vidí děti jako ty, co do vzdělávání nemají co mluvit,” říká průvodkyně Eduzměny Jitka Gabašová. V rozhovoru poodhaluje, jak nelehké je měnit české školní prostředí, jak školy reagují na výzvu ke změnám nebo jakou roli v tom sehrává konzervativní přístup některých rodičů, kteří ještě stále vyžadují výchovu k poslušnosti.
Rodiče postavili na zahradě školy pec na chleba. FOTO: Jana NeumajerováCo se vám honí v hlavě, když se vám na displeji mobilu objeví číslo školy? Rozbuší se vám srdce, protože očekáváte nějakou nehodu nebo průšvih? Čekali byste vůbec dobrou zprávu? Spolupráce mezi rodiči a školou v realitě často vázne. Přitom podle Unie rodičů má dobrá … Číst dál
V rámci hodnotového vzdělávání chceme, aby děti a učitelé pustili emoce do své práce ve škole a cítili, že to je úplně v pořádku. FOTO: Martina KopeckáMěla pocit, že se během pandemie musí něco udělat pro děti „z ulice”. A tak se učitelka z PORG gymnázia Michaela Stoilova rozhodla navázat spolupráci s nízkoprahovými zařízeními po … Číst dál
„Uvědomuji si, že stále čekáme na nějakou pozitivní zpětnou vazbu a stále tak trochu závisíme na ocenění zvnějšku." FOTO: Jana StejskalováByli to často premianti, ve škole jim to prostě šlo. Dnes stojí u tabule a jsou z nich učitelé. Vlastní zkušenost se školním neúspěchem a chybou ale moc nemají. „Proto moc neumíme používat strategii překonávání … Číst dál
