Připojte se na facebook Newsletter Podpořit EDUzín

Jana Potužníková

Doporučujeme: Geniální potraviny aneb Jak sebe zbavit špatné nálady a dětem zlepšit soustředění

autor:
Max Lugavere nechává také nahlédnout do nejnovějších vědeckých studií.

Vstáváte unavení a celý den býváte podráždění. Děti se špatně soustředí ve škole, všechno jim trvá. a jako by vás ani neslyšely, když na ně mluvíte… Znáte to? A co kdyby vám někdo řekl, že to všechno změníte jídlem? Respektive pokud pochopíte, jak úzký vztah je mezi tím, co dětem i sobě dáváte na talíř, a tím, jak funguje mozek. Což můžete pochopit, až si přečtete Geniální potraviny od Maxe Lugavereho… Věřte, že ani školní svačinku pak už nikdy nepřipravíte špatně!

Psycholožka Šárka Miková: Puberta není jen o hormonech. Mozek dětí prochází náročnou reorganizací, které nerozumíme

autor:
"V důsledku multitaskingu, který provozují si mnoho dětí přivodí poruchu pozornosti a přicházejí o sebedisciplínu," říká Šárka Miková.

Puberta a náš přístup k ní dokonale odráží změny v celé společnosti. Zlom mezi dětstvím a dospíváním je čím dál razantnější i rychlejší, podle posledních poznatků neurovědy přichází už zhruba v jedenácti letech. A přestože si o tom všichni povídáme, připravení většinou nejsme. Puberta tak přináší intenzivní momenty, kdy je potřeba se zastavit a zkusit je pochopit – abychom dál mohli rozumět svým dětem a ony samy sobě. Co nám v tom brání? 

Neúspěch při přijímačkách. Co když to nevyjde? Nejprve by měla vyprchat rodičovská frustrace!

autor:
Najednou bylo po všem. Ale pak přišel nový stres: dopadne to?

I když všichni věří v dobré konce, zůstanou letos po přijímacích zkouškách na střední školy mnohde zklamaní teens. Ti, kteří x měsíců dřeli a žili pod tlakem každodenního mediálního tlaku kolem nedostatku míst, náročnosti testů i vlastních přání a ambic. Jak ošetřit jejich zklamání a vyrovnat se s tím, že studijní budoucnost bude zřejmě jiná, než (jste) si malovali?

Milovat nestačí, tvrdí psycholožka Šárka Miková. Děti potřebují skutečné přijetí a sebehodnotu

autor:
Rozumět sobě, svému typu osobnosti, je základ," říká Šárka Miková.

Psycholožka Šárka Miková díky své Teorii typů umožnila rodičům lépe chápat své děti a dospívajícím pochopit sama sebe. Vystihuje totiž vrozené potřeby různých typů osobností a dává návod jak s nimi pracovat. Kniha “Nejsou stejné” se stala bestsellerem. Nedávno autorce vyšel další titul – “Milovat nestačí”. Hlavním tématem je tentokrát sebehodnota dětí a faktory, které ji pomáhají utvářet.

Nedělní párty s Picassem! Knížka, která nadchne pro umění i vaše děti

autor:
Ale obrazy? Sochy? Co to v nich vyvolá? Co když se budou ptát, a vy nebudete znát odpovědi?

Silvie Šeborová je mámou tří dětí a brněnskou autorkou, která si za jednu ze svých knížek, Jak namalovat vejce, zasloužila i nominaci na cenu Magnesia Litera. Před dvěma roky pak vydala Nedělní párty s Picassem s podtitulem Jak nadchnout děti pro umění. Knížku, která si už podle názvu klade nemalé cíle . A navíc troufale tvrdí, že děti mohou odcházet z galerie stejně nadšené jako z kina!

Každá škola potřebuje někoho, kdo s dětmi umí dobře mluvit o sexu

autor:
"Děti by se už od první třídy měly setkávat s tématy, která by se postupně rozvíjela s věkem, stupňovala se, rozvíjela se do hloubky, až by končila u otázek týkajících se intimního, sexuálního života," myslí si Lucie Šídová.

Sexuální výchovu, resp. témata, která se k dětem – co se sexu týče – dostanou ve škole, formuluje Rámcový vzdělávací program jen obecně a školy si pak určují, jak s ním naloží. Většina škol si pořád tato témata nechává na druhý stupeň, do biologie, jako nauku o lidském těle, rozmnožování a později antikoncepci nebo riziku pohlavních nemocí. Proč je to zoufale málo a kudy by měla vést cesta k současnější sexuální výchově? O tom jsme si povídaly s psychoterapeutkou Lucií Šídovou z organizace Freya.

Doporučujeme: Cíťa. Zatraceně dobrá knížka pro introverty, citlivky i jejich okolí

autor:
Cíťa si na nic nehraje.

Autorka Lenka Blažejová se nebojí velkých témat. Před pár lety na základě vlastních traumatických zkušeností vydala například materiály pro maminky, které si prošly ztrátou dítěte. Na konci minulého roku pak pustila do světa další titul, kterému dala název Cíťa. A jak sama na jeho prvních stránkách říká: „Tahle knížka je pro introverty a citlivky. Abychom konečně uvěřili své vnitřní síle i hodnotě a odvážili se (je) ukázat. A pro ostatní lidi, aby nakoukli do našeho světa a trochu ho pochopili.“ Stojí to za čtení? Rozhodně ano.

Náboženský fanatik, fanoušek UFO i politický agitátor. Učit může každý, kdo udrží své názory mimo školu

autor:
Zdá se, že školskému prostředí by prospělo nastolení další diskuse.

Učitel má učit, nikoliv šířit politickou propagandu, vnucovat dětem své náboženské přesvědčení nebo předkládat místo fakt své osobní vyhraněné názory. Učitel má informovat, nikoliv přesvědčovat. Přinášet prostor pro vhled svůj, ale nechat jej i svým žáků. Vyvolávat diskusi, nikoliv šířit strach. Má být nestranný, neutrální a objektivní. Jenže co když děti učí někdo, komu ta názorová nestrannost nějak „nejde“?

Doporučujeme: Děti to chtěj vědět taky – kniha, díky níž se přestanete stydět mluvit s dětmi o sexu

autor:
„Když začneš s někým chodit, potěší nás, když nám to řekneš.“

„Dát dítěti v patnácti balíček kondomů a říct, že si má dávat bacha, nestačí!“ říká v úvodu kniha, kterou vydala nevládní organizace Konsent. A autorky Dagmar Krišová a Marcela Poláčková v ní dokázaly neskutečné. Sepsaly knížku, u které se nemusíte červenat ani cítit trapně. Která mluví dospěle, odborně, a přesto velmi lidsky tak, abyste rovnou mohli jít a začít se svými dětmi mluvit o intimitě, vztahu k vlastnímu tělu, prvních láskách, ale i bodyshamingu nebo hledání vlastní gender identity. (A dost možná si ujasnili i spoustu „svých věcí“.)

Jak mluvit s dětmi o špatných známkách? Důležité je mapovat situaci a chránit atmosféru důvěry

autor:
K čemu jste říkali, že jsou známky?

Nejde ani tak o to, že děti za chvíli přinesou pololetní vysvědčení. Komunikace o prospěchu totiž bývá v rámci rodiny náročná tak nějak celoročně. Někde známky hodně řeší rodiče, ale přísné samy na sebe mohou být i samotné děti. Jak tedy mluvit o známkách, konkrétně těch špatných, aby takové diskuse nepřipomínaly válečný střet?