Končím devátou třídu. Jsem rád, že ta “povinnost” je za mnou, i když upřímně moje devítka byla za odměnu. Na jejím konci jsem dostal pocit, že by stálo za to celý ten můj vzdělávací proces trošku zhodnotit. Prošel jsem totiž všemi systémy, které naše školství nabízí.
Všimli jste si toho bláznovství ve školách? Jako by letos bylo ještě o kus větší než dřív. Ještě předposlední týden před vysvědčením si mi moji školou povinní klienti stěžovali, kolik toho mají – každý týden několik písemek, „čtvrtletek“, zkoušení… všichni honili známky. Makat, učit se, vylepšovat, uzavírat.
Dnešní škola nemusí být taková, jakou si ji pamatujeme, a vlastně by ani z mnoha důvodů taková být neměla. Rodiče dnes hrají velmi důležitou roli v tom, jaká bude podoba vzdělávání dětí ve školách. Možná důležitější, než kdy jindy předtím. Pro posun k opravdu kvalitnímu modernímu vzdělávání je klíčové, aby rodiče po své škole nevyžadovali výchovu k poslušnosti a s ní spojené přístupy učitelů, které sami ve škole zažili, protože ty patří do minulého století a jsou již dávno přežité.
Jak se blíží povinná školní léta mých dětí, vracejí se mé myšlenky často zpátky do minulosti. Přemýšlím nad tím, na co se mě škola snažila připravit, a jestli bych teď nepotřebovala mít jiné dovednosti a znalosti než ty, které se do mě ve škole snažili vštípit. Došla jsem překvapivě k tomu, že bych si naopak přála, aby mě škola některé schopnosti neodnaučila. Například chuť se učit, zvídavě a bezestrachu se ptát a nemít až panickou hrůzu z dělání chyb.
„Buďme všichni v pohodě!” To se sice jednoduše řekne, ale už hůř udělá. Jak se dá ve škole pracovat, aby byl zajištěn wellbeing pro učitele i pro žáky, se zamýšlejí letošní finalisté ocenění o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic.
Co je důležité umět, abychom se neztratili v dnešním světě? Asi člověka nepřekvapí, že v anketě padají odpovědi jako kritické myšlení, kreativita či schopnost spolupracovat. Zajímavá je ale cesta, kterou bychom se měli vydat, aby si žáci tyto kompetence osvojili. Finalisté ocenění Global Teacher Prize Czech Republic navrhují například skládání stavebnice v menších týmech, osvojování si více znalostí či čtení krásné literatury.
Procházím nejdelším přijímacím pohovorem v životě; bude trvat celé tři dny a ucházím se o místo na gymnáziu, které nově otevírá Ježek bez klece. Učit ve svobodné škole je pro mě práce snů a ředitelka školy Gabriela je má hrdinka, takže ani Brno a dojíždění tam není překážkou.
Moje dcera skončila vloni v červnu pátou třídu. Jako dárek na rozloučenou paní učitelce Simoně rodiče a děti společně vyrobili videoklip – v mých měřítkách to výrazně převyšuje vše, co jsem kdy viděla jako dárek pro učitele. Jsem stále trochu paf, jak z výsledku, tak především z procesu tvorby, který zahrnoval několik stovek osobohodin radostné neplacené práce, do níž se zapojily v zásadě všechny děti ze třídy, velká část jejich rodičů a nezanedbatelný počet jejich sourozenců.
Ozvala se mi maminka šestiletého dítěte z pražského Zličína. Její dcera by měla v září nastoupit do první třídy, stejně jako 119 dalších dětí z okolí. Problém ale je, že do jediné školy v celé čtvrti se prvňáků vejde jen 75 a pro ostatní se bude hledat místo „jinde”. Blízké školy už ale signalizují, že taktak poberou svoje spádové žáky.
Současný systém jednotné přijímací zkoušky na střední školy vlastně pořádně nevyhovuje nikomu.
