Snažím se k matematice přitáhnout co nejvíce žen, říká česká profesorka v Americe

"Jeden z mých dalších cílů, který bych chtěla zvládnout, je zvýšit počet studentek a ženských profesorek právě v matematice."

V Americe žije už přes dvacet let a exceluje souběžně na dvou zdánlivě neslučitelných polích. Ve volejbale i matematice, která ji nakonec dovedla k místo proděkanky matematické fakulty na University of Chigaco, kde od roku 2015 působí a snaží se stavět takové studijní programy, aby matematiku, ale také informatiku nebo přírodní vědy představila více dospívajícím generacím studentů. Povídaly jsme si pak nejen o tom, proč je americké vysoké školství v matematickém oboru daleko před tím evropským, ale také o tom, proč a jak se soustředí na to, aby k matematice přitáhla co nejvíce žen…

Doba bez barevné televize a zahraniční muziky. Události kolem sametové revoluce může dětem ve škole přiblížit čtenářská lekce

Máme tu třeba slovo MORÁLKA. „Kdo by mi řekl, co to přesně je?“

Učit o 17. listopadu se dá různě. Můžete dětem sami vyprávět, co si pamatujete. Můžete si spolu pustit dobové filmy a dívat se, jak v němém úžasu sledují pověstné fronty na banány a nechápou, proč všichni jezdili trabantem. A můžete to taky nechat na škole, protože sametová revoluce si už dávno našla cestu do učebnic vlastivědy a dějepisu. Stačilo by to, jen tak z učebnic? Nemyslím. Ale naštěstí existují školy, které se snaží dětem předat mnohem víc než jen pár odstavců nezáživného textu. 

Jana Potužníková: Proč je dobře, že televize vysílají seriály o školství a o školách

Viděli jste něco z toho? Pokud ne, čtěte dál.

Když se na začátku listopadu odvysílal poslední díl z druhé série Pan Profesor s Vojtou Dykem, říkala jsem si, že se mi po něm bude stýskat (po seriálu – ne po Vojtovi). I když tohle byla oproti Ochránci nebo netflixovské Euphorii naprostá soap opera (a druhá řada byla oproti té první fakt slabá), je prostě dobře, že seriály ze školního prostředí vznikají. 

Matematika v dětství nebyla můj koníček, jen mi to prostě šlo, říká česká proděkanka americké univerzity

"Věděla jsem, že mě volejbal na celý život neuživí, že si budu potřebovat vybudovat kariéru, ať už akademickou, či přejít do průmyslu."

Jitka Stehnová se narodila do volejbalové rodiny, a kromě toho také s výrazným matematickým talentem. A dva zdánlivě neslučitelné obory dokázala skloubit tak, že v obou vynikala. Vítězila na mistrovstvích Evropy v beachvolejbalu, v „šestkovém“ hrála extraligu a volejbalové stipendium ji pak dostalo do Ameriky. Přišel doktorát z matematiky i excelentní výzkumy a v současné době působí na univerzitě v Chicagu jako profesorka a proděkanka matematické fakulty. K matice a přírodním vědám se snaží také přivést novou generaci.

Iniciativa chce založit sto dětských skupin. Některá města jsou nadšená, jinde by ženy poslali k plotně

Největší nedostatek školek má Praha, Brno, Plzeň, Hradec Králové, Pardubice… Ale například České Budějovice nebo Ostravu nic takového netrápí.

Iniciativa Sto skupin plánuje založit rovnou stovku nových dětských skupin a pomoct tak do předškolního vzdělávání umístit co nejvíc z těch dětí, pro které aktuálně není ve státních školkách prostor. Po půlroce fungování právě otevřela devátou. Zakladatel iniciativy Jindřich Fialka je přesvědčený, že právě toto je ta správná cesta, jak pomoci rozproudit předškolní vzdělávání. 

U puberťáků máme v komunikaci jedinou šanci. Uchýlit se ke svému nadhledu, říká mediátorka

Hlavně velký chaos a zmatek uvnitř sebe.

Dokud mají děti do puberty daleko, dělají si rodiče legraci z toho, jaké to bude peklo. Ale když pak skutečně tohle nejdelší i nejnáročnější „období vzdoru“ začne, tuhne úsměv na rtech a přichází bezmoc, vztek i strach o to, jak tohle všechno dopadne. Ale jak říká jedna z prvních rodinných mediátorek u nás Kateřina Bělková, zvládnout to za určitých podmínek jde. Ale jak?

Před sto lety byli učitelé muži, dnes je 80 procent žen. Důležitější je, zda je člověk inspirativní, říká socioložka

Ženy v učitelské profesi prostě obstály a stala se z ní pro ně jedna z mála cest, jak ve společnosti uspět.

Čísla z ministerstva školství mluví jasně. V loňském školním roce se ve školství pohybovalo celkem 148 803 pedagogických pracovníků, z toho bylo přesně 80 procent žen. A protože na fakultách mezi budoucími učiteli a učitelkami to vypadá podobně, nic nenasvědčuje tomu, že by se situace v nejbližší době změnila. Co to vypovídá o naší společnosti a o budoucnosti našich dětí? A potřebujeme vůbec genderově vyvážené školství? Povídali jsme si se socioložkou Janou Černouškovou, která se specializuje právě na gender témata. 

Jana Potužníková: Jak jsem se zbavila strachu ze státní školy. Napsala jsem dopis učitelce

Viděli jste něco z toho? Pokud ne, čtěte dál.

Když moje dcera nastupovala do první třídy, hned na počátku jsem přinesla dopis její třídní učitelce. Osobní, velmi otevřeně psaný, vytištěný a zalepený v obálce. Žádný smazatelný e-mail. Dopis, který mně jako mámě neskutečně ulevil od všech strachů, které jsem měla spojené s nástupem dcery do školy. A který – jak už s odstupem vím – pomohl i učitelce v komunikaci s mojí dcerou i se mnou samotnou. Možná i pro vás může být dopis cestou, jak nastavit vztahy se školou?

Dětem neprospívá, když vždy vědí, co je čeká, říká psychoterapeutka

„S dětmi přemýšlejte nad tím, co jim nový pedagog předá nového dobrého. Pokud o něm víte cokoliv soukromého, přidejte to na hromádku, bude jim rázem bližší,“ doporučuje školní psychoterapeutka.

Začátek školního roku znamená pro spoustu rodin samozřejmě změnu. Například u prvňáčků se to dá očekávat, u nástupu na střední školu nebo po stěhování rodiny také. Nicméně někdy se může stát, že se na poslední chvíli ukáže, že oblíbená třídní učitelka odchází a v září do rozjetého vlaku nastupuje někdo úplně jiný. Jak s takovými situacemi zacházet, aby byli všichni v pohodě?