Vysoký intelekt a k tomu dys-. Když musíte být připraveni úplně na všechno

Michal Stefanov. Po devítce, kterou letos končí, by rád pokračoval na průmyslovku.

Na první pohled je šestnáctiletý Michal Stefanov v tom nejlepším smyslu slova normální dospívající kluk. Ale když posloucháte jeho i jeho maminku, víte, že to tak úplně není. Michal je typickou ukázkou dvojí výjimečnosti. Na jedné straně stojí proti dyslexii, dysortografii a dysgrafii v písemném projevu a vývojové dysfázii, jež ho brzdí v komunikaci ústní. Má i mírnou formu poruchy pozornosti. Ale na druhé straně má také vysoký intelekt a sám velmi klidně říká, že právě díky němu umí dys- poruchy vyvažovat. O tom, že navíc vyniká v informatice, se zmiňuje jen okrajově. Jako by o nic nešlo. 

Tradice v sobě nemají mít „musím“, ale „chci“. Pak mohou zůstat autentické, říká Ester Bezděk

"Myslím, že bychom se měli zbavit i vize, že dětem musíme pořád něco encyklopedicky vysvětlovat."

Povídaly jsme si někdy v půlce adventu. Uprostřed času, kdy obvykle ve stresu klikáme na online nákupní košíky a přemýšlíme, jestli vanilkové rohlíčky budou stačit ve dvojité dávce. O to půvabnější bylo zastavit se spolu s Ester Bezděk, trojnásobnou mámou a autorkou knížky Rituály šťastné rodiny, a mluvit o tradicích, zvycích a rituálech – o tom, proč můžeme pouštět ty, které nám nejsou vlastní, i vytvářet nové, které nám dovolí žít více přítomnosti a přinesou nám do života lehkost i laskavost, jichž nikdy není dost. 

Martin Konečný: Někdy to ve školách nemají těžké jen nadaní žáci, ale i inovativní učitelé

"Učebnicemi určitě nelistuju, žádné nemám," říká Martin Konečný.

Učí matematiku a fyziku, ale učebnice nepoužívá. Žáky pravidelně žádá, aby mu vystavili hodnocení – a jejich názor bere vážně. Věří, že zásadnější než známkovat je vést děti k tomu, aby se posouvaly. A za důležité v kontextu vzdělávání pokládá i slušné chování či umění komunikovat. Studenty brává mimo jiné do restaurací z michelinského seznamu, vede kurzy vaření a na školy v přírodě klidně stěhuje troubu… a mluvit s ním o jeho profesi je zážitek!

Školky nejsou na nadané děti moc zařízené, říká Daniel, který vystudoval Cambridge

"Po druhém ročníku jsem si vybral Aerospace Engineering, za kterým jsem do Cambridge šel," říká Daniel.

Jako jeden z mála Čechů vystudoval britskou Cambridge. Domů do Prahy se pak Daniel Demovič (25 let) vrátil v roce 2020, aby nastoupil na ČVUT na doktorandské studium v oboru leteckého inženýrství. Letadly žije. Ač by si jednou rád splnil klukovský sen o pilotování, v tuto chvíli má jiné cíle. „Nejvíc mě přitahuje vývoj technologií, teorie a výpočty,“ říká se svým typickým širokým úsměvem, za kterým není žádný těžký introvert, jak se často o nadaných a přemýšlivých předpokládá. Dan je plný energie, která funguje jako doping i pro ty, kdo s ním můžou mluvit, byť jen malou chvilku.

Mezi dospívajícími sílí trend sebepoškozování. Zabránit tomu jako rodiče můžete jen někdy

Množství sebepoškozujících se dětí ještě poroste, odhadují experti.

Bití sama sebe pěstmi, vytrhávání si vlasů, řezání se střepy nebo žiletkou. Myslíte, že byste si určitě všimli? Ne nutně. Když už si někdo ubližuje, má zároveň cesty, jak viditelná zranění ukrývat. Nemluvě o tom, že sebepoškozování začíná obvykle ubližováním si, které vidět vůbec není. Je to trend, který sílí. A je důležité o něm mluvit ve školách i doma. Pro bezpečí právě těch dětí a dospívajících, které a kteří se – pokud si ubližují – na světě v bezpečí rozhodně necítí. 

Spolužákům na základní škole byla pro smích. Mladá vědkyně se ale nenechala udolat 

Příští rok ji čeká oficiální vstup na univerzitu, obor experimentální molekulární biologie.

Ve třech letech ji zajímal mechanismus fotosyntézy, ve čtyřech začala číst a k pátým narozeninám si přála jediné: opravdový model lidského těla, které ji fascinuje dodnes. „Učila jsem se latinské názvy kostí, snažila se rozumět onemocněním, ale potřebovala jsem rozumět světu obecně, včetně historie či politiky,“ vzpomíná čerstvě plnoletá Darja Klementová na dětství, které coby mimořádně nadané dítě prožívala v mnoha ohledech úplně jinak než její vrstevníci.

Triády místo rodičáku. Potenciální výhra pro děti, učitele i rodiče

Pro mě jako učitele je setkání na triádě možností, abych nahlédla hlouběji do uvažování rodičů.

Říká se jim triády, tripartity, někde také trojlístky. Jde v každém případě o setkání ve složení dítě-rodič(e)-učitel(ka), které na mnoha školách nahradilo klasické celotřídní rodičovské schůzky. Probíhají právě teď, v listopadu, a pak znovu, na jaře, když se školní rok přehoupne do tří čtvrtin. A když se triády dobře uchopí, představují výhru pro všechny zúčastněné strany…

Rodičům nadaných dětí málokdy ve škole někdo naslouchá, říká Lenka Eckertová z Nadace RSJ 

"Některé školy neakceptují vhodným způsobem nejen názory rodičů, ale ani oficiální zprávy," říká Lenka Eckertová.

Na počátku října spatřil oficiálně světlo světa Přemýšlivec − projekt, který zastřešuje Nadace RSJ v čele s Lenkou Eckertovou. Několik minulých let nadace trpělivě propojovala odborníky věnující se práci s intelektově nadanými dětmi a hledala příběhy takových dětí (i dospělých). Nakonec vyšel na světlo Přemýšlivec s přáním, aby právě přemýšliví lidé měli ve společnosti své bezpečné místo. Protože navzdory přesvědčení, že život s nadáním je zalitý sluncem, to tak nebývá.

Hlavou na třináct, emocemi na pět let. Jak zvládnout, že máte dítě přemýšlivce

I když se snažila zapadnout, odjakživa jí bylo lépe s dospělými.

Mohlo by se zdát, že nadání je dar a život s přemýšlivým dítětem je plný klidu a moudrých diskusí. Jenže často to bývá naopak – děti s nadáním na sebe kladou vysoké nároky, jsou perfekcionisty v každém ohledu, a navíc se svému okolí mohou zdát “divné”. Záchranou se pro ně může stát setkání se sobě podobnými – jako u jedenáctileté Agátky, jejíž příběh se stal součástí projektu Přemýšlivec. 

Holky Roboťačky umějí grafiku, natáčet i programovat. Reportáž z kroužku, který ruší stereotypy

"A také mají kroužek, kde můžou být jen tak mezi sebou, naopak zase bez kluků. Protože si myslím, že i to potřebují,“ říká Tereza Vítková.

Sešly jsme se ve středu, v polovině října, před druhou hodinou odpoledne, u Základní školy Trojská v Praze 7. Právě tady je Tereza Vítková, která skončila třetí v ceně o nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize CZ za rok 2023, třídní učitelkou čtvrté třídy. Také má pod palcem informatiku a poslední roky i unikátní kroužek Holky Roboťačky. Ten vede s tím, aby prolomila společenský stereotyp, že holky a technologie k sobě nejdou.